Práce není zajíc, nikam neuteče

Základem vědomé práce při sebepřijímání se do celistvosti je znalost základních principů bytí a touha na sobě duchovně pracovat.
Tato práce je v prvé řadě o léčení našeho energetického těla a uvolňování potlačených emocí a strachů, tím, že si je dovolíme prožít.
V prvé řadě se rozhodneme překonat, popřít s potlačenou emocí souvisejícící myšlenkový program a s ním spojený strach, který nám blokuje tuto emoci v těle.
Život a s ním spojený děj se dá pouze přijímat, odpadá nám tedy potřeba používat myšlení a z něj pocházející představy k tomu, abychom si tvořili domněnky o tom co bude a vzdali se konečně iluze toho, že se budou dít věci podle našich představ.
Na to můžeme v klidu zapomenout.
Vše co se nám v životě bezprostředně děje souvisí s úrovní naší aktuální vibrace a souvisejícím uvědoměním a dokonale nás zrcadlí a nebo vyzývá k sebevyjádření.
Každá situace nám v nás poukazuje na to příjemné, přijaté a nebo nepříjemné, to co jsme v sobě ještě nepřijali. Takže jakákoliv snaha odmítnout prožít to nepříjemné od ostatních, vytváří pro jistotu energetický blok na našem energetickým těle v místě, které odpovídá povaze této informace a souvisejícímu učení, abychom si uvědomili, že to co si máme prožít a uvědomit my sami za nás nikdo neodmaká a neodžije a nezapoměli na to, že tuto práci máme v těle uloženou.
Nevyřeší to za nás modlitby, chození do kostela, hromadné meditace, andělé, zasvěcování, magie, vesmírní přátelé z Plejád, prostě nikdo, jsme v tom úplně sami.
A proč?
Protože to tak chceme prožít z vůle svých vyšších Já, neposledně z vůle vlastní duše.
Je tedy potřeba si uvědomit následující:
 

• Život je ke každému spravedlivý a vše co se mu děje je v souladu s vyšším božským řádem

• Každý z nás sám o sobě je příčinou toho, jaký život má a co se mu v něm děje, nespravedlnost neexistuje

• Každý z nás nese odpovědnost pouze sám za sebe, za své jednání, nemůžěme nikomu pomoct, pouze inspirujeme

• Nevědomá pomoc ostatním na základě vlastního strachu a nerespektování vyššího božského řádu nám tvoří karmu, kterou si budeme muset odžít

• Je nezbytně nutné se pravdivě vyjadřovat o svých pocitech v srdci a na základě nich se v životě rozhodovat

• Každý z nás si do života přinesl svůj vlastní záměr a související úkoly, které souvisí s duchovní evolucí a cestou lidské rasy, za které nese v rámci lidstva jako celku odpovědnost

• Nikdo z nás tady není oběť a nikdo z nás nemusí trpět pokud po tom sám již netouží

• Každý z nás má své vlastní vedení, své vyšší Já, svou duši, která je s námi neustále ve spojení skrze naše tělo a dění v našem životě a skrze nemoce, úrazy, nehody nám signalizuje co děláme v životě špatně a jak moc se odchylujeme od našeho záměru poznání

• V myšlenkách není pravda, která by nás dovedla k naší božské podstatě, vědění a souvisejícímu sebepřijetí do celistvosti

•  Láska je v prvé řade umění příjmout to nepříjemné a to je náš hlavní úkol, který se neustaále učíme a se kterým do této reality naše duše přišla

• V našem životě ničeho nelitujeme, není zde žádný trest a ani vina, pouze poučení o tom, jaké to je, když nám ostatní dělají to, co jsem jim předtím dělali my sami

• Neznalost vyššího božského řádu a souvisejících zákonu neomlouvá a nezlehčuje přísná pravidla učení
  
  
• Nejsme bez pomoci, pokud je žák připraven, učitel se vždy v pravý okamžik objeví

Sílá smyslů

Pro interakci s naší realitou má naše lidské tělo k dispozici smysly.
Nevědomý člověk používá ve svém těle velmi omezeně základních pět smyslů, zrak, sluch, hmat, chuť a čich.
Je to z toho důvodu, že místo přirozeného propojení svých smyslů s pocity v srdci, přemosťuje tuto schopnost rozumová rovina postavená na programech myšlení.
Každá informace proudící z našich smyslů je tedy našim rozumem vyhodnocováná vnějším systémovým pohledem, který jsme si adaptovali v rámci systémové výchovy.
Vědomý člověk využívá tyto smysly v jejich původních možnostech.
Díky jejich propojení s pocity v srdci a souvisejícím věděním, je tak každá informace z našich smyslů obohacená o informace z intuitivního kanálu.
Každá lidská bytost má na své duchovní úrovni mnoho silových zvířat, která nás propojují se Zemí.
Každá tato zvířecí bytost, její duchovní vyspělost a související dary,
umožňuje díky propojení s lidskou bytostí další individuální rozšířené vnímání a využívání naších smyslů.
Vědomé užívání naších smyslů nám umožňuje získavat pravdivé informace o všem vnějším kolem nás, vnímat jeho nesoulad a odklon od pricipů bytí.
Zrak umožňuje vidět nesoulad v těle i prostředí, například možnost vidět věci v jejich dokonalé podobě dle původních předloh. Sluch umožňuje slyšet nesoulad ve zvucích, například zabarvení hlasu, které nerezonuje s předanou energií.
Hmat umožňuje energetické působení a přijímání a načítání informací z energetického těla.
Chuť umožnuje vnímat nesoulad v tom co ochutnáváme.
Čich umožňuje vnímat nesoulad v pachách. Smysly jsou samozřejmě systémem záměrně potlačovány a díky preferenci myšlení je také přeprogramován jejich význam.
Hezkým příkladem jsou pachy, kdy si lídé na tělo stříkají různé parfémy a tělové přípravky, aby přebili přirozený pach těla, který o nich prozrazuje vše a nese jasnou informaci o tom, zda se k sobě partneři hodí a co mají v nesouladu.
Pokud si partneři přirozeně nevoní je to signál vzájemného nepřijetí související s vlastním nepřijetím a to vede k tomu, že místo přirozeného hledání toho, proč nám partner nevoní, máme doma vedle sebe náš oblíbený parfém.
Jakmile začneme naše smysly používat správně, tedy vědomě, zjistíme, že naše vnímání má mnohem větší a barvitější rozměr a posune nás zase o kus dál v našem přijetí se do vlastní celistvosti.

 

Inkarnát

Jsem inkarnát, fragment vědomí své padlé duše, mám dar lidského těla.
Má duše musela opustit bájný E-Den, oblast na planetě Tara, vyšším vědomí Země, kterou jsme jako lidstvo zničili vlastní nevědomostí.
Vytvořenou karmu si již několik miliónu let odžíváme na Zemi.
Záměrem poznání mé duchovní bytosti je poznávat se a prožívat se v lidském těle se souvisejícími dary na těle planety Země, následovat zde svou lidskou rasu a její rod na cestě její duchovní evoluce a sloužit po tuto dobu jejímu účelu ve Stvoření.
V této inkarnaci, která je mou poslední v realitě 1-3D Země, jsem přišel prožít s ní vzestup a související tělesnou transformaci do vyššího stavu bytí, zpět do reality 4-6D Tara.

Co se ode mě v rámci této fáze života očekává:

• probudit své duchovních kvality a související dary

• osvojit si vědomostí o principech bytí a souvisejících zákonechvyššího božského řádu

• řídit se těmito principy při práci na vlastním sebepřijetí docelistvosti,uvolnit všechny emoční bloky a související strachyna mém vlastním energetickém těle v astrálu 4D

• převzít zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci a pravdivě se o nich vyjadřovat

• vymanit se z nadvlády myšlenkových programů a dosáhnout trvalého napojení v srdci

• ukotvit se ve vlastním rodu, rodině, roli

• narovnat si, pročistit a uzavřít všechny důležíté vztahy, prioritně se svými rodiči, partnerem a dětmi

• prožívat vědomě své božství ve svém vlastním těle

Po dokončení transformačního vzestupného cyklu bude můj fragment vědomí opět součástí vědomí mé duše. Mé tělo bude opět obnoveno se všemi dary do výchozího stavu buněčné nesmrtelnosti dle původních božských předloh. Hmotná realita bude uhlíko-křemíková a v káždé z mých tělesných buňek bude plně aktivních 12 vláken DNA.
Budu opět zase tam, odkud jsem jako člověk pro své zkušenosti přišel, budu zpět ve svém zapomenutém a ztraceném domově.

 

Domácí mazlíčci

Spousta lidí si pořizuje domácí mazlíčky pro své vlastní potěšení, radost, aby se necítili v životě sami a opuštění a neposledně jako módní doplňek, který přispípá k doplnění celistvosti jejich systémové identity a společenského vnímání.
Během svého života jsem poznal a měl několik psů a jiných zvířat, takže převážně čerpám z vlastních zkušeností.
Historie soužití zvířat a lidí sahá až daleko do zlatého věku atlantské civilizace,
kdy k lidem v dobách vysokých vibrací z přírody volně přicházely a odcházely například kočkovité šelmy a jiná zvířata a svobodně pobývaly v jejich blizkosti.
Nebyla zde potřeba nic chovat, ochočovat ani zdomácňovat, protože místo nizkovibračního strachu zde bylo přítomno vlastní božské uvědomění a související bezpodmínečná láska ke všemu živému.
Postupným pádem lidstva do nízkých vibrací strachu, došlo k zásadním změnám v uvědomění a životě lidí, začal zde převažovat rozum spojený s myšlením a s ním spojený strach a dravčí chování.
Objevila se touha zvířata lovit, chovat je, zabíjet je a neposledně jíst, což nám tak nějak přetrvalo dodnes.
Na důkaz našeho duchovního uvědomění a související bezpodmínečné lásky, je neustále bereme z jejich přirozeného prostředí a chráníme je před námí v rezervacích, v zologických zahradách a chovných stanicích, kde je různě křížíme, šlechtíme, množíme atd.
Dle zákona jednoty ve Stvoření jsou si všechny bytosti, včetně těch zvířecích rovny bez vyjímky a mají právo na svou cestu životem ve svém vlastním prostoru.
Proto je jakékoliv omezování zvířat v rozporu s tímto zákonem.
Ano, spousta lidí řekne, že se k nim chová hezky a že jsou u nich jejich mazlíčci spokojení, ale bere někdo z nich v potaz, že se těch zvířat nikdo neptá, jak to vnímají ony.
Představme si, že se nám narodí malé dítě a za pár dní se na něj přijde někdo podívat, bude se mu moc líbít a řekne vám, že by si ho vzal domů jako hračku pro své děti, aby se s ním mohly večer poňufat u televize.
No a vy mu ho samozřejmě bez váhání s úsměvem na rtech prodáte a aby se mu neztratilo a bylo zdravé, tak ho ještě naočkujete a pod kůži mu vpálite čip.
Řekl bych, že žádná matka neodolá této představě a stejně tak je z toho nadšená i ta zvířecí máma u každého svého potomka, kterého čeká tato skvělá budoucnost.
Duchovní evoluce a s ní související učení od dob zlatého věku Atlantidy značně pokročilo a také zdomácnělá zvířata dnes zastávají významnou úlohu učitelů sebepřijetí.
Řiká se "Jaký pán, takový pes" a v tomto je obsaženo vše.
Zvířata k nám tedy přicházejí proto, aby nás učila, aby nám zrcadlila to, jak se v životě chováme a co jsme v sobě ještě nepřijali.
Zapojují se tedy do této činnosti stejným způsobem jako všichni ostatní kolem nás.
Zvířata svým chováním tedy přímo zrcadlí stav sebepřijetí svých majitelů, stahují z nich těžké energie, díky kterým poté trpí různými zdravotnímy problémy, které opět velmi dokonale poukazují na nemoce a problémy svých chovatelů a neposledně dobíjejí svým majitelům jejich neustále vybíjenou energii,
kterou oni díky své energetické závislosti pravidelně odevzdávájí vnějším podnětům.
Pořizování si zvírat je ve většině případů nevědomé z nedostatku sebelásky a ze strachu, protože si většina z náš chce do života přivést něco milého, hezkého, co nám pomůže ulevit od našeho vnitřního hněvu a bolesti.
Zvíře si v rodině vždy najde pána, svého žáka, kterého nejvíce zrcadlí a kterého svých chováním a projevy neustále učí.
Obvykle je to ten, který jako hlavní toužil po tom si zvíře pořídit a směřuje k němu nejvíce své pozornosti a energie.
V partnerských vztazích to vždy signalizuje stagnaci sexuální energie ženy a její nepřijetí, neuvědomění si své řídící role ve vztahu, která místo toho, aby si užívala se svým partnerem vášnívé sexuální hrátky, tak raději drbe psa.
Na vzájemném chování se jednotlivých zvířat k sobě i ostatním lidem jde pak vysledovat v jakém stavu se nachází jejich majitel.
Zuřivě stěkající pes za plotem, poukazuje na potlačený hněv svého majitele, pakliže je nám toto chování nepříjemné, je to také naše zrcadlo.
Pokud na procházce pes stěká na cizí fenu, signalizuje tím, že majitel fenky se nepřijímá,
pokud je to muž, má nepřijetí od svého otce, pokud je to žena, tak je to nepřijetím ze strany její matky.
V rodinách, po narození dítěte, pokud pes skáče na dítě a dělá žárlivé scény tomu,
kdo dítě aktuálně drží, tak tím signalizuje jeho energetickou závislost na ostatních, související nepřijetí, potlačený hněv a žárlivost.
Samozřejmě je tady také nevědomá rovina toho, jak naložit s tím, když se nám nelíbí to, co nám zvíře zrcadlí a když se nechová podle našich představ.
Zde poté přichází výcvik a snaha jedince přeprogramovat skrze podmínečné přijetí a ukotvení do strachu.
Poslechneš, dostaneš pamlsek.
Je potřeba si uvědomit, že je to opět náš starý dobrý program, podle kterého nás rodiče vychovávali a rozdělovali na ty hodné a zlobivé.
Díky strachu z toho, že my sami nejsme v životě dost, jsme si ho úspěšně přejali za svůj vlastní, abychom se cítili podmínečně přijati.
Tento program teď stejným způsobem aplikujeme ve výchově svých dětí a svého vlastního psa a neposledně v chování k ostatním.
Důsledky těchto činů vždy dříve nebo později přinesou své ovoce.
Než si zvíře pořídíme, ptejme se sami sebe, proč si ho opravdu pořídit chceme?
A buďme sami k sobě upřímní.
Snažme se uvědomit si význam toho, proč s námi zvířata jsou a co nás učí.
Naučme se respektovat jejich přirozenou osobnost, jejich přirozený životní prostor a snažme se opět návratit skrze jejich učení k původním hodnotám života.
Jednoho dne možná budeme opět svědky toho, že se k nám z přirozeného prostředí budou zvířata opět navracet beze strachu
a budou svobodně pobývat v naší přítomnosti.

 

Lidská sexualita

Přirozená sexualita člověka vychází ze základního principu tvoření v jednotě, kdy se v nadřazeném vědomí vydělí do sebe další vědomí se záměrem poznat a prožít zvolenou představu.
Toto vědomí je vyplněno magnetickým ženským principem, který k sobě a do sebe přitahuje elektrický princip mužský, který v ženském prostoru tvoří.
Tímto způsobem je tvořeno vše stvořené ve Stvoření.
Na základě těchto pravidel tvoření v jednotě, je tedy jediná správná kombinace sexuální oriantace a správně nastavených polarit, přirozený vztah ženy a muže.
Vše ostatní má pouze učící význam a je jasným odkloněním se od Zákona Jednoty, abychom skrze negativní zkušenost poznali hodnotu toho pozitivního. Tímto si duše člověka na základě vlastního záměru poznání nastavuje své tělesné předlohy tak, aby tento požadovaný stav mohla prožít.
Duše, která si přichází do života prožít odlišnou sexuální zkušenost a související orientaci, tak nepřichází jen pro svou vlastní zkušenost, ale vždy tím dává najevo svému okolí určitý nesoulad v této rovině. Přináší tedy zprávu pro rodinu, do které se člověk narodil a zároveň také celému rodu.
Pakliže se narodí holčička, která se rozhodné pojmout do života ženského partnera, je to jasným signálem silného rodového nepřijetí karmických lekcí na straně žen, které jim v minulosti udělili muži. Žena tak skrze své potlačené ženství a související nepřijaté emoce, bolesti, hněvy, strachy dává najevo celému rodu, obzváště pak celé ženské línii, svou nesympatii k opačnému pohlaví a poukazuje tak na neochotu žen pracovat na vlastním sebepřijetí, které vede k oslabování a postupnému zániku celého rodu.
Obdobná situace je i u chlapce, který se rozhodne pro život se stejným pohlavím. Opět to je signál do rodu, tentokrát pro mužskou línii, kde tedy muží v minulosti nepřijali lekce od žen.
V obou případech je zde jasně dáváno najevo s velkým vykřičníkem, že takto to dál opravdu nejde. Vždy je to signálem toho, že v daném rodu jsou nevědomé ženy, které nedokáží vycítit postupně se zesilující nesoulad a odklon od přirozeného řádu.
Je tedy potřeba, aby se obzvláště ženy návratily k původním principům bytí a hodnotám lidské rasy, byly si jich vědomy a jako učitelky a strážkyně nejvyšších principů lásky byly zodpovědné za své pocity ve svém srdci a s nimi souvisejícího vědění. Udržovaly toto vědění ve svém rodu a předávaly ho neustále dalším generacím.

 

Nevěra ve vztahu

Vztah ženy a muže je vždy učící a je vždy dohodnutý před inkarnací do života na duchovní úrovni.
Duše muže i ženy se zavazují tomu, že se budou vzájemně učit lásce a s ní souvisejícím věcem, které si do tohoto vztahu předsevzali.
Nezřídka je do vztahu spojuje také společná karma. Porušení této vzájemné dohody a následný útěk z učení, tedy opuštění učícího vztahu jednoho z partnerů se říká nevěra.
Nevěra je vždy nevědomá. Dochází tedy primárně k tomu, že jeden z partnerů neunese intenzitu učení a souvisejících prožitků, když mu ten druhý zrcadlí a svým chováním přehrává jeho samotného, tedy jaký byl, když v minulosti dělal to stejné ostatním.
Díky nevědomé rovině a aktivnímu programu oběti, dotyčný věří, že mu je soustavně ubližováno a snaží se z učení uniknout.V systému je za nevěru ve vztahu považováno to, že jeden z partnerů má sexuální styk s jiným partnerem než s tím, kterému se zavázal.
Ve vědomé rovině je to opět zrcadlo tomu druhému, který se považuje za podvedeného, aby pocítíl jaké to je, když on sám byl v minulosti nevěrným. Sexuální nevěra je vždy únikem, kdy je dotyčný přijímán podmínečně ze strany svého partnera, tyto podmínky neakceptuje a v některých případech není přijímán vůbec, nezřídka také trpí závislostí na fyzickém sexu.
Pak si automaticky ke své nevěře vyhledává takový protějšek, který má v sobě přesně to. co jeho partner v sobě nepřijímá. Žena, která nemá v sobě přijatou mrchu, děvku a další negativní cnosti toto vše vyzařuje, nepřijímá sebe a tím i svého muže a ten jakmile se jeho bolest z nepřijetí stává neúnosnou se nejprve stává agresivním díky potlačenému hněvu a poté buď rezignuje a utápí svůj žal v alkoholu, drogách, případně dalších látkách odvádějící pozornost od jeho vlastní bolesti a nebo uniká tím, že si k sobě hledá takou partnerku, která tyto cnosti u sebe přijímá nebo u ní vyloženě dominují, případně kombinuje obojí dohromady.
Naopak zase tato nová partnerka většinou v sobě nepřijímá to, co první partnerka v sobě přijímá, takže i zde muž velmi brzo po počátečním vzplanutí narazí na další svá nekompromisní zrcadla.
Tímto se většina účastníků tohoto učení díky nevědomé rovině neustále cyklí ve stejných situacích s obdobnými partnery. To samé samozřejmě platí i u ženy, která si přitáhne do vstahu muže s nepřijatým mužstvím, kde je nepřijatý hajzl, kretén, děvkař apod.
Tuto energii žena na nevědomé úrovní rovněž cítí a touží poznat a postrádá ji ve svém sexuálním potěšení, takže si při svém úniku hledá přesně takového partnera s těmito dominujícími kvalitami.
Je teda potřeba si uvědomit, že pokud je v parnerství nevěra, je to spravedlivé poučení pro oba partnery. Pokud je muž nevěrný ženě, je to z toho důvodu, že si žena nepřijímá svou vlastní nevěru a další roviny v oblasti její sexuality.
Díky nahromaděnému hněvu a vzteku v játrech, žlučníku a bolesti v srdci má potlačenou sexualitu a související energetické dráhy. Přirozené vnímání a rozhodování se pocity v srdci je přemostěno rozumem a s ním spojenýmy programy myšlení a udržováno strachem tento stav opustit.
Obvykle bývá tento stav posílen podmínečným přijetím ze strany vlastní matky a s tímto spojenou energetickou závislostí na ostatních.
Pokud je žena nevěrná muži, je situace obdobná, muž si tedy rovněž nepřijímá svou vlastní nevěru z minulosti a další potlačené emoce a strachy v oblasti své sexuality a rovněž bývá tento stav posílen nepřijetím ze strany vlastního otce.
Důležité tedy je, uvědomit si, že věrný může být pouze každý sám sobě, svým vlastním pocitům v srdci, svému záměru poznání a tím i svému partnerovi se kterým byl ve svém srdci svázán, což souvísí i s tím být si vědom toho, že do vzájemné harmonické lásky se každý vztah musí dopracovat až na základě vlastního sebepřijetí každého z partnerů.

 

Význam rodu

Jedním ze základních smyslů existence člověka je zachování a udržování jeho rodové línie.
Na počátku stvoření lidské rasy byli první lidé androgynní (oboupohlavní), v každém těle se prožíval zárověň princip ženský i mužský.
S postupem vývoje duchovních bytostí došlo i k evoluci lidských těl a díky touze po prožití oddělenosti jednotlivých principů v nezavíslých tělech, tak vzniká samostatné ženské a mužské tělo.
Podle zákona jednoty ve Stvoření je hlavou rodu ženský princip, jakožto učitel lásky, tvůrce prostoru a nositel souvisejícího vědění.
Vědomá žena vytváří rodinu, prostor pro svého muže a pro jejich děti, uvědomuje si svou roli a má zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci. Vede tak muže k sebepřijetí, tím že ho bezpodmínečně přijímá svým srdcem, fyzickým tělem a hlídá a usměrňuje jeho energii tak, aby nebyla destruktivní.
Přijatý muž tvoří v jejím prostoru pro její radost, potěšení a hlídá, aby jí její moc nevlezla do hlavy a ona tak z rozumu neopustila své srdce a nestala se panovačnou a chtivou.
Dle pradávných tradic si vědomé ženy, které si přitáhly muže do svazku, svazovaly vlasy do copů a dávaly tak najevo, že ctí božský řád a svůj vlastní rod.
Cop se skládal ze tří pramenů symbolizujících božskou trinitu Duch, Matka, Otec.
Rodový strom také symbolicky poukazuje na nekonečný proces tvoření ve Stvoření.
Je zde důležité uvědomění vztahových rovin a s ními spojených zrcadel, které poukazují na dosažené duchovní kvality a s nimi související uvědomění jednotlivých jedinců.
Kvalitu rodu vždy určuje duchovní vyspělost a uvědomění ženské línie. Tam kde vede a učí vědomá a silná žena, tam se rodí a vyrůstají silní a vědomí muži. Na svých potomcích pak sledujeme, jakou energii jsme investovali do našeho vlastní duchovního rozvoje, zda náš rod sílí a žije díky vlastnímu sebeuvědomění štastný život plný hojnosti a nebo zda přežívá v utrpení v různých nemocech a generačních zátěžích.
Záměrem poznání člověka a jeho lidské rasy bylo také poznat a prožít důsledky porušování Zákona Jednoty. Došlo tedy také k tomu, že řídící rodovou roli převzal mužský princip.
Nejprve tak ženy opustili svá srdce tím že upřednostnili v rozhodování se rozum a s ním spojené myšlení a zatoužili po moci a postupně skrze karmické lekce tuto úlohu na dlouhou dobu převzali muži.
Tímto počinem byla lidská rasa hnaná do úpadku, vibračního pádu a s ním spojenými lekcemi a prožitky, z jejichž důsledků se dnes snažíme zotavit.
Jakmile se ženy opět přijmou, získají svou ztracenou sílu, příjmou své muže, napojí se svým srdcem na svůj rod a chopí se své původní řídící role v rodu, navrátí se naše civilizace opět k původním hodnotám tvoření v jednotě, kde každý z nás tvoří z lásky k sobě a k naší Zemi, jsme věrní našim srdcím a takto propojeni každý z nás s vlastním rodem.

 

Leonines (Lví lidé)

Jsou to strážci Země, původní božská rasa Elohei-Elohim Leonine Anuhazi, zakladatelé Siria B a Aramantény v souhvězdí Lyry.
Aramanténa je nejvyšší úroveň vědomí naší Země.
Anuhazi je původní sémantický jazyk ze kterého vznikla čeština.
Tyto bytosti se od pradávna inkarnují do realit Země, aby pomáhali lidské rase projít obtížnými obdobími hvězdných cyklů.
Přinášejí původní učení o zákonech Stvoření, o principech lásky a jednoty.
Pomáhají opravovat poškozenou genetiku a udržovat při životě významné původní rodové línie a chránít tak lidstvo před neustálými útoky vesmírných dravců.
Symbolem této rasy je velký bíly lev a s ním spojená strážcovská ochranná síť.
Na památku strážců bílého lva byla v roce 46 459 před n. l. postavena Sfinga v Egyptě, původně se lví hlavou.
Po pádu Atlantidy a opětovné okupaci Země rasami Annunaků se museli strážci stáhnout. Sfinze byla poté uražena lví hlava a nahrazena hlavou annunackého bojovníka, aby takto připomínala tuto tvrdou lekci, která byla a bude v budoucnu lidstvu dravčími rasami udělena.
Římané označovali ve svým mapách místa, kde se nacházeli strážcovské rody pověstným "Hic sunt leones" "Zde jsou lvi"
Ne náhodou se Česko jmenuje Bohemia (Bohem-i-Já).
Ne náhodou se nacházi na srdci naší Země.
Ne náhodou máme ve státním znaku bílého lva s dvojitým ocasem, symbolizujícím soulad ženského a mužského principu.
Ne náhodou se zde vždy inkarnovaly velmi staré a vyspělé duchovní bytosti.
Jsme malý národ s velkým srdcem, ve kterém je ukryto a střeženo velké tajemství a nese původní hodnoty duchovní podstaty celého lidstva.

 

Princip léčení

Ten kdo ztratil svou moc, stal se bezmocným a posléze nemocným.
Léčením tedy rozumíme znovunabývání vlastní moci a s ní souvisejícího sebeuvědomění a sebepřijetí.
Nejvyšší princip léčení je vlastní bezpodmínečné přijetí.
Síla léčitele, který používá tento princip tkví v tom, že on sám má v sobě přijatou vlastní temnotu, uvědomil si význam duality a respektuje nadřazený vyšší božský řád.
Touto dosaženou vibrací a s ní spojenými energiemi pak působí na ostatní, ti se cítí v tomto energetickém poli bezpodmínečně přijati a pokud to není v rozporu se záměrem jejich duše,
dovolují si uvolnit a prožít své potlačené emoce a s ními spojené energetické bloky.
Základní podmínkou úspěchu je tedy to, že pouze to co léčitel v sobě přijal, je schopen příjmout u ostatních a tím i oni si dovolí se v jeho přítomnosti léčit a uzdravit.
Pokud se léčitel snaží rozumem tlačit do léčení vlastním chtěním a lpěním na vlastní představě,
není tedy dostatečně připraven a uvědomělý, pociťuje vždy u nemocného vše co si sám nepřijal jako karmické zrcadlo s následným úbytkem vlastní energie.
Další možnosti léčení patří již do oblasti magie, kde se používá sílá a energie prostředníka.
Zde tedy přebírá neschopnost léčitele příjmout nemocného díky vlastnímu nepřijetí léčeného problému bytost, která tuto schopnost má a poskytuje tuto energii nemocnému místo léčitele, který je zde pouze v roli sprostředkovatele léčení.
Tento způsob ovšem pro léčitele znamená téměř vždy karmický závazek, který bude dříve nebo později nucen vyrovnat.
Vyjímkou jsou spirituální léčitelé s duchovní kvalitou šamana, kteří mají podporu bytostí, jejichž sílu využívají ke své práci a mohou tímto způsobem přirozeně pracovat.