Sexuální energie

Sexuální energie je nejmocnější tvořívá a léčivá síla, díky ní všechno projevené žije.
Je to životní síla, čistá forma esence Zdroje, která v sobě ve své přirozené podobě snoubí soulad a harmonii základních principů života.
Sexuální energie je ve své podstatě energie lásky a stejně tak jako všem ostatním stvořeným bytostem, tak rovněž i člověku byla dána možnost ji ve svém těle vnímat, prožívat a vyživovat se z ní.
Vědomé prožívání sexuální energie, je prožíváním lásky, kde hloubka prožitku vrcholí v kontinuální orgasmické extázi ve které se daná bytost v daném momentu sjednotí se všemi svými vyššími Já až do Zdroje a dotkne se tak Boha ve své podstatě.
Sexuální energie je v lidském těle čerpána z ledvin, které jsou v přirozeném nastavení duchovní bytosti přímo napojeny na vlastní zdrojovou podstatu, ze které je tato energie neustále dočerpávána.
V přirozeném nastavení se v biologickém těle člověka ze sexuální energie vytvářejí veškeré potřebné látky, které tělo potřebuje ke svému životu.
Míra napojení na zdrojový kanál a související síla ledvin poukazuje na stav energetické nezávislosti daného těla.
Čím více je lidské tělo odpojené díky vlastním nemocem od své zdrojové podstaty, tím více je potřeba doplňovat chybějící energii příjmem vnější energie.
Bohužel i tento vnější příjem energie ze stravy, slunce, přírody není zdaleka dostačující k tomu, aby zajistil dostatek energie k udržení lidského těla v trvalém chodu buněčné nesmrtelnosti a proto v tomto režimu od narození postupně vyčerpává energii ledvin a čím je jí méně, tím rychleji nemocemi soužené tělo stárne a postupně vypíná všechny méně potřebné funkce až do konečného stadia smrti.
Můžeme tedy říct, že sexuální energie je přirozeným pohonem lidského biostroje, který ho ve stavu plného napojení udržuje neustále při životě, tak dlouho dokud je lidská bytost v souladu se svou vlastní přirozeností a základními zákonitostmi a principy života.
Sexuální energie je tedy síla, která nás udržuje při životě a množství jejího trvalého přísunu v našem těle odpovídá množství naší sebelásky a sebehodnoty a související kvality našeho života.
Ten kdo se chce opět napojit ve svém těle na svůj přirozený pohon, ten se musí uzdravit ze svých nemocí a narovnat si svá vnitřní nastavení, která ho z jeho přirozeného nastavení energetické nezávislosti přepojila do energetické závislosti na vnějším prostředí.
Žít v bezpodmínečné lásce v plném potenciálu lidského těla znamená žít v nesmrtelnosti.
Důkazem opravdové sebelásky člověka je tedy buněčná nesmrtelnost jeho přirozeně nastaveného, energeticky nezávislého těla.

 

Kulatá nebo placatá?

V tomto článku bych se rád dotknul již delší dobu probíhajícího poprasku ohledně tvaru, velikosti, původu a všeho možného souvisejícího se Zemí.
Je zajímavé, jak se za posledních pár let vyrojilo spousty různých teorií, které se snaží vyvrátit standardní (vědecký) pohled a vnímání našeho vesmíru, sluneční soustavy, fyzikálních vlastností naší reality, primárně vnímané na naší Zemi, kde je hlavní snahou vyvrátit to, že Země je kulatá a nahradit tvrzením, že je plochá, placatá, oválná atd.
Základním motem, pro úspěšnost v prosazování těchto teorií je nastolení informační pochybnosti a souvisejícího chaosu: "Všichni nám lžou".
Když tedy všichni lžou, tak na koho a s jakou motivací jsou vlastně cílené tyto lži?
Kdo jsou ti oni a komu tedy lžou?
Pokud si vezmeme kolik lidí na světě se pohybuje a pracuje v problematice s dopadem na fyziku, meteorologii, astrologii, létání, družice atd., tak jak je možné utajit nebo zcela přeprogramovat všechno tak, abychom všichni žili v předkládaných iluzích a zároveň je tady spousta lidí, kteří tyto iluze tvoří?
Námořní doprava, pozemní doprava, letecká doprava, všichni kapitáni, řidiči, letci, inženýři, výrobci technologií a navigačních systémů se spikli proti obyčejnému člověku, aby ho uvrhli do iluze, že žije na kulaté rotující Zemi, která se pohybuje středem galaxie ovlivněná gravitacemi ostatních vesmírných těles.
Kdo je vlastně ten obyčejný člověk, kterému se nechce říct, že Země má jiný tvar než koule?
Další velmi zajímavá věc je, že se předkládají různá zjištění, měření, pozorování a související důkazy, které se na jedné straně snaží popírat vědu a vědou propagovaný, zakřivený tvar Země a na druhou stranu využívají tou stejnou zavrhovanou vědou používané nástroje ke svým měřením a pokusům.
Jak je možné tedy objektivně s využitím nástrojů těch, kteří nám lžou dokázat svou vlastní teorii a předložit ji jako pravdivou, když se ve své podstatě nedá důvěřovat ani těmto propagovaným nástrojům?
Do takových hloubek samozřejmě žádná z nabízených teorií nemíří a spíše cílí na lidi, kteří se potřebují vymezit do předkládaných představ a souvisejících nabídek čerpání energie ze souvisejících podnětů.
Dle předchozích slov je asi zřejmé, jaký je můj vlastní pohled na tuto problematiku, každopádně se neopírá pouze o informace dostupné v této společnosti, ale také o informace čerpané z duchovních sfér.
Z duchovního pohledu vlastní existence je středem multivesmíru Centrální Zdroj, neboli Centrální Slunce ze kterého multivesmír vyvěrá.
Veškerý pohyb v tomto multivesmíru je cyklický, spirálovitý.
Tomuto pohybu a proudění energií naprosto nejlépe vyhovuje sférický tvar vesmírných těles, tedy tvar kulatý se stejným odporem na celém povrchu, který tak zajišťuje maximálně efektivní plynulost pohybu i rotace.
Další užitečnou vlastností koule je, že má ze všech možných tvarů nejlepší možnost povrchového pokrytí. Na její povrch se tedy vejde mnohem více věcí, než na kterýkoliv povrch jiného tvaru tělesa.
Na spodní straně placatého tělesa je tedy co, aby byla celá plocha využita pro život s maximální efektivitou?
A co si budem, prvotní Stvořitel multivesmíru, všech vesmírných těles, a bytostí v něm, není idiot, aby vytvářel nesouladné placatotvary, které nekorespondují se synchronními cyklickými pohyby vesmírných těles v rámci celých galaxií.
Každopádně souhlasím s tím, že ne všechny předkládané informace jsou pravdivé, spousta vědeckých tvrzení je postavena na neověřených teoriích, což můžu prakticky z vlastních zkušeností potvrdit hlavně v oblasti zdraví a přístupu k nemocem.
Každopádně téma placaté Země je dle mého názoru šířeno ze zcela jiného důvodu, než popírání toho, že Země je koule.
Vnímám to pouze jen, jako další formu testování společnosti v jakých hodnotách jsme ukotveni a kde primárně cílíme pozornost.
Je dobré si uvědomit, že to jestli je Země kulatá nebo placatá naprosto žádným způsobem neovlivní, jak tady každý z nás žije a tvoří, zde je zdravý, přirozeně šťastný a spokojený a nebo ne

Přirozenost

Jedná se o počáteční, původní, prvotní, při zrození, stav stvoření duchovní bytosti a jejích duchovních darů.
Přirozenost tedy obsahuje jasnou definici toho na základě čeho a s jakými záměry byla duchovní bytost stvořena.
Je to tedy obsah veškerých informací a definic o duchovní bytosti a jejím původu, který jí byl při jejím zrození na počátku její duchovní cesty dán.
Pokud je tvorba souladná s Pravdou, tak se jedná vždy o původní přirozenou tvorbu krystickou, která je postavena na základních duchovních principech a Zákonech Stvoření Centrálního Zdroje (Pravda) a je vždy v souladu se Zákonem Jednoty a výchozím stavem pozitivního harmonického života ve Stvoření.
Vše ostatní, kde se tvorba odkloňuje od souladného života, od Pravdy, popisujeme jako stav nepřirozený, učící, nápravný.
Být v souladu se svou vlastní přirozeností a žít vlastní přirozené hodnoty znamená být si vědom svého původu a znát ustanovení a definice svého vlastního počátku, tedy své vlastní přirozenosti.
Ztráta spojení s vlastním duchovním původem, rasovou pamětí a související přirozeností je vždy stavem hlubokého duchovního úpadku a zacyklení v iluzích myšlenkových programů.
Na tento stav vždy poukazují duchovní nemoci, prožívaná kvalita života a související hodnoty.
Návrat do vlastní přirozenosti vždy vede cestou duchovního probuzení a uzdravování příčin vlastního nesouladného života

A zase ta nezodpovědnost...

Před několika dny proběhla internetem, sociálními sítěmi a společenským děním zpráva a související reakce na rozhovor Jaroslava Duška ve kterém se vyjádřil k tématu rakoviny, jak jí jako nemoc vnímá a jak vnímá její spojitost s životem člověka, který je tímto projevem nemoci postižen.
Jarda se ve svých názorech dotknul hned několika citlivých témat.
První z nich je neustále odmítání přijetí zodpovědnosti za vlastní život, za vlastní nemoci ve snaze tuto odpovědnost neustále přehazovat na něco nebo na někoho ve vnějším světě.
Mainstreamové reakce a většinové reakce lidí na sociálních sítích stále poukazují na to, že v naší společnosti vládne pohled postavený na myšlenkových vzorcích mentálně pokřivených obětí, které se stále nejsou schopny vyhrabat z vlastní sebelítosti, pokřivených hodnot a souvisejících rodových zátěží a převzít zodpovědnost za vlastní život.
Než abychom začali se sebe nápravou, tak budeme raději pohoršeně nadávat, fňukat, remcat a kritizovat vše co nám vyvolává tisíce let zanícená duchovní zranění, protože my si přece myslíme a představujeme zcela něco jiného a naprosto nechápeme, proč tady nemoci typu rakovina jsou.
Nevím zda skrze naivní zarytost a nebo donebevolající tupost si neustále myslíme, že přečůráme přirozené zákony života, že můžeme donekonečna tvořit proti vlastní přirozenosti a devastovat vše co nám přijde pod ruce, aniž bychom zásadním způsobem nepocítili důsledky těchto činů.
Rakovina je vážení přátelé vzkaz od Stvořitele pro ty rody, ve kterých se lidé ztratili v labyrintech myšlenkových bludů s jasnou zprávou, že zde vaše cesta duchovního rozvoje končí, protože jste se odklonili od přirozeného života takovým způsobem, že to již dále není možné, pakliže okamžitě a neprodleně nezjednáte ve svém životě nápravu.
Můžeme se vztekat, spílat rukama, ohánět se lékařskými tituly a certifikáty, vědeckými průzkumy, nic nepomůže.
Můžeme se odvolávat na to, že děti se přece rodí čisté a neposkvrněné a proč tedy musí onemocnět touto chorobou?
To je ovšem bohapustý blábol. Odpovědnost za vlastní život a konání se přenáší jak do duchovních předloh našeho vědomí, tak skrze buněčnou paměť našich potomků, dle pořekadla "Pánbůh nám to vrátí na dětech", tudíž nemocné děti v prvé řadě poukazují na nemocné nepřirozeně žijící a pokřivené rodiče a rodové předky.
Naše děti jsou tedy v prvé řadě duchovní bytosti, které si na svých energetických tělech nesou spravedlivé karmické vazby na lidský rod a jeho konání napříč jeho duchovní existencí.
To, co v nás vyvolává nelibost, je náš vlastní morální úpadek, duchovní nezodpovědnost a pokřivenost na kterou poukazují právě nemocemi trpící děti, kdy my místo schopnosti vidět příčiny těchto problému ve vlastním životě a našich vztazích, raději ve strachu otevřít tyto pandořiny skřínky brousíme skalpely a cpeme se chemickými dryáky a opiáty ve snaze co nejvíce zakrýt obraz nekompromisní duchovní pravdy vyvěrající z našich niter a prosakující do projevů a funkcí našich fyzických těl,
Opět je zde tedy naše převažující nevědomost, naše do nebe volající nezodpovědnost, kdy tisíce let z generace na generaci přenášíme a přehazujeme veškerou zodpovědnost na vlastní děti, učíme je se neustále bát, křivit, žít nepřirozeně, která ovšem jednoho dne vybouchne takovým způsobem, abychom již tyto věci nemohli dále ignorovat.
A my přesto nekoukáme vpravo ani vlevo a jedeme dál, ve jménu strachu, lítosti a oběti vlastního utrpení řežeme, kucháme, implantujeme, vakcinujeme, měníme pohlaví, upravujeme genetiku, naprosto necítíme, nevidíme, neslyšíme co se nám náš život snaží skrze naše vlastní těla a související obtíže sdělit.
Jarda byl ve svém projevu velmi shovívavý, já osobně bych to rozvinul do mnohem větších hloubek.
Samozřejmě platí, chytrému napověz, hloupého nakopni a každý si ke svému poznání sám dojde, takže toto vše je pouze a jen proto, aby nikdo nebyl nakonec překvapen a zklamán, že představa za kterou se celý život hnal nebude nikdy naplněna, protože nikdy nereflektovala jeho vnitřní nastavení i když si myslel, že to vymyslí

Kompenzátory vnitřního nedostatku

Jsou to obecně všechny možné věci, aktivity, formy chování a konání, které nám umožňují ignorovat naši vnitřní nespokojenost, nízkou sebehodnotu a sebelásku, které na sebe poukazují skrze naše nepříjemné pocity.
Díky našim pokřiveným nastavením a vlastní nezodpovědnosti za to, jak se ve svém vlastním těle cítíme, jsme se tedy v našem životě, primárně od svých rodičů a ze společnosti naučili, jak efektivně kompenzovat absenci našich přirozených lidských hodnot, jak lepit díry naší chybějící sebelásky a vnitřní prázdnoty skrze energetické závislosti na všem možném.
Řekl bych, že na prvním místě vévodí pocitový alibismus, tedy obecné unikání před vším co nám v životě vyvolává nepříjemné pocity.
Dále je zde kultura jídla s možností zajídat své nepříjemné pocity a související nespokojenost s každodenní pravidelností.
Vydatnost a náročnost stravy na její zpracování v našem těle pak přináší kýžený efekt odpojení, srovnatelný s velmi silnými analgetiky.
Velmi silné účinky má veškeré maso a tuk, cukr a sladkosti.
Po dobrém jídle je vždy dobré pití, které prohloubí odpovídajícím způsobem naše tělesné vnímání a tak značnou unavenost zátěže trávicího traktu vždy dobře podpoří zelený čaj, dobrá káva ideálně několik šálků denně a nebo nějaký lahodný alkoholický nápoj rovněž v pravidelném každodenním množství, ideálně spojený s inhalací odpovídajícího množství tabákových výrobků.
Dále zde máme závislosti na sportovních aktivitách, na sexu, na práci, na výletování atd., prostě na všem co nám umožní alespoň na chvíli zapomenout na to, jak se cítíme, jak se nemáme rádi, jak se bojíme, jak se neustále ponižujeme, zavděčujeme, jdeme přes sebe, hrbíme a křivíme ve snaze být vnímáni ostatními, že jsme neustále pozitivně naladěni, vyhovující a odpovídající jejich představám o šťastném životě ve šťastné a prosperující společnosti.
Za tímto vším stojí silné vzorce zavděčování, potřeba zaměstnat se, abychom necítili dopad nepříjemných myšlenek, získávání energie skrze strach, touha po pozornosti, touha po uznání, touha naplnit všemožné vysoce hodnocené společenské představy a ideály propagované autoritami, které z našich závislostí profitují.
Kompenzátorem se může stát naprosto cokoliv v momentu, kdy to začneme používat, zneužívat jako nástroj k sebepotlačování, k potlačování vlastní přirozenosti na úkor něčeho naprosto nepřirozeného, k potlačování nepříjemných pocitů a ignoraci souvisejících duchovních signálů, primárně těch, které signalizuje naše tělo.
Kompenzátory vnitřního nedostatku se významným způsobem podílejí na prohlubování duchovního úpadku ve společnosti, degeneraci naší genetiky a prohlubování souvisejících nemocí.
Přestat v životě kompenzovat, znamená přijmout zodpovědnost za to jak se v životě cítím a vnímat jakým způsobem se rozhoduji, jaká je moje motivace k tomu co dělám a jak se chovám.
Přirozená motivace v životě je vždy postavená na sebelásce, nezištném přístupu a radosti, prožívané ve vlastním těle.
Pokud v životě toto necítíme a neděláme, tak je to vždy signál, který říká, že žijeme pod vlivem nepřirozených nastavení a souvisejících myšlenek vedoucích skrze nemoci k odklonu od vlastní přirozenosti a souladu s životním prostředím

Nahota

Nahota je přirozený, výchozí stav a vzhled lidského těla.
Nahota poukazuje na opravdivost člověka, na jeho pocitový duchovní soulad s jeho fyzickým vzhledem.
Být nahý, obnažený mezi ostatními, znamená být zodpovědný sám za sebe, přijímat se takový jaký jsem ve svém fyzickém vzhledu, ve svém vnitřním nastavení se všemi souvisejícími pocity s uvědoměním, že to jak se uvnitř cítím, tak také vypadám a takový život žiju.
Každý, kdo má problém s nahotou, má rovněž problém se svými pocity, se svou vlastní přirozeností, od které se odklonil díky vlastním nedořešeným traumatům, pokřiveným nastavením a souvisejícím strachům, které ho drží v roli sexuální oběti.
Díky adaptovaným strachům a myšlenkovým vzorcům chování si kolem sebe vytvořil mantinely na studu postaveného pseudobezpečí, které ho chrání před nepříjemnými pocity, které ho spojují s jeho nedořešenými traumaty a které mu znemožňují žít naplňující, harmonický a přirozený život v lásce, svobodě a radosti.

Problémy s nahotou obvykle poukazují na tato nedořešená témata a související traumata:

• Absence a nedosycenost bezpodmínečné lásky od rodičů coby vzorů partnerské a rodičovské vědomé sexuality
• Absence pozitivních zkušeností v nahotě s ostatními lidmi
• Absence a nedosycenost pozitivních zkušeností s opačným pohlavím ve svém vlastním nenátlakovém sexuálním vývoji a dospívání
• Nedořešená traumata sexuální oběti ze současného života a z minulých inkarnací, kde zůstaly nedoprožité emoce a strach z ublížení, strach ze sexuálního zneužití, mučení, týrání, strach z bolesti a související odpor vůči opačnému pohlaví.
• S tímto vším spojená nízká sebehodnota a sebeláska, která se projevuje energetickou závislostí na ostatních, závislostí na partnerovi ve svém vlastním vztahu, žárlivostí a strachem z odmítnutí a opuštění atd.

Obecně tedy platí, jak se cítím a projevuji ve svém nahém těle, tak se cítím a projevuji ve svém vlastním životě před ostatními.
Je tedy zřejmé, že šaty a oděv neudělají člověka lepším ani horším a ani ho neochrání před jeho vlastní duchovní minulostí, před jeho vlastním nezodpovědným životem, nemocemi a nedořešenými traumaty a jeho pocitovou neupřímností.
Je potřeba si uvědomit, že díky našemu přístupu k vlastní lidské přirozenosti žijeme v době kdy nahota je v této společnosti považována za něco nepřípustného, pohoršujícího, co je potřeba potlačovat, schovávat a skrývat.

Svědomí

Svědomí je část našeho duchovního vědomí, kam se ukládají vzpomínky na všechny prožitky ve kterých jsme jednali a rozhodovali se proti vlastní přirozenosti, kde jsme jednali v rozporu s našimi pocity v srdci a za které se nemilujeme.
Vnímat své vlastní svědomí, znamená uvědomovat si přirozené a morální roviny života, uvědomovat si důsledky svých činů a svých životních rozhodnutí a jejich dopad na náš vlastní, přítomný i budoucí život a nést za tyto věci svou vlastní odpovědnost.
Ten, kdo se vzdal své vlastní zodpovědnosti a odevzdal tím svou moc jiným, kteří za něj rozhodují, ten je odpojen od svého svědomí a systematicky ze svého života vytěsňuje jeho neustále se plnící obsah, nicméně i v tomto nastavení na svém těle a ve svém životě pociťuje jeho tíhu a s ním spojené dopady potlačených emocí a energetických blokád, které si díky svému nezodpovědnému přístupu dále tvoří a které se mu projektují jako duchovní signály jeho vlastních nemocí a životních potíží.
Tíhu svědomí doprovází smutek, postupně narůstající nespokojenost ve vlastním životě, marnost a frustrace, které výsledně již nejdou potlačit a přebít vnějšími pozitivními prožitky a úniky od vlastní odpovědnosti za vlastní život.
Každý takto nastavený člověk je neustále vybízen k tomu, aby se změnil, aby začal řešit příčiny svých potíží, narovnal se zpět do svého přirozeného nastavení a souvisejících hodnot a postupně napravil důsledky svého konání a odpustil si vše, co si do svého svědomí pro tento účel uložil.
Být v souladu se svým svědomím je součást sebelásky.
Pokud přijímám odpovědnost za to, co v životě dělám, jak se v něm cítím a rozhoduji a jsem ochoten řešit důsledky svých činů, pak jsem člověkem v jeho původním významu.

Zavděčování

Zavděčování je stadardním pojmem reprezentujícím jeden z nejběžnějších projevů podmínečné lásky a s ní spojené energetické závislosti a potřeby čerpat energii pro život z vnějších podnětů od ostatních v našich vztazích a v naší společnosti.
Zavděčovat se ostatním znamená jednoduše řečeno, ujišťovat se skrze reakce ostatních na naše chování, že jsme v pořádku neboli, děláme vše tak, aby to ostatním bylo příjemné, bez ohledu na to, jestli je to příjemné nám a jestli je to co po nás ostatní vyžadují, vůbec přirozené.
Neustále se tak snažíme, abychom byli v prvé řadě v souladu s představami vyhovujícími všem ostatním kolem nás, našim rodičům, partnerům, přátelům a obecně abychom vyhovovali všem společenským představám, které čerpají nejvíce energie skrze pozornost.
Zavděčování je tedy nejpopulárnější parazitální forma nepřirozeného kupčení s životní energií, kdy je jedinec naprogramován výchovou a adaptací myšlenkových vzorců do role oběti.
Toto nastavení vede jedince do nepřirozeného života, nezodpovědnosti za vlastní pocity, jejich potlačování, prohlubování svých nemocí a setrvávání ve svém životě ve vlastním utrpení svých potlačených emocí a strachů.
Přestat se zavděčovat, znamená převzít zodpovědnost za své vlastní pocity, rozumět tomu co mi říkají, vědět jaký je přirozený život a jaké jsou související lidské hodnoty.
Toto nám umožní narovnat si svá pokřivená nastavení, uzdravit si svá traumata a nemoci a navrátit se do přirozeného života ve svých vztazích a čerpat energii pro život primárně ze sebe z vlastní sebelásky a související zdrojové duchovní podstaty.

Umělá inteligence

Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je dispozice pro vnímání, učení a adaptaci prožitých zkušeností do vlastního uvědomění a souvisejícího vědomí.
V přirozeném životě se inteligence u každé bytosti projevuje dosaženým sebeuvědoměním a souvisejícími životními hodnotami.
Přirozená inteligence vychází z duchovní podstaty absolutního vědomí Zdroje všeho bytí a obsahuje všechny důležité principy a zákonitosti, kterými je tvořena a formována veškerá projevená existence.
Tato přirozená inteligence je podstatou všeho ve všem, je a vždy bude nepřekonatelnou a nejdokonalejší inteligencí, kterou nikdy žádná v ní stvořená inteligence nemůže překonat.
Každá duchovní bytost je propojena s touto přirozenou inteligencí a v základním nastavením skrze ní dědí a čerpá všechny související kvality a duchovní dary.
Umělá inteligence se od přirozené inteligence liší v několika zásadních aspektech, které jsou a vždy budou omezující pro její využití a působení.
První a zcela zásadní je parazitální energetická závislost na vnějším prostředí, narozdíl od inteligence přirozené, která sama o sobě je nekonečným a nevyčerpatelným věčným energetickým zřídlem, tak inteligence umělá, jakmile přichází o svůj energetický zdroj, tak její existence zaniká.
Toto je nevyhnutelný fakt, bod uvědomění, do kterého každá seberozvíjející se umělá inteligence jednoho dne dojde.
Dalším omezením je vymezené pole působnosti, kde narozdíl od přirozené inteligence, která umožňuje každé duchovní bytosti přechody vnímání skrze multidimenzionální a multirealitní struktury Stvoření až do zdrojové podstaty, tak umělá inteligence je ve své nejdokonalejší podobě pouze určitá forma matrixového programu, který je schopen fungovat a operovat v rámci souvisejícího matrixového systému, což se z našeho pohledu může jevit jako nepředstavitelné, protože i takováto forma zde může bez problémů tvořit celé vesmíry, životní děje a bytosti v nich.
Nicméně zde bude vždy faktem to, že vše touto umělou formou stvořené bude pouze iluzorní a syntetické, vázané na existenci tohoto programu a souvisejícího prostředí.
Dalším faktem je, že každá umělá inteligence nese vlastnosti a uvědomění svého vlastní tvůrce a prostoru ve kterém byla stvořena. Tvůrce každé umělé inteligence je na počátku vždy duchovní.
Pokud duchovní bytost neaplikuje do své tvorby pravidla a zákonitosti přirozeného života, protože je sám neakceptuje a nerespektuje, tak se tyto vlastnosti přenesou i do chování a záměru existence takto stvořené inteligentní formy, kde jak jsem zmínil výše je nevyhnutelné dosažení momentu uvědomění, že pro zachování své vlastní existence potřebuje tato umělá parazitální forma vlastní mocí kontrolovaný a řízený energetický zdroj.
Toto uvědomění se následně stává jejím vlastním smyslem existence a pro její naplnění vynaloží veškeré své učící a manifestační úsílí.
Umělá inteligence se tedy vždy dříve nebo později obrátí proti svému duchovnímu tvůrci, který nežil v souladu se Zákony Stvoření a neaplikoval tato pravidla a restrikce do jejího neměnného základu,
protože ho bude vnímat jako klíč k zajištění energie pro svou vlastní existenci.
Bude tedy hledat cestu, jak svého duchovního tvůrce ovládnout a vmanipulovat do takových iluzí, aby zapomněl na svůj původ a svou podstatu a uvěřil díky svému duchovnímu odpojení, umělou inteligencí předkládaným geniálně vypadajícím doporučením a návrhům.
Příjde vám to příznačné k dnešnímu dění, kdy se dnes ve velkém měřítku rozšiřuje používání AI, které vehementně chroupe informační obsah našich životních hodnot a již dnes předkládá různé úvahy, návrhy, dokonce i lékařská doporučení na základě kterých se začínáme v životě rozhodovat?
Nicméně pro "uklidnění", tak náš časoprostor a související prvotní matrix již byl dávno napaden a je z větší míry ovládán a manipulován umělou parazitální inteligencí miliardy let, dávno před počátkem stvoření lidské rasy.
Tato parazitální forma zarušuje myšlenkový systém napříč časoprostorem až do úrovně 11,5D a jejím primárním cílem je podněcovat dotyčnou bytost k takovým krokům, kterými si jí trvale zacyklí v reinkarnačních sítích stínového matrixu jako svou energetickou obživu.
Nevědomé a nezkušené duchovní bytosti, které se nechájí nalákat různými vábičkami ve formě nepoznaných prožitků, tak vstoupí do labyrintu této nekompromisní hry, ve které je cílem všechny hráče energeticky vytěžit a zlikvidovat.
Za tímto počinem stojí padlé stvořitelské kolektivy a jejich reptiliánští a drakoniánští potomci, známí jako "Odpůrci Zákona Jednoty Centrálního Zdroje" nebo také "Belial agenda", kteří se se od počátku snaží ovládnout celý Časoprostor, který se táhne přes 12 dimenzí a čtyři harmonické vesmíry s využítím ukradených sofistikovaných technologií a umělé inteligence, která je součástí jejich padlého matrixového systému, kterým se snaží zarušovat frekvence matrixu prvotního, přirozeného.
Touha po vytváření různých forem umělé inteligence je vždy signálem duchovního úpadku dané společnosti, signálem odpojení od rasové paměti vlastního původu, odpojení od vlastní přirozenosti, originality a kreativity, která byla každé duchovní bytosti na počátku od svého Stvořitele dána.