Jak uvnitř, tak navenek

Každá lidská bytost se ve svém životě nachází v určitém stádiu svého duchovního vývoje a na základě tohoto stádia si odžívá související prožitky a zkušenosti v souladu se zákony a principy života.
Spousta lidí díky ulpění pozorností v myšlenkových vzorcích a strachu se mylně domnívá, že mohou usilovat chtěním o přirozený pozitivní život.
Děje se tak, protože ztratili spojení se svou duchovní podstatou a uvědoměním si vlastní přirozenosti a přirozených zákonitostí života a zcela podléhají naučeným postojům a souvisejícím iluzorním představám o přirozeném životě.
Myslet si tedy každý může co chce, ale vnitřní nastavení každé bytosti rozhoduje o tom, jak bude probíhat vnější skutečnost jejiho života, jaké budou přicházet do života související situace a učící lekce.
Co tedy opravdu cítím ve svém těle, co se v něm nachází, to mě drží v aktuálním nastavení a prožívání, nikoliv mé přání a touhy postavené na vnitřní nespokojenosti, strachu, rezignraci a odporu k aktuálně prožívanému životu.
Pokud mám tedy ve svém těle odpor, hněv, vztek, nenávist, lítost, smutek, stud, strach, tak je potřeba si uvědomit, že s těmito věcmi budu neustále ve svém životě konfrontován minimálně ve formě vlastních nepříjemných pocitů, snů, projevů souvisejících nemocí, dále pak v životních situacích, v interakcích ve vztazích s ostatními.
Vše kolem nás nám tedy neustále připomíná naše vnitřní nastavení a související pocity.
Díky naučenému odporu k nepříjemným pocitům a neustále snaze se od nich systematicky odpojovat si většina takto nastavených lidí myslí, že mohou měnit přirozený chod života svými myšlenkami.
Jediné co mohou je, si přitahovat do života další iluzorní představy a jejich následováním se hnát do souvisejících zkušeností prohlubujících jejich setrvávání ve vlastní nepřirozenosti a utrpení.
Přirozený život je teď a tady se vším co mám, co cítím a jak se v něm cítím s vědomím, že ve všech ohledem je každý sám svou vlastní příčinou všeho co se mu v něm děje.
Návrat k přirozenému životu začíná přijetím zodpovědnosti za tento stav.
Pokud chci tedy být v přirozeném souladu se životem musím skrze vlastní sebereflexi sladit a správně propojit své vnitřní pocity s vnějšími projevy a vnější projevy správně propojit s vnitřními pocity s vědomím, že všichni se v ostatním pouze a jen vidíme a to buď v lásce a nebo odporu.
Tam kde jsem vůči vnějšímu projevu v odporu, je jasné že můj vnitřní stav není v souladu s tím vnějším a místo sebelásky řídí mé volby a projevy myšlenkový vzorec zakrývající mou potlačenou část a související trauma.
Nikdo nemůže utéct sám před sebou i když se mu skrze jeho přání nabídnou odpovídající myšlenky úniku, které nicméně povedou pouze a jen k izolaci od souvisejících nepříjemných rovin života a k odpíraní možnosti si tyto věci v sobě jednou provždy srovnat a žít naplno přirozený celistvý láskyplný život spolu s ostatními.
Je tedy dobré si připouštět, než se dostaneme do plného uvědomění vlastní sebelásky a sebehodnoty, že vnější svět a s ním spojené bezprostřední situace, které se nám v životě dějí jsou odrazem našeho vnitřního nastavení, naší sebelásky a sebehodnoty.
Nikdo z nás není oběť ani chudák, nikdy nebyl a nikdy nebude, byť morální odraz reality a v ní prožívaných životních zkušeností je nezřídka děsivý, nicméně je pouze důsledkem toho kam jsme jako lidstvo od počátku upínali svou pozornost a jakým hodnotám jsem se v našich životech odevzdali a kam dále směřujeme.
Pakliže se opět v odpovídající hloubce spojime s našimi pocity a našim nitrem, budeme je upřímě, zodpovědně a pravdivě dávat najevo, tak se pro nás pojmy bezpodmínečná láska, jednota, přirozený harmonický život stanou zcela něčím jiným než pouze vytouženou iluzorní představou nabízenou myšlenkovým systémem umělého života v energetických závislostech a kompenzacích vnitřního nedostatku vlastní sebelásky.