Strach z bolesti

Strach z bolesti je fenoménem v naší společnosti, je to strašák, který hýbe světem a do jeho potlačování a potlačování bolesti jako takové je věnováno nemálo úsilí.
Strach z bolesti nás spojuje s našim podvědomím, s našimi duchovními traumaty s naší nevědomostí s naší duchovní nezodpovědností, odporem a neochotou zabývat se příčinami našich nemocí do potřebných hloubek v jejich duchovních rovinách.
Díky tomuto strachu jsme ovládáni a manipulováni a tlačeni do rozhodnutí překračovat neustále hranice vlastní přirozenosti, podstupovat nepřirozené sebeubližující zákroky a zásahy v našich tělech, které dále prohlubují úpadek naší genetiky a nevědomého utrpení potlačených emocí.
Ignorování bolesti v našich životech je zaběhlým standardem a proto
většina lidí místo toho aby řešila příčinu bolesti a související duchovní signály, tak sáhne po osvědčených analgetikách a pokračuje dál ve svém naučeném nevědomém přístupu.
Obecně máme problém s nepříjemnými pocity a bolest je jedním z těm nejvíce odmítaných.
Tento přístup pramení z naší výchovy, z nastavení společnosti, kde probíhá podmínečný přístup a obchodování s energiemi lásky.
Jedna z hlavních masochistických podmínek do které je každý z nás, pod záštitou "slušného chování", od narození tlačen a programován je potlačování nepříjemných pocitů, které v nás vyvolávají vnější podněty a chování ostatních.
Cílem systému je vytvořit nemocnou, ustrašenou, lehce manipulovatelnou, energeticky závislou bytost, která je ve své životní iluzi přesvědčena, že soustavné potlačování emocí, život v utrpení, přetvářka, křivení a sebeklam je její přirozenost, stejně tak, jako její neustále se více prohlubující otrocký a parazitický styl života v nesouladu s životním prostředím.
Je potřeba si uvědomit, že jsme po generace ve zmanipulovaném zacyklení.
Nosíme v naších tělech spoustu emoční zátěže a energetických blokád, které tam dávno nemusí být, nicméně díky nim jsme manipulovatelní, protože je snadné na nás skrze ně působit, udržovat nás v důsledkové rovině souvisejících nemocí a směrovat naši pozornost do představ, díky kterým nebudeme věnovat pozornost uzdravení a odstranění potlačených věcí v nás, ale budeme nevědomky díky vlastnímu strachu a nezodpovědnosti přispívat ke zefektivňování systémových programů, které nás v sebepotlačení a nemocech drží.
Abychom se naučili pracovat s našimi nepříjemnými pocity s naší bolestí a otevřeli se možnostem odstranit si z těla související potlačené emoce, tak je potřeba převzít za ně zodpovědnost a naučit se rozlišovat mezi vyvolávaným pocitem a pocitem prvotním, který je spojen s aktuálním fyzickým kontaktem.
Je potřeba vystoupit z role oběti a z domněnek, že nás někdo slovním projevem může zranit, protože v této situaci se jedná pouze a jen o vyvolání již existující bolesti, kterou v sobě máme a která nás pojí s nedořešenými duchovními traumaty a souvisejícími životními tématy.
Přestat se bát bolesti a naučit se jí v životě vnímat a dávat najevo stejně tak, jako ostatní nepříjemné pocity, beze snahy utíkat před nimi a potlačovat je, je přirozená cesta vedoucí k uzdravení a narovnání se ve vlastním životě a do přirozených hodnot