Kouřové zrcadlo

Cesta k uvědomění si a pochopení našeho jednání v životě vede skrze prožitek.
Představa našeho vědomí ovlivněná našimi prožitky tvoří realitu kolem nás včetně nás samých. Vše co kolem sebe vnímáme a potkáváme v našem životě, je propojeno s našimi emocemi.
V každém okamžiku probíhá interakce mezi námi, tedy našim vědomím a naší realitou, která se přetváří přesně tak, jak si v ní vše představujeme včetně nás samých.
Toltékové říkají tomuto projevu "Kouřové zrcadlo", kde obrazem v zrcadle jsme my a kouř je iluze reality.
Pokud si uvědomíme tento princip sebepoznávání, pomůže nám to definitivně se vymanit z područí systémového programu "Soudce a oběť". V principu zrcadla jsme všichni zároveň žáky a učiteli a naše role se tak v dialozích neustále střídají. S hlubším pochopením, si začneme uvědomovat, že všichni se k nám chovájí přesně tak jak v daném okamžiku potřebujeme.
Kdykoliv, když před nás někdo předstoupí, tak nám přehrává vždy, to co si v daném okamžiku potřebujeme prožít a ukazuje nám svými reakcemi, jak jsme situaci a daný problém zvládli pochopit.
Je důležité si uvědomit, že mnoho karmických prožitků má přesah do minulých životů a není možné pro ně bez poznání své minulosti, najít spojitost s prožitky v aktuálním životě.
Proto je vhodné příjmout poučení "Zákona vyrovnání", že "Nic se neděje bez příčiny" a uvědomit si, že my jsme příčinou toho co způsobilo, že se k nám naše protistrana chová tak, jak se chová, včetně zvolené formy projevu.
Zajímavé je také sledovat projevy tohoto principu v rodinách s dětmi, kde děti svým rodičům zrcadlí nejenom jejich nezpracované emoce, ale také jejich vzájemný vztah. Vztah ženy ke svému muži zobrazuje vztah ženy k svému synovi. Vztah muže ke své ženě zase ukazuje vztah muže k své dceři. V případě, že mezi dětmi nejsou zastoupena obě pohlaví, přebírá roli opačného pohlaví jedno z dětí a jedináček pak hraje role obě.
Ve špatně fungujících vztazích, tak velmi často slýcháváme stížnosti jednoho nebo obou rodičů na projevy svých děti.
Pracujme tedy na sobě tak, aby v nás obrazy našich zrcadel vyvolávaly pocity štěstí a radosti a posilovaly nám tak lásku k sobě, našemu životu a tím i k ostatním.

 

Hledání pravdy

 

Rozum: Domnívám se, že jsem našel stopy vedoucí k poznání pravdy o mé existenci.

Láska: Pravda se neskrývá, pravda je.

Rozum: A co je tedy pravda?

Láska: Já jsem pravda.

Rozum: Proč tedy existuji?

Láska: Protože v tebe věřím a chci poznat skrze tebe, jaké to je, když na sebe zapomenu.

Rozum: Jaký je teda smysl mé existence?

Láska: Zapomenout a poznat pravdu

Rozum: Teď, když už znám pravdu, co bude dál?

Láska: Až dnes večer usneš, zapomeneš.

 

 

Partnerský vztah ženy a muže

 Na cestě evoluce duchovních bytostí je velké množství variant sebepoznání a sebeprožívání.
Jednou z těchto variant jsou vztahy a v nich podkategorie partnerské vztahy.
Lidský vztah ženy a muže je nejenonom evolučním důkazem hloubky našeho sebepoznání, ale také neustálou symbolikou základního stavebního prvku Stvoření, což je struktura tří geometricky seskupených energických částic s rozdílným nábojem, známá jako Tri-Veca kód.
Výchozím prvkem tohoto kódu je neutrálně nabitá částice vědomí, ze které vychází částice s magnetickou polaritou, což vnímáme jako ženský princip a následována částicí s nábojem elektrickým, kterou vnímáme jako princip mužský.
Tímto kódem je programováno cele Stvoření a vše co v něm existuje.
Každá stvořená bytost proto nese v sobě obě kvality, ale na úrovni vědomí je bezpohlavní.
Z pohledu manifestace v těle se pak dle nastavení předloh pro lidské tělo, prožívá buď jako žena nebo jako muž, s tím, že v každém těle jsou přítomny vždy obě kvality a pouze dominuje ta, která odpovídá zvolenému pohlaví.
Jediným přirozeným sexuálním vztahem z pohledu Stvoření je heterosexuální vztah ženy a muže,
Pouze v tomto vztahu je správné energické proudění a je možná společná transformace a vzestup do vyšších stavů bytí, vedoucích k extázi prožitku jejich sexuálního propojení.
Ostatní varianty vztahů jsou poze vztahy poznávající a učící a je z technického hlediska nemožné,
diký nekompatibilnímu rozložení vzájemných polarit, je ve Stvoření transformovat.
Z pohledu vztahu, což je odvozeno od principu tvoření ve Stvoření, je dominantním prvkem každého vztahu žena a s ní její energie, kvalita a odvozená role.
Vztahy jsou dopředu plánovány, domlouvány a odsouhlaseny na úrovni vyšších Já, před samotným životem, kde budou realizovány.
Během života, když dojde k momentu setkání, si magneticky přitažlivá žena přitáhne muže do vztahu.
Ve většině případů je forma setkání systémem prezentóvana tak, že to bylo právě konání muže, který vyhlídnutou ženu sbalil a přiměl ji jít s ním do vztahu. To je ovšem opět jedna z velkých systémových iluzí.
Rolí ženy coby nositelky kvality lásky, je učit muže lásce a pokoře k sobě a ke všemu stvořenému.
Učení probíhá stejným způsobem jako odžívání karmy. Při setkání obou pohlaví se křížově nahrajou do každého z nich karmické instrukce toho, co bude předmětem jejich učení.
V počáteční fázi, kterou nazýváme "Jiskření" nebo systémem popsanou jako "Zamilovanost", mají oba partneři plně otevřené srdeční čakry a proživají si své pocity bez karmického zatížení.
Po té, co se žena na nevědomé urovni ujistí, že je muž v dostatečné hloubce lásky k ní, zahajuje proces učení.
Technicky to probíhá tak, že žena začne postupně muži vytahovat nezpracovanou karmu (temnotu) a začné mu jí svým chováním přehrávat. Přitom muže vybízí, aby ji miloval a přijímal takovou jaká je.
Když si muž zpracuje svou část karmy, začíná přehrávat taktéž ženě její nezpracovanou karmu (temnotu). A tak se oba páry učí na principu zrcadlení si svých niter skrze svůj protějšek, najít opět lásku k sobě a pochopení jeden pro druhého.
Podle předem zvolené formy vztahu, rozeznáváme vztah karmický a harmonický neboli souznící.
V karmickém vztahu se po ukončení vzájemného učení oba partneři rozcházejí a jdou dál po své vlastní cestě životem.
I zde je to vždy žena, která vztah díky své polaritě ukončuje. Oproti tomu v harmonickém vztahu spolu partneři pokračují dál na společné cestě. Prakticky probíhá učení obou partnerů v různých scénářích, opět dle úrovně sebeuvědomění, znalosti jejich rolí a duchovní vyspělosti.
V dnešní době asi nejběžnější scénář je ten, kdy jsou oba partneři nevědomí a prožívají se jako oběti systému. V něm oba přejímají systémem daný pokled na vztah, na své vlastní role a očekávanou formu chování. Vzájemně se posuzují, hodnotí a srovnávají se se systémem definovanými normami pro "Ideální ženu", "Ideálního muže" a "Ideální vztah".
Tyto vztahy se z počáteční zamilovanosti dostávají velmi rychle do fáze souboje a následné rezignace jedné nebo obou zůčastněných stran. Řešením se pak jeví útěk ze vztahu, nebo jeho nevědomé předčasné ukončení, které povede pouze k tomu, že se v příští inkarnaci oba partneři znovu setkají.
Díky nízké sebelásce a sebepřijetí drží tyto vztahy pohromadě dost často díky vzájemné energické závislosti postavené na strachu, že přijdou o nějakou z materiálních iluzí nebo systémový benefit, které pramení z jejich soužití.
V dnešní době je tedy velmi důležité, aby si hlavně ženy uvědomily svou roli a byly ve své energii a síle. Aby opustily nebo minimálně měly pod kontrolou své myšlenky a používaly při rozhodování se své srdce a s ním spojené intuitivní myšlení. Jakmile si tento princip osvojí a dosahnou požadované úrovně sebelásky a sebepřijetí, budou schopny to učit i své muže.
Takto transformované vztahy budou nosnými pilíři v další epoše lidstva.

 

Když nevim, přemýšlím

Vítejte v teritoriu naší mysli, komplexním myšlenkovém systému, jemuž dominuje náš rozum v naší hlavě. Od narození jsme v systému vychovávání tak, abychom se v životě při rozhodování spoléhali primárně na náš rozum. A tak i naše pocity a intuice byli bagatelizovány a transformovány do logických úvah, kde například láska není nic jiného než chemická sloučenina několika hormonů
a její projev byl věděcky definován a statisticky potvrzen.
Tímto způsobem je nám postupně odebrána pozornost z našeho přirozeného vnímání skrze srdce a postupně je přesunuta na naše okolí, kde je udržována vnějšími podněty. Cílem je upevnit stav nevědomí tvořením a podporováním iluze duality, omezit v co nejvyšší míře naší svobodu a prohloubit hypnotický stav naší představy, že vše kolám nas, včetně nás samých, je takové, jak nám to učící systém předkládá.
Čím hlouběji upadáme do tohoto stavu, tím více se nás systém snaží ovládat a manipulovat a zintezivňovat stav aktuálního prožitku. Skrze odnímání uvědomění si naší zodpovědnosti za naše konání a skrýváním důsledků těchto rozhodnutí, jsme vmanipulování do nezpočetného množství strachů. Jsou nám projektovány iluze souvísející s těmito strachy, abychom se ješte více vzdali své svobody a odpovědnosti vůči nám samotným.
Ze všech stran se na nás valí informace o tom co vše nás v životě ohrožuje, s čím je potřeba bojovat a před čím je potřeba se chránit. Jsme podporování v představě, že tak jak si věci představujeme, tak se skutečně stanou a díky tomu vymýšlíme neustále katastrofické scénáře o všem možném a veškerá možná preventivní opatření před vším co by nás mohlo někdy ohrozit.
Strach a s ním spojená trvalá hrozba rezonuje všude kolem nás. Všemožnými odborníky jsou interpretovány i naše pocity nespokojenosti a nesouladu se systémovým nastavením. Systémem podporované vědecké a medicinské týmy jsou v neustále pohotovosti a spolu s farmaceutickým průmyslem neustále hledají řešení, jak odpoutat zbytky naší pozornosti z našeho vnímání předhazováním plánů řešení různých systémových krizí a neposledně i vhodnými léky a vakcínami, které nám pomůžou naše pocity utlumít a tím se z pohledu systému uzdravit.
Učení v systému nemá žádné limity a je pouze korigováno zámery vyšších Já, tak aby byly získávány odpovídající zkušenosti a prožitky. Je tedy na každém z nás jak hluboko se necháme vtáhnout do těchto her, zda necháme za sebe rozhodovat jiné a budeme dále zpochybňovat svou jedinečnost. Jestli budeme dále žít ve společnosti, jejiž jednání je postavené na domněnkách a na strachu ze všeho kolem nás včetně nás samých, odmítající vlastní zodpovědnost a přehlížející důsledky svých činu,
kde hnacím motorem je neukojitelný hlad po materiálních statcích, moci, kontrole a obav z toho že o tyto iluzorní věci příjdeme. Nebo si vezmeme naši odpovědnost zpět a postupně se vrátime do našich srdcí a budeme tvořit z lásky k sobě a k prostředí ve kterém žijeme.
Amazonští indiáni říkají: "Děláme pouze to, co je dobré pro nás a zároveň pro matku Zemi".

 

Nemoc

Velmi často se domníváme, že nemoc je zákeřná bestie, která nás přepadne zrovna, když to nejméně potřebujeme. Ve skutečnosti, když začneme pociťovat obtíže na fyzické úrovni svého těla, jsme již v pokročilém stádiu nemoci.
Z pohledu záměru naší duchovní bytosti není nemoc nic jiného než jedna z forem učení a poznávání. Když člověk ztratí vlivem strachu moc nad sebou, stává se bezmocným. Předpokladem vzniku této situace je neschopnost odmítnout energii nechtěného prožitku.
Bezmocný člověk přechází ze stavu bezmoci do stavu nemoci, neschopností přijatou energii prožít a pustit ji z těla ven. Na naší nemoc lze nahlížet jako na živou bytost, která má svůj jasně definovaný záměr a motivaci se rozvíjet do předem definovaných stádii s průběžnými dopady na naši psychiku a fyzické tělo.
Z pohledu systémové mediciny identifikujeme tato stádia, jako akutní a chronické, následně vedoucí k autoimunitním poruchám a různým sebedestrukčním mechanismům jako je například rakovina. Bohužel pro nás, systémová necelostní medicína pracuje pouze s důsledky našich nemocí a způsob léčení tak připomíná vynášení vody z místnosti, do které vám zatéká stropem.
Je dobré příjmout fakt, že nemoc se nás pouze snaží přimět k jejímu pochopení a přijetí potlačeného problému, na který svým projevem poukazuje.
Zjednodušeně řečeno: Každá nemoc se nás snaží přivést ke změně způsobu myšlení a konání v našem životě. Z duchovního pohledu je projev nemoci naší pomůckou, skrze kterou nám naše vyšší Já ukazuje, co v životě děláme jinak, než jsme si v našem záměru předsevzali.
Závažnost tohoto projevu nemoci pak poukazuje na velikost této životní odchylky a nabádá k neodkladnému řešení.
Abychom se mohli uzdravit, je potřeba si uvědomit své životní potíže a znát přičinu svých nemocí. Musíme chtít změnu, mít touhu se uzdravit a být ochotni pro to něco udělat.
V procesu léčení s nasledným uzdravením je potřeba si uvědomit, že pochopením duchovní podstaty naší nemoci a následnou změnou našeho myšlení a chování se tělo uzdraví automaticky samo. Proto je v každé fázi nemoci důležité posílovat naše sebepřijetí a sebelásku, například s využitím následujících afirmací:

• Jsem dokonalá bytost a jsem zde, abych se učil dělat chyby
• Dovoluji si respektovat své vlastní pocity
• Dovoluji si přijímout svou vlastní temnotu (své potlačené emoce)
• Dovoluji si nesouhlasit s názory jiných
• Dovoluji si selhat
• Dovoluji si dělat chyby
• Dovoluji si přijímat pomoc
• Dovoluji si být bezradný
• Dovoluji si být zranitelný
• Dovoluji si být smutný
• Dovolují si prožívat marnost
• Dovolují si být rozhněvaný a vzteklý
• Dovoluji si prožívat radost
• Dovoluji si milovat
• Dovoluji si odpouštět ostatním
• Dovoluji si hovořit o svých pocitech
• Dovoluji si prožít to, co pociťuji a projevit pravdivě své emoce
• Dovoluji si příjmout prohru
• Dovoluji si bránit se před zlem
• Dovouji si prožít své strachy

Nesmíme také opomenout úrazy, které mají jednoznačnou úlohu člověka zastavit nebo zpomalit a vybízejí k tomu, aby se dotyčný zamyslel nad tím jak si v životě počíná. Samozřejmě i zde dle závažnosti úrazu, je po dobu rehabilitace, každému vyhrazen čas a prostor na rozjímání.
Nebýt nemocný, znamená v prvé řadě, převzít v životě zodpovědnost sám za sebe, za svůj život a mít pod kontrolou své myšlenky.

 

Recept na šťastný život

• Smiř se s tím, že jsi vědomí boha. 
• Smiř se s tím, že nespravedlnost neexistuje a ty nejsi oběť. 
• Přijmi fakt, že nic není nahoda a nic se neděje bez příčiny 
• Nauč se dávat se do klidu 
• Uvědom si, že jedině ty nejlépe víš, jak se cítíš, co prožíváš a co je pro tebe v životě nejlepší. 
• Pracuj na rozvoji svého duchovního poznání, protože skrze něj ti přichází do života hojnost 
• Neboj se v životě dělat změny. 
• Miluj se a přijímej se takový jaký jsi.
  
• Nestěžuj si a přijímej život takový jaký je, protože ho máš přesně takový, jaký ho potřebuješ mít. 
• Věnuj pozornost a energii tomu, co toužíš poznat a prožít ty sám.  
• To co se ti v životě děje a radost ti nedělá, přijímej s pokorou a snaž se pochopit, proč se ti to staví do cesty. 
• Pokud ve svém životě něco nechceš, tak tomu nedávej svou energii a pozornost.

 

 

V objetí oběti

Když jsme se narodili, neměli jsme strach ze života a každý z nás si sem přinesl svůj seznam věcí, které si zde chce vyzkoušet, naučit se a prožít. Byli jsme odhodláni jít si svou cestou a s nadšením jsme pozorovali dění kolem nás.
Vše by se nám dařilo, tak jak jsme si do života předsevzali, kdyby se nám do cesty nepřipletli nejprve rodiče, no a pak všichni ostatní, kteří se nám snažili náš záměr zhatit.
Nerozuměli jsme tomu, protože nám bylo řečeno, že právě naši rodiče a lidé kolem nás, nás budou podporovat a pomáhat nám v naší cestě životem.
Proč, když si tak hezky hrajeme a bavíme se, nás vlastní milující rodiče neustále straší, hlavně teda tím, že se nám "něco stane" a že na základě toho umřeme a nebo se budeme mít špatně? Mysleli jsem si, že oni přeci vědí, kdo jsme jak jsme si to v životě naplánovali. A nebo ne?
Znejistěli jsme a začali jsme si uvědomovat, že toto místo není takové jak jsme si ho představovali, že zde lidé žijí převážně ve strachu bez lásky a v nevědomí, že zcela zapomněli na to proč sem přišli a kdo jsou.
Navíc čím jsme byli starší, tím více tlak sílil.
Rodiče na nás neustále naléhali, tvrdili nám, že pokud se nebudeme chovat dle jejich představ, tak nás nebudou mít rádi a v důsledku toho, to s námi špatně dopadne.
Kam jsme se hnuli, říkali to všichni kolem nás a někteří nás za náš vzdor i trestali.
Začali jsme být zoufalí a začali jsme o sobě pochybovat.
Začali jsme věřit tomu, že si lásku ostatních musíme zasloužit nebo dokonce i koupit.
Tvrdili nám, že nejprve se musíme učit abychom, někým byli a abychom to někam dotáhli a že nejváženější jsou ti co to dotáhli úplně nejdál.
Ty z nás, které se nepodařilo přesvědčit označili za nenapravitelné a některé dokonce i za nemocné.
Říkali nám, že dokud se nezměníme budeme pod dozorem a nastaví nám takový režim, že se nám to opravdu nebude líbit.
No a to měli pravdu, nelíbilo se nám to ani trochu.
Byli jsme zoufalí, hledali jsme cestu, jak z toho ven.
Začali jsme předstírat, že jsme někdo jiný a že nás zajímá hlavně to co dělají druzí, snažili jsme se vyhovět požadavkům ostatních. Začali jsme chápat, že v tomhle světě není dobré být sám sebou, ale když jste takoví jak vás ostatní chtějí vidět, budete se mít dobře.
Po čase jsme se zcela ztotožnili se svými novými rolemi a vzpomínka na to kdo jsme, se pomalu rozplynula v mlze zapomnění.
Už jsme nemuseli předstírat, že jsme někdo jiný, byli jsme jiní. Plně jsme si osvojili obavy našich rodiču, prarodičů, učitelů a přátel a sdíleli je mezi sebou. Zjistili jsme, že když si na něco stěžujeme, tak máme kolem sebe najednou spousty přátel,
kteří nás litují a jsme rádi, že konečně jsme našli někoho, kdo nám rozumí a vzájemně se předháníme v tom, kdo to má v životě těžší a kdo je větší chudák. Život konečně začíná dávat smysl.
Dokonce tu máme i instituce, které vás za to, že trpíte finančně odmění. Život začíná nabírat obrátky.
S heslem "Šaty dělají člověka", s poslední verzí jablečného telefonu v kapse a krabičkou Lexaurinu pro všechny případy, vyrážíme vstříc plnit záměr našeho života.

 

Já jsem

Když jsem si uvědomil sám sebe, věděl jsem, že jsem jen já a že kromě mě nic není.
Věděl jsem, že jsem dokonalý, že můžu vše, že jsem dokonalou láskou a nekonečnou inteligencí, ale nevěděl jsem co to znamená.
S každým okamžikem jsem si uvědomoval, že vše je ve mě, všechny odpovědi na všechny otázky na které bych se kdy chtěl zeptat. Chtěl jsem se o sobě tolik dozvědět, poznat se, jaký bych byl, kdybych to co mám neměl a nemohl vše. Jaký bych byl, kdybych nebyl dokonalou láskou a nekonečnou inteligencí.
Přemýšlel jsem, jak to udělám, jak mohu nahlédnout sám na sebe, prožít se a procítit, aniž bych věděl, že jsem to já ve své dokonalé podstatě?
Uvědomil jsem si, že se musím omezit, protože pouze v omezení nebudu mít přístup ke své celistvosti a nebudu znát celou pravdu o sobě.
Velmi jsem zatoužil procítit, jaké by to bylo.
Se záměrem to poznat, vytvořil jsem v sobě prostor a vyplnil ho tmou, která mě oddělila od sebe.
V tomto prostoru jsem stvořil sám sebe, své vlastní Já. Stvořil jsem ho tak jak si sám sebe představuji a dal jsem mu všechny své kvality. Pozoroval jsem své Já s úžasem v této oddělenosti a vnímal jsem, že mé Já si zkutečně neuvědomuje kdo je. Byl jsem spokojen.
Řekl jsem svému Já, já jsem tě stvořil ze sebe, zde v tomto nekonečném prostoru, můžeš realizovat vše, všechny své sny a touhy a pamatuj si, ať budeš dělat cokoliv, vždy tě budu milovat takový jaký jsi. Budu stále s tebou a když budeš potřebovat, vždycky se na mě můžeš obrátit.
Dále, milý Já, měj na paměti, že do tohoto prostoru jsem vložil i svá pravidla, aby vám všem zajistila mou nekonečnou lásku a pochopení. Vše co vytvoříš má právo být mnou milováno, má právo své existence ve svém vlastním prostoru, má právo se projevit a prožívat totéž s ostatními.
Ten kdo nebude respektovat toto pravidlo, bude veden k takovému prožitku, který mu umožní pochopit to co on sám dělal ostatním.
Toto sdělení prosím předej i všem ostatním, které stvoříš.
A to je vše, co jsem ti chtěl říct mé milé Já.
Byl jsme spokojen.
Sledoval jsem a prožíval své Já, jak tvoří a vnímal, že i ono zatoužilo se hlouběji poznat, taktéž v sobě vytvořilo i ono prostor a v něm stvořilo své vlastní Já.
Od této doby sleduji a prožívám s každým nádechem a výdechem rozmanitost všeho co stvořili potomci mého Já a všechny je podporuji a miluji v každém okamžiku.

 

Strach

Strach je náš největší učitel a motivátor, díky němu v životě zažíváme hloubku prožitku.
Za každým našim strachem stojí entita našeho stínu, tato entita je něco jako naše dítě, je to živá bytost.
Byla vytvořena námi, tedy existuje a je součástí naší bytosti, my jsme ji dali moc, sílu a podobu a čím více se jí bojíme tím více sílí.
Jejím úkolem není nic jiného než nás naučit ji přijmout, překonat tento strach a převést ho z podoby stínu do světla. Tímto poznáním se vracíme ke své božské podstatě.
Stín nemá svobodnou vůli, byl vytvořen k jedinému účelu, učit nás ho přijmout poukazováním na to z čeho máme v souvislosti s ním strach.
Dokud stín existuje, projevuje se skrze nás využitím myšlenkového systému, protože stejně jako my i on potřebuje ke svému životu energii.
Stíny se živí negativní energii a proto nás každodenně nabádají abychom ji tvořili.
Pokud potlačujeme svůj vlastní stín, potlačujeme sami sebe a nepřijímáme se takoví jací jsme.
Rozlišujeme na hezké a ošklivé a tím se držíme v oddělenosti od své božské podstaty.
Pokud se napojíme na bytost svého stínu, zjistíme, že jeho hlavním přáním je mít cestu, být přijat a být naší součástí.
Musíme si uvědomit, že i prožitek který jsme označili jako negativní nás něco naučil.
Většinou si to uvědomíme, až po několikátém opakování stejného prožitku, při dosažení určité hloubky, kterou nazýváme "Dosažení dna prožitku".
Zde dojde ke značnému narušení naší komfortní zóny a většinou s výkřikem "Už to nechci, mám toho po krk", získáváme onu požadovanou motivaci a odvahu k překonání strachu stín přijmout.
Při přijetí stínu se místo očekávané bolesti plynoucí z našich obav dostavuje až extatický pocit uvolnění, kdy s vyslovením magického "Vždyť je to jedno", se utvrdíme, že máme pravdu.
Nakonec zjišťujeme, že to tak hrozné, jak jsme se domnívali nebylo.
Přijali jsme svůj stín a jsme s ním v jednotě.

 

Monáda

Přirozená monáda je složena ze 4 ks do kříže spojených Tri-Veca fázových generátorů živoucího světla. Tyto čtyři Tri-Veky neustále a synchronně pulzují: fázují podobně jako partiki částice. 
Monáda stahuje prvotní proudy životních sil od zdroje, pumpuje je do manifestace a po použití je zase vrací do zdroje na regeneraci. Je-li zobrazena v této tzv. Rušej (Reuche) konfiguraci (má 4 sady Tri-Veca buněk), vnitřní kruh má 4 buňky a vnější kruh 8 buněk.
Pulzace monády vytváří otevřené a na zdroj napojené původní tří-směrové toky životních sil zvané Yan-Yun (+/-), dle svého tvaru známé jako Motýlí Křídla (Butterfly Wings).