A zase to Ego...

Sebeláska je pojem který v původním významu znamená mít se rád, přijímat se, milovat sám sebe takový jaký jsem, jaké je mé "Já".
Úskalím pro pochopení a uvědomění si toho co je to "Já" a nebo kdo je to "Já" není o přijetí představ, ani těch které vznikly na základě vlastních duchovních prožitků ve změněném stavu vědomí, které poukazují na nekonečnou rozměrnost vědomí jehož jsme všichni nedílnou součástí, ale o pochopení, že "Já" se vždy kotví v přítomném okamžiku a je celistvě vnímatelné pouze skrze naše realitní tělo, skrze naše pocity a související smyslové vnímání.
"Já" je tedy to a tam, kde se aktuálně vnímám a cítím, kde mám kontakt s vlastní realitou.
"Já" je vždy přirozeně celistvé, je zde tedy přítomna duchovní podstata, záměrem ustanovená duchovní bytost a s ní spojený hmotný projev jejího vlastního realitního těla a souvisejících duchovních darů.
"Ego sum" znamená latinsky "Já jsem", doplňuji "Já jsem" teď a tady ve své vlastní přítomnosti.
Jednoduše řečeno Já (Ego) = Mé vlastní tělo + související vědomí + identita + uvědomění.
Pokud nemáme žádné tělo, jsme vším bez vlastní identity, bez "Já", bez těla, tedy bez Ega. Jsme v tomto okamžiku svou pozorností v absolutním neprojeveném vědomí obsahujícím absolutně nic/vše, což je výchozím stavem bez "Já", tedy bez Ega.
Pouze v tomto stavu můžeme konstatovat že Ego nemáme a naše pozornost je mimo životní reality Stvoření, ovšem vzhledem k tomu, že v tomto stavu nemáme žádný realitní kontakt, tak nejsme schopni tento stav ani nikomu, žádnému svému "Já" sdělit.
Ego je tedy vždy spojené s odděleností, s hmotným projevem, se záměrem poznání, se životem.
Kdo popírá a dehonestuje Ego, tvrdí, že ho nemá, tak buď interpretuje zavádějící nepravdivé informace o tom, co pojem Ego znamená a nebo díky vlastním nemocem, traumatům a naučeným pokřiveným postojům popírá život ve vlastním těle, popírá vlastní zodpovědnost za to, jak se v něm cítí a jak na základě svých hodnot a sebelásky využívá jeho duchovní dary.
Tímto postojem pouze a jen demonstruje svou vlastní duchovní necelistvost, úpadek a odpor k částem své duchovní bytosti.
To, co obvykle lidem v těchto souvislostech nejvíce vadí a co přisuzují pojmu Ego, je jakým způsobem jsou se svým tělem propojeni a jak se v něm vnímají a prožívají.
Pokud zde dominuje systém myšlení, vzorce a myšlenky je to rovina nevědomého Ega, kde je nemocná duchovní bytost propojena se svým traumatizovaným tělem plným energetických blokád. Toto je ovšem stav ve kterém se často Ego nachází, není to tedy Ego samo o sobě, ale popis stavu duchovní bytosti, jejího uvědomění a stavu jejího realitního těla.
Naše Ego je tedy buď vědomé a nebo nevědomé, nicméně jeho existence je vždy přítomna teď a tady, pokud žijeme, cítíme a vnímáme a máme s tímto spojené realitní tělo.
Ego je tedy vždy spojené se vším co nás v daném okamžiku definuje v realitním projevu života ve Stvoření.
Ego jsem tedy já teď a tady se vším co mě definuje a spojuje s aktuální životní realitou. Nic víc a nic míň.
Pokud někdo tvrdí, že Ego nemá, tak nechápe v prvé řadě význam tohoto pojmu a pak obvykle odmítá převzít zodpovědnost za svou vlastní celistvost, za své rozhodování, konání, za své činy a svůj přirozený původ a související hodnoty.
Spousta lidí, kteří odmítají své Ego, odmítají svou vlastní identitu, nemají potuchy o tom, co to znamená být člověkem, jaká je jeho původní přirozenost, jeho původní hodnoty, co je jeho duchovním záměrem poznání a smyslem jeho duchovní existence ve Stvoření.
Je to z toho důvodu, že díky vlastnímu duchovnímu úpadku, rezignaci na vlastní celistvost a spravedlnost života, zavrhli sami sebe a už pouze a jen místo radosti prožívané ve vlastním těle, hledají klid a stav ve kterém nebudou vnímat šrámy na své duši a bolesti ve svém těle.
Ego člověka je tedy v přirozené formě spojením celistvé duše a všech souvisejících zkušeností, fyzického těla, jeho stavu, vzhledu, souvisejícího uvědomění a s tímto vším spojené identity.
V nepřirozené učící formě je ego člověka odpojeným vědomím s aktuální pamětí životních zkušeností výhradně od svého narození v aktuální inkarnaci, prožívajícím se pod vlivem naučených myšlenkových vzorců chování, přejatých představ v nastavení odpovídajícím hloubce a rozsahu vlastního nemocného těla a souvisejícímu odporu k vlastním nepříjemným pocitům a s tímto spojeným duchovním traumatům.
Ego je v původním významu "Já" teď a tady (pozornost na sobě v přítomnosti, láska, radost a rozkoš v těle) a ne "Já" toužím být, jednou budu podle představ (pozornost vně sebe, představa v budoucnousti, neukotvenost, nízká sebehodnota, zavděčování se, strach) a nebo "Já" odmítám, popírám, nespojuji se (pozornost v minulosti a unikání před vším co mi jí připomíná, strach, nemoci, traumata).