Pozitivní myšlení vs. pozitivní život

Ve vlastní přirozenosti jsme to, co cítíme, jak se cítíme a vnímáme v našich tělech. Jak se cítíme, tak se také projevujeme, takové ctíme hodnoty a na základě našich pocitů také vypadá vzhled a symetrie našich těl.
V přirozeném stavu je naše smyslové vnímání napojeno na pocity v srdci a je popisováno informacemi proudícími z intuitivního napojení, takto nastavení myslíme srdcem.
Pokud na našem energetickém těle, které předchází tělu fyzickému, existují energetické blokády ve formě potlačených emocí, je zde vždy přítomen strach a s ním spojené odpojení v dané oblasti smyslového vnímání od jeho přirozeného intuitivního napojení v srdci.
Vnímání oblastí těla, kde jsou energetické blokády je vždy napojeno na učící systém myšlení a díky tomuto nastavení jsou smyslové vjemy interpretovány souvisejícími naučenými myšlenkovými vzorci chování a podporovány příchozími myšlenkami, které rezonují na stejných vibracích našich energetických blokád.
Každá duchovní bytost dle stavu jejího energetického těla je tedy ve stavu, kde buď převažuje přirozené intuitivní napojení a nebo napojení na učící systém myšlení.
S těmito stavy jsou také spojeny základní stavy uvědomění si sebe sama a přístupu k vlastnímu životu a související preference při rozhodování se v životních situacích.
Bytost přirozeně napojená na své smyslové vnímání ve svém zdravém těle, v něm prožívá odpovídající hloubku příjemných pocitů a prožívá si díky související vibraci výchozí stav pozitivního života radosti a spokojenosti v přítomném okamžiku s vědomím, že jaká je, jak se má ráda, jaké má hodnoty a sovisející projev, takový má svůj vlastní život s ostatními v odpovídajících vztazích.
Pro takto nastavenou bytost je v životě vždy priorita při rozhodovaní se to, jak se sama cítí a vnímá s vědomím, že ostatní jí na tento stav pouze a jen svými projevy a chováním poukazují.
Bytost v nemocném traumatizovaném těle plném energetických blokád, žije pod vlivem naučených myšlenkových vzorců chování a různých forem strachu, nedokáže se přirozeně ukotvit do své vlastní přítomnosti a pozornost jí tak neustále uniká buďto do vzpomínek z minulosti nebo do představ v budoucnoti.
Díky tomu, že se ve svém těle necítí příjemně a necítí se tak příjemně i mezi ostatními bytostmi, které jí tyto nepřijemné pocity svým chováním vyvolávají, má potřebu usilovat o lepší a příjemnější život skrze realizaci představ a myšlenek, které jí v tomto nastavení přicházejí a nebo jsou předkládány ostatními.
Takto nastavená bytost čerpá energii primárně z krátkodobých povrchních prožitků a energetických závislostí na všemožných kompenzátorech jejího vnitřního nedostatku.
Pojem pozitivní myšlení je v původním významu synonymem pro pojem intuitivní vnímání, tedy napojení na informační kanál vlastního duchovního vedení a souvisejícího pozitivního života.
Z učícího systému myšlení totiž nic pozitivního nepříchází, protože jsou zde pouze informace vedoucí k setrvávání v odklonu od vlastní přirozenosti a nebo nabádající k prohloubení tohoto učícího stavu nelásky a potlačování vlastní přirozenosti.
Obecně je pojem pozitivní myšlení spíše vnímán jako potřeba filtrovat příchozí myšlenky bez uvědomění si toho, že tyto informace mají s námi spojitost a jsou vázány na potlačené části naší duchovní bytosti, tam kde se nepřijímáme, kde se nemáme rádi.
V životě jsou k tomuto nabízeny různé techniky, vedoucí ke snaze nabádat k vytěsňování nepříjemných myšlenek a ignorování a potlačování souvisejících pocitů, emocí a duchovních signálů, poukazující na naše sebepotlačení a stav a stádia nemocí našich těl.
V základu se jedná o nabádání k nezodpovědnosti za vlastní pocity v srdci a preference volby zavděčování se přejatým programovým nastavením a myšlenkám za účelem čerpání pozornosti od ostatních, z vnějších podnětů a představ a souvisejících energetických zdrojů, místo čerpání energie z přirozeného a neomezeného zdroje vlastní sebelásky a souvisejícího duchovního napojení.
Je potřeba si uvědomit, že pozitivní život je výchozím stavem veškeré existence a je vždy spojen s duchovní vibrací sebelásky každé duchovní bytosti. O přirozený pozitivní život nelze a nemá smysl usilovat snahou dosahování konkrétních představ.
Do přirozeného pozitivního života se každá duchovní bytost dostane, když se zbaví všech překážek, které jí od pozitivního života oddělují. Všech chybných životních postojů, hodnot a souvisejících energetických blokád ve svém těle.
Tím se postupně dostane k vlastní duchovní podstatě, souvisejícímu spojení a uvědomění si toho, že šťastná a spokojená může být pouze a jen sama v sobě, ve svém zdravém těle, prožívající si v něm se svými souvisejícími duchovními dary odpovídající hloubky přijemných pocitů a rozkoší s ostatními stejným způsobem uvědomělými bytostmi a v souvisejícím přirozeným prostředím stvořeným pro jejich původní, prvotní život v lásce, štěstí a radosti.
Dokonalost a přirozenost je počátečním stavem všeho stvořeného a od tohoto stavu se veškerý životní děj odvíjí do pestrých možností poznání negativních aspektů tohoto výchozího stavu.