Svatá trojice

V duchovních naukách se často setkáváme s pojmem Svatá trojice v sestavě Otec + Syn + Duch svatý, který je velmi silně zakořeněn v naší společnosti skrze dogmatická nábožství, primárně křesťanství.
Člověk nemusí být osvícený, aby pochopil, že otec + syn + duch svatý je totálně překroucený nesmysl.
Hádejme schválně proč asi?
No, zákonitě proto, že hlavním a řídím prvkem veškeré projevené duchovní existence je princip ženský, tedy žena, matka, který nám z této trojice nějakým záhadným nebo spíše záměrným způsobem vypadnul a byl nahrazen dominující dvojící otec + syn.
Otec v tomto původním náboženském konceptu nepřímo poukazuje na padlého drakoniánského avatara Jehovu a s ním spojenou padlou línií stvořitelských bytostí Annu-Elohim, které od nepaměti spolu s dalšími padlými dravčími, parazitujícími vesmírnými rasami (Annunaki, Annu-Nefilim, Zeta-grays apod.) usilují o zotročení a zničení lidské rasy.
Syn je zde vnuknutá představa ukřižovaného spasitele Ježíše Krista, který se svým činem obětoval pro lidstvo, aby za něj převzal jeho hříchy na sebe. Jen pro upřesnění, původní bytost Jeshua nikdy nebyla ukřižována, nebyla mučedníkem a ani obětí a nikdy neměla nic společného s jakýmkoliv náboženstvím, ani s Ježíšem Kristem a souvisejícími církevními bludy.
Jeho působení bylo drakoniánsko-iluminátskou církví zneužito k získání moci a zmanipulování lidstva.
Tímto tahem bylo upadající lidstvo zbaveno vlastní zodpovědnosti, postaveno před oltář víry v to, že božství je vně nás, že Bůh je nějaká figurka na nebi ke které se máme modlit, že cesta k němu vede pouze skrze naše celoživotní utrpení a že za nás může někdo odžít, vyřešit a napravit naše vlastní chyby, když se budeme k těmto náboženským zvrácenostem modlit.
Vykořeněním ženského principu a s ním spojených hodnot bylo lidstvo vytrženo z vědomého stavu lásky, bylo dosaženo vnitřní nerovnováhy v lidských tělech a člověk začal místo intuitivniho vnímání skrze své srdce přemýšlet nad sebou a svým vlastním životem a přesunul své přirozené hodnoty sebelásky a vědomého života do vnějšího světa materiálních energetických závislostí, parazitálních myšlenkový vzorců a strachem prostoupené nevědomosti.
Místo toho abychom žili z vlastní přirozenosti a souvisejících hodnot, tak jsme se díky strachu z nedostatku, z nízké sebehodnoty odevztadli adaptovaným myšlenkovým vzorcům, začali otročit autoritám posedlých touhou po moci a majetku, realizovat s tímto spojené myšlenky ,lopotit se za pomyslným úspěchem a mocí a pachtit se ve vlastním utrpení a souvisejících nemocech.
V původním, prvotním významu kristovského projevu ve Stvoření je skladba svaté trojice následná: Duch (vědomí - neutrální polarita) + Matka (ženský princip, magnetická polarita -) + Otec (mužský princip, elektrická polarita +). Tato sestava zaručuje přirozenou učící rovnováhu života a související napojení na duchovní předky až do úrovně Zdroje všeho bytí, nevyššího vědomí počátku veškeré projevené existence.
Každá v tomto uvědomění a nastavení žíjící bytost je si vědoma toho, že pokud je v souladu s tímto nastavením a souvisejícími hodnotami, zákony božího řádu a principy života, tak je sama v sobě Bohem.
Je si vědoma toho, že napříč vlastní existencí je zodpovědná sama za sebe, za své vlastní rozhodování a související konání, za svůj vlastní život, jehož je ona sama příčinou a má ho a bude mít vždy takový, jak se v něm rozhodovala, čemu dávala pozornost a jaké hodnoty žila a ctila. Vše co se jí tedy v jejím vlastním životě děje je pouze spravedlivou odezvou božích zákonů, které jí vedou do takových životních situací, ve kterých může skrze chování ostatních pochopit a poučit se ze své vlastní minulosti, jaké má své vlastní hodnoty, jak si sama sebe uvědomuje a zda je v souladu se svou původní, prvotní přirozeností a zákony božího řádu a nebo zda se od nich vzdaluje a odděluje do iluze strachu, myšlení, víry a vlastní nevědomosti.