Žárlivost, závist a lakomství

Žárlivost je stavem energetické závislosti, stavem prožívání se v roli oběti, ve vlastní duchovní nemoci a souvisejících potlačených emocích s projevem nízké sebelásky a sebehodnoty.
V tomto stavu dominuje strach z opuštění, ze ztráty pozornosti, z nedostatku pozornosti. Obecně je zde primárně strach z nedostatku pozornosti od ostatních a za ním schovaná bolest a vztek spojená se souvisejícími traumaty z minulosti. U postižené bytosti, která je energeticky fixovaná na nějaký svůj objekt zájmu, který si nárokuje a podmiňuje, tak při ztrátě pozornosti a přísunu odpovídajícího množství energie od tohoto objektu, dochází k vnitřním návalům ohnivé energie hněvu a vzteku na základě kterých dotyčná bytost doslova vzplane emočním žárem. Jedná se reakci vzniklou na základě vyvolání traumatu a souvisejících potlačených emocí, kdy se postižená bytost prožívá v roli ublíženého dítěte.
Trauma spojená s žárlivostí jsou v základu spojená s nedostatkem lásky od vlastních rodičů, primárně mateřské. Jsou zde také s tímto spojené opakované prožitky opuštění a ztráty jednoho nebo obou rodičů v dětství s přesahem do minulých inkarnací.
Závist jde ruku v ruce s žárlivostí a je to dá se říct určitá forma vyhrocené energetické závislosti, kdy postižená osoba díky neustálemu pocitu nedostatku a méněcennosti usiluje o neustálou pozornost a související energie od všech kolem sebe.
Díky naučenému přístupu z výchovy od rodičů si myslí, že všichni kolem ní co dávají najevo svou spokojenost, to mají v životě lepší a jednodušší než ona sama.
Závistivá bytost většinou hledá u ostatních lidí nějaké vlastnosti a nebo materiální hodnuty, které sama nemá, díky kterým jsou oni spokojení a díky kterým čerpají pozornost od jiných bytostí.
Tyto vlastnosti a hodnoty osatním závidí a buď usiluje o jejich získání a nebo jejich absenci a nedosažitelnost ve svém vlastním životě používá jako argument pro své stížnosti a lamentování.
Lakomství je další z extrémních forem energetické závislosti a podmínečného života, kdy je postižená osoba doslova fixovaná na všechny své vnější energetické zdroje a zároveň bývá velmi silně závislá na materiálních hodnotách. Díky chorobnému pocitu nedostatku není ochotná se s nikým o nic dělit a neustále má potřebu vše kolem sebe kontrolovat, zda se někde nenachází možnost získat pro sebe další energetický zdroj a materiální hodnoty, které by mohla zařadit do svého inventáře a samozřejmě zda se někde kolem nevyskytuje také někdo, kdo by jí chtěl z jejích energetických zdrojů a materiálních statků čerpat a ubírat.
Všechny tyto uvedené vlastnosti jsou parazitální formy pokřivenosti původních hodnot člověka spojené s naučenými chybnými životními postoji energetických závislostí, myšlenkových vzorců chování a souvisejícím odklonem od vlastní lidské přirozenosti, které jsou v různé míře nedílnou součástí rodových zátěží veškeré lidské populace.