Příběh tří Ježíšů

Převztato z knihy od Ashayany Deane, Tajemství Amenti I.

Vysvětlivky a zkratky:
D9, D12 - dimenze
HU-3, 4 - Harmonický vesmír č. 3 a 4 dímenze 7 -9 a 10 - 12
SAC - hvězdný aktivační cyklus
Soupeři - Vesmírné dravčí rasy, které se rozhodly odstoupit od Zákona Jednoty
T1,T2 - Tureneusiam 1,2 - genetická línie a související verze lidské humanoidní rasy.
Azurité - modrá strážcovská rasa
Tara - vyšší úroveň bytí planety Země

S cílem nezbytného opravení, z dob faraona Achnatona, rozdvojené Sféry Amenti a sjednocení Essenských frakcí bylo Azurity naplánováno, že se v jejích řadách zrodí další pozemský avatar a to až z úrovně D12!
V roce 12 př.n.l. se tento prorokovaný avatar, (čistá taranská T-1 duše z D12) skutečně narodil (za samozřejmě, že běžných porodních okolností), nikoliv v chlévě, ale v soukromé rezidenci Ben-Yumena (Benjamina) ve městě Betlémě.
Matka byla Jeudi a otec byl Joehius a oba dva byli významnými osobnostmi v rámci essenské skupiny Modrého plamene Melchizedeka a potomky z domu Šalamouna.
Již od svého narození byl tento avatar vzat pod přímou ochranu Strážců - Kněžstva UR a svého staršího druha - Jana Křtitele.
Spirituální jméno tohoto avatara v HU-4 bylo Sananda a jeho pozemské dětské jméno bylo Jesheua Melchizedek (dále jen zkráceně jako: J-12).
A byl to právě tento avatar, který později nesprávně vešel ve známost jako Ježíš, syn Marie a Josefa.
V roce 7 př.n.l. se pak i konkurenční Annu-Elohimové (kteří, ale tou dobou spolupracovali se Strážci a působili tak v rámci Smaragdové úmluvy, neboť sdíleli stejný cíl - opravu Sféry Amenti) rozhodli přijít s vlastním avatarem, tentokrát z úrovně D9.
Jeho narozením sledovali jednak možnost znovu začlenit morfogenetické pole Duší signovaných Templářskou pečetí do Sféry Amenti a zadruhé bylo úkolem jeho mise poopravit a zmodernizovat původní patriarchální učení kodifikované ve známém Starém zákonu tak, aby lépe reflektovalo principy Zákona Jednoty (skrze bio-regenerační vykoupení hyksosské rodové linie).
Tedy v podstatě šlo o spolupráci na sjednocení rozpolceného pozemského Hebrejského náboženství.
Toto dítě bylo pojmenováno jako Jeshewua (J-9) a i jeho narození samozřejmě nelze spojovat s pozdějšími, záměrně matoucími a nesprávnými pojmy jako neposkvrněné početí.
Použitím těchto pojmů zde šlo Soupeřům o to, zamlžit pravý vztah k otci tohoto avatara.
I tento avatar se tedy narodil za běžných pozemských okolností, přičemž jeho matkou byla Marie (z hyksosského rodokmenu), ale jeho otec nebyl její manžel Josef Arimatejský, ale již dříve zmíněný Nefilim jménem Jehovah.
A právě tento mimozemský, otcovský vliv byl kryt báchorkou o neposkvrněném početí Panny Marie protože tento Nefilim - Jehovah nechtěl, aby lidé věděli o jeho "pozemsky prozaické" spoluúčasti na zrození tohoto avatara.
Poznamenejme zde, že i samotná matka avatara J-9 Marie se své matce Amrii rovněž narodila s otcovským přispěním tohoto Nefilima - Jehovaha.
V pozdější, Soupeři zmanipulované, bibli pak byly životy těchto dvou avatarů (kristovského a anunnackého) a ještě jedné další osoby o které si řekneme za chvíli, tedy celkem tří osob, lidem falešně odprezentovány jako příběh jedné jediné osoby - Ježíše Krista, jehož rodiče byli Marie a Josef a samozřejmě Duch svatý.
Nicméně skrze narození a činnost Jesheua-12 se skutečně podařilo opětovně propojit a připojit morfogenetické pole Hebrejců i všech ostatních,
Templářskou pečetí signovaných Duší z Alkyonu do Sféry Amenti.
Rovněž se podařilo úspěšně opravit poškozenou Sféru Amenti, což v konečném důsledku znamenalo,
že mohl být znovu nastartován proces vzestupu a to pro všechny lidské rasy v období SAC 2000-2022.
A tak se úspěšná mise tohoto avatara - Jesheua-12, resp. on sám skrze ní stal známým jako spasitel (zachránce) lidské rasy.
Ve věku 20 let (8 n.l.) a po studiích v Persii a Indii byl Knězi Ur vzat do Gizy, kde ve Velké pyramidě,
spolu s essenskými příslušníky skupiny Modrého plamene Melchizedeka tajně pomohl mnoha skupinám vzestoupit a to prostřednictvím Mostu/Archy úmluvy (skrz opravené portály v Síních Amenti to nešlo - nebylo k tomu v té době dost nezbytné energie).
Tuto svoji roli "průvodce" přes Most/Archu úmluvy plnil po dobu 13 let v období 8 - 21 n.l., tj. v době, kdy mu bylo 20 až 33 let.
Jeho prostřednictví pak ti z Hebrejců, kteří následovali essenskou skupinu Modrého plamene Melchizedeka, společně s příslušníky originálních ras Melchizedeka a Hibiru dostali pověření od Azuritů a Konfederace Ra ke společnému strážení dalších vzestupů skrze Most/Archu úmluvy.
Soudobí potomci těchto tehdejších skupin (utajovaný, geneticky specifický rodokmen Ježíše Krista),
byli v roce 1972 n.l. vybráni k tomu, aby si prostřednictvím interakce se specializovanou rasou cestovatelů v čase jménem Zionité, plně zkompletovali (opravili) všech 12 vláken své 12-ti vláknové DNA a tak pomohli s evolučním vzestupem současnému lidstvu v SAC 2000-2022.
Tito Zionité se totiž z naší současnosti vydali do tehdejší doby (Ježíšovy),
aby právě tam odtud přinesli do naší současnosti originální matrici plnohodnotné 12-ti vláknové lidské DNA.
Tato 12-ti vláknová DNA obsahující tzv. Křemíkový gen, který je v současné době plošně distribuován do všech pozemských lidských ras a ti, kteří jej obdrželi jsou známí jako tzv. Nebeští lidé. Největší koncentrace těchto lidí se v současnosti nalézá u Hebrejců, Melchizedeků, Árijců, Indů a Tibeťanů. Smyslem této operace je pozvednout vibrační úroveň lidstva, které se tak může lépe připravit na hromadnou vzestupnou vlnu v období SAC 2000-2022, jakož i nápomoci vytvořeni podmínek k jejímu úspěšnému průběhu.
V průběhu let 8 - 21 n.l, kdy první Kristus Jesheua-12 praktikoval v Egyptě
se rozšířila popularita druhého Anunnaki "Krista" Jeshewua-9 zejména mezi příslušníky Chrámu Melchizedeka a Hebrejských Melchizedeků.
Tito lidé nevěděli nic a tedy se ani nezajímali o existenci a činnost Jesheua-12.
Jeshewua-9 však byl v Egyptě rovněž a byl zde zasvěcen jako kněz Chrámu Melchizedeka, přičemž část svých zasvěcení získal i od Jesheua-12.
Před svým zasvěcením v Egyptě, Jeshewua-9 ještě cestoval do Nepálu, Řecka, Sýrie, Persie a Tibetu a všude tam studoval tamější nauky.
Učení Jesheua-12 vycházelo z překladů CDT-disků, na něž měla skupina zasvěcenců kolem Jesheua-12 a Jana Křtitele překladatelský kontrakt.
Toto učení bylo více šířeno do prostředí východního světa a bylo dostupné skrze tajné školy mystérií vyučovaných v Egyptské Gíze a dalších lokalitách.
Učení Jeshewua-9 se oproti tomu stalo veřejně dobře známým a tak na sebe upoutalo víc pronásledování ze strany Drakoniánci kontrolovaného Císařství římského, ale také zevnitř jeho vlastního prostředí, ortodoxních zastánců původního, patriarchálního náboženství Chrámu Melchizedeka (Starého zákona) ustanoveného Nefilimem Jehovou, dříve známým jako Král Melchizedek ze Salemu.
Ve věku 32 let (v roce 25 n.l.) byl Jeshewua-9 se svojí manželkou Marií Magdalenou a jejich třemi dětmi za pomoci skupiny přátel deportován do Francie, kde utekl před narůstající politickou perzekucí ze strany Drakoniánských nepřátel.
Pro krytí této deportace, byl na scénu dějin přiveden další muž jménem Arihabi (Hebrejec, Annu-Melchizedek), který byl pod vedením Annu-Elohimů přiveden skrze své vize k víře, že on je pravý Jeshewua-9 a jako takový začal i veřejně vystupovat.
Co se s ním dál událo a co následovalo po jeho příchodu na scénu světa již všichni známe - ukřižování tohoto muže a všechno to další kolem toho, což v podstatě korektně odpovídá této ovšem uměle zrežírované realitě. [viz. film - Poslední pokušení Krista]. Žádný z obou skutečných avatarů nebyl nikdy ukřižován a genetická linie obou dvou tak v utajení pokračovala.
Zmrtvýchvstání těla Krista byla holografická projekce (podsunutá realita) provedená Annu-Elohimy.
Arihabi byl oživen a ačkoliv nebyl avatarem, byl Annu-Elohimy za své služby - při odvedení pozornosti od pravého Jeshewua-9 i odměněn.
Po těchto golgotských událostech pak strávil zbytek svého života - 30 let v Indii
a po jeho přirozené smrti byla jeho Duše vzata na Sírius B - prostřednictví portálu známého jako Síně Amorea či Třetí oko Horovo.
Annu-Elohimové podpořili vytvoření příběhu o Ježíši Kristu tak jak jej známe dnes proto, aby utajili identitu jejich "nekřesťanského-anunnackého" avatara Jeshewua-9 a zachránili tak své patriarchální judaistické náboženství založené na Starém zákonu před likvidací ze strany Drakoniánců.
Zkreslení pravé historie bylo použito rovněž proto, aby ochránili rodokmen svého avatara Jeshewua-9 před politickou perzekucí ze strany vlivných, drakoniánských skupin Římského císařství a vytvořili tak zdání, že Kristus neměl žádné potomky a tím umožnili těmto potomkům aby zůstali mimo veřejný zájem, který, kdyby nebyl utajen by je dozajista stál život.
Aktualizované patriarchální židovské náboženství Chrámu Melchizedeka skrze učení Jeshewua-9
se tak stalo primárními základními kameny pro obě nově se tvořící - neo-židovské i křesťanské (vyučované avatarem Jesheua-12) náboženství v podobě tzv. Nového zákona.
Pokud se týká avatara - prvního Krista Jesheua-12, ten podnikl z Egypta několik výprav i do Jeruzaléma proto,
aby vyučoval lid originálnímu a čistému, na vzestup (v podobě Nebeského království) orientovanému náboženství Modrého plamene Melchizedeka a přivedl tak větší masu lidí k vědomostem o možnosti vzestupu v době jeho druhého příchodu.
Učení Jesheua-12 nicméně bylo ze strany konkurenčního Chrámu Melchizedeka,
který převzal politické otěže do svých vlastních rukou, silně cenzurováno a přežívalo v podobě tajných mysterijních nauk v Evropě,
Egyptě, na Středním východě a i jistých částech Číny a Indonésie.
Jeho učení bylo obsaženo i v originálních křesťanských biblických manuskriptech, ale ty byly později zkresleny podle toho, jak která aktuálně mocenská skupina považovala za potřebné.
Stejný mystifikační osud potkalo později i učení Jeshewua-9 a tak byly originální a pravdivé znalosti obou dvou,
Drakoniánci kontrolovaným Římským císařstvím, prakticky zcela zlikvidovány.
Pokud se týká potomků Jesheua-12, potom 6 žen různé rasy bylo vybráno nést jeho sémě
a udržovat tak v pozemské D3 existenci/realitě plnohodnotnou matrici 12-ti vláknové kristovské DNA.
Potomci těchto dětí byli rozprostřeni mezi francouzskou aristokracii, další pak pokračovali v keltských, egyptských a afrických rodových liniích.
Z šesti jeho narozených dětí mezi roky 18 - 23 n.l. jich pět přežilo a založili dlouhodobé rodokmeny s originální 12-ti vláknovou DNA.
Jedna tato rodová linie v současnosti žije v USA. Založením svých specifických rodových linií, byla mise Jesheua-12 dokončena a ten v těle opustil Zemi a vzestoupil ze Země prostřednictvím Mostu/Archy úmluvy ve věku 39 let v roce 27 n.l. na Taru.
Dědicové vědomostí Jesheua-12 - skupina Modrého plamene Melchizedeka se stali Strážci Tajemství Amenti a Mostu/Archy úmluvy.
A tak to byl ve skutečnosti zejména Jesheua-12, který obnovil pro Hebrejský národ možnost vzestupu (znovu zařazením morfogenetického pole jejich rasy do Sféry Amenti), ale díky následnému mocenskému politikaření a manipulačním praktikám nejen ze strany Soupeřů, ale i ze strany Annu-Elohimů - stojících v pozadí mise Jeshewua-9, za tento svůj čin nebyl nikdy po zásluze oceněn.
Schránka úmluvy a další originální dokumenty byly uschovány na britské ostrovy, do oblasti údolí města Pewsey.
Jeshewua-9 a jeho tři děti prosperovali rovněž a prostřednictvím různých národů jeho rodokmeny také přetrvaly až do současnosti. Jeshewua-9 na konci svého života odjel do Tibetu kde za pomoci Annu-Elohimů vzestoupil v roce 47 n.l. až do HU-3 (prostřednictvím části morfogenetické mřížky planety Tara umístěné v jádře planety Venuše).
Do tohoto prostředí je potřebná integrace DNA na úrovni 10-ti vláken,
ale s pomocí Annu-Elohimů a jejich práce na rekonstrukci jeho DNA se tam dostalo pro něj povolení přejít. A tak úspěšným úsilím avatarů J-12 a J-9 byla opravením Sféry Amenti a sjednocením morfogenetických polí Hebrejců a Chrámu Melchizedeka ve Sféře Amenti pro všechny pozemské lidské rasy T-2 obnovena možnost průchodu celoplanetárními Síněmi Amenti a jejich Modrým plamenem a tím bylo znovu umožněno dosáhnout vzestupu (křesťanského nanebevzetí/spásy/Království nebeského) touto cestou a to pro všechny rasy na Zemi v budoucím období hromadné vzestupné vlny v období SAC 2000-2022.
Tento výsledek tak stojí u kolébky následujícího, kristovsky orientovaného, katolického náboženství (catholic - universal - všeobecný), které ovšem bylo poměrně záhy důkladně zdiskreditováno ze strany Drakoniánských frakcí Soupeřů.
Samozřejmě, že se počítalo s tím, že následujících cca 2000 let bude těmito lidskými rasami využito k čištění jejich morfogenetického pole,
zejména orientací na život v duchu originálního, nově vzniklého náboženství (pravidel zákona Jednoty) známého jako Křesťanství, kodifikovaného v Novém zákoně.
Že toto náboženství bylo Soupeři později zfalšováno je již jiná kapitola.
Dlužno podotknout, že dosavadní blokační opatření v podobě Pečetí Amenti, Palaidor, Templářské i obou Templářských-Axionových-666, ale i nežádoucí reverzní propojení pozemské Planetární mřížky na Nibiruánskou energetickou síť NDCG zůstaly i nadále aktivní a k jejich odstranění mělo sloužit právě ono cca 2000 let dlouhé období do příštího - SAC 2000-2022.
A tak, v důsledku činnosti výše uvedených avatarů, je první vlna hromadného vzestupu v období SAC 2000-2022 zpět na pořadu dne a může být úspěšně zrealizována podle vesmírného časového plánu (samozřejmě za podmínky, že by se nevyskytly nové, vzestup blokující okolnosti).
Toto je tedy skutečná podstata Ježíšovy (obou dvou) mise a podstaty dnešního jeho (jejich) označení coby spasitele lidstva.
A právě toto datum v budoucnosti - opětovně odblokovaná příležitost k hromadnému vzestupu pro všechny lidské rasy T-2 v našem současném SAC 2000-2022 (a tím vlastně i dokončení Záchranné mise Amenti), je oním tajuplným proroctvím, spojeným se slibem tzv. Druhého návratu Krista.
Nicméně, ještě na konci Ježíšovy doby, v roce 27 n.l. došlo k eskalaci rozporů mezi výše diskutovanými dvěma skupinami Essenských, v podobě události známé jako Essenské rozpolcení, kdy Nibiruánští Anunnaki a Galaktická federace opětovně odstoupili od Smaragdové úmluvy,
nevrátili ukradený energetický nástroj ze Schránky úmluvy - Berli a pokračovali ve svém projektu,
skrze NDCG síť ovlivňovat pozemské události tak, aby SAC 2000-2022 nemohl být kristovskými liniemi zužitkován k realizaci hromadné vzestupné vlny a dokončení Záchranné mise Amenti, ale opětovně sloužil pouze jejich zájmům.
Po tomto rozpolcení Essenských následovalo období, které by se dalo nazvat jakožto křižácké výpravy proti všemu původně kristovskému Drakoniánští Soupeři, kteří v této době již měli pod kontrolou Císařství římské, zahájili do všech zemí, kde oba dva avataři působili válečné křižácké výpravy,
které měly za úkol zlikvidovat veškeré originální stopy po jejich působení.
Zabavovali písemné záznamy, pronásledovali svědky a veřejněčinné osoby, hlásající učení těchto avatarů.
Drakoniánci dokonce dočasně spojili své síly s od Smaragdové smlouvy opětovně odpadlými skupinami rebelujících Anunnaků a společně zahájili masovou, falsifikační a manipulační kampaň, v rámci které postupně překroutili originální nauky avatarů, přičemž se opět přiklonili k podpoře modifikovaného, ženy diskriminujícího učení Starého zákona a víře v boha Jehovu, kterého je třeba se bát a poslouchat a k němuž existuje cesta pouze skrze (jimi provozovanou) organizaci známou jako Církev římsko-katolická.
Toto své společné, masové, manipulativní a první novodobé, dobyvačné úsilí završili v roce 325 n.l. na prvním církevním Koncilu v Niceae v Turecku, kde vše kodifikovali do podoby kanonizované Bible, která se stala nezpochybnitelným kritériem a měřítkem veškerého dalšího společenského myšlení a počínání.
Dnes je již nad slunce jasnější, že jejich tehdejší pojetí katolicismu bylo zfalšováno z Kristova odkazu - vzestup pro všechny do anti-kristovského úsilí - všechny si podmanit.
Jak vidíme, ani tato mise nedokázala napravit všechny problémy, které stály v cestě úspěšnému a pokojnému průběhu příštího SAC 2000-2022 (naší současnosti).

 

Cesta k pravdě

Náš současný život je jako na houpačce.
Z nitra vylézají všechny možné nepříjemné pocity, jejichž interpretace nás uvádí do rozličných stavů, rozkladů a nálad.
Čím více se zhoupneme na jednu stranu, tím více se poté zhoupneme na stranu druhou.
Tímto způsobem dochází k velmi intenzivnímu nabourávání komfortních zón, kde příjemné střídá nepříjemné a uvnitř našeho nitra zní nekompromisní hlas naší duše, která stále dokola opakuje slova a věty vedoucí k probuzení:

• Nemysli
• Nebojuj
• Neboj se
• Naslouchej svým pocitům a vyjadřuj je pravdivě
• Důvěřuj svému srdci a tím i sám sobě
• Uč se přijímat a prožívat své vlastní nepříjemné pocity
• Buď zodpovědný sám ze sebe

Není zde jiná cesta, než cesta vlastního sebepřijetí, přijetí cesty vlastního života,
nalezení sebe sama, své vlastní duchovní podstaty, souvisejících kvalit, ukotvení se v nich a navrácení se ze spícího stavu nemoci a bezmoci do plně vědomého a bdělého stavu uzdravení a vlastní moci,
ve kterém každý prožívá a uvědomuje si své vlastní božství ve svém vlastním lidském těle.
Tímto dochází k našemu přirozenému zapojení se do záměrem dané a naším duchovním kvalitám odpovídající služby lidskému celku.
Veškerý odpor je marný, ten kdo se rozhodl před inkarnací, že projde touto duchovní maturitou,
je každý den vystavován velmi intezivním zkouškám, které se neustále opakují, dokud nedojde k jejich pochopení.
Všechno co nás tíží musí být zpracováno a přijato, to co nerezonuje s naší podstatou musí být uvolněno z našeho těla ven.
To co nás trápí a tíží v těch nejniternějších hlubinách, kdy si ještě pod vlivem myšlenkových programů myslíme, že toto nebude potřeba řešit a strkáme tak před těmito obtížemi hlavu do písku a nebo prcháme do ústraní před ostatními, kteří nám je svým chováním k nám zrcadlí, je přesně to, co je naší aktuální prioritou a čemu máme dávat pozornost.
Budeme čím dál více tlačeni a vedeni k tomu, abychom si všechny tyto věci ve vlastním životě vyřešili a srovnali.
Naše tělo je obrazem duše, je jako kniha plná informací, které nám jasně říkájí to, co je pro nás v našem životě důležité a co v životě přehlížíme.
Nic vnějšího nás nemůže definovat a obsáhnout, vše vnější je pouhou inspirací a je tady proto,
aby nás učilo nebo nám cestu naším životem zpříjemnilo.
Je potřeba se vzdát všech vnějších hodnot a přestat na nich lpět, protože my sami takoví jací jsme,
jsme v našem životě tou největší hodnotou a jsme základním nosným pilířem našich vztahů, rodin a rodů a celého lidského společenství.
S tímto uvědoměním se vymaníme z trvalé nadvlády systému myšlení a souvisejícíh materiálních hodnot a vnějších definic.
Dosáhneme vnitřní svobody a naplnění.
Nateriální svět se tak opět stane tvůrčím nástrojem našeho vědomého sebevyjádření postaveném na naší sebelásce a lásce k prostoru, který nám byl k životu dán.

 

Smrtelnost, nesmrtelnost a věčnost

Stavy rezonance (dobra) a disonance (zla) se Zdrojem přímo souvisí s nesmrtelností a smrtelností. To, co je ve stavu dokonalé rezonance, má neustále k dispozici veškerou energii Zdroje, která je nekonečná a dokáže všechny drobné poruchy opravit, vše zregenerovat, doplnit neobnovitelné ztráty, zamezit zmaru a rozkladu biologických forem a těl, která jsou pouze hmotným nosičem nesmrtelného vědomí. Mít nesmrtelné tělo je zcela normální věc.
Takové tělo nepotřebuje žádnou hrubou hmotnou stravu. Sytí se pouze jemnou kosmickou energií, proudy prvotních životních sil přitékajících od Zdroje (pránou). Dokáže je zpracovat a vytváří si z nich potřebné hmotné částice pro svou vlastní fyzickou formu, od sub-atomických, přes kvarky, atomy a molekuly až k buňkám a orgánům.
Hmota je pouze zahuštěné vědomí Zdroje. Taková věc je nesmrtelná. Všichni při svém prvotním stvoření měli tento dar. Někdo si ho zachoval a někdo nikoli. Ten první neustále setrvával ve stavu rezonance s Bohem, neb konal dobro. Ten druhý se od něj odklonil, neb konal zlo a dostal se do stavu disonance. Pád začíná smrtelností těla a končí smrtí vědomí.
Vzestup začíná nesmrtelností těla a končí přeměnou těla na vědomí. Mezi nesmrtelností a věčností je malý, ale důležitý rozdíl. Věčnost je více než nesmrtelnost. Nesmrtelná totiž může být i padlá bytost, která je však tak pokročilá, že se dokáže udržovat při fyzickém životě i přesto, že se odpojila od Zdroje. Energii musí někde krást a umět ji transformovat.
Tohle člověk zatím neumí. Ať krade, jak krade, život si tím neprodlouží. Neumí totiž s energií pracovat. Pro mnohé to může být dobrá motivace vydat se na duchovní cestu, třeba se to tam naučí. Tohle však umí temní Avataři, což jsou velmi pokročilé, leč bohužel padlé a tím i dravčí bytosti. Například starozákonní bůh Jehova, podobně jako král Melchizedek ze Salemu, byli částí vyšší entity, kolektivu padlých ras Nefilimů, který vytvářel démonické rasové linie ve vyšší hustotě, odkud Země padla.
Padlý avatar Thovt vystupoval v řadě historických rolí (mexický Quetzalcoatl, řecký Hermes Trismegistos, aj.). Padlý kolektiv Metatrona, ale to už je jiná liga. Tihle všichni jsou nesmrtelní, ale nejsou věční. Dokud kradou, tak žijou. Jsou však omezeni v čase. Jsou ukotveni do určitého časového vektoru, evolučního cyklu, který jednou skončí. A pokud nebudou schopni ascence, vzestupu jako že nebudou, pokud padli za bod zvratu, tak dojde k destrukci jejich černých děr i jich samotných. Tak zní Kosmický Zákon. Energii vysávají např. pomocí reverzní merkaby.
Merkaba je energetický motor, či čerpadlo, které se dá zapnout i na zpětný chod. Původní merkaba nasává energii ze Zdroje, prohání ji skrze realitní pole, čímž je oživuje a pak ji vrací zpět do Zdroje na regeneraci. Poškozená merkaba vytahuje energii z životních polí a posílá ji do černých děr. Věčnost není času sumace, leč času negace.
Není to nějaký nekonečně dlouhý čas, kterého je pořád dost. Je to jiná úroveň existence. Je to bytí mimo čas. Pouze Krystovská bytost dokáže překonat toto fyzikální omezení a vyvázat se postupně ze všech časových cyklů, kterými však nejprve musí projít, aby je pochopila a zvládla. Což zase nejde tak rychle. Jeden víkendový seminář na to asi stačit nebude, byť by byl hodně drahý a tudíž nutně hodně dobrý a lektor byl z daleké ciziny, což je pro českého člověka záruka kvality.
Ono projít celým Hologramem Bytí a zvládnout v něm všechnu obsaženou existenční zkušenost, to je běh na dlouhou trať. Trvá to až 4 Ekaši expanzní cykly (Jugy) Božího výdechu a 3 Adaši cykly Božího Vdechu (Nádechu).
Každý obsahuje mnoho let pozemského času. Odtud plyne přísloví: "Pospíchej pomalu". Vesmírné zákony se na rozdíl od lidských ošidit nedají.
Odtud je také přísloví: "Cesta je cíl".

 

Předlohy a anatomie ve Stvoření: KRYST-Kód

KRYST - toto slovo neoznačuje nějakého bájného ježíška, ale je to tonální signatura (zvukové vyjádření, mantra) základního kódu Božího Stvoření, pojmenována jako KRYST-Kód. Je to zvukově-světelný programovací jazyk, který slouží k implementaci Zákona Jednoty do Stvoření. Je to základní nástroj nauky, jež se nazývá Kreační Mechanika. Jedná se o prvních 5 písmen zvuků z posvátné abecedy pradávného Anuhazi jazyka, která má 144 znaků. Kdo zná a ovládá tyto znaky a dokáže jimi hovořit, může tvořit vesmíry.
Vytváří z nich magické formule, které okamžitě manifestují tvůrčí záměr tvořící bytosti. Někdy se vyslovují se samohláskou 'a', tedy: Ka, Ra, Ya, Sa, Ta, Ha, La, ... což už je 7 znaků. Jsou to živé bytosti, pole vědomí, kosmické tvůrčí síly. Je možné se na ně vyladit a komunikovat s nimi. Je na ně možné meditovat, vyslovovat je jako mantru. Každá z nich nese jeden malý kousek programu Stvoření.
Pokud se jimi mluví správně, vytváří se dobré vesmíry. Pokud se jimi mluví špatně, vytváří se špatné vesmíry. Každý původní, prvotně vzniklý vesmír byl dobrý (prvotní stvoření, stav rezonance se Zdrojem). Každý druhotně, pře-mluvený vesmír je špatný (druhotné stvoření: pře-tvořené či zne-tvořené stvoření, stav disonance). Dalo by se říci, že 'na počátku bylo slovo'. Můžeme si to vyzkoušet. Vždy když mluvíme svým běžným lidským jazykem, sledujme, zdali jsme s ním v harmonii. Zkoušejme při mluvení různé vnitřní postoje: plné lásky, plné nenávisti. Jaký je rozdíl?
Pojmy 'krystovské' a 'anti-krystovské' ten rozdíl vyjadřují slovně.
Betlémský Avatar J12 (Jeshua Sananda Melchizedek) byl jednou pozemskou manifestací tohoto nejvyššího a nejčistšího KRYST-ovského principu Stvoření.
Anti-KRYST - toto slovo neoznačuje nějakého bájného ďábla, ale pouze vyjadřuje skutečnost, že něco není v souladu se Zákonem Jednoty. Je to vůči němu v protikladu, je to jeho anti-tezí. Je to znetvořený tvůrčí program, poškozený KRYST-kód a jeho produkty. Může to být cokoliv: bytost, rasa, civilizace, vesmír, způsob chování, atd. Je to nedoporučená, ale dovolená volba konání, které je v disonanci a disharmonii s Bohem. Z hlediska Stvoření, je velký rozdíl mezi Prvotním Stvořením, které je původní a bylo vytvořeno pomocí KRYST Kódu a Druhotným Stvořením, které bylo vytvořeno pomocí modifikovaného poškozeného kódu, který je Anti-Krystovský.
Každý svévolný zásah do původního božského kódu ho poškozuje, protože tento kód je absolutně dokonalý a každá změna ho ničí.
Existují vysoce vyvinuté vesmírné civilizace, které dokáží zasahovat do tohoto kódu a vytvářet druhotné vesmíry podle své vůle. Je to špatně a vždy se to proti nim obrátí. Je to také jedna z příčin pádu bytosti.

 

Předlohy a anatomie ve Stvoření: Merkaba

Merkaba je důležitý energetický konstrukt ID anatomie ve Stvoření.
Má dvě hlavní funkce. Za prvé v sobě vytváří energetický prostor pro vznik manifestovaných forem, hologramů bytí. Za druhé funguje jako energetický motor či čerpadlo, které prohání skrze manifestované Stvoření energie Zdroje, čímž to vše udržuje při životě.
Ve své nejjednodušší formě pro naši nízkou hustotu si jí můžeme představit jako dva do sebe zaklesnuté a proti sobě rotující čtyř-stěny či spirály opačné polarity. Horní spirála je elektrická (mužský princip) a stahuje energii od Zdroje shora dolů, kde ji expanduje. Dolní spirála je magnetická (ženský princip) a vytahuje energii ze Země zdola nahoru, kde ji rovněž expanduje.
Ve skutečnosti je to složitý cirkulační okruh mezi naším a paralelním světem. V našem částicovém vesmíru, elektrická polarita rotuje po směru hodinových ručiček (CW) a magnetická proti jejich směru (CCW). V našem paralelním anti-částicovém vesmíru je tomu naopak.
V průseku (průniku) rotujících spirál se vytváří důležité energetické pole, prostor zvaný Tvarová Konstanta (Form Constant). Jsou tam obě polarity vyváženy a proto tam mohou vznikat stabilní struktury. Veškeré manifestované útvary (projevené, hmotné) se realizují právě v tomto prostoru.
Např. člověk má svoji osobní merkabu, planeta má svoji planetární merkabu, stejně tak solární systém, galaxie, vesmír, apod. Jsou to vířící spirální, vůči sobě rotující a do sebe zasunuté energetické útvary, přes všechny velikosti a úrovně Stvoření.
V jejich nitru, v útrobách Tvarové Konstanty jsou uloženy manifestované Hologramy bytí: realitní pole se svými obyvateli. Jednou za čas, v pravidelných cyklech (Hvězdný Aktivační Cyklus, u nás asi 22 tis. let) se rotační osy těchto merkab vůči sobě zarovnají do rovnoběžné polohy, čímž se otevírají energetické průchody mezi různými Hologramy. Jsou to ascenční, vzestupné průchody či hvězdné brány, skrze které se dá procházet do vyšších úrovní bytí a vzestupovat.
Je to veliký vesmírný svátek a bytosti čekají fronty, aby se v tomto období mohly inkarnovat. V současné době to právě probíhá: 2000-2022 s vrcholem v roce 2017.

 

 

Stvořeni ve Stvoření

Náš život je jako film v kině, který sledujeme a prožíváme každý jeho moment, každou jeho scénu, každou situaci v tom nejjemnějším detailu. Životní děj a s ním spojené veškeré dění je tvořen kolektivy vědomí světelných bytostí ve věčnosti býtí, neboli stvořiteli života v dimenzích 13 - 15D.
Projevený hmotný život je neustále tvořen a umisťován do časové matice neboli časového matrixu dimenzí 1 - 12D procházející čtyřmi harmonickými vesmíry a souvisejícími hmotnými realitami jako dokonalý, tedy hotov a připraven k prožití.
Vše v těchto dimenzích a souvisejících hmotných realitách bylo předurčeno k tomu, aby bylo prožito, dle záměru poznání všech účastníků Stvoření, tedy všech duchovních bytostí na všech dostupných úrovních bytí.
Vše co se v životě děje, je pouhá manifestace představy individualizovaných vědomí Zdroje a související projev ve hmotě, neustálé přeskupování a pohyb energií a toto vše slouží k prožití vlastního záměru poznání, každé ze Zdroje vydělené duchovní bytosti.
Život si skutečně lze představit jako obrovské multikino se spoustou kinosálů, umístěné ve čtyřpatrové budově, kde každé patro odpovídá dosažené úrovni duchovní vyspělosti dané bytosti a v každém kinosále si daná duchovní bytost sleduje své životní příběhy.
V prvním patře dimenzí 1-3D probíhá projekce a související učení Duší a oproti tomu ve čtvrtém patře dimenzí 10-12D pozozorují a prožívají svou představu Avataři, kteří ze své pozice také sledují své vlastní duchovní potomky umístěné do nižších pater života, jak si na své cestě poznání počínají. Nad nimi pak bdí ve vyšších patrech
Stvoření kolektivy světelných bytostí až do úrovně Zdroje všeho bytí. Každý z účastníků života je tedy pouze v pozici pozorovatele, který je na základě svého záměru poznání, vlastního sebeuvědomění a související osobní vibrace propojen s konkrétním životním dějem.
Podle toho jak svůj životní děj přijímá a jak si uvědomuje jeho význam a související prožitky se mu neustále upravuje jeho osobní vibrace a tímto způsobem si v každém okamžiku neustále volí, tedy rozhoduje se jakou část životního děje bude dál pozorovat a prožívat ve svém těle. V samotném životě tedy nejde nic tvořit ani stvořit na základě představ a myšlenek, které jsou již součástí prožívané varianty životního děje.
Z pozice našeho vyššího Já, kterým jsme vedení, navigování, lze tedy vždy pouze volit z předem připraveného množství životních dějů a ty můžeme pak na naší úrovní bytí přijímat, prožívat a sledovat v nich iluzi toho, jak věci vznikají, mění se i zanikají.
Jednoduše řečeno v životě můžeme pouze sledovat a ovlivňovat naším uvědoměním to jak se věci dějí, nelze tedy prožít a procítit nic, co by již pro nás nebylo předem připraveno v dokonalé matici života.

 

Víra

Víra je stav, kdy lpíme na nějaké konkrétní představě a souvisejícím tvoření a směrování vlastní energie v domnění, že nás naše konání podle této představy dovede k její realizaci a souvisejícímu prožitku.
Víra je opakem vědění, její pravost a důvěryhodnost je podložena námi neprožitou informací
nebo tvrzením na základě porozumění informacím z konkrétní představy a souvisejících domněnek.
Oproti tomu vědění, příchází z intuitivního vnímání a je vždy podloženo vlastními pocity a souvisejícími prožitky.
Je to tedy námi prožitý a procítěný stav.
Víru můžou samozřejmě formovat i informace plynoucí z vědění konkrétního jedince. je třeba si však uvědomit to o jaký typ informací se jedná, protože může být svázán pouze s prožitky a souvisejícím záměrem poznání dotyčného, který tyto informace předal.
Nicméně každá víra bez adekvátních prožitků je pro nás primárně nedůvěryhodná a je pro nás tedy možnou inspirací, pokud její obsah rezonuje s našimi pocity v srdci.
Ekvivalentem víry je pozornost.
Naši pozornost na konkrétním podnětu nám buďto drží záměr poznání naší duše a s ním spojená touha v srdci, poznat a prožít a nebo strach a s ním spojená představa a domněnky o tom, proč je potřeba tuto pozornost mít a setrvávat v ní.
Věříme tedy tomu, na čem dlouhodobě udržujeme svou vlastní pozornost, odevzdáváme zde svou vlastní energii a na oplátku k nám odtud proudí potřebná učící energie a související realitní projevy a informace.
Víra je tedy jakýmsi vírem energií, ve kterém jsme ustrnuli, uvízli naší pozorností na základě naší představy upevněné odpovídajícím myšlenkovým programem a do tohoto víru pravidelně a tvale odevzdáváme jejímu původci naši energii.
Zde je jasně viditelná zneužitelnost těchto energetických vírů.
Tyto zneužité energetické víry, které okrádají nevědomé o jejích vlastní energii jsou přítomné všude kolem nás, jsou hlavním nosným pilířem systému myšlení a jsou primárně vystavěny na strachu a také různě vrstveny, nadstavovány a propojovány.
Každý takový zneužitý energetický kanál nese dle záměru jeho stvořitele také odpovídající vibraci,
díky které je nevědomý věřící připoután k odpovídajícím životním dějům a udržován v permanentním strachu a souvisejícímu utrpení.
Velmi populární jsou implementace těchto konstruktů do systémové výchovy, do všech možných symbolů, náboženství, v ideologických naukách, v systémové vědě, ve zdravotnictví a školství.

 

Jak se příblížit k sebepřijetí?

Stále ke mě přicházejí dotazy, kde se lidé ptají na to, co to znamená sebepřijetí, jak se mohou příjmout, jak mohou překonat svůj vlastní strach a nevůli se posunout z nevíry do přijímání?
Je mi jasné, že bez chybějících vědomostí a adekvátních prožitků v dané oblasti, je člověk řízený rozumem na základě myšlenek a informací získaných z vnějšího světa, navyklý postupovat podle určitého návodu a související představy.
Potřebuje se tedy něčeho chytnout, tak jak je sám zvyklý ze systémové výchovy. V životě vnímáme pouze dva stavy, které se v každém okamžiku v nás neustále přepínájí.
První přirozený stav je, kdy přijímáme všechny příchozí energie a s nimi spojený životní děj, uvědomujeme si jejich spojitost s námi a nic neodmítáme a nic v sobě neblokujeme, nepotlačujeme. Rozum zde není propojen s myšlením, ale s intuitivním věděním, proto nic nenamítá a vše je nám příjemné. Na základě tohoto přístupu, tedy pravdivě interpretujeme tyto energie skrze naše projevené emoce a jsme takto sami sebou ve své podstatě a v souladu se záměrem poznání naší duše.
Druhým stavem je to, kdy tyto energie a s nimi spojené situace odmítáme neboli nepřijímáme a blokujeme, protože nám tak velí náš rozum, který se řídí tím, co mu v dané situaci řeknou s danou situací spojené myšlenkové programy.
Popíráme tak na základě našeho nevědomí, sebeneuvědomění jakoukoliv spojitost mezi námi a tím, co k nám přichází. Tyto stavy jsou v nás namíchány a prožívány skrze příjemné a nepříjemné pocity, kde nepříjemné pocity poukazují na zablokované energie na našem energetickém těle, které nás upozorňují na to, že situace ze kterých tyto energie vzešly jsme nepřijali, odmítli a tímto jsme se odklonili od záměru poznání naší duše.
Nepříjemné pocity odmítáme vždy pokud se řídíme myšlením, pocity jsou tedy interpretovány řídícími programy mysli, které jsou nastaveny na základě výchovy v systému a souvisejících vnějších představ o nás.
Pokud se tedy člověk chce dostat ze stavu nepřijímání do stavu přijímání, musí si dovolit upustit od svého lpění na představě, která mu znemožňuje odpovídající posun. Musí si tedy dovolit přiblížit se, připustit si možnost, že to čemu doposavad věřil a na základě čeho se v životě rozhodoval, není pravda vycházející ze záměru poznání jeho duše, nevychází tedy z pocitů jeho vlastního srdce.
Musí si pravdivě sám před sebou přiznat zda se v životě cítí šťastný a spokojený, tak jak aktuálně žije, čemu věří a podle čeho se rozhoduje a koná.
Na základě tohoto přiblížení se k sobě, ke svým pocitům, dochází k postupnému zpochybňování důvěry v myšlenkový systém a skrze nové přicházející prožitky následně i k posilování důvěry v sebe sama, ve vlastní pocity v srdci.

Pro úspěšné přiblížení se do stavu příjímání je potřeba připustit a příjmout následující:

• Nejsme oběti, nikdo z nás není a všichni máme spravedlivý život, přesně takový jaký si zasloužíme, Nespravedlnost neexistuje.

• Ve svém vlastním bezprostředním životě se nám děje pouze to co je v souladu se záměrem poznání naší duše a nebo to, čemu sami dobrovolně dáváme svou pozornost a související energii, tím, že nenásledujeme své duchovní vedení a rozhodujeme se v životních situacích na základě přicházejících myšlenek, tvoříme si tak podle nich představy a domněnky na kterých poté lpíme.

• Ve svém vlastním životě nemůžeme nikoho zachránit před jeho vlastními prožitky a souvisejícími zkušenostmi, které si sem přišel odžít. Naopak vměšováním se do cizích prožitků bez jejich souhlasu nám přináší do života odpovídající lekce a související poučení. Je potřeba si tedy uvědomit, že pro ostatní jsme v životě jen pouhou inspirací.

• Vše nepříjemné co pociťujeme v životních situacích s námi souvisí a poukazuje na to, jak to prožívali ostatní v minulosti, když jsme se k nim chovali stejným způsobem jako se oni nyní chovájí k nám. Týká se to i minulých inkarnací a situací na které si nepamatujeme. Námi stvořená a projevená energie prochází napříč časoprostorem v celém Stvoření a musí být na základě božích zákonů vyrovnána a také bude. 

Pozitivní myšlení

Z pohledu systémového přístupu se jedná se o snažení se, být neustále v příjemných pocitech a lpět na nich, kdy se člověk domnívá,
že si může vytvořit příjemný život na základě své vytvořené představy, díky které odmítá prožívat své nepříjemné pocity a s nimi spojené potlačené emoce a související strachy na které poukazují jeho karmická zrcadla, která mu nastavují všichni ostatní kolem něj.
Takovýto člověk nepřijímá v životě to nepříjemné a tím odmítá nést svou vlastní zodpovědnost za důsledky toho co v životě koná, včetně toho co vykonal v minulosti a jako připomínku těchto věcí,
si nese tuto zátěž ve formě nepřijatých energetických bloků na svém energetickém těle.
Neuvědomuje si, že to negativní, co k němu bezprostředně přichází, přichází proto, aby ho učilo poznat hodnotu toho pozitivního skrze učení se na negativních prožitcích a vlastních chybách
a neposledně mu umožnilo pochopit a přijmout význam duality a zákonů Jednoty a Energetického vyrovnání s poučením toho, co v životě znamená, když tyto zákony nerespektujeme a soustavně porušujeme.
Z pohledu duchovního nic jako pozitivní myšlení neexistuje. Je zde pouze přirozený život ve vysokých vibracích, díky vlastnímu sebepřijetí a související sebelásce.
Mysl je nástroj, který slouží pouze k odvádění pozornosti od sebe sama, tedy učí nás nebýt sami sebou,
je to nástroj poznání a uvědomění si oddělenosti od své vlastní podstaty.
Pokud pochopíme a uvědomíme si skrze adekvátní prožitky, že myšlení nás ke šťastnému životu nepřivede, je nám k dispozici intuitivní vědění skrze trvalé napojení v srdci, kde si uvědomujeme, že cesta každého z nás do vysokých vibrací štěstí a hojnosti vede pouze skrze sebepřijetí a přijetí vlastního života, ve kterém jsme odpovědní za vlastní pocity v srdci, pravdivě se o nich vyjadřujeme a na základě nich se v životě rozhodujeme a projevujeme vůči ostatním a bráníme své právo na základě znalostí pricipů bytí a souvisejích zákonů takoví být.

"Myslet znamená hovno vědět", proto si netvořme domněnky o tom jaký život je, ale učme se ho na základě vlastní sebelásky přijímat takový jaký je.

 

Utrpení

Jedná se o stav, kdy se rozhodneme naše pocity vyhodnocovat skrze myšlení, související programy a s ními spojenými vnějšími definicemi těchto pocitů. Primarně tak tyto pocity rozdělujeme na příjemné a nepříjemné. Na základě tohoto rozhodnutí, pak nepříjemné pocity a s nimi spojené potlačené emoce odmítáme prožít a pustit z těla ven.
Tímto způsobem vzniklé energetické bloky zadržujeme v těle a na jejich přítomnost nás neustále upozorňují všichni ostatní kolem nás, tím jak se k nám chovají.
Střídavě se v nás objevují kombinace pocitů strachu, bolesti, hněvu a vzteku, které se míchají v různých stavech depresí, agresí, úzkostí a paniky, neposledně jsou energetické bloky dobrým základem pro vznik různých typů nemocí.
Protože neustále nasloucháme a věříme myšlenkám, žijeme v domněnkách, že jsme chudáci, kterým je ubližováno a jsme tedy oběti vlastního utrpení. Protože trpíme potřebujeme se litovat.
Potřebujeme si ulevit a odložit, předat část své zátěže někomu, komu je nás líto, protože žije sám v utrpení a má potřebu se litovat a nebo najdeme někoho, koho můžeme nějakým způsobem obvinit z toho, že trpíme a on s pocitem viny si od nás zajíce v pytli převezme.
Tyto lidi ve svém životě vyhledáváme a stěžujeme si jim na to, jak to máme těžké, jak je to nespravedlivé, proč právě my musíme trpět, když se tak úpěnlivě celý život snažíme každému zavděčit, primárně svým rodičům, naplňovat jejich představy, být pouze tím hodným a poslušným.
Utrpení a jeho projevy má mnohočetný výukový rozměr a vede nás do prožitků, kde primárně pociťujeme, jaké to je nemít se rád a nahrazovat svou vlastní sebehodnotu tím co o mě říkají ostatní, žít na dluh, tím, že odmítám vyrovnávat své vlastní energetické působení a jsem ochotem přijímat pouze to "příjemné".
Základním krokem, jak se vymanit z utrpení a souvisejících programů "soudce a obět" je touha po změně. Je potřeba odvážit se překonat svou vlastní komfortní zónu s vědomím, že už to takhle nechci a být ochotem příjmout fakt, že můj vlastní život je spravedlivý, že mám své vlastní duchovní vedení a to nepřijemné co se mi v životě děje, jsem v minulosti dělal ostatním.
Nejsem tedy ani chudák a ani oběť, pouze jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je být v životě nezodpovědný za své vlastní pocity.
Je potřeba tedy odpouštět v sobě ostatním, což uvolní náš potlačený hněv a vztek a tím se zprůchodní energetické dráhy v těle a začnou se uvolňovat související potlačené emoce, které je potřeba si dovolit prožít. Je tedy potřeba si dovolit příjmout všechny své negativní stránky a související špatnosti a chyby, poučit se z nich a snažit se je dál v životě neopakovat.
Je nutné si uvědomit, že každý z nás je dokonalý takový jaký je, ve svých pocitech v srdci, tam je ukryta pravda o každém z nás. Každý z nás má největší hodnotu v sobě samém a do společného celku příspívá z nadbytku své vlastní sebelásky.
Jakmile je přesunuta pozornost zpět do našeho srdce a souvisejících pocitů, dochází k napojení na vlastní nekonečný energetický zdroj.
Tím, že se rozhodujeme na základě pocitů v srdci a pravdivě je vyjadřujeme již netvoříme karmu a ani související energetický dluh.
Žijeme tak šťastný život s ostatními ve vysokých vibracích v hojnosti, ukotvení ve své vlastní božské podstatě.

 

Vědomá práce s medicínou

Náš život je medicína.
Do nejnižší reality ve Stvoření jsme se přišli učit, léčit, uzdravit svou duši, své tělo, probudit se a stát se člověkem ve své pravé podstatě dle původních principů, hodnot a záměru poznání, které lidská rasa od počátku svého stvoření nese.
Jednou z nejsilnějších a nejúčinnějších cest probouzení a souvisejícího léčení je práce s šamanskými medicínami.
Hlavním cílem této práce je opět se naučit cítít, vnímat své tělo, své vlastní pocity a na základě nich se naučit v životě rozhodovat a nést za toto rozhodování zodpovědnost, tímto se postupně odpojit od systému myšlení.
Naučit se pracovat s nepříjemnými pocity, uvědomit si příčinu toho, co se za nimi skrývá, jaké jsou v nich obsaženy informace a z čeho pramení.
Pochopit význam tohoto učení, příjmout ho s láskou a na základě tohoto uvědomění, již dále nepodporovat ve svém vlastním životě věci, které nerezonují s naší podstatou a které nevedou k lásce, štěstí a spokojenosti.
Je potřeba si uvědomit, že žádná medicína za nás nic nevyřeší, pouze nám způsobem odpovídajícím našemu sebeuvědomění ukazuje to, jak žijeme, jak se chováme a přistupujeme sami k sobě a tím i k ostatním a všemu kolem nás.
Spousta lidí pracuje s šamanskými medicínami nevědomky, tím, že je používá primárně jako úklidový prostředek a nebo jako lístek do kina.
Jakmile se dostaví nepříjemné pocity a související prožitky, snaží se jich co nejrychleji zbavit,
protože se domnívají, že jim tyto prožitky nepatří a že si je nezaslouží, protože si vytvořili představu o této prácí, ve které to bude vše primárně hezké.
Tento nevědomý přístup klasifikuje tuto vzniklou situaci jako "Bad trip" a snaží se různým technickým snažením, jako je například dávkování, set a setting ovlivňovat chování těchto nástrojů poznání v domněnkách, že se tak vyhnou svým vlastním nepřijatým problémům a souvisejícím strachům.
Toto je opět jasným zrcadlem nezodpovědného chování v životě, kdy člověk pouze bere a vysává pozitivní energie ostatních a není ochotem vyrovnávat své energetické dluhy vůči ostatním, popírá tedy svá karmická zrcadla, tím, že v životě nepřijímá to "nepříjemné", tedy svou vlastní nepřijatou temnotu a související energie.
V praxi se to projevuje tak, že se takovýto účastník ceremonie snaží usilovně zbavit nepřijemného pocitu a související těžkosti tím, že se snaží vyvolat například zvracení, zvýšením dávky primární medicíny a případně dalších podpůrných medicín jako je například Rapé.
Má potřebu se před nepřijémnými pocity chránit a všemožnými způsoby je v sobě potlačovat, přehlížet, utlumovat je a popírat jejich existenci.
Hlavními hesly těchto komfortních zón nezodpovědnosti za své vlastní pocity je "Pohoda, klídek, tabáček, kafíčko" a hlavně mít za každou cenu permanentní úsměv na tváři, který je ve stádiích nesnesitelného vnitřního pnutí značně křečovitý.
A samozřejmě neustále se s ostaními utvrzovat v tom, že jsme "v pohodě".
Vědomá práce s medicinou je cesta pravdy, cesta zodpovědnosti, bez přetvářky, bez masek.
Je to cesta sebepřijetí, přijímání svých vlastních pocitů bez domněnek, bez soudů, hodnocení a kritik s vědomím, že je to tak správně.

 

Bdělost

Být bdělý znamená být ostražitý, pravdivý, zodpovědný za své vlastní pocity a jejich vyhodnocování skrze intuitivní kanál. Mít tedy neustále pozornost ve svém srdci, nenechat se vtáhnout vnějšími podněty do strachů a neunikat tím k myšlení a souvisejícím domněnkám vedoucím k sebeklamu, sebepopření, následnému vibračnímu pádu a související hloubce oddělenosti od vlastní podstaty.
Bdělost je zodpovědnost, stav uvědomění, který hlídá u sebe každá vědomá žena a vede k němu svého muže a své děti.
Bdí tedy nad svou rodinou, nad svým rodem a udržuje prostředí domova ve vysokých vibracích šťastného života. Díky tomuto uvědomění žena usměrňuje tvořivou energii svého muže a ostatních ve své rodině, tak, aby nebyla destruktivní a byla v souladu s božským Zákonem Jednoty.
Ideálním stavem je pak to, když jsou oba partneři bdělí a vzájemně hlídají, aby byli oba stále ve svých srdcích.
Úlohou bdělého muže je hlídat moc své ženy, aby se nestala panovačnou a nezatoužila s ní ovládat a manipulovat ostatní.
Bdělost vede člověka životem do přímého propojení s jeho záměrem poznání, do vysokých vibrací a souvisejícího děje, plného radosti, štěstí, hojnosti a naplnění.V této době je tedy velmi důležité, aby si hlavně ženy plně osvojili tento stav uvědomění, byly zodpovědné samy k sobě a pracovaly na svém přesunu pozornosti do svých srdcí a vedli k tomu také své muže a děti.
Díky bdělých ženám tak nabere lidský rod opět potřebnou sílu, vezme si zpět svou ztracenou moc a schopnost bránit se v realitách Stvoření, bránit tak i svůj domov ve všech úrovních bytí naší Země.

Práce není zajíc, nikam neuteče

Základem vědomé práce při sebepřijímání se do celistvosti je znalost základních principů bytí a touha na sobě duchovně pracovat.
Tato práce je v prvé řadě o léčení našeho energetického těla a uvolňování potlačených emocí a strachů, tím, že si je dovolíme prožít.
V prvé řadě se rozhodneme překonat, popřít s potlačenou emocí souvisejícící myšlenkový program a s ním spojený strach, který nám blokuje tuto emoci v těle.
Život a s ním spojený děj se dá pouze přijímat, odpadá nám tedy potřeba používat myšlení a z něj pocházející představy k tomu, abychom si tvořili domněnky o tom co bude a vzdali se konečně iluze toho, že se budou dít věci podle našich představ.
Na to můžeme v klidu zapomenout.
Vše co se nám v životě bezprostředně děje souvisí s úrovní naší aktuální vibrace a souvisejícím uvědoměním a dokonale nás zrcadlí a nebo vyzývá k sebevyjádření.
Každá situace nám v nás poukazuje na to příjemné, přijaté a nebo nepříjemné, to co jsme v sobě ještě nepřijali. Takže jakákoliv snaha odmítnout prožít to nepříjemné od ostatních, vytváří pro jistotu energetický blok na našem energetickým těle v místě, které odpovídá povaze této informace a souvisejícímu učení, abychom si uvědomili, že to co si máme prožít a uvědomit my sami za nás nikdo neodmaká a neodžije a nezapoměli na to, že tuto práci máme v těle uloženou.
Nevyřeší to za nás modlitby, chození do kostela, hromadné meditace, andělé, zasvěcování, magie, vesmírní přátelé z Plejád, prostě nikdo, jsme v tom úplně sami.
A proč?
Protože to tak chceme prožít z vůle svých vyšších Já, neposledně z vůle vlastní duše.
Je tedy potřeba si uvědomit následující:
 

• Život je ke každému spravedlivý a vše co se mu děje je v souladu s vyšším božským řádem

• Každý z nás sám o sobě je příčinou toho, jaký život má a co se mu v něm děje, nespravedlnost neexistuje

• Každý z nás nese odpovědnost pouze sám za sebe, za své jednání, nemůžěme nikomu pomoct, pouze inspirujeme

• Nevědomá pomoc ostatním na základě vlastního strachu a nerespektování vyššího božského řádu nám tvoří karmu, kterou si budeme muset odžít

• Je nezbytně nutné se pravdivě vyjadřovat o svých pocitech v srdci a na základě nich se v životě rozhodovat

• Každý z nás si do života přinesl svůj vlastní záměr a související úkoly, které souvisí s duchovní evolucí a cestou lidské rasy, za které nese v rámci lidstva jako celku odpovědnost

• Nikdo z nás tady není oběť a nikdo z nás nemusí trpět pokud po tom sám již netouží

• Každý z nás má své vlastní vedení, své vyšší Já, svou duši, která je s námi neustále ve spojení skrze naše tělo a dění v našem životě a skrze nemoce, úrazy, nehody nám signalizuje co děláme v životě špatně a jak moc se odchylujeme od našeho záměru poznání

• V myšlenkách není pravda, která by nás dovedla k naší božské podstatě, vědění a souvisejícímu sebepřijetí do celistvosti

•  Láska je v prvé řade umění příjmout to nepříjemné a to je náš hlavní úkol, který se neustaále učíme a se kterým do této reality naše duše přišla

• V našem životě ničeho nelitujeme, není zde žádný trest a ani vina, pouze poučení o tom, jaké to je, když nám ostatní dělají to, co jsem jim předtím dělali my sami

• Neznalost vyššího božského řádu a souvisejících zákonu neomlouvá a nezlehčuje přísná pravidla učení
  
  
• Nejsme bez pomoci, pokud je žák připraven, učitel se vždy v pravý okamžik objeví

Sílá smyslů

Pro interakci s naší realitou má naše lidské tělo k dispozici smysly.
Nevědomý člověk používá ve svém těle velmi omezeně základních pět smyslů, zrak, sluch, hmat, chuť a čich.
Je to z toho důvodu, že místo přirozeného propojení svých smyslů s pocity v srdci, přemosťuje tuto schopnost rozumová rovina postavená na programech myšlení.
Každá informace proudící z našich smyslů je tedy našim rozumem vyhodnocováná vnějším systémovým pohledem, který jsme si adaptovali v rámci systémové výchovy.
Vědomý člověk využívá tyto smysly v jejich původních možnostech.
Díky jejich propojení s pocity v srdci a souvisejícím věděním, je tak každá informace z našich smyslů obohacená o informace z intuitivního kanálu.
Každá lidská bytost má na své duchovní úrovni mnoho silových zvířat, která nás propojují se Zemí.
Každá tato zvířecí bytost, její duchovní vyspělost a související dary,
umožňuje díky propojení s lidskou bytostí další individuální rozšířené vnímání a využívání naších smyslů.
Vědomé užívání naších smyslů nám umožňuje získavat pravdivé informace o všem vnějším kolem nás, vnímat jeho nesoulad a odklon od pricipů bytí.
Zrak umožňuje vidět nesoulad v těle i prostředí, například možnost vidět věci v jejich dokonalé podobě dle původních předloh. Sluch umožňuje slyšet nesoulad ve zvucích, například zabarvení hlasu, které nerezonuje s předanou energií.
Hmat umožňuje energetické působení a přijímání a načítání informací z energetického těla.
Chuť umožnuje vnímat nesoulad v tom co ochutnáváme.
Čich umožňuje vnímat nesoulad v pachách. Smysly jsou samozřejmě systémem záměrně potlačovány a díky preferenci myšlení je také přeprogramován jejich význam.
Hezkým příkladem jsou pachy, kdy si lídé na tělo stříkají různé parfémy a tělové přípravky, aby přebili přirozený pach těla, který o nich prozrazuje vše a nese jasnou informaci o tom, zda se k sobě partneři hodí a co mají v nesouladu.
Pokud si partneři přirozeně nevoní je to signál vzájemného nepřijetí související s vlastním nepřijetím a to vede k tomu, že místo přirozeného hledání toho, proč nám partner nevoní, máme doma vedle sebe náš oblíbený parfém.
Jakmile začneme naše smysly používat správně, tedy vědomě, zjistíme, že naše vnímání má mnohem větší a barvitější rozměr a posune nás zase o kus dál v našem přijetí se do vlastní celistvosti.

 

Inkarnát

Jsem inkarnát, fragment vědomí své padlé duše, mám dar lidského těla.
Má duše musela opustit bájný E-Den, oblast na planetě Tara, vyšším vědomí Země, kterou jsme jako lidstvo zničili vlastní nevědomostí.
Vytvořenou karmu si již několik miliónu let odžíváme na Zemi.
Záměrem poznání mé duchovní bytosti je poznávat se a prožívat se v lidském těle se souvisejícími dary na těle planety Země, následovat zde svou lidskou rasu a její rod na cestě její duchovní evoluce a sloužit po tuto dobu jejímu účelu ve Stvoření.
V této inkarnaci, která je mou poslední v realitě 1-3D Země, jsem přišel prožít s ní vzestup a související tělesnou transformaci do vyššího stavu bytí, zpět do reality 4-6D Tara.

Co se ode mě v rámci této fáze života očekává:

• probudit své duchovních kvality a související dary

• osvojit si vědomostí o principech bytí a souvisejících zákonechvyššího božského řádu

• řídit se těmito principy při práci na vlastním sebepřijetí docelistvosti,uvolnit všechny emoční bloky a související strachyna mém vlastním energetickém těle v astrálu 4D

• převzít zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci a pravdivě se o nich vyjadřovat

• vymanit se z nadvlády myšlenkových programů a dosáhnout trvalého napojení v srdci

• ukotvit se ve vlastním rodu, rodině, roli

• narovnat si, pročistit a uzavřít všechny důležíté vztahy, prioritně se svými rodiči, partnerem a dětmi

• prožívat vědomě své božství ve svém vlastním těle

Po dokončení transformačního vzestupného cyklu bude můj fragment vědomí opět součástí vědomí mé duše. Mé tělo bude opět obnoveno se všemi dary do výchozího stavu buněčné nesmrtelnosti dle původních božských předloh. Hmotná realita bude uhlíko-křemíková a v káždé z mých tělesných buňek bude plně aktivních 12 vláken DNA.
Budu opět zase tam, odkud jsem jako člověk pro své zkušenosti přišel, budu zpět ve svém zapomenutém a ztraceném domově.

 

Domácí mazlíčci

Spousta lidí si pořizuje domácí mazlíčky pro své vlastní potěšení, radost, aby se necítili v životě sami a opuštění a neposledně jako módní doplňek, který přispípá k doplnění celistvosti jejich systémové identity a společenského vnímání.
Během svého života jsem poznal a měl několik psů a jiných zvířat, takže převážně čerpám z vlastních zkušeností.
Historie soužití zvířat a lidí sahá až daleko do zlatého věku atlantské civilizace,
kdy k lidem v dobách vysokých vibrací z přírody volně přicházely a odcházely například kočkovité šelmy a jiná zvířata a svobodně pobývaly v jejich blizkosti.
Nebyla zde potřeba nic chovat, ochočovat ani zdomácňovat, protože místo nizkovibračního strachu zde bylo přítomno vlastní božské uvědomění a související bezpodmínečná láska ke všemu živému.
Postupným pádem lidstva do nízkých vibrací strachu, došlo k zásadním změnám v uvědomění a životě lidí, začal zde převažovat rozum spojený s myšlením a s ním spojený strach a dravčí chování.
Objevila se touha zvířata lovit, chovat je, zabíjet je a neposledně jíst, což nám tak nějak přetrvalo dodnes.
Na důkaz našeho duchovního uvědomění a související bezpodmínečné lásky, je neustále bereme z jejich přirozeného prostředí a chráníme je před námí v rezervacích, v zologických zahradách a chovných stanicích, kde je různě křížíme, šlechtíme, množíme atd.
Dle zákona jednoty ve Stvoření jsou si všechny bytosti, včetně těch zvířecích rovny bez vyjímky a mají právo na svou cestu životem ve svém vlastním prostoru.
Proto je jakékoliv omezování zvířat v rozporu s tímto zákonem.
Ano, spousta lidí řekne, že se k nim chová hezky a že jsou u nich jejich mazlíčci spokojení, ale bere někdo z nich v potaz, že se těch zvířat nikdo neptá, jak to vnímají ony.
Představme si, že se nám narodí malé dítě a za pár dní se na něj přijde někdo podívat, bude se mu moc líbít a řekne vám, že by si ho vzal domů jako hračku pro své děti, aby se s ním mohly večer poňufat u televize.
No a vy mu ho samozřejmě bez váhání s úsměvem na rtech prodáte a aby se mu neztratilo a bylo zdravé, tak ho ještě naočkujete a pod kůži mu vpálite čip.
Řekl bych, že žádná matka neodolá této představě a stejně tak je z toho nadšená i ta zvířecí máma u každého svého potomka, kterého čeká tato skvělá budoucnost.
Duchovní evoluce a s ní související učení od dob zlatého věku Atlantidy značně pokročilo a také zdomácnělá zvířata dnes zastávají významnou úlohu učitelů sebepřijetí.
Řiká se "Jaký pán, takový pes" a v tomto je obsaženo vše.
Zvířata k nám tedy přicházejí proto, aby nás učila, aby nám zrcadlila to, jak se v životě chováme a co jsme v sobě ještě nepřijali.
Zapojují se tedy do této činnosti stejným způsobem jako všichni ostatní kolem nás.
Zvířata svým chováním tedy přímo zrcadlí stav sebepřijetí svých majitelů, stahují z nich těžké energie, díky kterým poté trpí různými zdravotnímy problémy, které opět velmi dokonale poukazují na nemoce a problémy svých chovatelů a neposledně dobíjejí svým majitelům jejich neustále vybíjenou energii,
kterou oni díky své energetické závislosti pravidelně odevzdávájí vnějším podnětům.
Pořizování si zvírat je ve většině případů nevědomé z nedostatku sebelásky a ze strachu, protože si většina z náš chce do života přivést něco milého, hezkého, co nám pomůže ulevit od našeho vnitřního hněvu a bolesti.
Zvíře si v rodině vždy najde pána, svého žáka, kterého nejvíce zrcadlí a kterého svých chováním a projevy neustále učí.
Obvykle je to ten, který jako hlavní toužil po tom si zvíře pořídit a směřuje k němu nejvíce své pozornosti a energie.
V partnerských vztazích to vždy signalizuje stagnaci sexuální energie ženy a její nepřijetí, neuvědomění si své řídící role ve vztahu, která místo toho, aby si užívala se svým partnerem vášnívé sexuální hrátky, tak raději drbe psa.
Na vzájemném chování se jednotlivých zvířat k sobě i ostatním lidem jde pak vysledovat v jakém stavu se nachází jejich majitel.
Zuřivě stěkající pes za plotem, poukazuje na potlačený hněv svého majitele, pakliže je nám toto chování nepříjemné, je to také naše zrcadlo.
Pokud na procházce pes stěká na cizí fenu, signalizuje tím, že majitel fenky se nepřijímá,
pokud je to muž, má nepřijetí od svého otce, pokud je to žena, tak je to nepřijetím ze strany její matky.
V rodinách, po narození dítěte, pokud pes skáče na dítě a dělá žárlivé scény tomu,
kdo dítě aktuálně drží, tak tím signalizuje jeho energetickou závislost na ostatních, související nepřijetí, potlačený hněv a žárlivost.
Samozřejmě je tady také nevědomá rovina toho, jak naložit s tím, když se nám nelíbí to, co nám zvíře zrcadlí a když se nechová podle našich představ.
Zde poté přichází výcvik a snaha jedince přeprogramovat skrze podmínečné přijetí a ukotvení do strachu.
Poslechneš, dostaneš pamlsek.
Je potřeba si uvědomit, že je to opět náš starý dobrý program, podle kterého nás rodiče vychovávali a rozdělovali na ty hodné a zlobivé.
Díky strachu z toho, že my sami nejsme v životě dost, jsme si ho úspěšně přejali za svůj vlastní, abychom se cítili podmínečně přijati.
Tento program teď stejným způsobem aplikujeme ve výchově svých dětí a svého vlastního psa a neposledně v chování k ostatním.
Důsledky těchto činů vždy dříve nebo později přinesou své ovoce.
Než si zvíře pořídíme, ptejme se sami sebe, proč si ho opravdu pořídit chceme?
A buďme sami k sobě upřímní.
Snažme se uvědomit si význam toho, proč s námi zvířata jsou a co nás učí.
Naučme se respektovat jejich přirozenou osobnost, jejich přirozený životní prostor a snažme se opět návratit skrze jejich učení k původním hodnotám života.
Jednoho dne možná budeme opět svědky toho, že se k nám z přirozeného prostředí budou zvířata opět navracet beze strachu
a budou svobodně pobývat v naší přítomnosti.

 

Lidská sexualita

Přirozená sexualita člověka vychází ze základního principu tvoření v jednotě, kdy se v nadřazeném vědomí vydělí do sebe další vědomí se záměrem poznat a prožít zvolenou představu.
Toto vědomí je vyplněno magnetickým ženským principem, který k sobě a do sebe přitahuje elektrický princip mužský, který v ženském prostoru tvoří.
Tímto způsobem je tvořeno vše stvořené ve Stvoření.
Na základě těchto pravidel tvoření v jednotě, je tedy jediná správná kombinace sexuální oriantace a správně nastavených polarit, přirozený vztah ženy a muže.
Vše ostatní má pouze učící význam a je jasným odkloněním se od Zákona Jednoty, abychom skrze negativní zkušenost poznali hodnotu toho pozitivního. Tímto si duše člověka na základě vlastního záměru poznání nastavuje své tělesné předlohy tak, aby tento požadovaný stav mohla prožít.
Duše, která si přichází do života prožít odlišnou sexuální zkušenost a související orientaci, tak nepřichází jen pro svou vlastní zkušenost, ale vždy tím dává najevo svému okolí určitý nesoulad v této rovině. Přináší tedy zprávu pro rodinu, do které se člověk narodil a zároveň také celému rodu.
Pakliže se narodí holčička, která se rozhodné pojmout do života ženského partnera, je to jasným signálem silného rodového nepřijetí karmických lekcí na straně žen, které jim v minulosti udělili muži. Žena tak skrze své potlačené ženství a související nepřijaté emoce, bolesti, hněvy, strachy dává najevo celému rodu, obzváště pak celé ženské línii, svou nesympatii k opačnému pohlaví a poukazuje tak na neochotu žen pracovat na vlastním sebepřijetí, které vede k oslabování a postupnému zániku celého rodu.
Obdobná situace je i u chlapce, který se rozhodne pro život se stejným pohlavím. Opět to je signál do rodu, tentokrát pro mužskou línii, kde tedy muží v minulosti nepřijali lekce od žen.
V obou případech je zde jasně dáváno najevo s velkým vykřičníkem, že takto to dál opravdu nejde. Vždy je to signálem toho, že v daném rodu jsou nevědomé ženy, které nedokáží vycítit postupně se zesilující nesoulad a odklon od přirozeného řádu.
Je tedy potřeba, aby se obzvláště ženy návratily k původním principům bytí a hodnotám lidské rasy, byly si jich vědomy a jako učitelky a strážkyně nejvyšších principů lásky byly zodpovědné za své pocity ve svém srdci a s nimi souvisejícího vědění. Udržovaly toto vědění ve svém rodu a předávaly ho neustále dalším generacím.

 

Nevěra ve vztahu

Vztah ženy a muže je vždy učící a je vždy dohodnutý před inkarnací do života na duchovní úrovni.
Duše muže i ženy se zavazují tomu, že se budou vzájemně učit lásce a s ní souvisejícím věcem, které si do tohoto vztahu předsevzali.
Nezřídka je do vztahu spojuje také společná karma. Porušení této vzájemné dohody a následný útěk z učení, tedy opuštění učícího vztahu jednoho z partnerů se říká nevěra.
Nevěra je vždy nevědomá. Dochází tedy primárně k tomu, že jeden z partnerů neunese intenzitu učení a souvisejících prožitků, když mu ten druhý zrcadlí a svým chováním přehrává jeho samotného, tedy jaký byl, když v minulosti dělal to stejné ostatním.
Díky nevědomé rovině a aktivnímu programu oběti, dotyčný věří, že mu je soustavně ubližováno a snaží se z učení uniknout.V systému je za nevěru ve vztahu považováno to, že jeden z partnerů má sexuální styk s jiným partnerem než s tím, kterému se zavázal.
Ve vědomé rovině je to opět zrcadlo tomu druhému, který se považuje za podvedeného, aby pocítíl jaké to je, když on sám byl v minulosti nevěrným. Sexuální nevěra je vždy únikem, kdy je dotyčný přijímán podmínečně ze strany svého partnera, tyto podmínky neakceptuje a v některých případech není přijímán vůbec, nezřídka také trpí závislostí na fyzickém sexu.
Pak si automaticky ke své nevěře vyhledává takový protějšek, který má v sobě přesně to. co jeho partner v sobě nepřijímá. Žena, která nemá v sobě přijatou mrchu, děvku a další negativní cnosti toto vše vyzařuje, nepřijímá sebe a tím i svého muže a ten jakmile se jeho bolest z nepřijetí stává neúnosnou se nejprve stává agresivním díky potlačenému hněvu a poté buď rezignuje a utápí svůj žal v alkoholu, drogách, případně dalších látkách odvádějící pozornost od jeho vlastní bolesti a nebo uniká tím, že si k sobě hledá takou partnerku, která tyto cnosti u sebe přijímá nebo u ní vyloženě dominují, případně kombinuje obojí dohromady.
Naopak zase tato nová partnerka většinou v sobě nepřijímá to, co první partnerka v sobě přijímá, takže i zde muž velmi brzo po počátečním vzplanutí narazí na další svá nekompromisní zrcadla.
Tímto se většina účastníků tohoto učení díky nevědomé rovině neustále cyklí ve stejných situacích s obdobnými partnery. To samé samozřejmě platí i u ženy, která si přitáhne do vstahu muže s nepřijatým mužstvím, kde je nepřijatý hajzl, kretén, děvkař apod.
Tuto energii žena na nevědomé úrovní rovněž cítí a touží poznat a postrádá ji ve svém sexuálním potěšení, takže si při svém úniku hledá přesně takového partnera s těmito dominujícími kvalitami.
Je teda potřeba si uvědomit, že pokud je v parnerství nevěra, je to spravedlivé poučení pro oba partnery. Pokud je muž nevěrný ženě, je to z toho důvodu, že si žena nepřijímá svou vlastní nevěru a další roviny v oblasti její sexuality.
Díky nahromaděnému hněvu a vzteku v játrech, žlučníku a bolesti v srdci má potlačenou sexualitu a související energetické dráhy. Přirozené vnímání a rozhodování se pocity v srdci je přemostěno rozumem a s ním spojenýmy programy myšlení a udržováno strachem tento stav opustit.
Obvykle bývá tento stav posílen podmínečným přijetím ze strany vlastní matky a s tímto spojenou energetickou závislostí na ostatních.
Pokud je žena nevěrná muži, je situace obdobná, muž si tedy rovněž nepřijímá svou vlastní nevěru z minulosti a další potlačené emoce a strachy v oblasti své sexuality a rovněž bývá tento stav posílen nepřijetím ze strany vlastního otce.
Důležité tedy je, uvědomit si, že věrný může být pouze každý sám sobě, svým vlastním pocitům v srdci, svému záměru poznání a tím i svému partnerovi se kterým byl ve svém srdci svázán, což souvísí i s tím být si vědom toho, že do vzájemné harmonické lásky se každý vztah musí dopracovat až na základě vlastního sebepřijetí každého z partnerů.

 

Význam rodu

Jedním ze základních smyslů existence člověka je zachování a udržování jeho rodové línie.
Na počátku stvoření lidské rasy byli první lidé androgynní (oboupohlavní), v každém těle se prožíval zárověň princip ženský i mužský.
S postupem vývoje duchovních bytostí došlo i k evoluci lidských těl a díky touze po prožití oddělenosti jednotlivých principů v nezavíslých tělech, tak vzniká samostatné ženské a mužské tělo.
Podle zákona jednoty ve Stvoření je hlavou rodu ženský princip, jakožto učitel lásky, tvůrce prostoru a nositel souvisejícího vědění.
Vědomá žena vytváří rodinu, prostor pro svého muže a pro jejich děti, uvědomuje si svou roli a má zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci. Vede tak muže k sebepřijetí, tím že ho bezpodmínečně přijímá svým srdcem, fyzickým tělem a hlídá a usměrňuje jeho energii tak, aby nebyla destruktivní.
Přijatý muž tvoří v jejím prostoru pro její radost, potěšení a hlídá, aby jí její moc nevlezla do hlavy a ona tak z rozumu neopustila své srdce a nestala se panovačnou a chtivou.
Dle pradávných tradic si vědomé ženy, které si přitáhly muže do svazku, svazovaly vlasy do copů a dávaly tak najevo, že ctí božský řád a svůj vlastní rod.
Cop se skládal ze tří pramenů symbolizujících božskou trinitu Duch, Matka, Otec.
Rodový strom také symbolicky poukazuje na nekonečný proces tvoření ve Stvoření.
Je zde důležité uvědomění vztahových rovin a s ními spojených zrcadel, které poukazují na dosažené duchovní kvality a s nimi související uvědomění jednotlivých jedinců.
Kvalitu rodu vždy určuje duchovní vyspělost a uvědomění ženské línie. Tam kde vede a učí vědomá a silná žena, tam se rodí a vyrůstají silní a vědomí muži. Na svých potomcích pak sledujeme, jakou energii jsme investovali do našeho vlastní duchovního rozvoje, zda náš rod sílí a žije díky vlastnímu sebeuvědomění štastný život plný hojnosti a nebo zda přežívá v utrpení v různých nemocech a generačních zátěžích.
Záměrem poznání člověka a jeho lidské rasy bylo také poznat a prožít důsledky porušování Zákona Jednoty. Došlo tedy také k tomu, že řídící rodovou roli převzal mužský princip.
Nejprve tak ženy opustili svá srdce tím že upřednostnili v rozhodování se rozum a s ním spojené myšlení a zatoužili po moci a postupně skrze karmické lekce tuto úlohu na dlouhou dobu převzali muži.
Tímto počinem byla lidská rasa hnaná do úpadku, vibračního pádu a s ním spojenými lekcemi a prožitky, z jejichž důsledků se dnes snažíme zotavit.
Jakmile se ženy opět přijmou, získají svou ztracenou sílu, příjmou své muže, napojí se svým srdcem na svůj rod a chopí se své původní řídící role v rodu, navrátí se naše civilizace opět k původním hodnotám tvoření v jednotě, kde každý z nás tvoří z lásky k sobě a k naší Zemi, jsme věrní našim srdcím a takto propojeni každý z nás s vlastním rodem.

 

Leonines (Lví lidé)

Jsou to strážci Země, původní božská rasa Elohei-Elohim Leonine Anuhazi, zakladatelé Siria B a Aramantény v souhvězdí Lyry.
Aramanténa je nejvyšší úroveň vědomí naší Země.
Anuhazi je původní sémantický jazyk ze kterého vznikla čeština.
Tyto bytosti se od pradávna inkarnují do realit Země, aby pomáhali lidské rase projít obtížnými obdobími hvězdných cyklů.
Přinášejí původní učení o zákonech Stvoření, o principech lásky a jednoty.
Pomáhají opravovat poškozenou genetiku a udržovat při životě významné původní rodové línie a chránít tak lidstvo před neustálými útoky vesmírných dravců.
Symbolem této rasy je velký bíly lev a s ním spojená strážcovská ochranná síť.
Na památku strážců bílého lva byla v roce 46 459 před n. l. postavena Sfinga v Egyptě, původně se lví hlavou.
Po pádu Atlantidy a opětovné okupaci Země rasami Annunaků se museli strážci stáhnout. Sfinze byla poté uražena lví hlava a nahrazena hlavou annunackého bojovníka, aby takto připomínala tuto tvrdou lekci, která byla a bude v budoucnu lidstvu dravčími rasami udělena.
Římané označovali ve svým mapách místa, kde se nacházeli strážcovské rody pověstným "Hic sunt leones" "Zde jsou lvi"
Ne náhodou se Česko jmenuje Bohemia (Bohem-i-Já).
Ne náhodou se nacházi na srdci naší Země.
Ne náhodou máme ve státním znaku bílého lva s dvojitým ocasem, symbolizujícím soulad ženského a mužského principu.
Ne náhodou se zde vždy inkarnovaly velmi staré a vyspělé duchovní bytosti.
Jsme malý národ s velkým srdcem, ve kterém je ukryto a střeženo velké tajemství a nese původní hodnoty duchovní podstaty celého lidstva.

 

Princip léčení

Ten kdo ztratil svou moc, stal se bezmocným a posléze nemocným.
Léčením tedy rozumíme znovunabývání vlastní moci a s ní souvisejícího sebeuvědomění a sebepřijetí.
Nejvyšší princip léčení je vlastní bezpodmínečné přijetí.
Síla léčitele, který používá tento princip tkví v tom, že on sám má v sobě přijatou vlastní temnotu, uvědomil si význam duality a respektuje nadřazený vyšší božský řád.
Touto dosaženou vibrací a s ní spojenými energiemi pak působí na ostatní, ti se cítí v tomto energetickém poli bezpodmínečně přijati a pokud to není v rozporu se záměrem jejich duše,
dovolují si uvolnit a prožít své potlačené emoce a s ními spojené energetické bloky.
Základní podmínkou úspěchu je tedy to, že pouze to co léčitel v sobě přijal, je schopen příjmout u ostatních a tím i oni si dovolí se v jeho přítomnosti léčit a uzdravit.
Pokud se léčitel snaží rozumem tlačit do léčení vlastním chtěním a lpěním na vlastní představě,
není tedy dostatečně připraven a uvědomělý, pociťuje vždy u nemocného vše co si sám nepřijal jako karmické zrcadlo s následným úbytkem vlastní energie.
Další možnosti léčení patří již do oblasti magie, kde se používá sílá a energie prostředníka.
Zde tedy přebírá neschopnost léčitele příjmout nemocného díky vlastnímu nepřijetí léčeného problému bytost, která tuto schopnost má a poskytuje tuto energii nemocnému místo léčitele, který je zde pouze v roli sprostředkovatele léčení.
Tento způsob ovšem pro léčitele znamená téměř vždy karmický závazek, který bude dříve nebo později nucen vyrovnat.
Vyjímkou jsou spirituální léčitelé s duchovní kvalitou šamana, kteří mají podporu bytostí, jejichž sílu využívají ke své práci a mohou tímto způsobem přirozeně pracovat.

 

Cesta proměny

Starý svět se bortí a vše co s ním kdy souviselo se požírá zevnitř vlastní nenažraností a neochotou vzdát se iluze vlastní oddělenosti a příjmout se, přijmout svou pravou podstatu a s ní související nové životní změny a výzvy. Již nelze dál přehlížet naše vlastní pocity, obavy, potlačené bolesti, vzteky a hněvy, které se derou na povrch.
Strach a panika jsou hlavními koordinátory těchto právě probíhajících očistných a transformačních procesů a třídí to jemné od hrubého. Je soustavně prověřována naše víra, uvědomění a hodnoty. Bojíme se snad přijmout fakt, že jsme součást Boha, že jsme to všechno stvořili a chtěli to takhle prožít?
Bojíme se všeho co souvisí se smrtí i přesto, že víme, že jsme v absolutnu věční a v iluzi Stvoření nesmrtelní? Bojíme se být sami sebou, protože si myslíme, že sami nejsme pro sebe dost?
V našem životě nelze nic ztratit kromě nás samých, vše již máme v sobě a to ostatní vždy sloužilo pouze ke zpestření života a podpoře našeho tvoření. Na dlouhou dobu jsme ztratili sami sebe, když jsme uvěřili myšlenkám a opustili naše srdce, byla to součást naší duchovní cesty, našeho poznání.
Ten kdo prožil Boha, poznal, že jeho cesta je nevyhnutelná a on sám je její příčinou i důsledkem. Nemá smysl lpět na vlastní představě o životě, protože každý ho máme přesně takový, jaký ho potřebujeme mít a za všech okolností spravedlivý.
Bůh v člověku se rozpomíná sám na sebe a lidstvo se skrze něj probouzí. Projekt lidstvo se blíží do fáze konečného uvědomění si vlastní hodnoty, hodnoty lidského těla, významu člověka, jeho lidské rasy na Zemi a jeho úlohy ve Stvoření.
Lidské tělo se opět sjednotí s vědomím duše a člověk se zase stane Bohem na Zemi, tentokrát již s uvědoměním pramenícím z poučení se z vlastních chyb a karmických lekcí, které nás od počátku vedly k nevyhnutelnému zneužití vlastních darů, ničení a porušování zákona Jednoty a s tímto vším souvisejícím pádem lidské rasy a opuštění našeho domova.
Ano bylo to nevyhnutelné, záměrem celé této 560 miliónů let dlouhé duchovní evoluce, bylo od počátku posílit obranyschopnost strážcovských ras ve Stvoření, ke kterým lidská rasa patří.
Jsme spolu se Zemí v mezidimenzionálním posunu, jsme na cestě domů, vracíme se tam, odkud jsme příšli, abychom obnovili původní Ráj, lidskou civilizaci, kde hlavní hodnotou je láska k nám samým a Zemi, tedy prostoru který nám byl dán, abychom ho střežili a prožívali v něm náš naplněný život.