Vznik našeho vesmíru neboli tzv. Velký třesk

Na rozdíl od konvenčního přístupu k výkladu vzniku našeho vesmíru, hovoří Prameny zcela odlišně. V období před 950 miliardami let došlo k vytvoření toho, co dnes považujeme za náš vesmír.
Tento výtvor nebo Stvoření, chcete-li bylo výsledkem vědomé činnosti Centrálního zdroje v Procesu tvoření. Takto vzniklý vesmír není jediný svého druhu, ale nás zajímá z toho důvodu, že pro lidstvo znamená něco jako rodiště pro člověka. Prostě lidstvo se v tomto vesmíru narodilo.
Narodilo se, ale daleko později, než vznikl vesmír a předtím, než se narodilo se odehrála celá řada událostí, které se postupně staly i příčinou toho, že lidstvo spatřilo světlo světa.
Než si však řekneme něco bližšího k tomuto početí, musíme se ještě na chvíli zastavit u okolností samotného vzniku našeho vesmíru.
Prameny popisují Proces tvoření Centrálního zdroje jako energetickou emanaci sama sebe v podobě individualizovaných, jedinečně signovaných (podepsaných) částí energie, které se metaforicky řečeno chovají či mají chovat jako vzduch v
procesu dýchání. Tedy s výdechem ze systému vystupují a s nádechem se zas vracejí.
Nad "bohulibým" smyslem tohoto "centrálního/božího dýchání" si již každý můžeme popřemýšlet sám.
Tyto individualizované části energie, jsou rovněž nadány oním "dýchavičným" procesem tvoření, takže si můžeme představit, jak postupně roste posloupnost menších a od Centrálního zdroje vzdálenějších částí energie a s nimi i složitější koloběhy jejich vzájemně svázaných časových cyklů výdechu/výstupu a nádech/návratu. Pokud si doplníme tuto představu o to, že emanace prvních částí božské energie byly tak velké, že by vydaly na celé galaxie či vesmíry, blížíme se k reálné představě toho, že individualizované bytosti patří až mezi ty naposledy vzniklé a nejmenší božské energetické částice.
A když si tuto představu ještě doplníme o poznatek, že tyto jednotlivé energetické části jsou anatomicky utvářeny na opakující se holografické či fraktálové architektuře (která do svých derivátů replikuje samu sebe - tedy svoji signaturu), tak se nám již naskytá příležitost ukázat si takovou posloupnost dýchajících, tvořících a tedy nutně "živých", na sobě vzájemně závislých, energetických částí v této zjednodušené, strukturálně hierarchické podobě:
Centrální zdroj, prvotní kvazi-energetické pole, vesmíry, galaxie, hvězdné systémy, hvězdy, planety, nehmotné bytosti, hmotné bytosti. Prameny tento Proces tvoření Centrálního zdroje precizují, takže je pro oslovené zájemce k dispozici poměrně podrobná a precizovaná verze výše naznačeného holografického konceptu tvoření.
V této chvíli se vrátíme k našemu vesmíru, který již nyní vidíme správně zasazený do posloupnosti Božského Procesu tvoření kdesi doprostřed a můžeme si představit, jak se v něm
narodily/objevily/manifestovaly ohromné části vědomé, tedy inteligentní energie, které se jednou, při svém návratu, opět stanou součástí svých tvůrců/rodičů tedy našeho vesmíru.
A tyto vědomé inteligentní části energie tak svým vznikem ale získaly i prostor pro vlastní sebevyjádření a získání škály poznatků, pročež samy "dýchly" a stvořily nehmotné bytosti a dílčí regiony ve vesmíru potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba galaxie).
A tyto nehmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti hmotné a další menší dílčí regiony ve své galaxii potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba hvězdné systémy). A tyto již hmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti ještě hmotnější a další, ještě menší dílčí subregiony v svém hvězdném systému potřebné pro jejich účinkování a jim říkejme zkráceně planety.
Pokud se nyní nad tímto modelem zamyslíme, uvědomíme si, že v sobě obsahuje univerzální princip, který spočívá v tom, že je nezbytné zajistit to, aby se "vydechnuté části energie" po jakési
kružnici či spirále vrátily opět zpět ke svému tvůrci a opětovně se s ním sloučily/sjednotily.
Tomuto univerzálnímu principu, který "zařizuje" správný směr hybného momentu tohoto "dýchajícího" koloběhu, tomu říkejme evoluční tah. Jenže co se stane v případě, když se nějaká individualizovaná část prostě vrátit ke svému tvůrci/rodiči prostě nechce či to odmítne, je to vůbec možné ?
Jinýmislovy co nastane, když se neřídí oněmi univerzálními zákony, které ono opětovné sjednocení se podmiňují?
Pro zodpovězení této otázky je potřeba vědět, že v Procesu tvoření mohou vznikat individualizované části energie ve dvou principielně různých modifikacích.
Jedna modifikace je a druhá není vybavena schopností, kterou známe jako Svobodná vůle. Ty části, které nejsou touto schopností vybaveny, nemají principielně vůbec možnost odmítnout či nechtít se opětovně sjednotit se svými tvůrci, tam je to jasné, síla vdechujícího evolučního tahu si je prostě přitáhne a reintegruje.
Složitější a zajímavější to je u těch individualizovaných částí, které Svobodnou vůli vybaveny jsou.
Jak je zde ošetřena (tvůrci těchto subčástí - každá část je subčástí jiné, systémově výš stojící části - to neztrácejme ze zřetele) tato nevůle se vrátit ? Tvůrci částí vybavených Svobodnou vůlí tuto
eventualitu pořešili dvěma principy.
Prvním je Princip karmy a druhým je Princip dohledu.
Karmický princip je niterným odrazem principu a smyslu Svobodné vůle, tedy toho, proč vůbec byl tento princip uveden v existenci. Kdo nechce nemusí - budiž, vyzkoušíme to, ale tento postoj se v
čase vyvíjí a proto je nezbytné monitorovat důsledky činnosti těch, kteří odmítnou respektovat Univerzální zákony Jednoty.
Jednak proto, aby nenapáchali víc škod než jsou kdy schopni odčinit a jednak proto, aby vrátili energii těm, kterým ji v důsledku své úkorné činnosti odebrali.
Na druhý zmíněný Princip dohledu je užitečné se dívat jako na bezpečnostní pojistku ze strany tvůrců/rodičů, kdy tito si samozřejmě jsou principielně vědomi toho, že jejich "ratolesti" jednak mohou napáchat mnoho škod, za které nesou svoji karmickou odpovědnost a druhak si sami přejí, aby se tyto jejich
"nezbedné, ale milované dětičky" dříve či později Svobodně rozhodly pro návrat, nechtějí-li se sami vrátit/integrovat ke svým Tvůrcům nepoškozeni a nekompletní. Přičemž jak již víme, čas není
nekonečný, ale cykluje a v určitém okamžiku může dojít do stavu, kdy již nic nelze odložit na příště, protože nadřazený cyklus není svázán s Tvůrci vybavenými Svobodnou vůlí a tak výjimky
nelze vyjednat.
Proto si Tvůrci těchto systémů vybavených Svobodnou vůlí, dosazují do těchto svých systémů jakési své Strážce evoluce, kteří se starají o to, aby se činnost v těchto systémech nedostala do takových excesů, kdy by těmto Tvůrcům nezbylo, než jakoby doplatit na činnost svých, Svobodnou vůlí vybavených potomků a sami se tak reintegrovat v energeticky neúplném, jakoby zmrzačeném stavu.
A teď si uvědomme, že ne náhodou používám rodinné pojmy. Představte si, že Vaše rodina se navždy stěhuje, ale jeden milovaný člen to nezvládá a vypadá to, že nebude schopen odjet s Vámi.
Jak byste na tuto situace reagovali?
A nyní se vraťme zpět k našemu vesmíru s tím, že v něm byl vytvořen prostor pro činnost individualizovaných částí, vybavených Svobodnou vůlí. A tyto části, v podobě tří nehmotných kolektivů vědomí, tvoří východisko pro smysl vzniku a veškeré následné dění v našem vesmíru, kdy se na samém začátku domluvili na společné koexistence svých různých typů stvořených dětí a jejich mírovém soužití, tj. toho, zda se jim podaří Svobodně si zvolit návrat ke svým
tvůrcům/rodičům či nikoliv.
V našem vesmíru tak vznikají první uskupení víceméně
jemnohmotných kolektivů na různých morfogenetických základech, které se tak stávají prostředkem k dílčím inkarnacím svých tvůrců/rodičů a tím i prostředkem k prožití zkušeností z tohoto typu evolučního cyklu/experimentu.