Láska a Oběť

Naše vlastní uvědomení vychází z paměti našich vlastních životních prožitků a zkušeností ve spojitosti s našimi pocity a způsoby jak si příchozí životní situace interpretujeme. S tímto se pojí také náše životní postoje, hodnoty a názory na životní situace a související projevy, které prožíváme.
Bez ohledu na vlastní uvědomění a životní nastavení, každá duchovní bytost vnímá svůj život a příchozí situace pouze ve dvou možných stavech a souvisejících pocitech, které rozdělujeme na příjemné a nepříjemné. Tyto pocity jsou prožívány dvěma základnímy způsoby.
Prvním způsobem je přímé působení, tedy fyzický kontakt našeho těla s realitou a těly ostatních účastníků, kde na našem těle přímo pociťujeme našimi smysly fyzický dopad tohoto působení.
Druhým způsobem je bezkontaktní pozorování projevu a vyvolávání pocitů a souvisejících reakcí na základě toho, zda se jedná o již v minulusti prožitou, opakující se situaci a nebo o zcela novou zkušenost.
U druhého způsobu bezkontaktního pozorování, bych rád zmínil to, že v naší společnosti existují domněnky spojené s prožíváním se v roli oběti, které tvrdí, že bezkontaktní projev jeho pozorovatele může zranit nebo mu nějakým způsobem ubližit.
Zde bych chtěl zdůraznit, že se jedná o přejatý pokřivený postoj z výchovy, který se pojí se zavděčováním se a převzetím odpovědnosti za to, jak se cítí ostatní kolem nás.
Pokud sledujeme nějaký projev, kde někdo něco, dělá nebo říká, tak to pouze a jen v nás vyvolává odpovídající pocity, které máme skrze vlastní zkušenost z minulosti s tímto projevem spojené.
Nepřijemný pocit zde poukazuje na naše potlačené emoce a související trauma.
Příjemné pocity nás pojí se stavem sebepřijetí, kdy v tomto případě skrze energetické tělo dotyčné bytosti v dané situaci proudí veškeré životní energie bez odporu. Tato bytost přijímá probíhající zkušenost a nachází se tak ve stavu lásky, pochopení a prožívání soucitu, radosti, štěstí a spokojenosti.
Nepříjemné pocity nás pojí se stavem, kdy si v dané situaci prožíváme poučení vedoucí k nápravě vlastních chyb a souvisejícímu narovnání se a uvědomění si toho, že jsme se nějakým vlastním zapříčiněním odklonili od pozitivního stavu života a proto se dostaváme do životních situací a prožitků,, kde si odžíváme důsledky těchto rozhodování a konání v naší vlastní duchovní minulosti.
Pokud jsme naučeni tyto situace skrze adaptované vzorce chování z naší výchovy a ze společnosti odmítat a popírat, tak se stavíme do role oběti a související situace řešíme odpovídajícím naučeným způsobem, stejně tak jako ti, od kterých jsme si tento přístup převzali.
V našem životě se nám tedy neustále projektují tyto dva základní stavy a vše kolem nás, nás neustále vyzývá k možným změnám, transformaci a odpouštění si toho, kde nás to do role oběti tlačí a skrze tato nastavení nás odklání od vlastní přirozenosti a souvisejícího života ve vlastní celistvosti a bezpodmínečné lásce.
V každé životní situaci jsme buď láskou ve své vlastní přijaté duchovní celistvosti a nebo obětí své vlastní duchovní minulosti, svého vlastního utrpení a souvisejících nepřijatých karmických lekcí, jejichž důsledky si v sobě neseme ve formě strachu, potlačených emocí, myšlenkových vzorců chování a s nimi spojených duchovních nemocí.