Když Bůh stvořil člověka, vyslal ho do života v zapomění, aby skrze něj poznal svou vlastní hodnotu, aby poznal sám sebe.
Tajemství jeho původu ukryl do jeho srdce, aby tam, až se jednoho dne rozhodne se do něj podívat skrze své pocity, našel jeho vzkaz ve kterém stojí: "Ty jsi Bůh"
Opravdový, žíjící v pravdě, je vědomý člověk ve své původní podstatě, tedy v propojení se svým duchovním vedením se svou duší skrze pocity v srdci.
Takovýto člověk je zodpovědný za své pocity v srdci, jejich pravdivé vyjadřování a neskrývání, je si vědom dokonalosti a jedinečnosti svých duchovních kvalit a darů se kterými byl stvořen, aby je poznal, poznal jejich hodnotu a následně je využil ke službě ve prospěch celku, primárně lidského společenství. Dále si je vědom přitomnosti vyššího božského řádu, má znalost základních principů bytí a žije ve svém domově na Zemi v souladu se zákonem jednoty ve Stvoření, který mu říká, že má povinost tyto hodnoty, související dary a tím i sám sebe bránit a ochraňovat před zničením.
Směřovat k opravdovosti znamená nevyhýbat se vlastnímu životu, neunikat před nepřijemnými pocity, ale vědomě je bez odporu přijímat, prožívat a učit se chápat význam jejich učení. Opravdový člověk si je vědom existence duchovní i morální roviny života, kde duchovní rovina reprezentuje cestu evoluce všech stvořených bytostí s cílem poznat a prožít jejich vlastní záměr poznaní přesně rezonující se záměry celku až do úrovně Zdroje všeho bytí.
V duchovní rovině neexistuje nic špatně, je zde pouze poznání a poučení, primárně hledání hodnoty pozitivního stavu skrze negativní prožitek, neboli chybování. Oproti tomu morální rovina říka, že porušení zákona jednoty Stvoření je nesoulad s Bohem a jeho pozitivní podstatou.
Odkloněním se od této morální roviny se člověk odděluje sám od sebe, od své božské podstaty a stává se nepravdivým, nachází se v iluzi stavu nebytí sám sebou, v systému myšlení a domněnkách. Aby měl člověk motivaci navrátit se ke svému božství, je veden ke zodpovědnosti skrze zákon energetického vyrovnání neboli zákon karmy, skrze který je nucen srovnat si své energetické odklonění od své božské podstaty a příjmout se tak zpět do své počáteční celistvosti, do pozitivního stavu, kde vše je opět příjemné, přijaté.
Morální člověk je tedy zodpovědný sám k sobě, ví co dělá a je si vědom důsledků svého vlastního rozhodování se a jednání ve svém vlastním životě, nestěžuje si na svůj život, protože ví, že je spravedlivý a že to byl on sám kdo se rozhodl do něj vstoupit, aby poznal a prožil sám sebe.
Nadcházející civilizace, kterou vzestoupené lidstvo po vlastní transformaci vybuduje bude civilizace "Opravdového člověka".
Probuď se člověče, procitni z hlubokého spánku, podívej se na co všechno jsi zapomněl.
Nastal čas následovat tento dávný hlas, který tě vyvede z mlhy zapomění.
Velmi hořká a nepříjemná je chuť pravdy až na samém dně pohárů bolesti, kterých do úplného procitnutí nespočet vypiješ.
Mocně hoří a plápolá oheň ve tvém srdci, aby jednou pro vždy přetavil okovy tvého otroctví, které jsi si sám zvolil, tím že jsi uvěřil a opustil hlas svého srdce, proto abys poznal a pochopil, kdo jsi.
A je tu zas ten vzdálený hlas, ta prastará melodie harmoniky, který tě volá k nám napříč časoprostorem veškerého bytí.
Probuď se ženo, ty která v sobě neseš hodnoty lidství a prostor nekonečné lásky všech matek. Vzpomeň si, kde jsi nechala své dlouhé krásné vlasy, které ti zahalovaly tvé kočičí tělo jako ten nejkrásnější šat, když jsi se procházela loukou plnou květin, tančila ve větru i dešti svých slz a zpívala o velké lásce, která je navěky.
Vzpomeň si, kde jsi nechala svůj úsměv a žár touhy svého těla.
Vzpoměn si, kde jsi nechala muže svého, kterého jsi vždy ze srdce tolik milovat chtěla.
Probuď se muži, ty který jsi zapomněl na moudrost svých otců, kterou v sobě neseš, na tvořivou sílu lásky, kterou jsi slíbil, že budeš ochraňovat pro sebe, pro svoji ženu, pro vaše děti, pro váš rod i Zemi.
Probuď se člověče, naslouchej hlasu svého srdce.
Strážcové se pro tebe vrátili a vezmou tě zase domů, zpět tam, odkud jsi přišel.
V našem životě jsme propojeni s naší realitou pomocí našeho těla a s ním spojenými smysly.
Pomocí smyslů vnímáme a pociťujeme příchozí energie a na základě našeho uvědomění a uvědomění si spojitostí těchto energií s námi je buďto přijímáme, prožíváme a nebo odmítáme prožít.
Naše sebeuvědomění zavísí na způsobu jakým přistupujeme k našemu vnímání, tedy k vlastním pocitům. Pokud je náš rozum propojen s našimi pocity v srdci, tedy s vlastní duchovní podstatou a s ní spojeným intuitívním věděním, je každá příchozí energie obohacena intuitivní informací o tom co obsahuje, co to pro nás znamená a jak se na základě tohoto vjemu máme rozhodnout.
Toto je náš přirozený způsob vnímání.
Pokud je náš rozum propojen s myšlením, je příchozí energie vyhodnocena souvisejícím myšlenkovým programem, který nám nabídne možnosti (myšlenky) učícího systému, kterému tento program slouží. Vzhledem k tomu, že učící systém je nastaven k učení se v oddělenosti od sebe, tedy nebýt sám sebou, nabízí nám myšlenkové programy pouze varianty, které nám odvádějí neustále pozornost od nás samých a udržují ji na vnějším materiálmím světě skrze který se nám snaží od narození předefinovat naši přirozenou v srdci vnímanou božskou sebehodnotu (vědomí) a nahradit jí tou vnější programovou, kterou známe pod pojmem Ego (osobnost). Člověk ve stavu ega, tedy v propojení rozumu s myšlením je primárně veden k potlačování nepříjemným pocitů, proto aby mohlo ego existovat a sloužit učícímu systému.
Tyto nepříjemné pocity a související neprožité emoce jsou uloženy ve formě energií na energetickém těle, které je součástí anatomie těla každé duchovní bytosti a existují tam do té doby než jsou zpracovány a prožity. Těmto nepřijatým energetickým záznamům se také říká karma, nepoznané neboli temnota. Aby mohlo Ego existovat, je vybízeno neustále myšlenkovými programy konat v jejich prospěch, tedy odmítat energie poukazující na nepříjemné pocity a s nimi spojené na vlastním těle uložené energetické bloky.
Jeden z nejběžnějších způsobů je držení jedince v roli oběti, kdy mu myšlenkový program neustálé říká, že to nepříjemné co se mu v interakci s ostatními děje je nespravedlivé a ti kteří mu tyto pocity svých chováním způsobují jsou zlí, ubližují mu a je potřeba proti ním bojovat a před souvisejícím chováním sebe i ostatní chránit.
Dalším běžným způsobem je unikání neboli odvádění pozornosti od nepříjemným pocitů. Zde nastupuje do hry vše co dokáže zaměstnat naší pozornost na dostatečně dlouhou dobu a vybudit v našem těle procesy a reakce, které nepříjemné pocity dostatečně utlumí. Spousta lidí s oblibou zajídá své pocity jídlem, obzvláště masem, které má velmi silné tlumící účinky srovnatelné s chemickými analgetiky, dále pak jsou to veškeré sladkosti v kombinaci s kouřením, pitím alkoholu, užíváním drog pro nabuzení příjemných pocitů.
Prostě si udělat pohodičku, ubalit si brčko, dát si panáčka a o půlnoci, když bude nejhůř vyrabovat lednici abychom si to utrpení trochu spříjemnili a kdyby to snad nestačilo, tak jsou zde také k dispozici kvalitní chemické preparáty se zaručenými účinky. Tento způsob sebelásky samozřejmě přináší své ovoce v podobě nemocí, tělesných deformací a dysfunkcí.
Extrém střídá extrém a místo krásným symetrických postav muže a ženy žíjících šťastným životem ve vyskokých vibracích, zde dnes máme mimo jiné potetované povětšinou s nevalnou kvalitou vlasů musculaturní gladiátory s nízkým sebebevědomím, které neustále hledají v zrcadlech posiloven. Soudkoidní papíky nebo vychrtlé samorosty, kterým z očí svítí odpírání a lakota.
V ženském provedení je to v bleděmodrém to stejné, kde místo ladných kočičích postav sebevědomých a milujících žen převažují ustarané a uběhané neustálou kontrolou a strachem posedlé biorobotky s válečkoidními nebo naopak vychrtlými postavami, kde v obou případech na jejich přehlížený potlačený vztek a hněv poukazují krásné značkové brýle.
Je tedy na každém z nás jak přistoupí k práci s vlastními potlačenými emocemi, zda si dovolí otevřít se svým vlastním nepříjemným pocitům, dovolí si je prožít a procítit a tím se opět sjednotí do své přirozené podstaty a nebo bude dál setrvávat v učení se toho, jaké to je být bezmocný, nemocný, nebýt sám sebou ve své božské podstatě.
Projevená pravda je manifestací podstaty člověka v jeho celistvosti.
Být pravdivý znamená rozhodovat se na základě vlastních pocitů v srdci, být za ně zodpovědný, nebát se a nestydět se je vyjádřit všem kteří k nám v našem životě přistoupí a bránít své právo takový být. Je to nejvyšší božský princip sebepřijetí, nejvyšší sílá bezpodmínečné lásky, kterou lze vyzářit do realitního prostoru.
Pravda je jediná možná cesta k absolutnímu vědění a životu v nejvyšších vibracích. Čím více je člověk pravdivý o svých pocitech, čím více se přijímá skrze své nepříjemné pocity, tím více ví a uvědomuje si sebe sama a prostor ve kterém se prožívá.
Tato cesta je velmi bolestivá a nepříjemná, protože vede hluboko do našeho nitra skrze všechno to naše temné, nevědomé, nepřijaté a vyžaduje značné množství odvahy. Jakmile však člověk tuto odvahu v sobě najde a dovolí si otevřít se své vlastní bolesti a nepříjemným pocitům, začne si uvědomovat tuto neuvěřitelnou sílu, která v něm sídlí.
Zjišťuje, že se již nelze ohlédnout, natož vrátit do původních stavů vnímaní pod vlivem myšlenkových programů a souvisejících nastavení učícího systému. Uvědomuje si stále více, že on je těmi pocity v srdci, které jsou věčné a vše ostatní je mu dáno k tomu, aby si to uvědomovoval a prožíval. Začíná opouštět v životě vše nepotřebné a nefunkční co je v rozporu s jeho uvědoměním.
Přestává, litovat, kritizovat, hodnotit a podporovat vše co vzešlo z mysli.
Říkání pravdy vyžaduje velkou odvahu, protože tato pravda je velmi léčivá a vyvolává v ostatních velmi silné nepřijemné stavy, ale o to více léčivé stavy.
Pouze ten kdo se přijal v té největší hloubce dokážě ostatním řict pravdu, kterou nechtějí ve svém životě vidět a dokáže mít pochopení pro to, co všechno jsme jako lidstvo zakusili, abychom si uvědomili hodnotu tohoto poznání, této nejvyšší pravdy v nás.
Pouze ten kdo vás ze srdce miluje vám řekne do očí tu nejtvrdší a nejpřísnější pravdu, kterou si umíte představit a vyjádří vám soucit při jejím přijímání.
Pravda a její vyjadřování je jedna z hlávních původních hodnot lidstva, která nám byla dána, abychom ji střežili a žili na Zemi. Pravda sjednocuje vše do jednoty.
Pravda spojuje ženu a muže do harmonického vztahu a vytváří láskyplný a šťastný prostor pro jejich rodinu. Ten, kdo se odděluje od pravdy, je tedy nepravdivý, je nucen žít v utrpení a učit se nalézt hodnotu toho, co znamená, že pravdu opustil.
Pravda je nejvyšším božským řádem a zákonem v jednom.
Pravda je Bůh v nás.
Každý den zážíváme obdobné nepříjemné situace a prožitky ve kterých lezou ven další a další nepříjemné pocity,vedoucí k zoufalství, depresím, rozpadu letitých představ o nás samých, o vlastním štěstí a vizích naší budoucnosti.
Jak dlouho to bude ještě trvat?
Tak dlouho než si uvědomíme, že v mysli stvořené představy na základě kterých žíjeme vlastní život nás nikdy nedovedou ke štěstí a ke spokojenému životu.
Veškerá pravda je ukryta v cítění, v pocitech a jejich správné interpretaci a napojení na náš rozum.
Vše tkví ve schopnosti pracovat s nepříjemnými pocity, tedy s vlastními nepřijatými, neprožitýmí a zablokovanými emocemi.
Je potřeba si uvědomit, že vše co je nám nepříjemné a děje se nám bezprostředně v našem životě a vzbuzuje v nás emoční reakce, je naše a poukazuje na to, že to stejné nepříjemné jsme my sami v minulosti dělali ostatním.
Pokud nám chybí odpovídající vědění plynoucí z vlastních prožitků, například z vizí z minuluchých životů, je potřeba si neustále připouštět, že tomu tak je.
Dokud se budeme bát příjmout zodpovědnost za své vlastní pocity, tím i sami za sebe a budeme si stále namlouvat, že se máme dobře i když v našem nitru trpíme, budeme se neustále na základě tohoto stavu rozhodovat a tvořit si další a další lekce, ve kterých se budeme cyklit a které nás budou učit neustále tomu, jaké to je žít v sebeklamu, být v odporu k sobě a v maskách vnějších definic a hodnot nás samých.
Spousta lidí naprosto ztratilo představu o tom, co to vlastně znamená cítění a neuvědomuje si,
že díky zanesení vlastního energetického těla emočními bloky a spojenými strachy, nejsou schopni své tělo téměř vůbec vnímat a pociťovat v jemnějších detailech.
Díky neustálému potlačování signálů duše, primárně tedy nepříjemných tělesných pocitů
a bolestí různými zásahy do jeho přirozeného řádu a dokonalé schopností automatického léčení a regenerace tlumící nízkovibrační živočišnou stravou, primárně masem, různými chemickými preparáty, analgetiky, antidepresivy neposledně i fyzickými zásahy, kdy se signální místo napřiklád chirurgicky odstraní, dochází takto k postupnému prohlubování otupělosti smyslů a postupnému odpojování jednotlivých části těla od cítění.
Takto odpojený člověk se postupně stává biorobotem, energetickým parazitem, jehož smyslem života je plnít příkazy své mysli, žít a parazitovat na energii ostatních bytostí, primárně živočíchů na naší planetě. Je nucen na základě své pozornosti generovat negativní energii strachu a spolutvořit a pomáhat udržovat globální systém pro výživu padlých vesmírných entit, jemuž dozorují mocenské elity na Zemi.
V dnešní době plné změn je každý primárně veden k tomu, aby si toto vše uvědomil, aby se zastavil ve svém životě a přehodnotil své priority a hodnoty.
Aby si sám před sebou po pravdě řekl, jestli to co v životě dělá je to po čem on sám ze srdce touží a je to ten život, který touží žít a podporovat nadále.
Vše se pročišťuje a odděluje, stejné ke stejnému.
Je na každém z nás, jaký životní proud a související děj svým rozhodováním budeme podporovat,
zda se budeme řídit podle toho co nám říká srdce a nebo mysl a zda využijeme toto aktuálně probíhající období k tomu, abychom se jednou provždy osvobodili z otroctví mysli a opustili tak související učící systém a nebo budeme pokračovat dále ve zjišťování toho, jaké to je být nezodpovědný, neohleduplný sám k sobě, nerespektovat vyšší božský řád a tím žít v sebepopření, utrpení a v nevědomosti do té doby, než nám dojde dech.
Převztato z knihy od Ashayany Deane, Tajemství Amenti I.
Vysvětlivky a zkratky:
D9, D12 - dimenze
HU-3, 4 - Harmonický vesmír č. 3 a 4 dímenze 7 -9 a 10 - 12
SAC - hvězdný aktivační cyklus
Soupeři - Vesmírné dravčí rasy, které se rozhodly odstoupit od Zákona Jednoty
T1,T2 - Tureneusiam 1,2 - genetická línie a související verze lidské humanoidní rasy.
Azurité - modrá strážcovská rasa
Tara - vyšší úroveň bytí planety Země
S cílem nezbytného opravení, z dob faraona Achnatona, rozdvojené Sféry Amenti a sjednocení Essenských frakcí bylo Azurity naplánováno, že se v jejích řadách zrodí další pozemský avatar a to až z úrovně D12!
V roce 12 př.n.l. se tento prorokovaný avatar, (čistá taranská T-1 duše z D12) skutečně narodil (za samozřejmě, že běžných porodních okolností), nikoliv v chlévě, ale v soukromé rezidenci Ben-Yumena (Benjamina) ve městě Betlémě.
Matka byla Jeudi a otec byl Joehius a oba dva byli významnými osobnostmi v rámci essenské skupiny Modrého plamene Melchizedeka a potomky z domu Šalamouna.
Již od svého narození byl tento avatar vzat pod přímou ochranu Strážců - Kněžstva UR a svého staršího druha - Jana Křtitele.
Spirituální jméno tohoto avatara v HU-4 bylo Sananda a jeho pozemské dětské jméno bylo Jesheua Melchizedek (dále jen zkráceně jako: J-12).
A byl to právě tento avatar, který později nesprávně vešel ve známost jako Ježíš, syn Marie a Josefa.
V roce 7 př.n.l. se pak i konkurenční Annu-Elohimové (kteří, ale tou dobou spolupracovali se Strážci a působili tak v rámci Smaragdové úmluvy, neboť sdíleli stejný cíl - opravu Sféry Amenti) rozhodli přijít s vlastním avatarem, tentokrát z úrovně D9.
Jeho narozením sledovali jednak možnost znovu začlenit morfogenetické pole Duší signovaných Templářskou pečetí do Sféry Amenti a zadruhé bylo úkolem jeho mise poopravit a zmodernizovat původní patriarchální učení kodifikované ve známém Starém zákonu tak, aby lépe reflektovalo principy Zákona Jednoty (skrze bio-regenerační vykoupení hyksosské rodové linie).
Tedy v podstatě šlo o spolupráci na sjednocení rozpolceného pozemského Hebrejského náboženství.
Toto dítě bylo pojmenováno jako Jeshewua (J-9) a i jeho narození samozřejmě nelze spojovat s pozdějšími, záměrně matoucími a nesprávnými pojmy jako neposkvrněné početí.
Použitím těchto pojmů zde šlo Soupeřům o to, zamlžit pravý vztah k otci tohoto avatara.
I tento avatar se tedy narodil za běžných pozemských okolností, přičemž jeho matkou byla Marie (z hyksosského rodokmenu), ale jeho otec nebyl její manžel Josef Arimatejský, ale již dříve zmíněný Nefilim jménem Jehovah.
A právě tento mimozemský, otcovský vliv byl kryt báchorkou o neposkvrněném početí Panny Marie protože tento Nefilim - Jehovah nechtěl, aby lidé věděli o jeho "pozemsky prozaické" spoluúčasti na zrození tohoto avatara.
Poznamenejme zde, že i samotná matka avatara J-9 Marie se své matce Amrii rovněž narodila s otcovským přispěním tohoto Nefilima - Jehovaha.
V pozdější, Soupeři zmanipulované, bibli pak byly životy těchto dvou avatarů (kristovského a anunnackého) a ještě jedné další osoby o které si řekneme za chvíli, tedy celkem tří osob, lidem falešně odprezentovány jako příběh jedné jediné osoby - Ježíše Krista, jehož rodiče byli Marie a Josef a samozřejmě Duch svatý.
Nicméně skrze narození a činnost Jesheua-12 se skutečně podařilo opětovně propojit a připojit morfogenetické pole Hebrejců i všech ostatních,
Templářskou pečetí signovaných Duší z Alkyonu do Sféry Amenti.
Rovněž se podařilo úspěšně opravit poškozenou Sféru Amenti, což v konečném důsledku znamenalo,
že mohl být znovu nastartován proces vzestupu a to pro všechny lidské rasy v období SAC 2000-2022.
A tak se úspěšná mise tohoto avatara - Jesheua-12, resp. on sám skrze ní stal známým jako spasitel (zachránce) lidské rasy.
Ve věku 20 let (8 n.l.) a po studiích v Persii a Indii byl Knězi Ur vzat do Gizy, kde ve Velké pyramidě,
spolu s essenskými příslušníky skupiny Modrého plamene Melchizedeka tajně pomohl mnoha skupinám vzestoupit a to prostřednictvím Mostu/Archy úmluvy (skrz opravené portály v Síních Amenti to nešlo - nebylo k tomu v té době dost nezbytné energie).
Tuto svoji roli "průvodce" přes Most/Archu úmluvy plnil po dobu 13 let v období 8 - 21 n.l., tj. v době, kdy mu bylo 20 až 33 let.
Jeho prostřednictví pak ti z Hebrejců, kteří následovali essenskou skupinu Modrého plamene Melchizedeka, společně s příslušníky originálních ras Melchizedeka a Hibiru dostali pověření od Azuritů a Konfederace Ra ke společnému strážení dalších vzestupů skrze Most/Archu úmluvy.
Soudobí potomci těchto tehdejších skupin (utajovaný, geneticky specifický rodokmen Ježíše Krista),
byli v roce 1972 n.l. vybráni k tomu, aby si prostřednictvím interakce se specializovanou rasou cestovatelů v čase jménem Zionité, plně zkompletovali (opravili) všech 12 vláken své 12-ti vláknové DNA a tak pomohli s evolučním vzestupem současnému lidstvu v SAC 2000-2022.
Tito Zionité se totiž z naší současnosti vydali do tehdejší doby (Ježíšovy),
aby právě tam odtud přinesli do naší současnosti originální matrici plnohodnotné 12-ti vláknové lidské DNA.
Tato 12-ti vláknová DNA obsahující tzv. Křemíkový gen, který je v současné době plošně distribuován do všech pozemských lidských ras a ti, kteří jej obdrželi jsou známí jako tzv. Nebeští lidé. Největší koncentrace těchto lidí se v současnosti nalézá u Hebrejců, Melchizedeků, Árijců, Indů a Tibeťanů. Smyslem této operace je pozvednout vibrační úroveň lidstva, které se tak může lépe připravit na hromadnou vzestupnou vlnu v období SAC 2000-2022, jakož i nápomoci vytvořeni podmínek k jejímu úspěšnému průběhu.
V průběhu let 8 - 21 n.l, kdy první Kristus Jesheua-12 praktikoval v Egyptě
se rozšířila popularita druhého Anunnaki "Krista" Jeshewua-9 zejména mezi příslušníky Chrámu Melchizedeka a Hebrejských Melchizedeků.
Tito lidé nevěděli nic a tedy se ani nezajímali o existenci a činnost Jesheua-12.
Jeshewua-9 však byl v Egyptě rovněž a byl zde zasvěcen jako kněz Chrámu Melchizedeka, přičemž část svých zasvěcení získal i od Jesheua-12.
Před svým zasvěcením v Egyptě, Jeshewua-9 ještě cestoval do Nepálu, Řecka, Sýrie, Persie a Tibetu a všude tam studoval tamější nauky.
Učení Jesheua-12 vycházelo z překladů CDT-disků, na něž měla skupina zasvěcenců kolem Jesheua-12 a Jana Křtitele překladatelský kontrakt.
Toto učení bylo více šířeno do prostředí východního světa a bylo dostupné skrze tajné školy mystérií vyučovaných v Egyptské Gíze a dalších lokalitách.
Učení Jeshewua-9 se oproti tomu stalo veřejně dobře známým a tak na sebe upoutalo víc pronásledování ze strany Drakoniánci kontrolovaného Císařství římského, ale také zevnitř jeho vlastního prostředí, ortodoxních zastánců původního, patriarchálního náboženství Chrámu Melchizedeka (Starého zákona) ustanoveného Nefilimem Jehovou, dříve známým jako Král Melchizedek ze Salemu.
Ve věku 32 let (v roce 25 n.l.) byl Jeshewua-9 se svojí manželkou Marií Magdalenou a jejich třemi dětmi za pomoci skupiny přátel deportován do Francie, kde utekl před narůstající politickou perzekucí ze strany Drakoniánských nepřátel.
Pro krytí této deportace, byl na scénu dějin přiveden další muž jménem Arihabi (Hebrejec, Annu-Melchizedek), který byl pod vedením Annu-Elohimů přiveden skrze své vize k víře, že on je pravý Jeshewua-9 a jako takový začal i veřejně vystupovat.
Co se s ním dál událo a co následovalo po jeho příchodu na scénu světa již všichni známe - ukřižování tohoto muže a všechno to další kolem toho, což v podstatě korektně odpovídá této ovšem uměle zrežírované realitě. [viz. film - Poslední pokušení Krista]. Žádný z obou skutečných avatarů nebyl nikdy ukřižován a genetická linie obou dvou tak v utajení pokračovala.
Zmrtvýchvstání těla Krista byla holografická projekce (podsunutá realita) provedená Annu-Elohimy.
Arihabi byl oživen a ačkoliv nebyl avatarem, byl Annu-Elohimy za své služby - při odvedení pozornosti od pravého Jeshewua-9 i odměněn.
Po těchto golgotských událostech pak strávil zbytek svého života - 30 let v Indii
a po jeho přirozené smrti byla jeho Duše vzata na Sírius B - prostřednictví portálu známého jako Síně Amorea či Třetí oko Horovo.
Annu-Elohimové podpořili vytvoření příběhu o Ježíši Kristu tak jak jej známe dnes proto, aby utajili identitu jejich "nekřesťanského-anunnackého" avatara Jeshewua-9 a zachránili tak své patriarchální judaistické náboženství založené na Starém zákonu před likvidací ze strany Drakoniánců.
Zkreslení pravé historie bylo použito rovněž proto, aby ochránili rodokmen svého avatara Jeshewua-9 před politickou perzekucí ze strany vlivných, drakoniánských skupin Římského císařství a vytvořili tak zdání, že Kristus neměl žádné potomky a tím umožnili těmto potomkům aby zůstali mimo veřejný zájem, který, kdyby nebyl utajen by je dozajista stál život.
Aktualizované patriarchální židovské náboženství Chrámu Melchizedeka skrze učení Jeshewua-9
se tak stalo primárními základními kameny pro obě nově se tvořící - neo-židovské i křesťanské (vyučované avatarem Jesheua-12) náboženství v podobě tzv. Nového zákona.
Pokud se týká avatara - prvního Krista Jesheua-12, ten podnikl z Egypta několik výprav i do Jeruzaléma proto,
aby vyučoval lid originálnímu a čistému, na vzestup (v podobě Nebeského království) orientovanému náboženství Modrého plamene Melchizedeka a přivedl tak větší masu lidí k vědomostem o možnosti vzestupu v době jeho druhého příchodu.
Učení Jesheua-12 nicméně bylo ze strany konkurenčního Chrámu Melchizedeka,
který převzal politické otěže do svých vlastních rukou, silně cenzurováno a přežívalo v podobě tajných mysterijních nauk v Evropě,
Egyptě, na Středním východě a i jistých částech Číny a Indonésie.
Jeho učení bylo obsaženo i v originálních křesťanských biblických manuskriptech, ale ty byly později zkresleny podle toho, jak která aktuálně mocenská skupina považovala za potřebné.
Stejný mystifikační osud potkalo později i učení Jeshewua-9 a tak byly originální a pravdivé znalosti obou dvou,
Drakoniánci kontrolovaným Římským císařstvím, prakticky zcela zlikvidovány.
Pokud se týká potomků Jesheua-12, potom 6 žen různé rasy bylo vybráno nést jeho sémě
a udržovat tak v pozemské D3 existenci/realitě plnohodnotnou matrici 12-ti vláknové kristovské DNA.
Potomci těchto dětí byli rozprostřeni mezi francouzskou aristokracii, další pak pokračovali v keltských, egyptských a afrických rodových liniích.
Z šesti jeho narozených dětí mezi roky 18 - 23 n.l. jich pět přežilo a založili dlouhodobé rodokmeny s originální 12-ti vláknovou DNA.
Jedna tato rodová linie v současnosti žije v USA. Založením svých specifických rodových linií, byla mise Jesheua-12 dokončena a ten v těle opustil Zemi a vzestoupil ze Země prostřednictvím Mostu/Archy úmluvy ve věku 39 let v roce 27 n.l. na Taru.
Dědicové vědomostí Jesheua-12 - skupina Modrého plamene Melchizedeka se stali Strážci Tajemství Amenti a Mostu/Archy úmluvy.
A tak to byl ve skutečnosti zejména Jesheua-12, který obnovil pro Hebrejský národ možnost vzestupu (znovu zařazením morfogenetického pole jejich rasy do Sféry Amenti), ale díky následnému mocenskému politikaření a manipulačním praktikám nejen ze strany Soupeřů, ale i ze strany Annu-Elohimů - stojících v pozadí mise Jeshewua-9, za tento svůj čin nebyl nikdy po zásluze oceněn.
Schránka úmluvy a další originální dokumenty byly uschovány na britské ostrovy, do oblasti údolí města Pewsey.
Jeshewua-9 a jeho tři děti prosperovali rovněž a prostřednictvím různých národů jeho rodokmeny také přetrvaly až do současnosti. Jeshewua-9 na konci svého života odjel do Tibetu kde za pomoci Annu-Elohimů vzestoupil v roce 47 n.l. až do HU-3 (prostřednictvím části morfogenetické mřížky planety Tara umístěné v jádře planety Venuše).
Do tohoto prostředí je potřebná integrace DNA na úrovni 10-ti vláken,
ale s pomocí Annu-Elohimů a jejich práce na rekonstrukci jeho DNA se tam dostalo pro něj povolení přejít. A tak úspěšným úsilím avatarů J-12 a J-9 byla opravením Sféry Amenti a sjednocením morfogenetických polí Hebrejců a Chrámu Melchizedeka ve Sféře Amenti pro všechny pozemské lidské rasy T-2 obnovena možnost průchodu celoplanetárními Síněmi Amenti a jejich Modrým plamenem a tím bylo znovu umožněno dosáhnout vzestupu (křesťanského nanebevzetí/spásy/Království nebeského) touto cestou a to pro všechny rasy na Zemi v budoucím období hromadné vzestupné vlny v období SAC 2000-2022.
Tento výsledek tak stojí u kolébky následujícího, kristovsky orientovaného, katolického náboženství (catholic - universal - všeobecný), které ovšem bylo poměrně záhy důkladně zdiskreditováno ze strany Drakoniánských frakcí Soupeřů.
Samozřejmě, že se počítalo s tím, že následujících cca 2000 let bude těmito lidskými rasami využito k čištění jejich morfogenetického pole,
zejména orientací na život v duchu originálního, nově vzniklého náboženství (pravidel zákona Jednoty) známého jako Křesťanství, kodifikovaného v Novém zákoně.
Že toto náboženství bylo Soupeři později zfalšováno je již jiná kapitola.
Dlužno podotknout, že dosavadní blokační opatření v podobě Pečetí Amenti, Palaidor, Templářské i obou Templářských-Axionových-666, ale i nežádoucí reverzní propojení pozemské Planetární mřížky na Nibiruánskou energetickou síť NDCG zůstaly i nadále aktivní a k jejich odstranění mělo sloužit právě ono cca 2000 let dlouhé období do příštího - SAC 2000-2022.
A tak, v důsledku činnosti výše uvedených avatarů, je první vlna hromadného vzestupu v období SAC 2000-2022 zpět na pořadu dne a může být úspěšně zrealizována podle vesmírného časového plánu (samozřejmě za podmínky, že by se nevyskytly nové, vzestup blokující okolnosti).
Toto je tedy skutečná podstata Ježíšovy (obou dvou) mise a podstaty dnešního jeho (jejich) označení coby spasitele lidstva.
A právě toto datum v budoucnosti - opětovně odblokovaná příležitost k hromadnému vzestupu pro všechny lidské rasy T-2 v našem současném SAC 2000-2022 (a tím vlastně i dokončení Záchranné mise Amenti), je oním tajuplným proroctvím, spojeným se slibem tzv. Druhého návratu Krista.
Nicméně, ještě na konci Ježíšovy doby, v roce 27 n.l. došlo k eskalaci rozporů mezi výše diskutovanými dvěma skupinami Essenských, v podobě události známé jako Essenské rozpolcení, kdy Nibiruánští Anunnaki a Galaktická federace opětovně odstoupili od Smaragdové úmluvy,
nevrátili ukradený energetický nástroj ze Schránky úmluvy - Berli a pokračovali ve svém projektu,
skrze NDCG síť ovlivňovat pozemské události tak, aby SAC 2000-2022 nemohl být kristovskými liniemi zužitkován k realizaci hromadné vzestupné vlny a dokončení Záchranné mise Amenti, ale opětovně sloužil pouze jejich zájmům.
Po tomto rozpolcení Essenských následovalo období, které by se dalo nazvat jakožto křižácké výpravy proti všemu původně kristovskému Drakoniánští Soupeři, kteří v této době již měli pod kontrolou Císařství římské, zahájili do všech zemí, kde oba dva avataři působili válečné křižácké výpravy,
které měly za úkol zlikvidovat veškeré originální stopy po jejich působení.
Zabavovali písemné záznamy, pronásledovali svědky a veřejněčinné osoby, hlásající učení těchto avatarů.
Drakoniánci dokonce dočasně spojili své síly s od Smaragdové smlouvy opětovně odpadlými skupinami rebelujících Anunnaků a společně zahájili masovou, falsifikační a manipulační kampaň, v rámci které postupně překroutili originální nauky avatarů, přičemž se opět přiklonili k podpoře modifikovaného, ženy diskriminujícího učení Starého zákona a víře v boha Jehovu, kterého je třeba se bát a poslouchat a k němuž existuje cesta pouze skrze (jimi provozovanou) organizaci známou jako Církev římsko-katolická.
Toto své společné, masové, manipulativní a první novodobé, dobyvačné úsilí završili v roce 325 n.l. na prvním církevním Koncilu v Niceae v Turecku, kde vše kodifikovali do podoby kanonizované Bible, která se stala nezpochybnitelným kritériem a měřítkem veškerého dalšího společenského myšlení a počínání.
Dnes je již nad slunce jasnější, že jejich tehdejší pojetí katolicismu bylo zfalšováno z Kristova odkazu - vzestup pro všechny do anti-kristovského úsilí - všechny si podmanit.
Jak vidíme, ani tato mise nedokázala napravit všechny problémy, které stály v cestě úspěšnému a pokojnému průběhu příštího SAC 2000-2022 (naší současnosti).
Náš současný život je jako na houpačce.
Z nitra vylézají všechny možné nepříjemné pocity, jejichž interpretace nás uvádí do rozličných stavů, rozkladů a nálad.
Čím více se zhoupneme na jednu stranu, tím více se poté zhoupneme na stranu druhou.
Tímto způsobem dochází k velmi intenzivnímu nabourávání komfortních zón, kde příjemné střídá nepříjemné a uvnitř našeho nitra zní nekompromisní hlas naší duše, která stále dokola opakuje slova a věty vedoucí k probuzení:
Není zde jiná cesta, než cesta vlastního sebepřijetí, přijetí cesty vlastního života,
nalezení sebe sama, své vlastní duchovní podstaty, souvisejících kvalit, ukotvení se v nich a navrácení se ze spícího stavu nemoci a bezmoci do plně vědomého a bdělého stavu uzdravení a vlastní moci,
ve kterém každý prožívá a uvědomuje si své vlastní božství ve svém vlastním lidském těle.
Tímto dochází k našemu přirozenému zapojení se do záměrem dané a naším duchovním kvalitám odpovídající služby lidskému celku.
Veškerý odpor je marný, ten kdo se rozhodl před inkarnací, že projde touto duchovní maturitou,
je každý den vystavován velmi intezivním zkouškám, které se neustále opakují, dokud nedojde k jejich pochopení.
Všechno co nás tíží musí být zpracováno a přijato, to co nerezonuje s naší podstatou musí být uvolněno z našeho těla ven.
To co nás trápí a tíží v těch nejniternějších hlubinách, kdy si ještě pod vlivem myšlenkových programů myslíme, že toto nebude potřeba řešit a strkáme tak před těmito obtížemi hlavu do písku a nebo prcháme do ústraní před ostatními, kteří nám je svým chováním k nám zrcadlí, je přesně to, co je naší aktuální prioritou a čemu máme dávat pozornost.
Budeme čím dál více tlačeni a vedeni k tomu, abychom si všechny tyto věci ve vlastním životě vyřešili a srovnali.
Naše tělo je obrazem duše, je jako kniha plná informací, které nám jasně říkájí to, co je pro nás v našem životě důležité a co v životě přehlížíme.
Nic vnějšího nás nemůže definovat a obsáhnout, vše vnější je pouhou inspirací a je tady proto,
aby nás učilo nebo nám cestu naším životem zpříjemnilo.
Je potřeba se vzdát všech vnějších hodnot a přestat na nich lpět, protože my sami takoví jací jsme,
jsme v našem životě tou největší hodnotou a jsme základním nosným pilířem našich vztahů, rodin a rodů a celého lidského společenství.
S tímto uvědoměním se vymaníme z trvalé nadvlády systému myšlení a souvisejícíh materiálních hodnot a vnějších definic.
Dosáhneme vnitřní svobody a naplnění.
Nateriální svět se tak opět stane tvůrčím nástrojem našeho vědomého sebevyjádření postaveném na naší sebelásce a lásce k prostoru, který nám byl k životu dán.
Stavy rezonance (dobra) a disonance (zla) se Zdrojem přímo souvisí s nesmrtelností a smrtelností. To, co je ve stavu dokonalé rezonance, má neustále k dispozici veškerou energii Zdroje, která je nekonečná a dokáže všechny drobné poruchy opravit, vše zregenerovat, doplnit neobnovitelné ztráty, zamezit zmaru a rozkladu biologických forem a těl, která jsou pouze hmotným nosičem nesmrtelného vědomí. Mít nesmrtelné tělo je zcela normální věc.
Takové tělo nepotřebuje žádnou hrubou hmotnou stravu. Sytí se pouze jemnou kosmickou energií, proudy prvotních životních sil přitékajících od Zdroje (pránou). Dokáže je zpracovat a vytváří si z nich potřebné hmotné částice pro svou vlastní fyzickou formu, od sub-atomických, přes kvarky, atomy a molekuly až k buňkám a orgánům.
Hmota je pouze zahuštěné vědomí Zdroje. Taková věc je nesmrtelná. Všichni při svém prvotním stvoření měli tento dar. Někdo si ho zachoval a někdo nikoli. Ten první neustále setrvával ve stavu rezonance s Bohem, neb konal dobro. Ten druhý se od něj odklonil, neb konal zlo a dostal se do stavu disonance. Pád začíná smrtelností těla a končí smrtí vědomí.
Vzestup začíná nesmrtelností těla a končí přeměnou těla na vědomí. Mezi nesmrtelností a věčností je malý, ale důležitý rozdíl. Věčnost je více než nesmrtelnost. Nesmrtelná totiž může být i padlá bytost, která je však tak pokročilá, že se dokáže udržovat při fyzickém životě i přesto, že se odpojila od Zdroje. Energii musí někde krást a umět ji transformovat.
Tohle člověk zatím neumí. Ať krade, jak krade, život si tím neprodlouží. Neumí totiž s energií pracovat. Pro mnohé to může být dobrá motivace vydat se na duchovní cestu, třeba se to tam naučí. Tohle však umí temní Avataři, což jsou velmi pokročilé, leč bohužel padlé a tím i dravčí bytosti. Například starozákonní bůh Jehova, podobně jako král Melchizedek ze Salemu, byli částí vyšší entity, kolektivu padlých ras Nefilimů, který vytvářel démonické rasové linie ve vyšší hustotě, odkud Země padla.
Padlý avatar Thovt vystupoval v řadě historických rolí (mexický Quetzalcoatl, řecký Hermes Trismegistos, aj.). Padlý kolektiv Metatrona, ale to už je jiná liga. Tihle všichni jsou nesmrtelní, ale nejsou věční. Dokud kradou, tak žijou. Jsou však omezeni v čase. Jsou ukotveni do určitého časového vektoru, evolučního cyklu, který jednou skončí. A pokud nebudou schopni ascence, vzestupu jako že nebudou, pokud padli za bod zvratu, tak dojde k destrukci jejich černých děr i jich samotných. Tak zní Kosmický Zákon. Energii vysávají např. pomocí reverzní merkaby.
Merkaba je energetický motor, či čerpadlo, které se dá zapnout i na zpětný chod. Původní merkaba nasává energii ze Zdroje, prohání ji skrze realitní pole, čímž je oživuje a pak ji vrací zpět do Zdroje na regeneraci. Poškozená merkaba vytahuje energii z životních polí a posílá ji do černých děr. Věčnost není času sumace, leč času negace.
Není to nějaký nekonečně dlouhý čas, kterého je pořád dost. Je to jiná úroveň existence. Je to bytí mimo čas. Pouze Krystovská bytost dokáže překonat toto fyzikální omezení a vyvázat se postupně ze všech časových cyklů, kterými však nejprve musí projít, aby je pochopila a zvládla. Což zase nejde tak rychle. Jeden víkendový seminář na to asi stačit nebude, byť by byl hodně drahý a tudíž nutně hodně dobrý a lektor byl z daleké ciziny, což je pro českého člověka záruka kvality.
Ono projít celým Hologramem Bytí a zvládnout v něm všechnu obsaženou existenční zkušenost, to je běh na dlouhou trať. Trvá to až 4 Ekaši expanzní cykly (Jugy) Božího výdechu a 3 Adaši cykly Božího Vdechu (Nádechu).
Každý obsahuje mnoho let pozemského času. Odtud plyne přísloví: "Pospíchej pomalu". Vesmírné zákony se na rozdíl od lidských ošidit nedají.
Odtud je také přísloví: "Cesta je cíl".
KRYST - toto slovo neoznačuje nějakého bájného ježíška, ale je to tonální signatura (zvukové vyjádření, mantra) základního kódu Božího Stvoření, pojmenována jako KRYST-Kód. Je to zvukově-světelný programovací jazyk, který slouží k implementaci Zákona Jednoty do Stvoření. Je to základní nástroj nauky, jež se nazývá Kreační Mechanika. Jedná se o prvních 5 písmen zvuků z posvátné abecedy pradávného Anuhazi jazyka, která má 144 znaků. Kdo zná a ovládá tyto znaky a dokáže jimi hovořit, může tvořit vesmíry.
Vytváří z nich magické formule, které okamžitě manifestují tvůrčí záměr tvořící bytosti. Někdy se vyslovují se samohláskou 'a', tedy: Ka, Ra, Ya, Sa, Ta, Ha, La, ... což už je 7 znaků. Jsou to živé bytosti, pole vědomí, kosmické tvůrčí síly. Je možné se na ně vyladit a komunikovat s nimi. Je na ně možné meditovat, vyslovovat je jako mantru. Každá z nich nese jeden malý kousek programu Stvoření.
Pokud se jimi mluví správně, vytváří se dobré vesmíry. Pokud se jimi mluví špatně, vytváří se špatné vesmíry. Každý původní, prvotně vzniklý vesmír byl dobrý (prvotní stvoření, stav rezonance se Zdrojem). Každý druhotně, pře-mluvený vesmír je špatný (druhotné stvoření: pře-tvořené či zne-tvořené stvoření, stav disonance). Dalo by se říci, že 'na počátku bylo slovo'. Můžeme si to vyzkoušet. Vždy když mluvíme svým běžným lidským jazykem, sledujme, zdali jsme s ním v harmonii. Zkoušejme při mluvení různé vnitřní postoje: plné lásky, plné nenávisti. Jaký je rozdíl?
Pojmy 'krystovské' a 'anti-krystovské' ten rozdíl vyjadřují slovně.
Betlémský Avatar J12 (Jeshua Sananda Melchizedek) byl jednou pozemskou manifestací tohoto nejvyššího a nejčistšího KRYST-ovského principu Stvoření.
Anti-KRYST - toto slovo neoznačuje nějakého bájného ďábla, ale pouze vyjadřuje skutečnost, že něco není v souladu se Zákonem Jednoty. Je to vůči němu v protikladu, je to jeho anti-tezí. Je to znetvořený tvůrčí program, poškozený KRYST-kód a jeho produkty. Může to být cokoliv: bytost, rasa, civilizace, vesmír, způsob chování, atd. Je to nedoporučená, ale dovolená volba konání, které je v disonanci a disharmonii s Bohem. Z hlediska Stvoření, je velký rozdíl mezi Prvotním Stvořením, které je původní a bylo vytvořeno pomocí KRYST Kódu a Druhotným Stvořením, které bylo vytvořeno pomocí modifikovaného poškozeného kódu, který je Anti-Krystovský.
Každý svévolný zásah do původního božského kódu ho poškozuje, protože tento kód je absolutně dokonalý a každá změna ho ničí.
Existují vysoce vyvinuté vesmírné civilizace, které dokáží zasahovat do tohoto kódu a vytvářet druhotné vesmíry podle své vůle. Je to špatně a vždy se to proti nim obrátí. Je to také jedna z příčin pádu bytosti.
Merkaba je důležitý energetický konstrukt ID anatomie ve Stvoření.
Má dvě hlavní funkce. Za prvé v sobě vytváří energetický prostor pro vznik manifestovaných forem, hologramů bytí. Za druhé funguje jako energetický motor či čerpadlo, které prohání skrze manifestované Stvoření energie Zdroje, čímž to vše udržuje při životě.
Ve své nejjednodušší formě pro naši nízkou hustotu si jí můžeme představit jako dva do sebe zaklesnuté a proti sobě rotující čtyř-stěny či spirály opačné polarity. Horní spirála je elektrická (mužský princip) a stahuje energii od Zdroje shora dolů, kde ji expanduje. Dolní spirála je magnetická (ženský princip) a vytahuje energii ze Země zdola nahoru, kde ji rovněž expanduje.
Ve skutečnosti je to složitý cirkulační okruh mezi naším a paralelním světem. V našem částicovém vesmíru, elektrická polarita rotuje po směru hodinových ručiček (CW) a magnetická proti jejich směru (CCW). V našem paralelním anti-částicovém vesmíru je tomu naopak.
V průseku (průniku) rotujících spirál se vytváří důležité energetické pole, prostor zvaný Tvarová Konstanta (Form Constant). Jsou tam obě polarity vyváženy a proto tam mohou vznikat stabilní struktury. Veškeré manifestované útvary (projevené, hmotné) se realizují právě v tomto prostoru.
Např. člověk má svoji osobní merkabu, planeta má svoji planetární merkabu, stejně tak solární systém, galaxie, vesmír, apod. Jsou to vířící spirální, vůči sobě rotující a do sebe zasunuté energetické útvary, přes všechny velikosti a úrovně Stvoření.
V jejich nitru, v útrobách Tvarové Konstanty jsou uloženy manifestované Hologramy bytí: realitní pole se svými obyvateli. Jednou za čas, v pravidelných cyklech (Hvězdný Aktivační Cyklus, u nás asi 22 tis. let) se rotační osy těchto merkab vůči sobě zarovnají do rovnoběžné polohy, čímž se otevírají energetické průchody mezi různými Hologramy. Jsou to ascenční, vzestupné průchody či hvězdné brány, skrze které se dá procházet do vyšších úrovní bytí a vzestupovat.
Je to veliký vesmírný svátek a bytosti čekají fronty, aby se v tomto období mohly inkarnovat. V současné době to právě probíhá: 2000-2022 s vrcholem v roce 2017.
Náš život je jako film v kině, který sledujeme a prožíváme každý jeho moment, každou jeho scénu, každou situaci v tom nejjemnějším detailu. Životní děj a s ním spojené veškeré dění je tvořen kolektivy vědomí světelných bytostí ve věčnosti býtí, neboli stvořiteli života v dimenzích 13 - 15D.
Projevený hmotný život je neustále tvořen a umisťován do časové matice neboli časového matrixu dimenzí 1 - 12D procházející čtyřmi harmonickými vesmíry a souvisejícími hmotnými realitami jako dokonalý, tedy hotov a připraven k prožití.
Vše v těchto dimenzích a souvisejících hmotných realitách bylo předurčeno k tomu, aby bylo prožito, dle záměru poznání všech účastníků Stvoření, tedy všech duchovních bytostí na všech dostupných úrovních bytí.
Vše co se v životě děje, je pouhá manifestace představy individualizovaných vědomí Zdroje a související projev ve hmotě, neustálé přeskupování a pohyb energií a toto vše slouží k prožití vlastního záměru poznání, každé ze Zdroje vydělené duchovní bytosti.
Život si skutečně lze představit jako obrovské multikino se spoustou kinosálů, umístěné ve čtyřpatrové budově, kde každé patro odpovídá dosažené úrovni duchovní vyspělosti dané bytosti a v každém kinosále si daná duchovní bytost sleduje své životní příběhy.
V prvním patře dimenzí 1-3D probíhá projekce a související učení Duší a oproti tomu ve čtvrtém patře dimenzí 10-12D pozozorují a prožívají svou představu Avataři, kteří ze své pozice také sledují své vlastní duchovní potomky umístěné do nižších pater života, jak si na své cestě poznání počínají. Nad nimi pak bdí ve vyšších patrech
Stvoření kolektivy světelných bytostí až do úrovně Zdroje všeho bytí. Každý z účastníků života je tedy pouze v pozici pozorovatele, který je na základě svého záměru poznání, vlastního sebeuvědomění a související osobní vibrace propojen s konkrétním životním dějem.
Podle toho jak svůj životní děj přijímá a jak si uvědomuje jeho význam a související prožitky se mu neustále upravuje jeho osobní vibrace a tímto způsobem si v každém okamžiku neustále volí, tedy rozhoduje se jakou část životního děje bude dál pozorovat a prožívat ve svém těle. V samotném životě tedy nejde nic tvořit ani stvořit na základě představ a myšlenek, které jsou již součástí prožívané varianty životního děje.
Z pozice našeho vyššího Já, kterým jsme vedení, navigování, lze tedy vždy pouze volit z předem připraveného množství životních dějů a ty můžeme pak na naší úrovní bytí přijímat, prožívat a sledovat v nich iluzi toho, jak věci vznikají, mění se i zanikají.
Jednoduše řečeno v životě můžeme pouze sledovat a ovlivňovat naším uvědoměním to jak se věci dějí, nelze tedy prožít a procítit nic, co by již pro nás nebylo předem připraveno v dokonalé matici života.
Víra je stav, kdy lpíme na nějaké konkrétní představě a souvisejícím tvoření a směrování vlastní energie v domnění, že nás naše konání podle této představy dovede k její realizaci a souvisejícímu prožitku.
Víra je opakem vědění, její pravost a důvěryhodnost je podložena námi neprožitou informací
nebo tvrzením na základě porozumění informacím z konkrétní představy a souvisejících domněnek.
Oproti tomu vědění, příchází z intuitivního vnímání a je vždy podloženo vlastními pocity a souvisejícími prožitky.
Je to tedy námi prožitý a procítěný stav.
Víru můžou samozřejmě formovat i informace plynoucí z vědění konkrétního jedince. je třeba si však uvědomit to o jaký typ informací se jedná, protože může být svázán pouze s prožitky a souvisejícím záměrem poznání dotyčného, který tyto informace předal.
Nicméně každá víra bez adekvátních prožitků je pro nás primárně nedůvěryhodná a je pro nás tedy možnou inspirací, pokud její obsah rezonuje s našimi pocity v srdci.
Ekvivalentem víry je pozornost.
Naši pozornost na konkrétním podnětu nám buďto drží záměr poznání naší duše a s ním spojená touha v srdci, poznat a prožít a nebo strach a s ním spojená představa a domněnky o tom, proč je potřeba tuto pozornost mít a setrvávat v ní.
Věříme tedy tomu, na čem dlouhodobě udržujeme svou vlastní pozornost, odevzdáváme zde svou vlastní energii a na oplátku k nám odtud proudí potřebná učící energie a související realitní projevy a informace.
Víra je tedy jakýmsi vírem energií, ve kterém jsme ustrnuli, uvízli naší pozorností na základě naší představy upevněné odpovídajícím myšlenkovým programem a do tohoto víru pravidelně a tvale odevzdáváme jejímu původci naši energii.
Zde je jasně viditelná zneužitelnost těchto energetických vírů.
Tyto zneužité energetické víry, které okrádají nevědomé o jejích vlastní energii jsou přítomné všude kolem nás, jsou hlavním nosným pilířem systému myšlení a jsou primárně vystavěny na strachu a také různě vrstveny, nadstavovány a propojovány.
Každý takový zneužitý energetický kanál nese dle záměru jeho stvořitele také odpovídající vibraci,
díky které je nevědomý věřící připoután k odpovídajícím životním dějům a udržován v permanentním strachu a souvisejícímu utrpení.
Velmi populární jsou implementace těchto konstruktů do systémové výchovy, do všech možných symbolů, náboženství, v ideologických naukách, v systémové vědě, ve zdravotnictví a školství.
Stále ke mě přicházejí dotazy, kde se lidé ptají na to, co to znamená sebepřijetí, jak se mohou příjmout, jak mohou překonat svůj vlastní strach a nevůli se posunout z nevíry do přijímání?
Je mi jasné, že bez chybějících vědomostí a adekvátních prožitků v dané oblasti, je člověk řízený rozumem na základě myšlenek a informací získaných z vnějšího světa, navyklý postupovat podle určitého návodu a související představy.
Potřebuje se tedy něčeho chytnout, tak jak je sám zvyklý ze systémové výchovy. V životě vnímáme pouze dva stavy, které se v každém okamžiku v nás neustále přepínájí.
První přirozený stav je, kdy přijímáme všechny příchozí energie a s nimi spojený životní děj, uvědomujeme si jejich spojitost s námi a nic neodmítáme a nic v sobě neblokujeme, nepotlačujeme. Rozum zde není propojen s myšlením, ale s intuitivním věděním, proto nic nenamítá a vše je nám příjemné. Na základě tohoto přístupu, tedy pravdivě interpretujeme tyto energie skrze naše projevené emoce a jsme takto sami sebou ve své podstatě a v souladu se záměrem poznání naší duše.
Druhým stavem je to, kdy tyto energie a s nimi spojené situace odmítáme neboli nepřijímáme a blokujeme, protože nám tak velí náš rozum, který se řídí tím, co mu v dané situaci řeknou s danou situací spojené myšlenkové programy.
Popíráme tak na základě našeho nevědomí, sebeneuvědomění jakoukoliv spojitost mezi námi a tím, co k nám přichází. Tyto stavy jsou v nás namíchány a prožívány skrze příjemné a nepříjemné pocity, kde nepříjemné pocity poukazují na zablokované energie na našem energetickém těle, které nás upozorňují na to, že situace ze kterých tyto energie vzešly jsme nepřijali, odmítli a tímto jsme se odklonili od záměru poznání naší duše.
Nepříjemné pocity odmítáme vždy pokud se řídíme myšlením, pocity jsou tedy interpretovány řídícími programy mysli, které jsou nastaveny na základě výchovy v systému a souvisejících vnějších představ o nás.
Pokud se tedy člověk chce dostat ze stavu nepřijímání do stavu přijímání, musí si dovolit upustit od svého lpění na představě, která mu znemožňuje odpovídající posun. Musí si tedy dovolit přiblížit se, připustit si možnost, že to čemu doposavad věřil a na základě čeho se v životě rozhodoval, není pravda vycházející ze záměru poznání jeho duše, nevychází tedy z pocitů jeho vlastního srdce.
Musí si pravdivě sám před sebou přiznat zda se v životě cítí šťastný a spokojený, tak jak aktuálně žije, čemu věří a podle čeho se rozhoduje a koná.
Na základě tohoto přiblížení se k sobě, ke svým pocitům, dochází k postupnému zpochybňování důvěry v myšlenkový systém a skrze nové přicházející prožitky následně i k posilování důvěry v sebe sama, ve vlastní pocity v srdci.
Pro úspěšné přiblížení se do stavu příjímání je potřeba připustit a příjmout následující:
Z pohledu systémového přístupu se jedná se o snažení se, být neustále v příjemných pocitech a lpět na nich, kdy se člověk domnívá,
že si může vytvořit příjemný život na základě své vytvořené představy, díky které odmítá prožívat své nepříjemné pocity a s nimi spojené potlačené emoce a související strachy na které poukazují jeho karmická zrcadla, která mu nastavují všichni ostatní kolem něj.
Takovýto člověk nepřijímá v životě to nepříjemné a tím odmítá nést svou vlastní zodpovědnost za důsledky toho co v životě koná, včetně toho co vykonal v minulosti a jako připomínku těchto věcí,
si nese tuto zátěž ve formě nepřijatých energetických bloků na svém energetickém těle.
Neuvědomuje si, že to negativní, co k němu bezprostředně přichází, přichází proto, aby ho učilo poznat hodnotu toho pozitivního skrze učení se na negativních prožitcích a vlastních chybách
a neposledně mu umožnilo pochopit a přijmout význam duality a zákonů Jednoty a Energetického vyrovnání s poučením toho, co v životě znamená, když tyto zákony nerespektujeme a soustavně porušujeme.
Z pohledu duchovního nic jako pozitivní myšlení neexistuje. Je zde pouze přirozený život ve vysokých vibracích, díky vlastnímu sebepřijetí a související sebelásce.
Mysl je nástroj, který slouží pouze k odvádění pozornosti od sebe sama, tedy učí nás nebýt sami sebou,
je to nástroj poznání a uvědomění si oddělenosti od své vlastní podstaty.
Pokud pochopíme a uvědomíme si skrze adekvátní prožitky, že myšlení nás ke šťastnému životu nepřivede, je nám k dispozici intuitivní vědění skrze trvalé napojení v srdci, kde si uvědomujeme, že cesta každého z nás do vysokých vibrací štěstí a hojnosti vede pouze skrze sebepřijetí a přijetí vlastního života, ve kterém jsme odpovědní za vlastní pocity v srdci, pravdivě se o nich vyjadřujeme a na základě nich se v životě rozhodujeme a projevujeme vůči ostatním a bráníme své právo na základě znalostí pricipů bytí a souvisejích zákonů takoví být.
"Myslet znamená hovno vědět", proto si netvořme domněnky o tom jaký život je, ale učme se ho na základě vlastní sebelásky přijímat takový jaký je.
Jedná se o stav, kdy se rozhodneme naše pocity vyhodnocovat skrze myšlení, související programy a s ními spojenými vnějšími definicemi těchto pocitů. Primarně tak tyto pocity rozdělujeme na příjemné a nepříjemné. Na základě tohoto rozhodnutí, pak nepříjemné pocity a s nimi spojené potlačené emoce odmítáme prožít a pustit z těla ven.
Tímto způsobem vzniklé energetické bloky zadržujeme v těle a na jejich přítomnost nás neustále upozorňují všichni ostatní kolem nás, tím jak se k nám chovají.
Střídavě se v nás objevují kombinace pocitů strachu, bolesti, hněvu a vzteku, které se míchají v různých stavech depresí, agresí, úzkostí a paniky, neposledně jsou energetické bloky dobrým základem pro vznik různých typů nemocí.
Protože neustále nasloucháme a věříme myšlenkám, žijeme v domněnkách, že jsme chudáci, kterým je ubližováno a jsme tedy oběti vlastního utrpení. Protože trpíme potřebujeme se litovat.
Potřebujeme si ulevit a odložit, předat část své zátěže někomu, komu je nás líto, protože žije sám v utrpení a má potřebu se litovat a nebo najdeme někoho, koho můžeme nějakým způsobem obvinit z toho, že trpíme a on s pocitem viny si od nás zajíce v pytli převezme.
Tyto lidi ve svém životě vyhledáváme a stěžujeme si jim na to, jak to máme těžké, jak je to nespravedlivé, proč právě my musíme trpět, když se tak úpěnlivě celý život snažíme každému zavděčit, primárně svým rodičům, naplňovat jejich představy, být pouze tím hodným a poslušným.
Utrpení a jeho projevy má mnohočetný výukový rozměr a vede nás do prožitků, kde primárně pociťujeme, jaké to je nemít se rád a nahrazovat svou vlastní sebehodnotu tím co o mě říkají ostatní, žít na dluh, tím, že odmítám vyrovnávat své vlastní energetické působení a jsem ochotem přijímat pouze to "příjemné".
Základním krokem, jak se vymanit z utrpení a souvisejících programů "soudce a obět" je touha po změně. Je potřeba odvážit se překonat svou vlastní komfortní zónu s vědomím, že už to takhle nechci a být ochotem příjmout fakt, že můj vlastní život je spravedlivý, že mám své vlastní duchovní vedení a to nepřijemné co se mi v životě děje, jsem v minulosti dělal ostatním.
Nejsem tedy ani chudák a ani oběť, pouze jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je být v životě nezodpovědný za své vlastní pocity.
Je potřeba tedy odpouštět v sobě ostatním, což uvolní náš potlačený hněv a vztek a tím se zprůchodní energetické dráhy v těle a začnou se uvolňovat související potlačené emoce, které je potřeba si dovolit prožít. Je tedy potřeba si dovolit příjmout všechny své negativní stránky a související špatnosti a chyby, poučit se z nich a snažit se je dál v životě neopakovat.
Je nutné si uvědomit, že každý z nás je dokonalý takový jaký je, ve svých pocitech v srdci, tam je ukryta pravda o každém z nás. Každý z nás má největší hodnotu v sobě samém a do společného celku příspívá z nadbytku své vlastní sebelásky.
Jakmile je přesunuta pozornost zpět do našeho srdce a souvisejících pocitů, dochází k napojení na vlastní nekonečný energetický zdroj.
Tím, že se rozhodujeme na základě pocitů v srdci a pravdivě je vyjadřujeme již netvoříme karmu a ani související energetický dluh.
Žijeme tak šťastný život s ostatními ve vysokých vibracích v hojnosti, ukotvení ve své vlastní božské podstatě.
Náš život je medicína.
Do nejnižší reality ve Stvoření jsme se přišli učit, léčit, uzdravit svou duši, své tělo, probudit se a stát se člověkem ve své pravé podstatě dle původních principů, hodnot a záměru poznání, které lidská rasa od počátku svého stvoření nese.
Jednou z nejsilnějších a nejúčinnějších cest probouzení a souvisejícího léčení je práce s šamanskými medicínami.
Hlavním cílem této práce je opět se naučit cítít, vnímat své tělo, své vlastní pocity a na základě nich se naučit v životě rozhodovat a nést za toto rozhodování zodpovědnost, tímto se postupně odpojit od systému myšlení.
Naučit se pracovat s nepříjemnými pocity, uvědomit si příčinu toho, co se za nimi skrývá, jaké jsou v nich obsaženy informace a z čeho pramení.
Pochopit význam tohoto učení, příjmout ho s láskou a na základě tohoto uvědomění, již dále nepodporovat ve svém vlastním životě věci, které nerezonují s naší podstatou a které nevedou k lásce, štěstí a spokojenosti.
Je potřeba si uvědomit, že žádná medicína za nás nic nevyřeší, pouze nám způsobem odpovídajícím našemu sebeuvědomění ukazuje to, jak žijeme, jak se chováme a přistupujeme sami k sobě a tím i k ostatním a všemu kolem nás.
Spousta lidí pracuje s šamanskými medicínami nevědomky, tím, že je používá primárně jako úklidový prostředek a nebo jako lístek do kina.
Jakmile se dostaví nepříjemné pocity a související prožitky, snaží se jich co nejrychleji zbavit,
protože se domnívají, že jim tyto prožitky nepatří a že si je nezaslouží, protože si vytvořili představu o této prácí, ve které to bude vše primárně hezké.
Tento nevědomý přístup klasifikuje tuto vzniklou situaci jako "Bad trip" a snaží se různým technickým snažením, jako je například dávkování, set a setting ovlivňovat chování těchto nástrojů poznání v domněnkách, že se tak vyhnou svým vlastním nepřijatým problémům a souvisejícím strachům.
Toto je opět jasným zrcadlem nezodpovědného chování v životě, kdy člověk pouze bere a vysává pozitivní energie ostatních a není ochotem vyrovnávat své energetické dluhy vůči ostatním, popírá tedy svá karmická zrcadla, tím, že v životě nepřijímá to "nepříjemné", tedy svou vlastní nepřijatou temnotu a související energie.
V praxi se to projevuje tak, že se takovýto účastník ceremonie snaží usilovně zbavit nepřijemného pocitu a související těžkosti tím, že se snaží vyvolat například zvracení, zvýšením dávky primární medicíny a případně dalších podpůrných medicín jako je například Rapé.
Má potřebu se před nepřijémnými pocity chránit a všemožnými způsoby je v sobě potlačovat, přehlížet, utlumovat je a popírat jejich existenci.
Hlavními hesly těchto komfortních zón nezodpovědnosti za své vlastní pocity je "Pohoda, klídek, tabáček, kafíčko" a hlavně mít za každou cenu permanentní úsměv na tváři, který je ve stádiích nesnesitelného vnitřního pnutí značně křečovitý.
A samozřejmě neustále se s ostaními utvrzovat v tom, že jsme "v pohodě".
Vědomá práce s medicinou je cesta pravdy, cesta zodpovědnosti, bez přetvářky, bez masek.
Je to cesta sebepřijetí, přijímání svých vlastních pocitů bez domněnek, bez soudů, hodnocení a kritik s vědomím, že je to tak správně.
Být bdělý znamená být ostražitý, pravdivý, zodpovědný za své vlastní pocity a jejich vyhodnocování skrze intuitivní kanál. Mít tedy neustále pozornost ve svém srdci, nenechat se vtáhnout vnějšími podněty do strachů a neunikat tím k myšlení a souvisejícím domněnkám vedoucím k sebeklamu, sebepopření, následnému vibračnímu pádu a související hloubce oddělenosti od vlastní podstaty.
Bdělost je zodpovědnost, stav uvědomění, který hlídá u sebe každá vědomá žena a vede k němu svého muže a své děti.
Bdí tedy nad svou rodinou, nad svým rodem a udržuje prostředí domova ve vysokých vibracích šťastného života. Díky tomuto uvědomění žena usměrňuje tvořivou energii svého muže a ostatních ve své rodině, tak, aby nebyla destruktivní a byla v souladu s božským Zákonem Jednoty.
Ideálním stavem je pak to, když jsou oba partneři bdělí a vzájemně hlídají, aby byli oba stále ve svých srdcích.
Úlohou bdělého muže je hlídat moc své ženy, aby se nestala panovačnou a nezatoužila s ní ovládat a manipulovat ostatní.
Bdělost vede člověka životem do přímého propojení s jeho záměrem poznání, do vysokých vibrací a souvisejícího děje, plného radosti, štěstí, hojnosti a naplnění.V této době je tedy velmi důležité, aby si hlavně ženy plně osvojili tento stav uvědomění, byly zodpovědné samy k sobě a pracovaly na svém přesunu pozornosti do svých srdcí a vedli k tomu také své muže a děti.
Díky bdělých ženám tak nabere lidský rod opět potřebnou sílu, vezme si zpět svou ztracenou moc a schopnost bránit se v realitách Stvoření, bránit tak i svůj domov ve všech úrovních bytí naší Země.
Základem vědomé práce při sebepřijímání se do celistvosti je znalost základních principů bytí a touha na sobě duchovně pracovat.
Tato práce je v prvé řadě o léčení našeho energetického těla a uvolňování potlačených emocí a strachů, tím, že si je dovolíme prožít.
V prvé řadě se rozhodneme překonat, popřít s potlačenou emocí souvisejícící myšlenkový program a s ním spojený strach, který nám blokuje tuto emoci v těle.
Život a s ním spojený děj se dá pouze přijímat, odpadá nám tedy potřeba používat myšlení a z něj pocházející představy k tomu, abychom si tvořili domněnky o tom co bude a vzdali se konečně iluze toho, že se budou dít věci podle našich představ.
Na to můžeme v klidu zapomenout.
Vše co se nám v životě bezprostředně děje souvisí s úrovní naší aktuální vibrace a souvisejícím uvědoměním a dokonale nás zrcadlí a nebo vyzývá k sebevyjádření.
Každá situace nám v nás poukazuje na to příjemné, přijaté a nebo nepříjemné, to co jsme v sobě ještě nepřijali. Takže jakákoliv snaha odmítnout prožít to nepříjemné od ostatních, vytváří pro jistotu energetický blok na našem energetickým těle v místě, které odpovídá povaze této informace a souvisejícímu učení, abychom si uvědomili, že to co si máme prožít a uvědomit my sami za nás nikdo neodmaká a neodžije a nezapoměli na to, že tuto práci máme v těle uloženou.
Nevyřeší to za nás modlitby, chození do kostela, hromadné meditace, andělé, zasvěcování, magie, vesmírní přátelé z Plejád, prostě nikdo, jsme v tom úplně sami.
A proč?
Protože to tak chceme prožít z vůle svých vyšších Já, neposledně z vůle vlastní duše.
Je tedy potřeba si uvědomit následující:
Pro interakci s naší realitou má naše lidské tělo k dispozici smysly.
Nevědomý člověk používá ve svém těle velmi omezeně základních pět smyslů, zrak, sluch, hmat, chuť a čich.
Je to z toho důvodu, že místo přirozeného propojení svých smyslů s pocity v srdci, přemosťuje tuto schopnost rozumová rovina postavená na programech myšlení.
Každá informace proudící z našich smyslů je tedy našim rozumem vyhodnocováná vnějším systémovým pohledem, který jsme si adaptovali v rámci systémové výchovy.
Vědomý člověk využívá tyto smysly v jejich původních možnostech.
Díky jejich propojení s pocity v srdci a souvisejícím věděním, je tak každá informace z našich smyslů obohacená o informace z intuitivního kanálu.
Každá lidská bytost má na své duchovní úrovni mnoho silových zvířat, která nás propojují se Zemí.
Každá tato zvířecí bytost, její duchovní vyspělost a související dary,
umožňuje díky propojení s lidskou bytostí další individuální rozšířené vnímání a využívání naších smyslů.
Vědomé užívání naších smyslů nám umožňuje získavat pravdivé informace o všem vnějším kolem nás, vnímat jeho nesoulad a odklon od pricipů bytí.
Zrak umožňuje vidět nesoulad v těle i prostředí, například možnost vidět věci v jejich dokonalé podobě dle původních předloh. Sluch umožňuje slyšet nesoulad ve zvucích, například zabarvení hlasu, které nerezonuje s předanou energií.
Hmat umožňuje energetické působení a přijímání a načítání informací z energetického těla.
Chuť umožnuje vnímat nesoulad v tom co ochutnáváme.
Čich umožňuje vnímat nesoulad v pachách. Smysly jsou samozřejmě systémem záměrně potlačovány a díky preferenci myšlení je také přeprogramován jejich význam.
Hezkým příkladem jsou pachy, kdy si lídé na tělo stříkají různé parfémy a tělové přípravky, aby přebili přirozený pach těla, který o nich prozrazuje vše a nese jasnou informaci o tom, zda se k sobě partneři hodí a co mají v nesouladu.
Pokud si partneři přirozeně nevoní je to signál vzájemného nepřijetí související s vlastním nepřijetím a to vede k tomu, že místo přirozeného hledání toho, proč nám partner nevoní, máme doma vedle sebe náš oblíbený parfém.
Jakmile začneme naše smysly používat správně, tedy vědomě, zjistíme, že naše vnímání má mnohem větší a barvitější rozměr a posune nás zase o kus dál v našem přijetí se do vlastní celistvosti.
Jsem inkarnát, fragment vědomí své padlé duše, mám dar lidského těla.
Má duše musela opustit bájný E-Den, oblast na planetě Tara, vyšším vědomí Země, kterou jsme jako lidstvo zničili vlastní nevědomostí.
Vytvořenou karmu si již několik miliónu let odžíváme na Zemi.
Záměrem poznání mé duchovní bytosti je poznávat se a prožívat se v lidském těle se souvisejícími dary na těle planety Země, následovat zde svou lidskou rasu a její rod na cestě její duchovní evoluce a sloužit po tuto dobu jejímu účelu ve Stvoření.
V této inkarnaci, která je mou poslední v realitě 1-3D Země, jsem přišel prožít s ní vzestup a související tělesnou transformaci do vyššího stavu bytí, zpět do reality 4-6D Tara.
Co se ode mě v rámci této fáze života očekává:
Po dokončení transformačního vzestupného cyklu bude můj fragment vědomí opět součástí vědomí mé duše. Mé tělo bude opět obnoveno se všemi dary do výchozího stavu buněčné nesmrtelnosti dle původních božských předloh. Hmotná realita bude uhlíko-křemíková a v káždé z mých tělesných buňek bude plně aktivních 12 vláken DNA.
Budu opět zase tam, odkud jsem jako člověk pro své zkušenosti přišel, budu zpět ve svém zapomenutém a ztraceném domově.
Spousta lidí si pořizuje domácí mazlíčky pro své vlastní potěšení, radost, aby se necítili v životě sami a opuštění a neposledně jako módní doplňek, který přispípá k doplnění celistvosti jejich systémové identity a společenského vnímání.
Během svého života jsem poznal a měl několik psů a jiných zvířat, takže převážně čerpám z vlastních zkušeností.
Historie soužití zvířat a lidí sahá až daleko do zlatého věku atlantské civilizace,
kdy k lidem v dobách vysokých vibrací z přírody volně přicházely a odcházely například kočkovité šelmy a jiná zvířata a svobodně pobývaly v jejich blizkosti.
Nebyla zde potřeba nic chovat, ochočovat ani zdomácňovat, protože místo nizkovibračního strachu zde bylo přítomno vlastní božské uvědomění a související bezpodmínečná láska ke všemu živému.
Postupným pádem lidstva do nízkých vibrací strachu, došlo k zásadním změnám v uvědomění a životě lidí, začal zde převažovat rozum spojený s myšlením a s ním spojený strach a dravčí chování.
Objevila se touha zvířata lovit, chovat je, zabíjet je a neposledně jíst, což nám tak nějak přetrvalo dodnes.
Na důkaz našeho duchovního uvědomění a související bezpodmínečné lásky, je neustále bereme z jejich přirozeného prostředí a chráníme je před námí v rezervacích, v zologických zahradách a chovných stanicích, kde je různě křížíme, šlechtíme, množíme atd.
Dle zákona jednoty ve Stvoření jsou si všechny bytosti, včetně těch zvířecích rovny bez vyjímky a mají právo na svou cestu životem ve svém vlastním prostoru.
Proto je jakékoliv omezování zvířat v rozporu s tímto zákonem.
Ano, spousta lidí řekne, že se k nim chová hezky a že jsou u nich jejich mazlíčci spokojení, ale bere někdo z nich v potaz, že se těch zvířat nikdo neptá, jak to vnímají ony.
Představme si, že se nám narodí malé dítě a za pár dní se na něj přijde někdo podívat, bude se mu moc líbít a řekne vám, že by si ho vzal domů jako hračku pro své děti, aby se s ním mohly večer poňufat u televize.
No a vy mu ho samozřejmě bez váhání s úsměvem na rtech prodáte a aby se mu neztratilo a bylo zdravé, tak ho ještě naočkujete a pod kůži mu vpálite čip.
Řekl bych, že žádná matka neodolá této představě a stejně tak je z toho nadšená i ta zvířecí máma u každého svého potomka, kterého čeká tato skvělá budoucnost.
Duchovní evoluce a s ní související učení od dob zlatého věku Atlantidy značně pokročilo a také zdomácnělá zvířata dnes zastávají významnou úlohu učitelů sebepřijetí.
Řiká se "Jaký pán, takový pes" a v tomto je obsaženo vše.
Zvířata k nám tedy přicházejí proto, aby nás učila, aby nám zrcadlila to, jak se v životě chováme a co jsme v sobě ještě nepřijali.
Zapojují se tedy do této činnosti stejným způsobem jako všichni ostatní kolem nás.
Zvířata svým chováním tedy přímo zrcadlí stav sebepřijetí svých majitelů, stahují z nich těžké energie, díky kterým poté trpí různými zdravotnímy problémy, které opět velmi dokonale poukazují na nemoce a problémy svých chovatelů a neposledně dobíjejí svým majitelům jejich neustále vybíjenou energii,
kterou oni díky své energetické závislosti pravidelně odevzdávájí vnějším podnětům.
Pořizování si zvírat je ve většině případů nevědomé z nedostatku sebelásky a ze strachu, protože si většina z náš chce do života přivést něco milého, hezkého, co nám pomůže ulevit od našeho vnitřního hněvu a bolesti.
Zvíře si v rodině vždy najde pána, svého žáka, kterého nejvíce zrcadlí a kterého svých chováním a projevy neustále učí.
Obvykle je to ten, který jako hlavní toužil po tom si zvíře pořídit a směřuje k němu nejvíce své pozornosti a energie.
V partnerských vztazích to vždy signalizuje stagnaci sexuální energie ženy a její nepřijetí, neuvědomění si své řídící role ve vztahu, která místo toho, aby si užívala se svým partnerem vášnívé sexuální hrátky, tak raději drbe psa.
Na vzájemném chování se jednotlivých zvířat k sobě i ostatním lidem jde pak vysledovat v jakém stavu se nachází jejich majitel.
Zuřivě stěkající pes za plotem, poukazuje na potlačený hněv svého majitele, pakliže je nám toto chování nepříjemné, je to také naše zrcadlo.
Pokud na procházce pes stěká na cizí fenu, signalizuje tím, že majitel fenky se nepřijímá,
pokud je to muž, má nepřijetí od svého otce, pokud je to žena, tak je to nepřijetím ze strany její matky.
V rodinách, po narození dítěte, pokud pes skáče na dítě a dělá žárlivé scény tomu,
kdo dítě aktuálně drží, tak tím signalizuje jeho energetickou závislost na ostatních, související nepřijetí, potlačený hněv a žárlivost.
Samozřejmě je tady také nevědomá rovina toho, jak naložit s tím, když se nám nelíbí to, co nám zvíře zrcadlí a když se nechová podle našich představ.
Zde poté přichází výcvik a snaha jedince přeprogramovat skrze podmínečné přijetí a ukotvení do strachu.
Poslechneš, dostaneš pamlsek.
Je potřeba si uvědomit, že je to opět náš starý dobrý program, podle kterého nás rodiče vychovávali a rozdělovali na ty hodné a zlobivé.
Díky strachu z toho, že my sami nejsme v životě dost, jsme si ho úspěšně přejali za svůj vlastní, abychom se cítili podmínečně přijati.
Tento program teď stejným způsobem aplikujeme ve výchově svých dětí a svého vlastního psa a neposledně v chování k ostatním.
Důsledky těchto činů vždy dříve nebo později přinesou své ovoce.
Než si zvíře pořídíme, ptejme se sami sebe, proč si ho opravdu pořídit chceme?
A buďme sami k sobě upřímní.
Snažme se uvědomit si význam toho, proč s námi zvířata jsou a co nás učí.
Naučme se respektovat jejich přirozenou osobnost, jejich přirozený životní prostor a snažme se opět návratit skrze jejich učení k původním hodnotám života.
Jednoho dne možná budeme opět svědky toho, že se k nám z přirozeného prostředí budou zvířata opět navracet beze strachu
a budou svobodně pobývat v naší přítomnosti.
