Víra

Víra je stav, kdy lpíme na nějaké konkrétní představě a souvisejícím tvoření a směrování vlastní energie v domnění, že nás naše konání podle této představy dovede k její realizaci a souvisejícímu prožitku.
Víra je opakem vědění, její pravost a důvěryhodnost je podložena námi neprožitou informací
nebo tvrzením na základě porozumění informacím z konkrétní představy a souvisejících domněnek.
Oproti tomu vědění, příchází z intuitivního vnímání a je vždy podloženo vlastními pocity a souvisejícími prožitky.
Je to tedy námi prožitý a procítěný stav.
Víru můžou samozřejmě formovat i informace plynoucí z vědění konkrétního jedince. je třeba si však uvědomit to o jaký typ informací se jedná, protože může být svázán pouze s prožitky a souvisejícím záměrem poznání dotyčného, který tyto informace předal.
Nicméně každá víra bez adekvátních prožitků je pro nás primárně nedůvěryhodná a je pro nás tedy možnou inspirací, pokud její obsah rezonuje s našimi pocity v srdci.
Ekvivalentem víry je pozornost.
Naši pozornost na konkrétním podnětu nám buďto drží záměr poznání naší duše a s ním spojená touha v srdci, poznat a prožít a nebo strach a s ním spojená představa a domněnky o tom, proč je potřeba tuto pozornost mít a setrvávat v ní.
Věříme tedy tomu, na čem dlouhodobě udržujeme svou vlastní pozornost, odevzdáváme zde svou vlastní energii a na oplátku k nám odtud proudí potřebná učící energie a související realitní projevy a informace.
Víra je tedy jakýmsi vírem energií, ve kterém jsme ustrnuli, uvízli naší pozorností na základě naší představy upevněné odpovídajícím myšlenkovým programem a do tohoto víru pravidelně a tvale odevzdáváme jejímu původci naši energii.
Zde je jasně viditelná zneužitelnost těchto energetických vírů.
Tyto zneužité energetické víry, které okrádají nevědomé o jejích vlastní energii jsou přítomné všude kolem nás, jsou hlavním nosným pilířem systému myšlení a jsou primárně vystavěny na strachu a také různě vrstveny, nadstavovány a propojovány.
Každý takový zneužitý energetický kanál nese dle záměru jeho stvořitele také odpovídající vibraci,
díky které je nevědomý věřící připoután k odpovídajícím životním dějům a udržován v permanentním strachu a souvisejícímu utrpení.
Velmi populární jsou implementace těchto konstruktů do systémové výchovy, do všech možných symbolů, náboženství, v ideologických naukách, v systémové vědě, ve zdravotnictví a školství.

 

Jak se příblížit k sebepřijetí?

Stále ke mě přicházejí dotazy, kde se lidé ptají na to, co to znamená sebepřijetí, jak se mohou příjmout, jak mohou překonat svůj vlastní strach a nevůli se posunout z nevíry do přijímání?
Je mi jasné, že bez chybějících vědomostí a adekvátních prožitků v dané oblasti, je člověk řízený rozumem na základě myšlenek a informací získaných z vnějšího světa, navyklý postupovat podle určitého návodu a související představy.
Potřebuje se tedy něčeho chytnout, tak jak je sám zvyklý ze systémové výchovy. V životě vnímáme pouze dva stavy, které se v každém okamžiku v nás neustále přepínájí.
První přirozený stav je, kdy přijímáme všechny příchozí energie a s nimi spojený životní děj, uvědomujeme si jejich spojitost s námi a nic neodmítáme a nic v sobě neblokujeme, nepotlačujeme. Rozum zde není propojen s myšlením, ale s intuitivním věděním, proto nic nenamítá a vše je nám příjemné. Na základě tohoto přístupu, tedy pravdivě interpretujeme tyto energie skrze naše projevené emoce a jsme takto sami sebou ve své podstatě a v souladu se záměrem poznání naší duše.
Druhým stavem je to, kdy tyto energie a s nimi spojené situace odmítáme neboli nepřijímáme a blokujeme, protože nám tak velí náš rozum, který se řídí tím, co mu v dané situaci řeknou s danou situací spojené myšlenkové programy.
Popíráme tak na základě našeho nevědomí, sebeneuvědomění jakoukoliv spojitost mezi námi a tím, co k nám přichází. Tyto stavy jsou v nás namíchány a prožívány skrze příjemné a nepříjemné pocity, kde nepříjemné pocity poukazují na zablokované energie na našem energetickém těle, které nás upozorňují na to, že situace ze kterých tyto energie vzešly jsme nepřijali, odmítli a tímto jsme se odklonili od záměru poznání naší duše.
Nepříjemné pocity odmítáme vždy pokud se řídíme myšlením, pocity jsou tedy interpretovány řídícími programy mysli, které jsou nastaveny na základě výchovy v systému a souvisejících vnějších představ o nás.
Pokud se tedy člověk chce dostat ze stavu nepřijímání do stavu přijímání, musí si dovolit upustit od svého lpění na představě, která mu znemožňuje odpovídající posun. Musí si tedy dovolit přiblížit se, připustit si možnost, že to čemu doposavad věřil a na základě čeho se v životě rozhodoval, není pravda vycházející ze záměru poznání jeho duše, nevychází tedy z pocitů jeho vlastního srdce.
Musí si pravdivě sám před sebou přiznat zda se v životě cítí šťastný a spokojený, tak jak aktuálně žije, čemu věří a podle čeho se rozhoduje a koná.
Na základě tohoto přiblížení se k sobě, ke svým pocitům, dochází k postupnému zpochybňování důvěry v myšlenkový systém a skrze nové přicházející prožitky následně i k posilování důvěry v sebe sama, ve vlastní pocity v srdci.

Pro úspěšné přiblížení se do stavu příjímání je potřeba připustit a příjmout následující:

• Nejsme oběti, nikdo z nás není a všichni máme spravedlivý život, přesně takový jaký si zasloužíme, Nespravedlnost neexistuje.

• Ve svém vlastním bezprostředním životě se nám děje pouze to co je v souladu se záměrem poznání naší duše a nebo to, čemu sami dobrovolně dáváme svou pozornost a související energii, tím, že nenásledujeme své duchovní vedení a rozhodujeme se v životních situacích na základě přicházejících myšlenek, tvoříme si tak podle nich představy a domněnky na kterých poté lpíme.

• Ve svém vlastním životě nemůžeme nikoho zachránit před jeho vlastními prožitky a souvisejícími zkušenostmi, které si sem přišel odžít. Naopak vměšováním se do cizích prožitků bez jejich souhlasu nám přináší do života odpovídající lekce a související poučení. Je potřeba si tedy uvědomit, že pro ostatní jsme v životě jen pouhou inspirací.

• Vše nepříjemné co pociťujeme v životních situacích s námi souvisí a poukazuje na to, jak to prožívali ostatní v minulosti, když jsme se k nim chovali stejným způsobem jako se oni nyní chovájí k nám. Týká se to i minulých inkarnací a situací na které si nepamatujeme. Námi stvořená a projevená energie prochází napříč časoprostorem v celém Stvoření a musí být na základě božích zákonů vyrovnána a také bude. 

Pozitivní myšlení

Z pohledu systémového přístupu se jedná se o snažení se, být neustále v příjemných pocitech a lpět na nich, kdy se člověk domnívá,
že si může vytvořit příjemný život na základě své vytvořené představy, díky které odmítá prožívat své nepříjemné pocity a s nimi spojené potlačené emoce a související strachy na které poukazují jeho karmická zrcadla, která mu nastavují všichni ostatní kolem něj.
Takovýto člověk nepřijímá v životě to nepříjemné a tím odmítá nést svou vlastní zodpovědnost za důsledky toho co v životě koná, včetně toho co vykonal v minulosti a jako připomínku těchto věcí,
si nese tuto zátěž ve formě nepřijatých energetických bloků na svém energetickém těle.
Neuvědomuje si, že to negativní, co k němu bezprostředně přichází, přichází proto, aby ho učilo poznat hodnotu toho pozitivního skrze učení se na negativních prožitcích a vlastních chybách
a neposledně mu umožnilo pochopit a přijmout význam duality a zákonů Jednoty a Energetického vyrovnání s poučením toho, co v životě znamená, když tyto zákony nerespektujeme a soustavně porušujeme.
Z pohledu duchovního nic jako pozitivní myšlení neexistuje. Je zde pouze přirozený život ve vysokých vibracích, díky vlastnímu sebepřijetí a související sebelásce.
Mysl je nástroj, který slouží pouze k odvádění pozornosti od sebe sama, tedy učí nás nebýt sami sebou,
je to nástroj poznání a uvědomění si oddělenosti od své vlastní podstaty.
Pokud pochopíme a uvědomíme si skrze adekvátní prožitky, že myšlení nás ke šťastnému životu nepřivede, je nám k dispozici intuitivní vědění skrze trvalé napojení v srdci, kde si uvědomujeme, že cesta každého z nás do vysokých vibrací štěstí a hojnosti vede pouze skrze sebepřijetí a přijetí vlastního života, ve kterém jsme odpovědní za vlastní pocity v srdci, pravdivě se o nich vyjadřujeme a na základě nich se v životě rozhodujeme a projevujeme vůči ostatním a bráníme své právo na základě znalostí pricipů bytí a souvisejích zákonů takoví být.

"Myslet znamená hovno vědět", proto si netvořme domněnky o tom jaký život je, ale učme se ho na základě vlastní sebelásky přijímat takový jaký je.

 

Utrpení

Jedná se o stav, kdy se rozhodneme naše pocity vyhodnocovat skrze myšlení, související programy a s ními spojenými vnějšími definicemi těchto pocitů. Primarně tak tyto pocity rozdělujeme na příjemné a nepříjemné. Na základě tohoto rozhodnutí, pak nepříjemné pocity a s nimi spojené potlačené emoce odmítáme prožít a pustit z těla ven.
Tímto způsobem vzniklé energetické bloky zadržujeme v těle a na jejich přítomnost nás neustále upozorňují všichni ostatní kolem nás, tím jak se k nám chovají.
Střídavě se v nás objevují kombinace pocitů strachu, bolesti, hněvu a vzteku, které se míchají v různých stavech depresí, agresí, úzkostí a paniky, neposledně jsou energetické bloky dobrým základem pro vznik různých typů nemocí.
Protože neustále nasloucháme a věříme myšlenkám, žijeme v domněnkách, že jsme chudáci, kterým je ubližováno a jsme tedy oběti vlastního utrpení. Protože trpíme potřebujeme se litovat.
Potřebujeme si ulevit a odložit, předat část své zátěže někomu, komu je nás líto, protože žije sám v utrpení a má potřebu se litovat a nebo najdeme někoho, koho můžeme nějakým způsobem obvinit z toho, že trpíme a on s pocitem viny si od nás zajíce v pytli převezme.
Tyto lidi ve svém životě vyhledáváme a stěžujeme si jim na to, jak to máme těžké, jak je to nespravedlivé, proč právě my musíme trpět, když se tak úpěnlivě celý život snažíme každému zavděčit, primárně svým rodičům, naplňovat jejich představy, být pouze tím hodným a poslušným.
Utrpení a jeho projevy má mnohočetný výukový rozměr a vede nás do prožitků, kde primárně pociťujeme, jaké to je nemít se rád a nahrazovat svou vlastní sebehodnotu tím co o mě říkají ostatní, žít na dluh, tím, že odmítám vyrovnávat své vlastní energetické působení a jsem ochotem přijímat pouze to "příjemné".
Základním krokem, jak se vymanit z utrpení a souvisejících programů "soudce a obět" je touha po změně. Je potřeba odvážit se překonat svou vlastní komfortní zónu s vědomím, že už to takhle nechci a být ochotem příjmout fakt, že můj vlastní život je spravedlivý, že mám své vlastní duchovní vedení a to nepřijemné co se mi v životě děje, jsem v minulosti dělal ostatním.
Nejsem tedy ani chudák a ani oběť, pouze jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je být v životě nezodpovědný za své vlastní pocity.
Je potřeba tedy odpouštět v sobě ostatním, což uvolní náš potlačený hněv a vztek a tím se zprůchodní energetické dráhy v těle a začnou se uvolňovat související potlačené emoce, které je potřeba si dovolit prožít. Je tedy potřeba si dovolit příjmout všechny své negativní stránky a související špatnosti a chyby, poučit se z nich a snažit se je dál v životě neopakovat.
Je nutné si uvědomit, že každý z nás je dokonalý takový jaký je, ve svých pocitech v srdci, tam je ukryta pravda o každém z nás. Každý z nás má největší hodnotu v sobě samém a do společného celku příspívá z nadbytku své vlastní sebelásky.
Jakmile je přesunuta pozornost zpět do našeho srdce a souvisejících pocitů, dochází k napojení na vlastní nekonečný energetický zdroj.
Tím, že se rozhodujeme na základě pocitů v srdci a pravdivě je vyjadřujeme již netvoříme karmu a ani související energetický dluh.
Žijeme tak šťastný život s ostatními ve vysokých vibracích v hojnosti, ukotvení ve své vlastní božské podstatě.

 

Vědomá práce s medicínou

Náš život je medicína.
Do nejnižší reality ve Stvoření jsme se přišli učit, léčit, uzdravit svou duši, své tělo, probudit se a stát se člověkem ve své pravé podstatě dle původních principů, hodnot a záměru poznání, které lidská rasa od počátku svého stvoření nese.
Jednou z nejsilnějších a nejúčinnějších cest probouzení a souvisejícího léčení je práce s šamanskými medicínami.
Hlavním cílem této práce je opět se naučit cítít, vnímat své tělo, své vlastní pocity a na základě nich se naučit v životě rozhodovat a nést za toto rozhodování zodpovědnost, tímto se postupně odpojit od systému myšlení.
Naučit se pracovat s nepříjemnými pocity, uvědomit si příčinu toho, co se za nimi skrývá, jaké jsou v nich obsaženy informace a z čeho pramení.
Pochopit význam tohoto učení, příjmout ho s láskou a na základě tohoto uvědomění, již dále nepodporovat ve svém vlastním životě věci, které nerezonují s naší podstatou a které nevedou k lásce, štěstí a spokojenosti.
Je potřeba si uvědomit, že žádná medicína za nás nic nevyřeší, pouze nám způsobem odpovídajícím našemu sebeuvědomění ukazuje to, jak žijeme, jak se chováme a přistupujeme sami k sobě a tím i k ostatním a všemu kolem nás.
Spousta lidí pracuje s šamanskými medicínami nevědomky, tím, že je používá primárně jako úklidový prostředek a nebo jako lístek do kina.
Jakmile se dostaví nepříjemné pocity a související prožitky, snaží se jich co nejrychleji zbavit,
protože se domnívají, že jim tyto prožitky nepatří a že si je nezaslouží, protože si vytvořili představu o této prácí, ve které to bude vše primárně hezké.
Tento nevědomý přístup klasifikuje tuto vzniklou situaci jako "Bad trip" a snaží se různým technickým snažením, jako je například dávkování, set a setting ovlivňovat chování těchto nástrojů poznání v domněnkách, že se tak vyhnou svým vlastním nepřijatým problémům a souvisejícím strachům.
Toto je opět jasným zrcadlem nezodpovědného chování v životě, kdy člověk pouze bere a vysává pozitivní energie ostatních a není ochotem vyrovnávat své energetické dluhy vůči ostatním, popírá tedy svá karmická zrcadla, tím, že v životě nepřijímá to "nepříjemné", tedy svou vlastní nepřijatou temnotu a související energie.
V praxi se to projevuje tak, že se takovýto účastník ceremonie snaží usilovně zbavit nepřijemného pocitu a související těžkosti tím, že se snaží vyvolat například zvracení, zvýšením dávky primární medicíny a případně dalších podpůrných medicín jako je například Rapé.
Má potřebu se před nepřijémnými pocity chránit a všemožnými způsoby je v sobě potlačovat, přehlížet, utlumovat je a popírat jejich existenci.
Hlavními hesly těchto komfortních zón nezodpovědnosti za své vlastní pocity je "Pohoda, klídek, tabáček, kafíčko" a hlavně mít za každou cenu permanentní úsměv na tváři, který je ve stádiích nesnesitelného vnitřního pnutí značně křečovitý.
A samozřejmě neustále se s ostaními utvrzovat v tom, že jsme "v pohodě".
Vědomá práce s medicinou je cesta pravdy, cesta zodpovědnosti, bez přetvářky, bez masek.
Je to cesta sebepřijetí, přijímání svých vlastních pocitů bez domněnek, bez soudů, hodnocení a kritik s vědomím, že je to tak správně.

 

Bdělost

Být bdělý znamená být ostražitý, pravdivý, zodpovědný za své vlastní pocity a jejich vyhodnocování skrze intuitivní kanál. Mít tedy neustále pozornost ve svém srdci, nenechat se vtáhnout vnějšími podněty do strachů a neunikat tím k myšlení a souvisejícím domněnkám vedoucím k sebeklamu, sebepopření, následnému vibračnímu pádu a související hloubce oddělenosti od vlastní podstaty.
Bdělost je zodpovědnost, stav uvědomění, který hlídá u sebe každá vědomá žena a vede k němu svého muže a své děti.
Bdí tedy nad svou rodinou, nad svým rodem a udržuje prostředí domova ve vysokých vibracích šťastného života. Díky tomuto uvědomění žena usměrňuje tvořivou energii svého muže a ostatních ve své rodině, tak, aby nebyla destruktivní a byla v souladu s božským Zákonem Jednoty.
Ideálním stavem je pak to, když jsou oba partneři bdělí a vzájemně hlídají, aby byli oba stále ve svých srdcích.
Úlohou bdělého muže je hlídat moc své ženy, aby se nestala panovačnou a nezatoužila s ní ovládat a manipulovat ostatní.
Bdělost vede člověka životem do přímého propojení s jeho záměrem poznání, do vysokých vibrací a souvisejícího děje, plného radosti, štěstí, hojnosti a naplnění.V této době je tedy velmi důležité, aby si hlavně ženy plně osvojili tento stav uvědomění, byly zodpovědné samy k sobě a pracovaly na svém přesunu pozornosti do svých srdcí a vedli k tomu také své muže a děti.
Díky bdělých ženám tak nabere lidský rod opět potřebnou sílu, vezme si zpět svou ztracenou moc a schopnost bránit se v realitách Stvoření, bránit tak i svůj domov ve všech úrovních bytí naší Země.

Práce není zajíc, nikam neuteče

Základem vědomé práce při sebepřijímání se do celistvosti je znalost základních principů bytí a touha na sobě duchovně pracovat.
Tato práce je v prvé řadě o léčení našeho energetického těla a uvolňování potlačených emocí a strachů, tím, že si je dovolíme prožít.
V prvé řadě se rozhodneme překonat, popřít s potlačenou emocí souvisejícící myšlenkový program a s ním spojený strach, který nám blokuje tuto emoci v těle.
Život a s ním spojený děj se dá pouze přijímat, odpadá nám tedy potřeba používat myšlení a z něj pocházející představy k tomu, abychom si tvořili domněnky o tom co bude a vzdali se konečně iluze toho, že se budou dít věci podle našich představ.
Na to můžeme v klidu zapomenout.
Vše co se nám v životě bezprostředně děje souvisí s úrovní naší aktuální vibrace a souvisejícím uvědoměním a dokonale nás zrcadlí a nebo vyzývá k sebevyjádření.
Každá situace nám v nás poukazuje na to příjemné, přijaté a nebo nepříjemné, to co jsme v sobě ještě nepřijali. Takže jakákoliv snaha odmítnout prožít to nepříjemné od ostatních, vytváří pro jistotu energetický blok na našem energetickým těle v místě, které odpovídá povaze této informace a souvisejícímu učení, abychom si uvědomili, že to co si máme prožít a uvědomit my sami za nás nikdo neodmaká a neodžije a nezapoměli na to, že tuto práci máme v těle uloženou.
Nevyřeší to za nás modlitby, chození do kostela, hromadné meditace, andělé, zasvěcování, magie, vesmírní přátelé z Plejád, prostě nikdo, jsme v tom úplně sami.
A proč?
Protože to tak chceme prožít z vůle svých vyšších Já, neposledně z vůle vlastní duše.
Je tedy potřeba si uvědomit následující:
 

• Život je ke každému spravedlivý a vše co se mu děje je v souladu s vyšším božským řádem

• Každý z nás sám o sobě je příčinou toho, jaký život má a co se mu v něm děje, nespravedlnost neexistuje

• Každý z nás nese odpovědnost pouze sám za sebe, za své jednání, nemůžěme nikomu pomoct, pouze inspirujeme

• Nevědomá pomoc ostatním na základě vlastního strachu a nerespektování vyššího božského řádu nám tvoří karmu, kterou si budeme muset odžít

• Je nezbytně nutné se pravdivě vyjadřovat o svých pocitech v srdci a na základě nich se v životě rozhodovat

• Každý z nás si do života přinesl svůj vlastní záměr a související úkoly, které souvisí s duchovní evolucí a cestou lidské rasy, za které nese v rámci lidstva jako celku odpovědnost

• Nikdo z nás tady není oběť a nikdo z nás nemusí trpět pokud po tom sám již netouží

• Každý z nás má své vlastní vedení, své vyšší Já, svou duši, která je s námi neustále ve spojení skrze naše tělo a dění v našem životě a skrze nemoce, úrazy, nehody nám signalizuje co děláme v životě špatně a jak moc se odchylujeme od našeho záměru poznání

• V myšlenkách není pravda, která by nás dovedla k naší božské podstatě, vědění a souvisejícímu sebepřijetí do celistvosti

•  Láska je v prvé řade umění příjmout to nepříjemné a to je náš hlavní úkol, který se neustaále učíme a se kterým do této reality naše duše přišla

• V našem životě ničeho nelitujeme, není zde žádný trest a ani vina, pouze poučení o tom, jaké to je, když nám ostatní dělají to, co jsem jim předtím dělali my sami

• Neznalost vyššího božského řádu a souvisejících zákonu neomlouvá a nezlehčuje přísná pravidla učení
  
  
• Nejsme bez pomoci, pokud je žák připraven, učitel se vždy v pravý okamžik objeví

Sílá smyslů

Pro interakci s naší realitou má naše lidské tělo k dispozici smysly.
Nevědomý člověk používá ve svém těle velmi omezeně základních pět smyslů, zrak, sluch, hmat, chuť a čich.
Je to z toho důvodu, že místo přirozeného propojení svých smyslů s pocity v srdci, přemosťuje tuto schopnost rozumová rovina postavená na programech myšlení.
Každá informace proudící z našich smyslů je tedy našim rozumem vyhodnocováná vnějším systémovým pohledem, který jsme si adaptovali v rámci systémové výchovy.
Vědomý člověk využívá tyto smysly v jejich původních možnostech.
Díky jejich propojení s pocity v srdci a souvisejícím věděním, je tak každá informace z našich smyslů obohacená o informace z intuitivního kanálu.
Každá lidská bytost má na své duchovní úrovni mnoho silových zvířat, která nás propojují se Zemí.
Každá tato zvířecí bytost, její duchovní vyspělost a související dary,
umožňuje díky propojení s lidskou bytostí další individuální rozšířené vnímání a využívání naších smyslů.
Vědomé užívání naších smyslů nám umožňuje získavat pravdivé informace o všem vnějším kolem nás, vnímat jeho nesoulad a odklon od pricipů bytí.
Zrak umožňuje vidět nesoulad v těle i prostředí, například možnost vidět věci v jejich dokonalé podobě dle původních předloh. Sluch umožňuje slyšet nesoulad ve zvucích, například zabarvení hlasu, které nerezonuje s předanou energií.
Hmat umožňuje energetické působení a přijímání a načítání informací z energetického těla.
Chuť umožnuje vnímat nesoulad v tom co ochutnáváme.
Čich umožňuje vnímat nesoulad v pachách. Smysly jsou samozřejmě systémem záměrně potlačovány a díky preferenci myšlení je také přeprogramován jejich význam.
Hezkým příkladem jsou pachy, kdy si lídé na tělo stříkají různé parfémy a tělové přípravky, aby přebili přirozený pach těla, který o nich prozrazuje vše a nese jasnou informaci o tom, zda se k sobě partneři hodí a co mají v nesouladu.
Pokud si partneři přirozeně nevoní je to signál vzájemného nepřijetí související s vlastním nepřijetím a to vede k tomu, že místo přirozeného hledání toho, proč nám partner nevoní, máme doma vedle sebe náš oblíbený parfém.
Jakmile začneme naše smysly používat správně, tedy vědomě, zjistíme, že naše vnímání má mnohem větší a barvitější rozměr a posune nás zase o kus dál v našem přijetí se do vlastní celistvosti.

 

Inkarnát

Jsem inkarnát, fragment vědomí své padlé duše, mám dar lidského těla.
Má duše musela opustit bájný E-Den, oblast na planetě Tara, vyšším vědomí Země, kterou jsme jako lidstvo zničili vlastní nevědomostí.
Vytvořenou karmu si již několik miliónu let odžíváme na Zemi.
Záměrem poznání mé duchovní bytosti je poznávat se a prožívat se v lidském těle se souvisejícími dary na těle planety Země, následovat zde svou lidskou rasu a její rod na cestě její duchovní evoluce a sloužit po tuto dobu jejímu účelu ve Stvoření.
V této inkarnaci, která je mou poslední v realitě 1-3D Země, jsem přišel prožít s ní vzestup a související tělesnou transformaci do vyššího stavu bytí, zpět do reality 4-6D Tara.

Co se ode mě v rámci této fáze života očekává:

• probudit své duchovních kvality a související dary

• osvojit si vědomostí o principech bytí a souvisejících zákonechvyššího božského řádu

• řídit se těmito principy při práci na vlastním sebepřijetí docelistvosti,uvolnit všechny emoční bloky a související strachyna mém vlastním energetickém těle v astrálu 4D

• převzít zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci a pravdivě se o nich vyjadřovat

• vymanit se z nadvlády myšlenkových programů a dosáhnout trvalého napojení v srdci

• ukotvit se ve vlastním rodu, rodině, roli

• narovnat si, pročistit a uzavřít všechny důležíté vztahy, prioritně se svými rodiči, partnerem a dětmi

• prožívat vědomě své božství ve svém vlastním těle

Po dokončení transformačního vzestupného cyklu bude můj fragment vědomí opět součástí vědomí mé duše. Mé tělo bude opět obnoveno se všemi dary do výchozího stavu buněčné nesmrtelnosti dle původních božských předloh. Hmotná realita bude uhlíko-křemíková a v káždé z mých tělesných buňek bude plně aktivních 12 vláken DNA.
Budu opět zase tam, odkud jsem jako člověk pro své zkušenosti přišel, budu zpět ve svém zapomenutém a ztraceném domově.

 

Domácí mazlíčci

Spousta lidí si pořizuje domácí mazlíčky pro své vlastní potěšení, radost, aby se necítili v životě sami a opuštění a neposledně jako módní doplňek, který přispípá k doplnění celistvosti jejich systémové identity a společenského vnímání.
Během svého života jsem poznal a měl několik psů a jiných zvířat, takže převážně čerpám z vlastních zkušeností.
Historie soužití zvířat a lidí sahá až daleko do zlatého věku atlantské civilizace,
kdy k lidem v dobách vysokých vibrací z přírody volně přicházely a odcházely například kočkovité šelmy a jiná zvířata a svobodně pobývaly v jejich blizkosti.
Nebyla zde potřeba nic chovat, ochočovat ani zdomácňovat, protože místo nizkovibračního strachu zde bylo přítomno vlastní božské uvědomění a související bezpodmínečná láska ke všemu živému.
Postupným pádem lidstva do nízkých vibrací strachu, došlo k zásadním změnám v uvědomění a životě lidí, začal zde převažovat rozum spojený s myšlením a s ním spojený strach a dravčí chování.
Objevila se touha zvířata lovit, chovat je, zabíjet je a neposledně jíst, což nám tak nějak přetrvalo dodnes.
Na důkaz našeho duchovního uvědomění a související bezpodmínečné lásky, je neustále bereme z jejich přirozeného prostředí a chráníme je před námí v rezervacích, v zologických zahradách a chovných stanicích, kde je různě křížíme, šlechtíme, množíme atd.
Dle zákona jednoty ve Stvoření jsou si všechny bytosti, včetně těch zvířecích rovny bez vyjímky a mají právo na svou cestu životem ve svém vlastním prostoru.
Proto je jakékoliv omezování zvířat v rozporu s tímto zákonem.
Ano, spousta lidí řekne, že se k nim chová hezky a že jsou u nich jejich mazlíčci spokojení, ale bere někdo z nich v potaz, že se těch zvířat nikdo neptá, jak to vnímají ony.
Představme si, že se nám narodí malé dítě a za pár dní se na něj přijde někdo podívat, bude se mu moc líbít a řekne vám, že by si ho vzal domů jako hračku pro své děti, aby se s ním mohly večer poňufat u televize.
No a vy mu ho samozřejmě bez váhání s úsměvem na rtech prodáte a aby se mu neztratilo a bylo zdravé, tak ho ještě naočkujete a pod kůži mu vpálite čip.
Řekl bych, že žádná matka neodolá této představě a stejně tak je z toho nadšená i ta zvířecí máma u každého svého potomka, kterého čeká tato skvělá budoucnost.
Duchovní evoluce a s ní související učení od dob zlatého věku Atlantidy značně pokročilo a také zdomácnělá zvířata dnes zastávají významnou úlohu učitelů sebepřijetí.
Řiká se "Jaký pán, takový pes" a v tomto je obsaženo vše.
Zvířata k nám tedy přicházejí proto, aby nás učila, aby nám zrcadlila to, jak se v životě chováme a co jsme v sobě ještě nepřijali.
Zapojují se tedy do této činnosti stejným způsobem jako všichni ostatní kolem nás.
Zvířata svým chováním tedy přímo zrcadlí stav sebepřijetí svých majitelů, stahují z nich těžké energie, díky kterým poté trpí různými zdravotnímy problémy, které opět velmi dokonale poukazují na nemoce a problémy svých chovatelů a neposledně dobíjejí svým majitelům jejich neustále vybíjenou energii,
kterou oni díky své energetické závislosti pravidelně odevzdávájí vnějším podnětům.
Pořizování si zvírat je ve většině případů nevědomé z nedostatku sebelásky a ze strachu, protože si většina z náš chce do života přivést něco milého, hezkého, co nám pomůže ulevit od našeho vnitřního hněvu a bolesti.
Zvíře si v rodině vždy najde pána, svého žáka, kterého nejvíce zrcadlí a kterého svých chováním a projevy neustále učí.
Obvykle je to ten, který jako hlavní toužil po tom si zvíře pořídit a směřuje k němu nejvíce své pozornosti a energie.
V partnerských vztazích to vždy signalizuje stagnaci sexuální energie ženy a její nepřijetí, neuvědomění si své řídící role ve vztahu, která místo toho, aby si užívala se svým partnerem vášnívé sexuální hrátky, tak raději drbe psa.
Na vzájemném chování se jednotlivých zvířat k sobě i ostatním lidem jde pak vysledovat v jakém stavu se nachází jejich majitel.
Zuřivě stěkající pes za plotem, poukazuje na potlačený hněv svého majitele, pakliže je nám toto chování nepříjemné, je to také naše zrcadlo.
Pokud na procházce pes stěká na cizí fenu, signalizuje tím, že majitel fenky se nepřijímá,
pokud je to muž, má nepřijetí od svého otce, pokud je to žena, tak je to nepřijetím ze strany její matky.
V rodinách, po narození dítěte, pokud pes skáče na dítě a dělá žárlivé scény tomu,
kdo dítě aktuálně drží, tak tím signalizuje jeho energetickou závislost na ostatních, související nepřijetí, potlačený hněv a žárlivost.
Samozřejmě je tady také nevědomá rovina toho, jak naložit s tím, když se nám nelíbí to, co nám zvíře zrcadlí a když se nechová podle našich představ.
Zde poté přichází výcvik a snaha jedince přeprogramovat skrze podmínečné přijetí a ukotvení do strachu.
Poslechneš, dostaneš pamlsek.
Je potřeba si uvědomit, že je to opět náš starý dobrý program, podle kterého nás rodiče vychovávali a rozdělovali na ty hodné a zlobivé.
Díky strachu z toho, že my sami nejsme v životě dost, jsme si ho úspěšně přejali za svůj vlastní, abychom se cítili podmínečně přijati.
Tento program teď stejným způsobem aplikujeme ve výchově svých dětí a svého vlastního psa a neposledně v chování k ostatním.
Důsledky těchto činů vždy dříve nebo později přinesou své ovoce.
Než si zvíře pořídíme, ptejme se sami sebe, proč si ho opravdu pořídit chceme?
A buďme sami k sobě upřímní.
Snažme se uvědomit si význam toho, proč s námi zvířata jsou a co nás učí.
Naučme se respektovat jejich přirozenou osobnost, jejich přirozený životní prostor a snažme se opět návratit skrze jejich učení k původním hodnotám života.
Jednoho dne možná budeme opět svědky toho, že se k nám z přirozeného prostředí budou zvířata opět navracet beze strachu
a budou svobodně pobývat v naší přítomnosti.

 

Lidská sexualita

Přirozená sexualita člověka vychází ze základního principu tvoření v jednotě, kdy se v nadřazeném vědomí vydělí do sebe další vědomí se záměrem poznat a prožít zvolenou představu.
Toto vědomí je vyplněno magnetickým ženským principem, který k sobě a do sebe přitahuje elektrický princip mužský, který v ženském prostoru tvoří.
Tímto způsobem je tvořeno vše stvořené ve Stvoření.
Na základě těchto pravidel tvoření v jednotě, je tedy jediná správná kombinace sexuální oriantace a správně nastavených polarit, přirozený vztah ženy a muže.
Vše ostatní má pouze učící význam a je jasným odkloněním se od Zákona Jednoty, abychom skrze negativní zkušenost poznali hodnotu toho pozitivního. Tímto si duše člověka na základě vlastního záměru poznání nastavuje své tělesné předlohy tak, aby tento požadovaný stav mohla prožít.
Duše, která si přichází do života prožít odlišnou sexuální zkušenost a související orientaci, tak nepřichází jen pro svou vlastní zkušenost, ale vždy tím dává najevo svému okolí určitý nesoulad v této rovině. Přináší tedy zprávu pro rodinu, do které se člověk narodil a zároveň také celému rodu.
Pakliže se narodí holčička, která se rozhodné pojmout do života ženského partnera, je to jasným signálem silného rodového nepřijetí karmických lekcí na straně žen, které jim v minulosti udělili muži. Žena tak skrze své potlačené ženství a související nepřijaté emoce, bolesti, hněvy, strachy dává najevo celému rodu, obzváště pak celé ženské línii, svou nesympatii k opačnému pohlaví a poukazuje tak na neochotu žen pracovat na vlastním sebepřijetí, které vede k oslabování a postupnému zániku celého rodu.
Obdobná situace je i u chlapce, který se rozhodne pro život se stejným pohlavím. Opět to je signál do rodu, tentokrát pro mužskou línii, kde tedy muží v minulosti nepřijali lekce od žen.
V obou případech je zde jasně dáváno najevo s velkým vykřičníkem, že takto to dál opravdu nejde. Vždy je to signálem toho, že v daném rodu jsou nevědomé ženy, které nedokáží vycítit postupně se zesilující nesoulad a odklon od přirozeného řádu.
Je tedy potřeba, aby se obzvláště ženy návratily k původním principům bytí a hodnotám lidské rasy, byly si jich vědomy a jako učitelky a strážkyně nejvyšších principů lásky byly zodpovědné za své pocity ve svém srdci a s nimi souvisejícího vědění. Udržovaly toto vědění ve svém rodu a předávaly ho neustále dalším generacím.

 

Nevěra ve vztahu

Vztah ženy a muže je vždy učící a je vždy dohodnutý před inkarnací do života na duchovní úrovni.
Duše muže i ženy se zavazují tomu, že se budou vzájemně učit lásce a s ní souvisejícím věcem, které si do tohoto vztahu předsevzali.
Nezřídka je do vztahu spojuje také společná karma. Porušení této vzájemné dohody a následný útěk z učení, tedy opuštění učícího vztahu jednoho z partnerů se říká nevěra.
Nevěra je vždy nevědomá. Dochází tedy primárně k tomu, že jeden z partnerů neunese intenzitu učení a souvisejících prožitků, když mu ten druhý zrcadlí a svým chováním přehrává jeho samotného, tedy jaký byl, když v minulosti dělal to stejné ostatním.
Díky nevědomé rovině a aktivnímu programu oběti, dotyčný věří, že mu je soustavně ubližováno a snaží se z učení uniknout.V systému je za nevěru ve vztahu považováno to, že jeden z partnerů má sexuální styk s jiným partnerem než s tím, kterému se zavázal.
Ve vědomé rovině je to opět zrcadlo tomu druhému, který se považuje za podvedeného, aby pocítíl jaké to je, když on sám byl v minulosti nevěrným. Sexuální nevěra je vždy únikem, kdy je dotyčný přijímán podmínečně ze strany svého partnera, tyto podmínky neakceptuje a v některých případech není přijímán vůbec, nezřídka také trpí závislostí na fyzickém sexu.
Pak si automaticky ke své nevěře vyhledává takový protějšek, který má v sobě přesně to. co jeho partner v sobě nepřijímá. Žena, která nemá v sobě přijatou mrchu, děvku a další negativní cnosti toto vše vyzařuje, nepřijímá sebe a tím i svého muže a ten jakmile se jeho bolest z nepřijetí stává neúnosnou se nejprve stává agresivním díky potlačenému hněvu a poté buď rezignuje a utápí svůj žal v alkoholu, drogách, případně dalších látkách odvádějící pozornost od jeho vlastní bolesti a nebo uniká tím, že si k sobě hledá takou partnerku, která tyto cnosti u sebe přijímá nebo u ní vyloženě dominují, případně kombinuje obojí dohromady.
Naopak zase tato nová partnerka většinou v sobě nepřijímá to, co první partnerka v sobě přijímá, takže i zde muž velmi brzo po počátečním vzplanutí narazí na další svá nekompromisní zrcadla.
Tímto se většina účastníků tohoto učení díky nevědomé rovině neustále cyklí ve stejných situacích s obdobnými partnery. To samé samozřejmě platí i u ženy, která si přitáhne do vstahu muže s nepřijatým mužstvím, kde je nepřijatý hajzl, kretén, děvkař apod.
Tuto energii žena na nevědomé úrovní rovněž cítí a touží poznat a postrádá ji ve svém sexuálním potěšení, takže si při svém úniku hledá přesně takového partnera s těmito dominujícími kvalitami.
Je teda potřeba si uvědomit, že pokud je v parnerství nevěra, je to spravedlivé poučení pro oba partnery. Pokud je muž nevěrný ženě, je to z toho důvodu, že si žena nepřijímá svou vlastní nevěru a další roviny v oblasti její sexuality.
Díky nahromaděnému hněvu a vzteku v játrech, žlučníku a bolesti v srdci má potlačenou sexualitu a související energetické dráhy. Přirozené vnímání a rozhodování se pocity v srdci je přemostěno rozumem a s ním spojenýmy programy myšlení a udržováno strachem tento stav opustit.
Obvykle bývá tento stav posílen podmínečným přijetím ze strany vlastní matky a s tímto spojenou energetickou závislostí na ostatních.
Pokud je žena nevěrná muži, je situace obdobná, muž si tedy rovněž nepřijímá svou vlastní nevěru z minulosti a další potlačené emoce a strachy v oblasti své sexuality a rovněž bývá tento stav posílen nepřijetím ze strany vlastního otce.
Důležité tedy je, uvědomit si, že věrný může být pouze každý sám sobě, svým vlastním pocitům v srdci, svému záměru poznání a tím i svému partnerovi se kterým byl ve svém srdci svázán, což souvísí i s tím být si vědom toho, že do vzájemné harmonické lásky se každý vztah musí dopracovat až na základě vlastního sebepřijetí každého z partnerů.

 

Význam rodu

Jedním ze základních smyslů existence člověka je zachování a udržování jeho rodové línie.
Na počátku stvoření lidské rasy byli první lidé androgynní (oboupohlavní), v každém těle se prožíval zárověň princip ženský i mužský.
S postupem vývoje duchovních bytostí došlo i k evoluci lidských těl a díky touze po prožití oddělenosti jednotlivých principů v nezavíslých tělech, tak vzniká samostatné ženské a mužské tělo.
Podle zákona jednoty ve Stvoření je hlavou rodu ženský princip, jakožto učitel lásky, tvůrce prostoru a nositel souvisejícího vědění.
Vědomá žena vytváří rodinu, prostor pro svého muže a pro jejich děti, uvědomuje si svou roli a má zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci. Vede tak muže k sebepřijetí, tím že ho bezpodmínečně přijímá svým srdcem, fyzickým tělem a hlídá a usměrňuje jeho energii tak, aby nebyla destruktivní.
Přijatý muž tvoří v jejím prostoru pro její radost, potěšení a hlídá, aby jí její moc nevlezla do hlavy a ona tak z rozumu neopustila své srdce a nestala se panovačnou a chtivou.
Dle pradávných tradic si vědomé ženy, které si přitáhly muže do svazku, svazovaly vlasy do copů a dávaly tak najevo, že ctí božský řád a svůj vlastní rod.
Cop se skládal ze tří pramenů symbolizujících božskou trinitu Duch, Matka, Otec.
Rodový strom také symbolicky poukazuje na nekonečný proces tvoření ve Stvoření.
Je zde důležité uvědomění vztahových rovin a s ními spojených zrcadel, které poukazují na dosažené duchovní kvality a s nimi související uvědomění jednotlivých jedinců.
Kvalitu rodu vždy určuje duchovní vyspělost a uvědomění ženské línie. Tam kde vede a učí vědomá a silná žena, tam se rodí a vyrůstají silní a vědomí muži. Na svých potomcích pak sledujeme, jakou energii jsme investovali do našeho vlastní duchovního rozvoje, zda náš rod sílí a žije díky vlastnímu sebeuvědomění štastný život plný hojnosti a nebo zda přežívá v utrpení v různých nemocech a generačních zátěžích.
Záměrem poznání člověka a jeho lidské rasy bylo také poznat a prožít důsledky porušování Zákona Jednoty. Došlo tedy také k tomu, že řídící rodovou roli převzal mužský princip.
Nejprve tak ženy opustili svá srdce tím že upřednostnili v rozhodování se rozum a s ním spojené myšlení a zatoužili po moci a postupně skrze karmické lekce tuto úlohu na dlouhou dobu převzali muži.
Tímto počinem byla lidská rasa hnaná do úpadku, vibračního pádu a s ním spojenými lekcemi a prožitky, z jejichž důsledků se dnes snažíme zotavit.
Jakmile se ženy opět přijmou, získají svou ztracenou sílu, příjmou své muže, napojí se svým srdcem na svůj rod a chopí se své původní řídící role v rodu, navrátí se naše civilizace opět k původním hodnotám tvoření v jednotě, kde každý z nás tvoří z lásky k sobě a k naší Zemi, jsme věrní našim srdcím a takto propojeni každý z nás s vlastním rodem.

 

Leonines (Lví lidé)

Jsou to strážci Země, původní božská rasa Elohei-Elohim Leonine Anuhazi, zakladatelé Siria B a Aramantény v souhvězdí Lyry.
Aramanténa je nejvyšší úroveň vědomí naší Země.
Anuhazi je původní sémantický jazyk ze kterého vznikla čeština.
Tyto bytosti se od pradávna inkarnují do realit Země, aby pomáhali lidské rase projít obtížnými obdobími hvězdných cyklů.
Přinášejí původní učení o zákonech Stvoření, o principech lásky a jednoty.
Pomáhají opravovat poškozenou genetiku a udržovat při životě významné původní rodové línie a chránít tak lidstvo před neustálými útoky vesmírných dravců.
Symbolem této rasy je velký bíly lev a s ním spojená strážcovská ochranná síť.
Na památku strážců bílého lva byla v roce 46 459 před n. l. postavena Sfinga v Egyptě, původně se lví hlavou.
Po pádu Atlantidy a opětovné okupaci Země rasami Annunaků se museli strážci stáhnout. Sfinze byla poté uražena lví hlava a nahrazena hlavou annunackého bojovníka, aby takto připomínala tuto tvrdou lekci, která byla a bude v budoucnu lidstvu dravčími rasami udělena.
Římané označovali ve svým mapách místa, kde se nacházeli strážcovské rody pověstným "Hic sunt leones" "Zde jsou lvi"
Ne náhodou se Česko jmenuje Bohemia (Bohem-i-Já).
Ne náhodou se nacházi na srdci naší Země.
Ne náhodou máme ve státním znaku bílého lva s dvojitým ocasem, symbolizujícím soulad ženského a mužského principu.
Ne náhodou se zde vždy inkarnovaly velmi staré a vyspělé duchovní bytosti.
Jsme malý národ s velkým srdcem, ve kterém je ukryto a střeženo velké tajemství a nese původní hodnoty duchovní podstaty celého lidstva.

 

Princip léčení

Ten kdo ztratil svou moc, stal se bezmocným a posléze nemocným.
Léčením tedy rozumíme znovunabývání vlastní moci a s ní souvisejícího sebeuvědomění a sebepřijetí.
Nejvyšší princip léčení je vlastní bezpodmínečné přijetí.
Síla léčitele, který používá tento princip tkví v tom, že on sám má v sobě přijatou vlastní temnotu, uvědomil si význam duality a respektuje nadřazený vyšší božský řád.
Touto dosaženou vibrací a s ní spojenými energiemi pak působí na ostatní, ti se cítí v tomto energetickém poli bezpodmínečně přijati a pokud to není v rozporu se záměrem jejich duše,
dovolují si uvolnit a prožít své potlačené emoce a s ními spojené energetické bloky.
Základní podmínkou úspěchu je tedy to, že pouze to co léčitel v sobě přijal, je schopen příjmout u ostatních a tím i oni si dovolí se v jeho přítomnosti léčit a uzdravit.
Pokud se léčitel snaží rozumem tlačit do léčení vlastním chtěním a lpěním na vlastní představě,
není tedy dostatečně připraven a uvědomělý, pociťuje vždy u nemocného vše co si sám nepřijal jako karmické zrcadlo s následným úbytkem vlastní energie.
Další možnosti léčení patří již do oblasti magie, kde se používá sílá a energie prostředníka.
Zde tedy přebírá neschopnost léčitele příjmout nemocného díky vlastnímu nepřijetí léčeného problému bytost, která tuto schopnost má a poskytuje tuto energii nemocnému místo léčitele, který je zde pouze v roli sprostředkovatele léčení.
Tento způsob ovšem pro léčitele znamená téměř vždy karmický závazek, který bude dříve nebo později nucen vyrovnat.
Vyjímkou jsou spirituální léčitelé s duchovní kvalitou šamana, kteří mají podporu bytostí, jejichž sílu využívají ke své práci a mohou tímto způsobem přirozeně pracovat.

 

Cesta proměny

Starý svět se bortí a vše co s ním kdy souviselo se požírá zevnitř vlastní nenažraností a neochotou vzdát se iluze vlastní oddělenosti a příjmout se, přijmout svou pravou podstatu a s ní související nové životní změny a výzvy. Již nelze dál přehlížet naše vlastní pocity, obavy, potlačené bolesti, vzteky a hněvy, které se derou na povrch.
Strach a panika jsou hlavními koordinátory těchto právě probíhajících očistných a transformačních procesů a třídí to jemné od hrubého. Je soustavně prověřována naše víra, uvědomění a hodnoty. Bojíme se snad přijmout fakt, že jsme součást Boha, že jsme to všechno stvořili a chtěli to takhle prožít?
Bojíme se všeho co souvisí se smrtí i přesto, že víme, že jsme v absolutnu věční a v iluzi Stvoření nesmrtelní? Bojíme se být sami sebou, protože si myslíme, že sami nejsme pro sebe dost?
V našem životě nelze nic ztratit kromě nás samých, vše již máme v sobě a to ostatní vždy sloužilo pouze ke zpestření života a podpoře našeho tvoření. Na dlouhou dobu jsme ztratili sami sebe, když jsme uvěřili myšlenkám a opustili naše srdce, byla to součást naší duchovní cesty, našeho poznání.
Ten kdo prožil Boha, poznal, že jeho cesta je nevyhnutelná a on sám je její příčinou i důsledkem. Nemá smysl lpět na vlastní představě o životě, protože každý ho máme přesně takový, jaký ho potřebujeme mít a za všech okolností spravedlivý.
Bůh v člověku se rozpomíná sám na sebe a lidstvo se skrze něj probouzí. Projekt lidstvo se blíží do fáze konečného uvědomění si vlastní hodnoty, hodnoty lidského těla, významu člověka, jeho lidské rasy na Zemi a jeho úlohy ve Stvoření.
Lidské tělo se opět sjednotí s vědomím duše a člověk se zase stane Bohem na Zemi, tentokrát již s uvědoměním pramenícím z poučení se z vlastních chyb a karmických lekcí, které nás od počátku vedly k nevyhnutelnému zneužití vlastních darů, ničení a porušování zákona Jednoty a s tímto vším souvisejícím pádem lidské rasy a opuštění našeho domova.
Ano bylo to nevyhnutelné, záměrem celé této 560 miliónů let dlouhé duchovní evoluce, bylo od počátku posílit obranyschopnost strážcovských ras ve Stvoření, ke kterým lidská rasa patří.
Jsme spolu se Zemí v mezidimenzionálním posunu, jsme na cestě domů, vracíme se tam, odkud jsme příšli, abychom obnovili původní Ráj, lidskou civilizaci, kde hlavní hodnotou je láska k nám samým a Zemi, tedy prostoru který nám byl dán, abychom ho střežili a prožívali v něm náš naplněný život.

 

Až na dřeň

Prožíváme mimořádné období v historii lidstva, jsme a budeme dále svědky velkých životních změn. Země je v mezidimenzionálním posunu a spolu s lidstvem prochází velmi silným očistným transformačním procesem, který bude vrcholit v roce 2022 příchodem energií z nejvyšších dimenzí ve Stvoření, které nazýváme Kristovským vědomím.
Nemá smysl s ničím bojovat. Není zde prostor pro jakékoliv obavy a domněnky, to vše jsou nízkovibrační roviny, které pouze zvyšují intenzitu negativních prožitků a s nimi souvisejícího utrpení. Vše je jednoduché a vše je přísné a nekompromisní. Cesta lásky a nebo cesta strachu, myslet srdcem a nebo hlavou. Osud každého jedince bude nekompromisně naplněn dle záměru poznání jeho duše.
Kdo má odejít, odejde. Kdo má zůstat, projde transformací fyzického těla a dosáhne buněčné nesmrtelnosti. Inkarnovali jsme se do této fáze života s vědomím, že to takhle prožijeme. Každý je veden k vlastnímu očíštění, sebepřijetí, pokoře a přijetí vlastního života.
Rozum a s ním spojené myšlení již nemá v tomto procesu význam. Investujme vlastní energii místo do strachu podporujících vnějších podnětů, do změny ve vlastním životě. Zaměřme se na své vlastní pocity, na uvědomění si pricipů fungování v rolích muže a ženy, v partnerských vztazích, vztazích vůči vlastním dětem a vztazích v rodinách.
Pracujme na prohloubení uvědomění si své vlastní božské podstaty, duchovních kvalit a dělejme věci, které nás číní štastnými. Naučme se důvěřovat vlastnímu životu, který je spravedlivý a respektujme individuální záměry poznání všech ostatních lidí. Nejsme oběti, nikdy jsme nebyli, vždy jsme byli příčinou toho co se nám v životě děje, proto se již nemusíme litovat.
Můžeme si dovolit vše v sobě přijmout, vše co jsme tisíce inkarnací v sobě potlačovali a odmítali, všechny chyby a nedokonalosti. Život každého z nás je bezprostřední a to znamená, že to co se nám neděje v naší přitomnosti, není jeho součástí a neneseme za to jakoukoliv odpovědnost.
Každý z nás, je tady sám za sebe a nemůže nikomu pomoct a ani za něj odžít jeho vlastní záměr poznání a s ním spojenou karmu. To co nás spojuje dohromady jako lidstvo, jsou naše vlastní záměry poznání, které nesou odpovídající vibrace, díky kterým se vzájemně přitahujeme do větších celků a prožíváme s nimi svázaný životní děj.
Není tedy potřeba na nic tlačit a o něco usilovat, stačí jen opouštět to staré a nefunkční, odhodit masky sebeklamu a předstírání toho, že jsme někdo jiný, příjmout se se všemi nedostatky a chybami do vlastní celistvosti, být sami sebou a ukotvit se v sobě s vědomím, že my sami jsem v životě pro sebe "největší hodnotou", protože jedině tam se cítíme spokojeni a naplněni štěstím a radostí.
Každý z nás je pro ostatní v životě pouhou inspirací a vždy bude vyzařovat navenek pouze to co má uvnitř sebe, tedy jaký opravdu je a ostatní mu to budou svým chováním k němu vždycky připomínat.

 

Učení temnoty

Na počátku naší vlastní cesty poznání jsme vyšli jako duchovní bytosti ze světla, ze Zdroje všeho bytí, z Absolutna. Byli jsme stvořeni jako ve věčnosti naší existence dokonalí s vlastní identitou "Já jsem" se všemi vlastními dary a kvalitami, které je možné poznat a prožít na všech úrovních našeho bytí, naší existence v iluzi Stvoření.
Byli jsme stvořeni jako nedílná součást záměru Zdroje, prožít se a poznat se skrze jeho všechny ze sebe a do sebe stvořené bytosti. Vstoupili jsme do multidimenzionální arény Stvoření, abychom zde v rámci evoluce naší duchovní bytosti poznávali naši temnotu.
Naše temnota je vše, co jsme ještě neprožili, nepoznali, nepřijali a neuvědomili si význam tohoto učení.
Cesta za poznáním naší temnoty nás vede do arény Stvoření, do prostoru realit časových matrixů, do života a s ním spojeného projevu ve hmotě.
Zde se učíme v zapomění na sebe sama všem negativním aspektům lásky v oddělenosti od naší vlastní podstaty. Vedlejším produktem tohoto učení se a sebepoznávání je dualita, tedy rozdělování našich prožitků na to "světlé", dobré, příjemné, to co přijímáme a to "temné", zlé, nepříjemné, to co jsme si ještě neuvědomili a nepřijali jako součást naší celistvosti.
Pokud dění v našem vlastním životě rozdělujeme, tedy nepřijímáme, signalizuje to naši rozpolcenost, nepochopení významu tohoto učení, kde čast našeho já je dobrá "příjemná" a část našeho já je zlá "nepříjemná".
Žijeme tedy vírou v dualitní rozdělení života a vírou v nespravedlnost.
Náš stav sebepřijetí, tedy naší celistvosti je nám zrcadlen všemi účastníky života se kterýmí bezprostředně prožíváme naše vlastní životní situace.
Vše, to co je nám v životě nepříjemné, jsme ještě v sobě nepřijali a odděluje nás to od naší celistvosti na aktuální úrovni bytí.
Jednotlivé energetické informace toho, co jsme v sobě ještě nepřijali, máme uloženy v předlohách našich těl na všech úrovních naší bytosti.
Známe je jako potlačené, nepřijaté, nezpracované emoce, což jsou energetické informační bloky v různých částech předloh našich těl, kde byly uloženy z důvodu nepřijetí našich životních lekcí a čekají na své přijetí a zvědomění.
Symbolikou duality a prožívání se v ní je oddělenost ženského a mužského principu z božské jednoty. Ženský princip zde reprezentuje lásku a zároveň učitelku temnoty, vede tedy mužský princip, jakožto představitele světla k jejímu přijetí zpět do absolutní bezpodmínečné lásky a s ní související jednoty, tím, že mu přímo zrcadlí, přehrává jeho vlastní nepřijatou temnotu.
Vztah ženy a muže a jejich vzájemné učení se bezpodmínečné lásce v něm tedy přímo poukazuje na hlavní záměr poznání vlastní oddělenosti Zdroje všeho bytí od sebe sama.
Učení temnoty nás tedy vede do vlastní bezpodmínečné lásky skrze sebepoznávání se na pozitivních a negativních polaritách prožitků, k jejímu přijetí, pochopení jejího významu a významu vlastního života na naší cestě duchovní evoluce.

 

Cesta k sobě

 

Pokud podléháš myšlenkám a strachům, nejsi to ty.

Pokud chceš být sám sebou, musíš se změnit.

Pokud se chceš změnit, musíš se odvážit konfrontovat své strachy.

Pokud se odvážíš, musíš se naučit reflektovat své vlastní pocity v srdci.

Pokud reflektuješ své pocity v srdci, musíš se jimi řídit a na základě nich se v životě rozhodovat.

Pokud se řídíš svými pocity, musíš vědět.

Pokud víš, musíš mlčet.

 

 

Svobodná vůle člověka

Život ve Stvoření je ve všech aspektech dokonalá iluze.
V životě existuje vše, co je v souladu se záměrem poznání všech stvořených bytostí ve Stvoření. Nic tedy nevzniká ani nezaniká, nelze prožít nic co by život sám o sobě neobsahoval a také nelze nic změnit. Vše se pouze děje a tento děj lze pouze přijímat a prožívat.
Všechny potřebné varianty pozitivních a negativních životní situací jsou k dispozici a budou prožity těmi, kteří je mají ve svých záměrech poznání. Vše se formuje a transformuje do podob dle předem stanoveného scénáře. Vše je animováno a vyobrazeno na základě představy všech zůčastněných vědomí. Z pohledu našeho vědomí člověka se neustále rozhodujeme jakou variantu životního děje si v dané situaci zvolíme. Vše se odvíjí od úrovně našeho sebeuvědomění, sebepřijetí a uvědomění si prostoru ve kterém se prožíváme, které nám zajišťuje odpovídající vibraci.
Námi dosažená úroveň naší vibrace nám vždy přitahuje odpovídající životní děj, ve kterém je naše individuální realita sdílená s realitami těch, kteří rezonují na obdobném stupni vibrace jako my a sdílejí stejné evoluční záměry poznání. V každém okamžiku se tedy rozhodujeme na základě vlastní sebelásky, pocitu v srdci a nebo na základě strachu, domněnek plynoucích z rozumu a s ním spojeného myšlení.
Láska nám tedy vibraci zvedá a strach nám vibraci snižuje. Svobodná vůle při rozhodování se v realitě 1 - 3D je nejomezenější ze všech životních realit ve Stvoření a to hlavně z toho důvodu, že je neustále korigovaná naší duší, tedy naším vyšším já, které hlídá, abychom se pevně drželi všech našich předem stanovených záměrů. Z tohoto důvodu je svobodná vůle pro nás pouze svobodnou volbou při rozhodování. Naše duše nám nikdy nedovolí se odklonit (vibračne klesnout) od našeho záměru poznání.
Pokud by se to i přes všechny její signály (nemoci, nehody) stalo a již by nebylo možno se navrátit některou z dostupných variant k původnímu záměru, dochází následně pod jejím vedením ke změně životního děje takovým způsobem, že je naše inkarnace ukončena jednou z odpovídajících "slepých uliček" končících smrtí.
Dle potřeby pak následuje případné zopakovaní této části života v další inkarnaci. Záměrem poznání každé bytosti, která získala dar lidského těla, je uvědomit si jeho hodnotu a to tím, že si v něm prožije vše potřebné a související s vlastním duchovním evolučním záměrem. Dále se pak držet evolučního záměru, který byl stanoven pro lidskou rasu, tedy pro samotné lidstvo.
Proto i na základě tohoto hlavního záměru pro lidskou rasu, jsme nekompromisně vedeni po dějové lince tak, abychom tento záměr naplnili, dle očekávání našich vyšších Já a stvořitelů lidské rasy. Není tedy potřeba si tvořit domněnky na základě kolem nás přicházejících vnějších podnětů a strachů pramenících z myšlení a učení se v systému.
To co je důležité na cestě každého z nás, máme uloženo v buňečné paměti našeho těla, kde jsou všechny potřebné informace o námi ještě nezpracovaných emocích a problémech ze všech našich inkarnací v lidském těle.
Dále máme k dispozici informace ve vědomích patřících duchovní kvalitě naší bytosti, kam máme přistup intuitivním kanálem skrze srdce na naše vyšší Já.
Rozhodujme se tedy v našem životě na základě vlastních pocitů v srdci vycházejících z lásky k sobě, prostředí ve kterém se prožíváme a automaticky budeme vibračně propojeni s dějovou linií vedoucí k životu v lásce, štěstí a hojnosti.

 

Volání medicíny

Nikdy jsem se nepovažoval za duchovního člověka a ani jsem neinklinoval k potřebě se ztotožňovat s jakoukoliv existující vírou nebo náboženstvím.
S odstupem času a přibývajícími životními zkušenostmi a s nimi souvisejícím prožitky, postupně přišlo uvědomění,
že duchovním člověkem jsem, tedy duchovní bytostí s lidským tělem.
Všichni do jednoho jsme takoví, bez ohledu na to čemu věříme a s čím se ztotožňujeme.
Nejen k tomuto uvědomění a poznání mě přivedla práce s šamanskými medicínami.
Když jsem se v dokumentu "Maestra Ayahuasca" od režiséra Viliama Poltikoviče poprvé setkal s problematikou šamanských medicín, bylo to pro mě něco velmi jedinečného, magického, mystického.
Cítil jsem prostor světa, který je za hranicí našeho systémového nastavení a s ním souvisejícího chápání a vnímaní nás samých a prostředí kolem nás.
V té době jsem ještě vůbec netušil, jak tato oblast poznání zásadním způsobem ovlivní a následně změní mě, můj postoj k vnímání života a smyslu naší existence.
Amazonští šamani říkají, že není potřeba jít za medicínou, protože, když jste připraveni, tak ona si vás zavolá sama.
Z vlastní zkušenosti dnes mohu potvrdit, že tomu tak skutečně je.
Moje úplně první zkušenost s jihoamerickými medicínami byla směs divokého tabáku a dalších rostlinných přísad zvaná "Rapé", kde jsem měl možnost prožít a uvědomit si spirituální sílu a intenzitu energií, které po aplikaci procházely mým tělem a prováděly s ním věci, které byly zcela mimo mou kontrolu a tehdejší chápání.
Jediné co jsem mohl v danném okamžiku dělat, bylo s důvěrou se tomu všemu odevzdat a nechat všechny ty síly a energie pracovat.
Připadal jsem si jako ve velkém vzdušném víru, kde se na těle střídaly pocity chladum, horka, celé tělo se třáslo a neustále se objevovaly nové dříve nepoznané pocity.
Citil jsem jak energie projíždí jednotlivé orgány a občas jsem vnímal, jako by je doslova ždímaly jak houbu.
Tento zážitek ve mě zanechal velmi hluboké pocity a zároveň vyvolal touhu, vědět víc a jít dál za poznáním v této oblasti.
Když jdete na svou první ceremonii, jste plní rozporuplných pocitů, protože vám chybí vlastní zkušenost.
Máte načteno, naposloucháno, pročetli jste spousty zkušeností jiných účastníků, máte očekávání, máte strach, honí se vám hlavou nepřeberné množství otázek.
Je to jedno, nezáleží na tom, dostanete přesně to co potřebujete, to co je aktuálně důležité pro naplnění záměru vaší duše v této fázi vašeho života.
Přicházíte, protože jste byli zavoláni, protože jste si to tak chtěli prožit.
Přišel váš čas, probudit se ze snu, přišel váš čas, uzdravit vaši duši a vaše tělo a poznat více pravdu o vás a vašem životě.
Pamatuji si, že na své první ceremonii jsem neměl vůbec žádná očekávání, byla tam pouze touha poznat sám sebe, kdo jsem, kým vším jsem byl a co je mým záměrem v tomto životě.
Stejně jako ostatní jsem byl poučen, že medicína pracuje v několika úrovních a tou hlavní je čištění a léčení, které pociťujeme a prožíváme převážně na fyzickém těle.
Po požití medicíny tedy dochází k uvolňování emočních bloků, které jsou usazeny v buňkách v těle,
které jsou vytaženy, prožity a následně transformovány do vyloučitelné podoby a uvolněny z těla pláčem, smíchem, křikem, zvracením, močí a nebo stolicí, případně za pomocí nějakého dalšího projevu.
Jsou to tedy nejčastější jevy a prožitky učastníků kolem nás během ceremonie.
Další úroveň práce s medicínou jsou vize, vjemy rozšířeného stavu vědomí a s nimi související poznání a učení se.
Je to vlastně ona kýžená oblast, kterou většina účastníků touží převážně poznat.
Zde jsem pochopil, že tato rovina přímo souvisí s naší vlastní duchovní podstatou, kvalitou naší duchovní bytosti a jejich evoluční vyspělosti, neposledně také se záměrem poznání v našem životě.
Zjistil jsem, že nemá vůbec smysl usilovat o něco mimo nás, snažit se být někým a nebo se ztotožňovat s něcím co k nám nepatří a pouze nás tam tlačí rozum a s ním spojené myšlení a strachy.
My všichni jsme dokonalé bytosti, každý z nás přináší svou nedílnou vlastní dokonalost a kvality do společného celku.
Smyslem našeho života je tedy nalezení nás samých a propojení se v naší duchovní kvalitě s ostatními, abychom ve finále vytvořili harmonickou společnost, ve které se budeme všichni prožívat jako láskyplný celek, jako "My jsme".
Když jsem tedy vypil během první noci své dva první poháry medicíny, očekával jsem, že bude probíhat čištení těla a budu prožívat obdobné stavy jako při mé zkušenosti s Rapé.
Nebylo tomu tak.
Nejprve se dostavily pocity intezivního přelévaní a pulzování energií různě po celém těle.
V žaludku jsem měl pocit jako by tam ležel kus rozžhaveného těžkého železa.
Z meditační pozice v sedě jsem se musel postupně přesunout do pozice v leže, protože jsem začal mít problém s koordinací a začal ztrácet kontrolu nad svým tělem.
V momentě kdy jsem si lehl na zem, začala intezita energii zesilovat, byl jsem zaplaven přivaly energii a se zavřenýma očima jsem viděl také jejich zabarvení a hustotu.
Připadal jsem si jako trup kosmického letounu před startem.
Najednou tělem prošla tak silná energie, která mě úpně paralyzovala, že jsem se nemohl hnout, měl jsem pocit jako by mi něco těžkého šláplo na střed hrudníku a úplně přibilo k zemi.
Cítil jsem, že se mi zpomaluje tep a že opouštím tělo, dostavily se pocity lehkosti a hlavně jsem si uvědomil, že mé vnímání se zintenzivnilo.
Objevil jsem se v prostoru nějaké světelné reality, nepamatuji si přesně detaily, jen vím, že jsem byl plný naprosto úchvatných pocitů a vzrušení z toho co se bude dít dál.
Vnímal jsem, že nejsem v těle, ale přesto vnímám a dokonce i vidím.
Vnímaní bylo jiné, než tak jak jsem byl zvyklý, vše se dělo na úrovni pocitů.
Najednou ke mě začalo něco promlouvat, jakoby to vycházelo ze mě, nebo skrze mě. Nedokázal jsem to přesně identifikovat, ale cítil jsem přítomnost nějaké bytosti.
Hovořila klidně: "Vítám tě, přicházíš v pravý čas"
Uvědomil jsem si, že komunikujeme telepaticky, skrze myšlenky.
Zeptal jsem se: Budu teď čistit své tělo?
Bytost: Pokud bude potřeba tak ano.
Já: Co budu tedy dělat?
Bytost: Budeš se rozpomínat, abys až přijde tvůj čas byl připraven
Já: Kdo jsem?
Přišla odpověď, ve které jsem vnímal, že sama o sobě obsahuje obrovské množství odpovědí na otázku, "Kdo vlastně jsem?"
Vnímal jsem, jako by ta bytost cítila mou lehkou bezradnost a odpověděla: Jsi Strážce.
Bytost: Hlídáš něco co je pro nás všechny velmi důležité. Postupně tě povedeme tak, aby jsi byl připraven.
Já: Proč jsem zde na Zemi v tomto životě?
Bytost: Protože jsi v minulosti mnohokrát selhal a přišel jsi to napravit
Cítil jsem úzkost a emoce, které mnou prolétávaly.
Chtěl jsem se zeptat na to kde jsem se selhal, ale jako by ta bytost věděla dopředu, že se budu chtít zeptat, okamžitě se daly věci do pohybu.
Realita se začala měnit a najednou jsem se ocitl v nějakém lese, byl tak uchvatný a nádherný, že mi z toho bylo až do breku.
Přede mnou stály bytosti v kápích v různých barvách, pamatuji si že převažovala černá barva a měli na nich vytkané různé symboly.
Obličej měly zakrytý takovou zvláštní kostěnou maskou, ve které byly vidět pouze oči.
Někteří z nich držely takové nádherně ozdobené hole s různými symboly a znaky.
Kývali na mě: Vítej bratře.
Najednou mnou projela obrovská bolest, jako by mi někdo nalil do těla vzpomínky z minulosti, které jsem v sobě hluboko upozadil.
Začal jsem si uvědomovat teď a tady kdo jsem a kde jsem. Silná bolest a pocit viny mě uvnitř těla rvaly na kusy.
Další popisy prožitků jsou již nad rámec tohoto článku, pouze mohu doplnit,
že místo které jsem ve svém stavu navštívil, bylo v době Atlantidy a mé působení v té době spolu s ostatními přispělo k její zkáze.
Když jsem se vrátil zpět do těla, připadal jsem si rozbitý, čekal jsem všechno možné, ale né tohle.
Nikdy jsem se sám neztotožňoval se zlem, ale prožil jsem, že jsem v minulosti mnoho zlého vykonal a způsobil ostatním a to vše proto, abych naplnil záměr evoluce své duchovní bytosti a pomohl ho naplnit i pro všechny ostatní.
Byl to začátek cesty sebepoznání na které mě vede medicína dodnes.
Dávno jsem ztratil iluze o sobě a o světě ve kterém se prožíváme.
Vše je správně, vše má svůj jasný záměr nás učit lásce a pokoře a poznat všechny její aspekty v odělenosti od nás samých.

 

Spirituální bypass

 Setkávám se situacemi, kdy je projev a související chování dotyčného jedince praktikujícího cestu duchovního poznání, označeno termínem "Spirituální bypass".
Musím však konstatovat, že ve většině případů je tento termín použit nesprávně bez uvědomění si jeho skutečného významu.
Dlé mého zjištění byl termín "Spirituální bypass" poprvé použit již v roce 1984, nicméně do povědomí veřejnosti se dostává posledních pár let.
Jde o situaci, kdy lidé používají duchovní práci a z ní pramenící poznání a přesvědčení k tomu, aby se v životě vyhýbali práci na svých potlačených emočním problémech, zraněních a obtížích osobním vývoji. Tímto způsobem využívájí různé techniky meditace a sugesce takovým způsobem, aby se chránili před projevy vlastních nepřijatých stínů a potlačených emocí a snaží se utvrdit sami sebe i ostatní v tom, že již "Mají vše vyřešeno".
Ve své podstatě se jedná o to, že se dotyčný jedinec nepříjímá spolu se svými nedostatky, odmítá tedy svou v minulosti stvořenou temnotu a identifikuje se pouze s pozitivními prožitky, s pozitivními představami a zjištěními o sobě a svém životě, ke kterým je připoután a na kterých lpí.
Na základě tohoto přístupu nepřijímá a zpochybňuje význam a způsob fungování karmických zrcadel a tím i chování ostatních vůči jemu samotnému. Protože se tento jedinec sám identifikuje s určitou představou o vlastní dosažené duchovní vyspělosti, má potřebu ostatní hodnotit a kritizovat a dle potřeby dotyčným tvrdit, že mají "Spirituální bypass".
Jedná se tedy opět o vazbu na myšlenkový program "Soudce oběť" a s ním související nízká úroveň sebelásky, což znamená především hledání vlastní sebehodnoty vně sebe.
Převažuje zde dualitní pohled na sebe a na svět ve kterém se prožíváme. Zajímavé je, že ve většině případů nevědomého používání tohoto termínu, právě ona osoba, která ho používá, jej přímo svých chováním a přístupem reprezentuje.
Typická je situace, kdy je dotyčná osoba konfrontována s něčím co sama v sobě odmítá a upozadila a není ochotna připustit jedinečnost poznání a prožitků ostatních jedinců.
Je zde velmi silná rovina přijetí a ztotožnění se s informacemi zvenčí, které nejsou filtrovány intuicí, vlastními prožitky a zkušenostmi a jsou na základě neznalosti vlastní duchovní podstaty a s ní spojeným chtěním "Někým být a něčeho dosáhnout" bezvýhradně přijaty.
Nabyté znalosti se tedy drží pouze v rozumové rovině, dotyčný se tak převážně pohybuje v rovině myšlení, úvah, předsudků a domněnek a systémem předkládaných pravd se kterými se ztotožňuje a které se snaží obhajovat a chránit.
Tyto přijaté pravdy samozřejmě také rezonují pouze s tím co v sobě dotyčný jedinec přijímá. Existuje zde u něj vírá v to, že duchovní kvalitu a její úroveň je možné získat skrze učení se a vykonávání potřebných činností, pravidel a postupů a samozřejmě až po uplynutí odpovídajícího času, který je nezbytně nutný k osvojení si takto získávaného poznání.
Tato víra je postavená na neznalosti Zákonu jednoty ve Stvoření, který jasně řiká, že vše ve Stvoření je si rovno a je stvořeno jako dokonalé, jedinečné a má své nepopíratelné kvality a dary.
Je tedy potřeba si uvědomit, že vše co hledáme je uvnitř nás.
Všichni jsme od počátku dokonalí mistři v tom, k čemu jsme byli vyšším záměrem stvoření, jen si to musíme uvědomit a rozpomenout se na to.
Ten, kdo nám v tomto rozpomenutí se brání, jsme my sami. Tím, že se nepřijímáme takoví jací jsme, si ve skutečnosti blokujeme vlastní posun do vyšších vibrací našeho života a s nimi souvisejícím štěstím, láskou a hojností.
Je potřeba si uvědomit, že v této realitě se převážně učíme a poznáváme, jaké je to nebýt sám sebou, nebýt dokonalý, ubližovat ostatním, žít bez lásky v utrpení a odmítat námi zvolený životní děj a s ním spojené učení.
Nabízí se zde tedy přímá cesta nalezení odpovědí na následující otázky:
Kdo jsem?
Kým vším jsem byl?
Co je mý skutečným záměrem v tomto životě zde na Zemi?
Nalezením a prožitím odpovědí na tyto otázky se ukotvíme ve své duchovní podstatě, což nám umožní pochopit, že všechny podněty, které přícházejí zvenčí jsou pro nás pouhou inspirací a poučením, které nám mouhou a nebo také nemusí pomoci s hledáním pravdy o nás samých a životě kolem nás.
Termín "Spirituální bypass" rezonuje a souvisí také s termínem "Duchovní Ego"
A slouží takto postiženým jedincům jako nástroj jejich obrany před odhalením pravdy o jejich vlastní postatě a skutečném záměru poznání a projevu ve vlastním životě, před těmi, kteří jim jí svých chováním a přístupem nekompromisně zrcadlí.

 

Energetická závislost

Je jedna z nejběžnějších charakteristik projevů u jedinců, kteří se prožívají pod vlivem myšlenkového programu soudce a oběť. Známe ji také jako energetický vampirismus. Příčina vzniká v dětství výchovou rodičů způsobem podmínečné lásky nebo také podmínečného přijetí. 
Pokud si ji ovlivněný jedinec nezpracuje před početím vlastního potomka, tak se automaticky přenáší dál na něj, respektive rodič automaticky zaujímá tento postoj vůči svému dítěti a je pouze na dítěti zda strachu z odmítnutí podlehne nebo odolá. Zde hlavně rozhoduje duchovní vyspělost a záměr duše dítěte.
Jak to funguje? Každý, kdo je pod vlivem energetické závislosti má v prvé řadě problém s vlastním sebepřijetím. Nepřijímá své stíny a s nimi související potlačené emoce, proto pokaždé, když je konfrontován s učícím zrcadlem protistrany, je v něm vyvolán pocit viny a je mu předložena energie, u které je dotyčný pod vlivem strachu, přesvědčen o tom, že pokud ji odmítne, tak nebude protistranou přijat.
Jako závdavek pak výměnou za přijatou negativní energii odevzdá protistraně svou pozitivní energii. Je zde tedy neschopnost odmítnout energii z nechtěného prožitku.
Dostavují se pocity bezmoci. V okamžiku dokončení energetické výměny danému jedinci znatelně poklesne osobní vibrace a s ní i související pocit spokojenosti. Jakmile mez spokojenosti dosáhne krajních hodnot únosnosti, negativní energií přetížený jedinec začíná vyhledávat svou oběť, aby se mohl stejným způsobem nechtěně nabité energie zbavit.
Formy útoku jsou obvykle velmi rafinované a agresivní, přesně cílené na potlačené problémy zvolené oběti, může jich být i více najednou. Tento způsob komunikace mezi postiženými jedinci je velmi znám a setkáváme se s ním na každém kroku. Funguje zde vibrační přitažlivost, takže oběť vždy přitahuje a vyhledává další oběti.
Společně si pak na vše stěžují a litují se jak to mají v životě těžké a neustále si mezi sebou přehazují balíky energii z nechtěných prožitků. V partnerském vztahu, tato destruktivní forma komunikace většinou vede k jeho zániku. Ve vztazích rodičů s dětmi to má pak hlavní dopad v dospělosti, kdy děti začnou odmítat tento způsob komunikace ze strany svých rodičů a začnou se jim vyhýbat a odcizovat se. Jak z toho ven? Jako vždy na prvním místě je uvědomění si tohoto přístupu a chování se k sobě a k ostatním.
Dále zde hraje úroveň naší sebelásky, kdy se musíme naučit upřednostnit naše pocity před pocity ostatních a přestat se ztotožňovat s jejich problémy. Prostě se nebát je slušně odmítnout a v krajních případech je slušně řečeno poslat do háje.
Energetickou závislot tak díky vlastní lásce k sobě nahradíme pochopením pro ostatní, kteří nás tak již díky námi změněnému způsobu chování nebudou mít potřebu tímto způsobem dále učit a vysávat.