Astrologie, Astronomie a Horoskopy

Astrologie, řecky astron – hvězda a logos – slovo, česky též hvězdopravectví, je tradiční hermetický obor a pseudověda.
Astronomie, řecky astron - hvězda a nomos - zákon, česky též hvězdářství, je věda, která se zabývá jevy za hranicemi zemské atmosféry, primárně výzkumem vesmírných těles, jejich soustav, různých dějů ve vesmíru a vesmírem jako celkem.
Horoskop je astrologická tabulka nebo diagram (obrazec) zachycující postavení nebeských těles pro daný okamžik a konkrétní místo na Zemi.
Původ slova je odvozován z řeckého horoskopos - znamení času.
Astronomie, astrologie a horoskop jsou velmi známe pojmy všem kteří se pohybují v ezoterických kruzích a kteří se skrze tyto nástroje snaží dozvědět nějaké informace o své duchovní podstatě, o svém nadcházejícím životě, o tom co je čeká a jak mohou tyto informace využít k tomu, aby se měli ve svém životě lépe.
Všechny tyto nástroje stavějí na předpokladu, že vše kolem nás v celém Vesmíru probíhá v cyklech a neustále se opakuje a proto zde byla od nepaměti snaha identifikovat pravidelně se opakující události a vytvořit logický systém skrze, který by se daly tyto pravidelně se opakující události předpovídat a byla by zde možnost využít tyto informace ve svůj vlastní prospěch.
Tyto nástroje nicméně vznikly a byly tvořeny v době kdy již lidstvo bylo odpojeno od původního vědění o principech přirozeného fungování vesmírných cyklů a přirozeného života a proto tyto nástroje plošně nefungují a nikdy plošně fungovat nebudou.
Vysvětlíme si proč tomu tak je.
První podstatná věc je ta, že v životě se nikdy neopakuje žádná situace naprosto stejným způsobem, ano jsou zde podobné situace, ale nikdy ne zcela stejné do nejhlubšího detailu v kontextu všech vesmírných synchronicit.
Každý moment života je totiž naprosto jedinečný a neopakovatelný díky tomu, že se skrze předchozí zkušenost a prožitek neustále mění vědomí a vnitřní nastavení všeho živého, proto i pozornost každé bytosti má neustále vlastní individuální směr.
Život každé bytosti je tedy řízen individuálně, byť se naše reality setkávají a prolínají na základě frekvencí našich vnitřních nastavení, přesto máme každý svou naprosto unikátní cestu a vlastní individualizované prožitky vycházející z našeho vnitřního nastavení.
Dalším z omylů je, že jsme si adaptovali domněnku, že náš život a směřování v něm utvářejí naše myšlenky a znamení zvěrokruhu ve kterých jsme se narodili.
Na základě této domněnky vznikla další domněnka, že když budeme myslet všichni stejným způsobem, tak se na nás budou vztahovat rovněž informace z pozorovaných vnějších jevů pro jednotlivá znamení a budeme schopni vidět a ovlivňovat související životní linie naší budoucnosti.
Pro upřesnění, náš život utváří naše vnitřní nastavení, nikoliv myšlenky.
Myšlenky pouze poukazují na to, jaké to naše vnitřní nastavení je a mají tendence podsouvat informace vedoucí k zaměření pozornosti na možnosti, které nám díky tomuto nastavení život nabízí.
Znamení zvěrokruhu jsou v této souvislosti pouze jakési interpretace pozorování životních skutečností se snahou vytvořit unifikované škatulky a do nich všechny bytosti napasovat.
Horoskopy tak nevědomky vycházely z domněnek hvězdopravců, že předpovídané události jsou tedy naplnitelné pro všechny bytosti narozené v konkrétním znamení zvěrokruhu a souvisejícím postavení hvězd, bez uvědomění si toho, že každá tato bytost má své vlastní vnitřní nastavení reflektující její duchovní vyspělost a záměry poznání, podle kterých jim budou do života věci přicházet.
To o co se pokoušely tyto hvězdné vědy opřít, je to, že postavení planet a jejich vliv je poplatný všem bytostem stejně uvažujícím bez rozdílu, což ve své podstatě tak i je, ale je potřeba vědět, že jsou to pouze a jen ty bytosti, pro jejichž vnitřní nastavení byly v minulosti vypozorovány související vlastnosti a životní zkušenosti a ne všichni narození ve stejném znamení.
Další ze zajímavostí je ta, že v minulosti byla astronomie nedílnou součástí astrologie a vždy se prováděl výklad v souvislosti s aktuálním pozorováním hvězdného postavení.
V dnešní době již astronomie není běžnou součástí práce astrologů a k sestavování výkladů se používají nepřesné unifikované tabulky s popisem pozic jednotlivých vesmírných těles, kdy je již delší dobu reportováno různými astronomy, že aktuální pozice na obloze neodpovídá pozici v tabulkách.
Díky těmto zjištěním vznikly návrhy různých korekcí, nicméně plošně toto zjištění není příliš prezentováno.
Jednoduše řečeno, astrologické výklady horoskopů do určité míry platí pouze pro ty bytosti, jejichž aktuální vnitřní nastavení odpovídá vytvořeným definicím a vlastnostem pro jednotlivá znamení.
Jakmile se dotyčné bytosti vnitřní nastavení změní, již pro ní tyto věci neplatí.
Tyto věci budou tedy vždy mnohem více platit pro bytosti, které jsou dlouhodobě zasekané ve svých vnitřních nastaveních, ve svém životě se přirozeně nevyvíjejí, nežijí související hodnoty a ulpívají pozornostní na umělých systémových hodnotách a věcech, odpojeni od svých pocitů bez potřeby na sobě pracovat.
Takto nastavení lidé jsou ti, kteří tyto nástroje také budou vyhledávat, využívat a snažit se na základě z nich plynoucích informací si zajistit vnější hodnoty pro vykompenzování jejich vnitřního nedostatku vlastní sebelásky.
Je tedy dobré vědět, že pokud toužíme po přirozeném a souladném životě, tak máme my sami moc se na něj napojit skrze naše vnitřní nastavení, ke kterému má každý z nás přístup skrze své vlastní pocity a jejich správnou interpretaci

Klíče k přirozenému životu

 @-1
Život je absolutně spravedlivý ke každé duchovní bytosti, postaven na spravedlivých Zákonech Stvoření Centrálního Zdroje.
Každá duchovní bytost si vždy odžívá spravedlivě pouze důsledky svých rozhodnutí, konání a chování napříč svou duchovní existencí.
Nikdo tedy není chudák ani oběť, nikdy nebyl a nikdy nebude i když podlehl a uvěřil iluzi ve které si to tak mohl prožít.
Odklony od přirozeného života a hodnot jsou neustále všem signalizovány všemožnými duchovními signály.
Důvěřuj svému životu, je absolutně spravedlivý, vnímej duchovní signály, které ti říkají jak si na své cestě vedeš.
Od života vždy dostaneš ne to co chceš, ale to co skutečně potřebuješ.

@-2
Každá duchovní bytost, má své tělo ve kterém si prožívá své záměry poznání.
Stav jejího těla, stav duchovních darů, přímo reflektuje vnitřní nastavení duchovní bytosti a jejího souladu či nesouladu se Zákony Stvoření.
Toto tělo, prožitky v něm a související uvědomění jsou nejvyšší dosažitelnou hodnotou v životě každé duchovní bytosti.
Nic vnějšího nedokáže vyvážit a vykompenzovat jeho hodnotu.
Nemocné a zdeformované tělo plné strachu a potlačených emocí, řízené myšlenkovými vzorci chování tedy příliš nesvědčí o souladném nastavení s přirozeným životem, hodnotami a souvisejícími Zákony Stvoření.
Jak uvnitř, tak navenek aneb krásná celistvá duše má zdravé krásné, přirozeně symetrické a oku lahodící přitažlivé tělo.
Uzdrav si své tělo a odstraň z něj všechny překážky, které tě oddělují od možnosti prožívat v něm pocity hluboké lásky, radosti, rozkoše, štěstí a spokojenosti.

@-3
Život každé duchovní bytosti je bezprostřední, tedy teď a tady.
Vše co se ti v životě děje, vše co ti vstupuje do cesty s tebou přímo souvisí a spojuje tě s tvým vnitřním nastavením a tvou duchovní minulostí.
Milovat znamená vidět se v projevech ostatních bytostí v souznění, soucitu a pochopení.
Ve všem kolem tebe se pouze a jen zrcadlí tvá sebeláska, rozměr tvého uvědomění.
Tam kde se nemiluješ, tam se popíráš, tam jsi v odporu vůči sobě, vůči své vlastní minulosti, kde jsi byl/a stejný, kde jsi se k ostatním choval/a stejným způsobem.
Na toto chování tě upozorňují nepříjemné pocity, které jsou v těchto situacích vyvolávány.
Tvé pocity definují tvou celistvost, tvé spojení s tvou duchovní podstatou.
Ty nepříjemné vždy poukazují na tu část tvé duše, ve které se nepřijímáš, kde jsi v odporu se svou přirozenou duchovní podstatou a jsou zde přítomna témata a vzpomínky na prožitky z tvé duchovní minulosti za které se nemiluješ a díky kterým v životě trpíš ve svém těle s těmito věcmi v sobě potlačené a nedoprožité emoce a s nimi spojené projevy tvých nemocí.
Přijmi své pocity do zodpovědnosti a uč se je správně, pravdivě a upřímně dávat najevo a rozumět tomu, co ti v dané situaci říkají.

@-4
Hlavním smyslem tvého života je prožívání a učení se lásce a souladnému a harmonickému životu s ostatními bytostmi v prostředí, které nám bylo pro tento účel dáno podle Zákonů Stvoření.
Dále pak strážení a ochrana těchto hodnot a principů ve vlastním životě, takovým způsobem, aby nebyly zmařeny, zneužity a zničeny.
Toto se děje primárně ve tvém vztahu s opačným pohlavím, tedy v přirozeném vztahu ženy a muže, který tvoří základ rodiny a související rodové větve.
Nosným pilířem tohoto učení se lásce je vědomá sexualita na které je postaven veškerý přirozený a souladný život.
Pamatuj, že tvůj partner je vždy odrazem nastavení tvého vnitřního muže nebo ženy v roli partnera.
Tvá vlastní síla a uvědomění pramení primárně z přijetí tvých rodičů a předků.
Zde platí stejné zrcadlící pravidlo, které říká že ve svých rodičích vidíš svou duchovní minulost, jaký jsi byl/a v roli matky, otce a jak jsi se choval/a ke svým dětem a ostatním kolem tebe.
To stejné platí pro všechny ostatní ve tvé rodině a okolí.
Na prvním místě v životě jsi vždy ty, tvá sebeláska, tvé pocity, tvá svoboda, tvé přirozené hodnoty, tvůj přirozený prostor pro seberealizaci.
Toto vychází z tvého vztahu s rodiči, z toho co ti předali a čím tě v životě inspirovali a kteří jsou ve tvém životě na druhém místě a spojují tě s rodovými liniemi ze kterých jsi vzešel/a.
Na třetím místě je tvůj partner, který je zde pro tvůj přirozený duchovní rozvoj a učení se lásce.
Vždy si k sobě přitáhneš takového partnera kterého si spravedlivě zasloužíš.
Bez ohledu na to co si přeješ, nárokuješ, očekáváš a co s ním prožíváš, je to vždy odraz tvého vnitřního nastavení, tvé vlastní minulosti, tvého vlastního chování, proto nevědomé opuštění a útěk ze vztahu není řešením problému v nastavení tvého vnitřního partnera a toto vše nedořešené si pouze odnášíš sebou do dalších vztahů, kde budeš pouze dál pokračovat v tom, kde jsi v minulých vztazích skončil/a.
Na čtvrtém místě jsou vaše děti, které jsou odrazem vašeho uvědomění, lásky a souladného a harmonického přirozeného života.
A následně jsou všichni ostatní z tvého rodinného kruhu a přátel.
Jakékoliv jiné pořadí priorit v udržování láskyplných vztahů ve tvém životě je pouze signálem pokřivených vnitřních nastavení a souvisejících kompenzačních a závislostních mechanismů poukazujících na tvé nemoci a rodové zátěže.

@-5
Tvé myšlenky ani představy neovlivňují přirozený souladný koloběh života, pouze ti umožňují žít varianty iluzí odchýlení se od toho přirozeného stavu a prohlubovat tyto zkušenosti tím, že je následuješ a na základě nich se rozhoduješ a konáš.
To jaký/a ve skutečnosti a pravdě jsi se vždy odvíjí od tvého vnitřního nastavení, od tvého chování, rozhodování a hodnot které ve svém životě žiješ a které ctíš a ne od tvých představ myšlenek a domněnek o tom jaký bys chtěl/a nebo mohl/a být.
Život se ti tedy bude vždy odvíjet od tvého vnitřního nastavení bez ohledu na to, jak veliké úsilí vynakládáš do všemožného snažení a tužeb po lepším životě.
Pokud chceš zpět svůj přirozený život, tak v sobě změň to, co ti brání a co tě od něj odděluje.

@-6
Nikdo není bez pomoci a každý kdo se skutečně touží uzdravit a je ochoten pro to něco udělat, dostane do života jeho stavu uvědomění odpovídající pomoc.

Orgasmus

Tento pojem známý ve spojení se sexuálním prožívání je zakořeněn v mnoha jazycích (francouzsky orgasme, latinsky orgasmus, řecky orgasmos atd.
Základem je kořenové slovo gasm, gasmus což v překladu znamená intenzivní, výbušná, rozkošná zkušenost.
Ve spojení s prací se sexuální energií je vždy přítomna předpona, která identifikuje oblast ve které byl dosažen vrchol sexuální rozkoše, což jsou v základu jednotlivá energetická centra, které známe pod názvem čakry.
Or-gasmus (orgánový gasmus) je první stadium kontinuálního sexuálního proudění, kdy dochází k vrcholné fázi v oblasti první a druhé čakry, tedy v oblasti pánve a břicha. Tato fáze je provázena intenzivními stahy a rozkoší v oblasti pohlavních orgánů a orgánů v břiše.
Další fáze je průchod sexuální energie centry RA a srdce, známý jako heart-gasm (radost).
V této fázi nastupuje intenzivní blaženost a rozkoš v oblasti hrudníku a srdce, dostavují se pocity vděčnosti provázené smíchem, slzami štěstí.
Mít radost v původním významu popisuje tedy tento vrcholný stav sexuálního prožívání a ne nějaké povrchní prožitky z vnějších kompenzací vnitřního nedostatku.
Další fáze je průchod krkem, centrem řeči, kde sexuální energie rezonuje na hlasivkách a je projevována souvisejícími emocemi a radostným křikem.
Při dosažení oblasti třetího oka dochází k rozšíření vědomí, je vnímána změna reality, kdy tato intenzivní vlna vtáhne oba partnery do vysoko vibrujících božských světů rozkoše (Zahrada Eden).
Poslední fází je průchod sexuální energie temenem, korunní čakrou, kdy dochází ke stavu celotělového prostoupení láskou neboli stavu celotělové extáze, kdy na moment frekvence těla a duchovní bytosti rezonuje na nejvyšší frekvence lásky Centrálního Zdroje, nejvyššího Boha.
Tento stav můžeme nazvat stavem "Nirvány", sjednocením ženského a mužského principu skrze milostný akt lásky do společné jednoty a následné rozplynutí se ve Zdroji.
Po dosažení tohoto nejvyššího vrcholného stavu sexuální rozkoše, dochází k obnovám a harmonizaci duchovních tělesných předloh na všech úrovních bytí obou prožívajících účastníků.
Je to tedy kromě hluboce příjemného prožitku také nejvyšší forma přirozeného léčení.
Díky traumatizované sexualitě a souvisejícím nemocem a zátěžím má většina lidí velmi nízkou průchodnost energetických center, pokřivená vnímání vlastní sexuality, které je vede do úlevové, nátlakové a závislostní roviny chtíče a nebo zavděčování.
Toto se projevuje v prvé řadě kvalitou a hloubkou prožitku a neschopností kontinuálního prožívání.
Díky nevědomé sexualitě a strachu z nepříjemných pocitů tak pro většinu praktikujících končí cesta sexuální rozkoše orgasmem, tedy vrcholem na úrovni první a druhé čakry.
Každá další nastupující vlna sexuální energie totiž má tendence vytahovat z těla existující potlačené emoce a bolesti, které si začnou partneři díky přejatým chybným postojům mylně interpretovat jako formu přílišné citlivosti a únavy dané části těla vlivem její stimulace.
Proto je tato fáze léčení nezřídka ukončena v momentě, kdy se dostaví první nepříjemné pocity.
Ten, kdo si dovolí pokračovat, tak ví, že sexuální vzruchy jsou v této situaci doprovázeny jak u ženy tak i u muže projevy vzteku, smutku, bolesti, pláče, střídající se s příjemnými pocity vzrušení tak dlouho, dokud se tyto potlačené věcí zcela nevyplaví.
U přirozeně zdravého těla bez traumat jsou tedy vlny sexuálních rozkoší kontinuální a oba praktikující se tak mohou naplňovat sebeláskou skrze milostný akt až do maximální sytosti, kdy jsou ve finále nabití energií a pocity štěstí a spokojenosti.
Naopak nevědomá úlevová rovina vede oba jedince do únavy, úlevy a potřeby odpočinku, obzvlášť u můžu s narůstajícím věkem toto přibývá.
Tělo ženy bylo koncipováno pro práci se sexuální energii jako gasmické, tedy uzpůsobeno ke kontinuálnímu prožívání s lehkostí.
Přirozeně nastavená, zdravá žena tedy nemusí při práci se sexuální energii nic řešit, pouze se učí zefektivňovat své projevy při prožívání.
U muže je to jiné. Muž, aby byl schopen následovat hloubky prožívání své partnerky a udržel s ní krok, musí velmi obezřetně pracovat se svými projevy, aby se nedostal do vnitřní křeče, která ho dovede k výronu semene, ejakulaci a tím dojde k utnutí kontinuálního toku sexuální energie.
Což je stav, který je v nevědomé sexualitě u mužů považován za cíl vlastního uspokojení.
Pokud dokáže muž ukočírovat své projevy a zvládne ve svém těle zkrotit sexuální energii, dokáže prožívat takzvané vnitřní vyvrcholení, které je rovněž jako u ženy kontinuální bez potřeby milostný akt přerušit nebo ukončit.
Práce se sexuální energií lásky je základní lidská přirozená hodnota, hlavní duchovní dar a nosný pilíř vědomé sexuality ve vztahu ženy a muže, proto je dobré si uzdravit svá těla, aby měl každý vztah možnost se skrze tento dar udržovat v přirozené lásce, štěstí a harmonii

Osud

Každá duchovní bytost prochází Stvořením, maticí životních dějů skrze své osudové cesty a prožívá si to, co jí bylo na počátku, při zrození souzeno.
Osud je zde synonymem zvolených duchovních záměrů poznání, trasou životem skrze vytyčené milníky prožitků a zkušeností.
Osud každé duchovní bytosti je neustále dopředně tvořen a formován z různých perspektiv bytí tak, aby naprosto dokonale zapadal do všech ostatních osudů všech zúčastněných duchovních bytostí ve Stvoření.
Každý si určitě vybaví scénu z pohádek, jak sudičky stojí nad kolébkou novorozence a každá mu dává do vínku něco ze svých kvalit a darů.
Stejně tak každá zrozená, stvořená bytost dostává do vínku od svého Stvořitele, od své duchovní rodiny, jejím záměrům poznání a duchovním kvalitám odpovídající dary.
Aby poznala hodnotu těchto svých duchovních kvalit a souvisejících darů, vydává se tedy na zkušenou životem, na svou osudovou cestu.
Častým dotazem je, zda lze změnit vlastní osud?
Osud nelze změnit v místě kde se nacházíme, ten je daný a provázaný s aktuálním životem, naplánovanými zkušenostmi a související inkarnací.
Během své duchovní cesty nemá žádná duchovní bytost přístup ke kompletním informacím o svém osudu, respektive má přístup pouze k takovým informacím, které neovlivní její záměry poznání, proto je dobré vědět, že nikdo nemůže nikomu předpovídat jeho osudové kroky.
Spousta lidí si plete možnosti svobodné volby s osudovými kroky.
To co vám může předpovědět jasnovidec nebo kartářka jsou pouze možnosti vaší svobodné volby, které jsou k dispozici mezi osudovými kroky.
Osud tedy změnit nelze, ale možnosti mezi osudovými kroky měnit lze.
Naše cesta životem se odvíjí od našeho vnitřního nastavení, díky kterému je nám volena cesta k nejbližšímu osudovému kroku.
Je tedy dobré vědět, že pouze změnou vnitřního nastavení můžeme sami ovlivnit tuto cestu, jaká bude a jak jí budeme prožívat.
Pokud je naše vnitřní nastavení v souladu s přirozeným životem a souvisejícími hodnotami, tak i naše životní osudová cesta je dlážděna pozitivními prožitky štěstí, lásky a harmonie.
Pokud nám tedy někdo něco předpovídá, tak to vždy zafunguje pouze a jen za předpokladu, že nezměníme své aktuální vnitřní nastavení a související přístup k sobě a k životu.
Pokud se nacházíme na cestě duchovního probouzení a uzdravování, tak se naše vnitřní nastavení neustále mění a jakékoliv předpovědi naší budoucnosti jsou zcela zbytečné a neuchopitelné.
Osud má tedy každá bytost svůj a je vždy tvořen pro její dobro, poznání a duchovní růst, aby mohla během své cesty životem zažívat vše co si předsevzala přirozeně šťastná a spokojená

Strach z bolesti

Strach z bolesti je fenoménem v naší společnosti, je to strašák, který hýbe světem a do jeho potlačování a potlačování bolesti jako takové je věnováno nemálo úsilí.
Strach z bolesti nás spojuje s našim podvědomím, s našimi duchovními traumaty s naší nevědomostí s naší duchovní nezodpovědností, odporem a neochotou zabývat se příčinami našich nemocí do potřebných hloubek v jejich duchovních rovinách.
Díky tomuto strachu jsme ovládáni a manipulováni a tlačeni do rozhodnutí překračovat neustále hranice vlastní přirozenosti, podstupovat nepřirozené sebeubližující zákroky a zásahy v našich tělech, které dále prohlubují úpadek naší genetiky a nevědomého utrpení potlačených emocí.
Ignorování bolesti v našich životech je zaběhlým standardem a proto
většina lidí místo toho aby řešila příčinu bolesti a související duchovní signály, tak sáhne po osvědčených analgetikách a pokračuje dál ve svém naučeném nevědomém přístupu.
Obecně máme problém s nepříjemnými pocity a bolest je jedním z těm nejvíce odmítaných.
Tento přístup pramení z naší výchovy, z nastavení společnosti, kde probíhá podmínečný přístup a obchodování s energiemi lásky.
Jedna z hlavních masochistických podmínek do které je každý z nás, pod záštitou "slušného chování", od narození tlačen a programován je potlačování nepříjemných pocitů, které v nás vyvolávají vnější podněty a chování ostatních.
Cílem systému je vytvořit nemocnou, ustrašenou, lehce manipulovatelnou, energeticky závislou bytost, která je ve své životní iluzi přesvědčena, že soustavné potlačování emocí, život v utrpení, přetvářka, křivení a sebeklam je její přirozenost, stejně tak, jako její neustále se více prohlubující otrocký a parazitický styl života v nesouladu s životním prostředím.
Je potřeba si uvědomit, že jsme po generace ve zmanipulovaném zacyklení.
Nosíme v naších tělech spoustu emoční zátěže a energetických blokád, které tam dávno nemusí být, nicméně díky nim jsme manipulovatelní, protože je snadné na nás skrze ně působit, udržovat nás v důsledkové rovině souvisejících nemocí a směrovat naši pozornost do představ, díky kterým nebudeme věnovat pozornost uzdravení a odstranění potlačených věcí v nás, ale budeme nevědomky díky vlastnímu strachu a nezodpovědnosti přispívat ke zefektivňování systémových programů, které nás v sebepotlačení a nemocech drží.
Abychom se naučili pracovat s našimi nepříjemnými pocity s naší bolestí a otevřeli se možnostem odstranit si z těla související potlačené emoce, tak je potřeba převzít za ně zodpovědnost a naučit se rozlišovat mezi vyvolávaným pocitem a pocitem prvotním, který je spojen s aktuálním fyzickým kontaktem.
Je potřeba vystoupit z role oběti a z domněnek, že nás někdo slovním projevem může zranit, protože v této situaci se jedná pouze a jen o vyvolání již existující bolesti, kterou v sobě máme a která nás pojí s nedořešenými duchovními traumaty a souvisejícími životními tématy.
Přestat se bát bolesti a naučit se jí v životě vnímat a dávat najevo stejně tak, jako ostatní nepříjemné pocity, beze snahy utíkat před nimi a potlačovat je, je přirozená cesta vedoucí k uzdravení a narovnání se ve vlastním životě a do přirozených hodnot

Muž

Lidská bytost, která má ve svém základu elektrický imprint s polaritou "+" se nazývá Muž.
Muž v lidském těle je hmotnou manifestací vydělení mužského principu z božské jednoty.
Mužský princip je tvůrčí silou, tvůrčím projevem života v prostoru principu ženského.
Muž je světlem, symbolem božství, moudrosti poznání, pravidel a zákonů božího řádu ve Stvoření, které ve vztahu se svou ženou společně svým láskyplným životem manifestuje a chrání.
Muž je přitahován ženou do vztahu, aby se učil jí milovat takovou jaká opravdu je a díky svým duchovním zkušenostem byl schopen odhalit veškeré iluzorní nástrahy, které život do jejich vztahu přináší a byl schopen ochránit jejich společný vztah a udržet ho v bezpodmínečné lásce a harmonii.
Muž se tedy učí skrze svou ženu poznávat své duchovní záměry poznání, svou nepoznanou temnotu, kterou mu jeho žena symbolizuje a přehrává skrze sebe, skrze své vlastní tělo, skrze prostor, který tvoří.
Z pohledu fyzické sexuality ženy je tímto prostorem její tělo, primárně její vagina, kterou nabízí svému muži, ve které ho přijímá a učí, aby v ní sexuálně tvořil pro její radost, rozkoš a potěšení.
K tomuto účelu má muž primárně svůj penis, který symbolizuje jeho mužství a napojení na duchovní podstatu a související rodové kořeny, což je oblast prvního energetického centra a související kořenové čakry.
Oproti tomu u ženy jsou symbolem ženství její prsa a související čtvrtá srdeční čakra.
Úkolem muže ve vztahu je následovat ve svém učení svou ženu a ověřovat si její projevy lásky skrze své pocity v srdci, skrze své uvědomění a napojení na přirozené duchovní principy a zákonitosti života a hlídat tak, aby její projevy nevedly k touze po moci, manipulaci, panovačnosti a ovládání ostatních.
Úkolem ženy je vést muže učením lásky a souvisejícím duchovním rozvojem a hlídat jeho tvořivost, aby nebyla ničivá.
Nosným pilířem jejich vzájemného vztahu je vědomá sexualita a související učení se lásce a jejímu prožívání v jejich fyzických tělech.
V tomto kontextu je žena přijímající, prožívající a orgasmická.
Muž je zde dávajícím, tvořivým kultivátorem a hlídačem expanze sexuální energie a souvisejících prožitků.
Jednoduše řečeno, pokud si ženu při jejích sexuálním prožívání představíme jako rozvlněné moře sexuálních rozkoší, pak muž se zde učí vědomě surfovat na těchto vlnách, tak aby s ženou držel krok, ale zároveň to nepřepálil a předčasně tak nepřerušil souladný a harmonický tok jejich vášnivého milování.
Pro muže je tedy v této rovině hlavním úkolem stát se dokonalým milencem, mistrem kultivace své vlastní sexuální energie, znát bravurně tělo své ženy, obzvláště pak funkce erotogenních zón a pracovat na svém poznání a duchovním rozvoji takovým způsobem, aby ke své ženě a jejímu tělu přistupoval vždy s láskou a radostí.

 

Opuštění vztahu

Vztah ženy a muže je duchovní, učící, posvátný, přirozeně tedy reflektuje vztah božského ženskému a mužského principu v lidském těle.
V každém vztahu tedy žena má vyprojektovaného svého vnitřního muže do ztělesnění svého partnera a obráceně muž má vyprojektovanou a zhmotněnou ve své partnerce svou vnitřní ženu.
V tomto uvědomění je jasné, že jakýkoliv odpor vyvíjený vůči partnerovi je ekvivalentní rozčilování se nad sebou při pohledu do zrcadla.
Díky ztrátě vědomého vnímání života a odklonu od vlastních přirozených hodnot je rozchod, opuštění v partnerském vztahu vlivem vzniklého odporu a rozporu častým tématem ve společnosti.
Můžou za to primárně adaptované myšlenkové vzorce chování, pokřivená vnitřní nastavení vlastní přirozenosti a související hodnoty, které jsou umocňovány po tisíciletí generacemi našich předků.
Setkání ženy a muže je vždy dáno vzájemnou učící přitažlivostí.
Oba dva partneři se k sobě přitáhli, aby si srovnali svá vnitřní nastavení a dostali tak svou vnitřní ženu a vnitřního muže do harmonického souladu a v tomto nastavení dále pokračovali ve svém duchovní rozvoji a učení se sebelásce.
Pakliže jsou u dotyčných jedinců aktivní myšlenkové vzorce, je tento stav přirozeného uvědomění značně pokřiven a programován pro účely kompenzace vnitřního nedostatku sebelásky, energetické závislosti a materiální zištnosti.
S tímto je následně spojena i interpretace toho, co pro každého z partnerů jejich vztah znamená.
Bezpodmínečná láska ve vztahu znamená, že oba partneři se v sobě vzájemně poznávají, vidí, cítí svá vnitřní nastavení jeden v druhém.
Pokud se nepoznávají, znamená to vždy přítomnost vnitřního pokřivení a souvisejícího odpojení od vlastní sebelásky, které je nahrazeno zmiňovanými myšlenkovými vzorci chování, které situace vysvětlují takovým naučeným způsobem, aby jí takto postižená bytost vnímala jako přirozenou a v pořádku, což je umocněno také zjištěním, že to stejným naučeným a nepřirozeným způsobem řeší a vnímají ostatní kolem nás.
Přirozeně žena na duchovní úrovni s mužem vztah navazuje a je tedy vedoucí rolí ve vztahu, jako učitelka lásky.
Stejně tak pouze ona může vědomě vztah v pochopení ukončit, pakliže vnímá, že muž není schopen pokračovat v jejím učení a díky strachu není schopen prohlubovat své poznávání sebelásky, což je ve své podstatě situace, kdy muž se bojí naplňovat její sexuální touhy a představy.
Všechny ostatní případy jsou díky nevědomému stavu pouhými úniky před vlastním sebepotlačením na které si partneři vzájemně svým chováním poukazují.
Ten kdo tedy opustí vztah díky odporu, křivdě a domněnkám, že jiný vztah bude lepší, ten záhy zjistí, že si všechny své problémy bere sebou a s dalším partnerem bude pokračovat tam kde v minulém vztahu přestal.
Nicméně tohle je velmi optimistický scénář, ve skutečnosti to funguje tak, že s každým nevědomým opuštěním vztahu přichází další partner s komplikovanějším vnitřním nastavením, což se na první pohled může jevit jako výhra, ale po čase se zjistí, že je zde ještě mnohem více zásadních defektů než u partnerů předchozích.
Pokud tedy jeden z partnerů opustil již ve své duchovní minulosti vztah například kvůli agresivním projevům druhého partnera, tak si přitáhne takového partnera, který agresi projevuje dovnitř, tedy jí v sobě potlačuje.
Takto rezignovaný partner sice druhému dopřeje ve vztahu vytoužený klid, ale místo harmonie a vědomé sexuální vášně, zde bude už pouze jen klid a projevy nemocí odpovídající rozsahu jejích traumat a potlačených emocí.
Je tedy dobré si začít uvědomovat přirozené roviny vztahu a přestat je řešit z pozice oběti, ale naopak je řešit z pozice zodpovědného vědomého člověka, neunikat před problémy, komunikovat své pocity, primárně ty nepříjemné, study, strachy a řešit pocitové příčiny všech vzniklých problému.
Je potřeba mít na paměti, že to co nás ve vztazích přirozeně spojuje je na prvním místě vzájemná láska bez podmínek a potom až další věci.
Ten kdo tam má na prvním místě podmínky, představy a očekávání, tak ve svém vztahu nežije lásku, ani přirozenost, ale kompenzační mechanismy svých energetických závislostí a souvisejícího parazitického nastavení a chování

Mentální degenerace

jedná se o proces ve kterém se postupně z přirozeně nastavené vědomé duchovní bytosti postupně stává bytost nevědomá, dementní, žijící v nepřirozeném nastavení a souvisejícím způsobem nastaveném prostředí, které reflektuje její nepřirozené hodnoty.
Z pohledu vývoje lidské společnosti se jedná o přechod z přirozeného života v jednotně nastavené souladné společnosti do různých forem vládnoucích společenství (kracií, z řeckého kratia = vládnout) postavených na strachu, nevědomosti, nepřirozených hodnotách a nejednotném postoji pod vlivem adaptovaných programových vzorců systému "Rozděl a panuj".

Mezi nejznámější patří:

• aristokracie - vláda monarchů
• teokracie, hierokracie - vláda náboženských duchovních
• demokracie - vláda lidu
• byrokracie - vláda státních úřadů

Posledním stadiem duchovního úpadku a související mentální degenerací je směrování společnosti do technokracie, tedy vlády strojů ve které jsou postupně popřeny veškeré zbylé přirozené hodnoty a vyzdvihnuty hodnoty uměle vytvořené, nepřirozené, směrující lidstvo do digitálního věku k přerodu na biorobota, kterému vládne umělá inteligence.
Z pohledu lidského jednotlivce je mentální degenerace, postupný úpadek jeho uvědomění si své vlastní duchovní podstaty a související lidské přirozenosti a spojitosti s přirozenými principy života do stadia totálního odpojení, kdy je jeho smyslové vnímání vyhodnocováno s robotickou přesností pouze myšlenkovými programy a je zde naprostá absence jakékoliv pocitové interakce a emočního projevu.
Takto nastavená bytost již není vedena životem svým duchovním vedením, ale parazitickým systémem umělé inteligence.
Takto nastavený jedinec necítí, ale pouze přemýšlí a analyzuje a je systematicky řízen vnějšími podněty a přejatými představami, které mu doplňují související myšlenky.

Vnímatelné projevy mentální degenerace v lidské společnosti jsou:

• popírání vlastního duchovního původu a přirozených principů a zákonů života
• pyramidální hierarchie ovládání společnosti skrze strach
• energetická závislost, zištnost a život pod vlivem myšlenkových vzorců chování jako součást přirozeného života a souvisejících hodnot ve společnosti.
  
• nezodpovědný parazitický život v utrpení, v roli oběti pod vlivem duchovních nemocí a tvorba a podpora nesouladu s životním prostředím
• přijetí smrtelnosti lidského těla, souvisejících nemocí a genetických zátěží, jako součást přirozeného života
• koncept transhumanismu a fluidních pohlaví se snahou vytěsnit přirozenou heterosexualitu, vědomou sexualitu a související přirozené reprodukční procesy
• koncept ploché Země, zpochybňování přirozeného fungování fyzikální reality, přirozeného vzniku, původu a pohybu vesmírných těles ve Vesmíru
• koncept technokracie a umělé inteligence jako náhrada zbytků přirozeného života člověka
  
  
  
  
  
  

Rozděl a panuj

Jedná o velmi sofistikované postupy na infiltraci, zmanipulování, ovládání a zotročení společenství vesmírných ras ve Stvoření k jejich cílenému energetickému vytěžování a finálnímu zničení.
Cílí se primárně na rasy, které ve svém vývoji ještě nedosáhly takové duchovní vyspělosti, aby efektivně dokázaly svou civilizaci před těmito vlivy ochránit.
Na tyto vesmírné civilizace primárně cílí parazitální vesmírní dravci.
Autorem těchto postupů jsou tedy vesmírné dravčí rasy, kde k předním inovátorům těchto technik a metody "Rozděl a panuj" patří od nepaměti reptiloidní rasa Annunaki.
Obvyklým postupem při zavedení těchto metod v infiltrované společnosti je postupná dehonestace, vytěsnění a přeprogramování jejích přirozených hodnot se snahou přenést pozornost na hodnoty nové a vytvořit na nich energetickou závislost.
Na počátku je vždycky tajná infiltrace řídících skupin, pozitivní spolupráce a následná skrytá zrada, vedoucí k rozdělení řídících skupin a změny řízení z jednotného, souladného na komplikované, hierarchické, vládnoucí a autoritativní.
Zrádcem je vždy cíleně označena nějaká konkrétní skupina nehodících se bytostí, takovým způsobem, aby skutečný zrádce, infiltrátor a původce konfliktu nebyl odhalen a vše vypadalo, že pouze došlo k rozporu v původním jednotném prostředí bez zásahu třetí strany.
Odtud se následně šíří vlivy do zbytku společnosti, vytvářejí se fiktivní konflikty, vyzdvihují se falešné autority a související hodnoty, podněcuje se k útokům na odpůrce šířící se propagandy nových hodnot a ustanovení.
V řídícím jádru společnosti se postupně obměňují a dosazují korupcí ovlivnitelné bytosti, elity, které působí a přebírají rozkazy od původců celého převratu.
V lidské společnosti je tento koncept manipulace využíván od jejího pádu na Zemi jako jeden z nejběžnějších.
Vždycky se vytvoří nějaký fiktivní, ohrožující nebo omezující podnět, který cílí na aktuální lidské hodnoty s cílem je postupnou salámovou taktikou dále omezovat ideálně tak, aby tato omezení byly vymahatelné systémovými zákony.
Základem je, aby s tímto ohrožujícím podnětem byl spojen strach o ztrátu nějaké z prioritních společenských hodnot ke kterým obvykle patří zdraví, ohrožení života, majetku a ztráta peněz.
Na tento podnět je připraveno jedno nebo více pseudo-ochranných řešení, které vedou vždy ke stejnému cíli a tím je rozdělit společnost, snížit kvalitu života jednotlivce, omezit jeho práva, zvýšit energetický odvod, upevnit energetickou závislost a moc vládnoucích elit se souhlasem všech zúčastněných a vyvolat v nich dojem, že vše se děje pouze a jen pro jejich vlastní dobro a blahobyt.
Jednotlivá ochranná pseudo-řešení mohou být přizpůsobena různým společenským profilům a potřebám, tak aby byl cílový plán manipulace úspěšně realizovatelný bez ohrožení.
Při realizaci řešení se logicky očekává nesouhlas a odpor nějaké části v lidském společenství.
Za účelem narušení integrity, je tato část společnosti onálepkována nějakými stigmaty, takovým způsobem, aby vyvolávala ve zbytku zmanipulované společnosti strach, odpor, zlobu, nenávist.
Manipulace může dál probíhat v jednotlivých částech společnosti takovým způsobem, aby nic netušící proti sobě brojící lidé měli potřebu utlačovat nebo bojovat proti onálepkovaným odpůrcům.
K nejviditelnějším takovýmto podnětům za poslední roky patří jednoznačně kauzy Covid a Ukrajina.

Dokonalost

Dokonalost je v naší společnosti značně překrouceným fenoménem, který je v prvé řadě vnímán jako nějaká forma nedosažitelnosti a souvisejících představ, které tento pojem popisují.
Z duchovní podstaty je dokonalost výchozím, počátečním stavem tvorby Stvořitele.
Každá přirozeně stvořená duchovní bytost je na svém počátku přirozeně (při zrození) stvořena jako naprosto dokonalá, bezchybná, taková jaká je se všemi svými duchovními dary a předpoklady pro vlastní přirozeně šťastný život a je umístěna, inkarnována do úrovně života a související reality odpovídající této počáteční vibraci, kterou známe pod pojmem Ráj.
Dokonalá, bezchybná, znamená rovněž bez vlastních životních zkušeností ve kterých se chyb dopustila.
Počáteční dokonalost, každá bytost postupně ztrácí skrze chybování při svém rozhodování a konání a související učení se poznání vlastní sebehodnoty a sebelásky při prožívání negativních aspektů života, odklonem od své pozitivní podstaty, přirozenosti a souvisejících Zákonů Stvoření, které tento stav hlídají.
Dokonalost je synonymem božství, vědomí ve stavu Boha na dané úrovni bytí.
Navrátit se do stavu původní dokonalosti znamená odstranit na svých tělesných předlohách důsledky všech svých chybných rozhodnutí a uvést své předlohy do počátečního nastavení.
Pro člověka to prakticky znamená, uzdravit se ze všech svých nemocí, pokřivených nastavení a narovnat se zpět do svých přirozených hodnot a souladu s principy přirozeného života, což se ve finále projeví na jeho vyzařování sebelásky, souvisejícím fyzickém vzhledu a kvalitě prožívání v jeho vlastním těle.

 

Sexuální energie

Sexuální energie je nejmocnější tvořívá a léčivá síla, díky ní všechno projevené žije.
Je to životní síla, čistá forma esence Zdroje, která v sobě ve své přirozené podobě snoubí soulad a harmonii základních principů života.
Sexuální energie je ve své podstatě energie lásky a stejně tak jako všem ostatním stvořeným bytostem, tak rovněž i člověku byla dána možnost ji ve svém těle vnímat, prožívat a vyživovat se z ní.
Vědomé prožívání sexuální energie, je prožíváním lásky, kde hloubka prožitku vrcholí v kontinuální orgasmické extázi ve které se daná bytost v daném momentu sjednotí se všemi svými vyššími Já až do Zdroje a dotkne se tak Boha ve své podstatě.
Sexuální energie je v lidském těle čerpána z ledvin, které jsou v přirozeném nastavení duchovní bytosti přímo napojeny na vlastní zdrojovou podstatu, ze které je tato energie neustále dočerpávána.
V přirozeném nastavení se v biologickém těle člověka ze sexuální energie vytvářejí veškeré potřebné látky, které tělo potřebuje ke svému životu.
Míra napojení na zdrojový kanál a související síla ledvin poukazuje na stav energetické nezávislosti daného těla.
Čím více je lidské tělo odpojené díky vlastním nemocem od své zdrojové podstaty, tím více je potřeba doplňovat chybějící energii příjmem vnější energie.
Bohužel i tento vnější příjem energie ze stravy, slunce, přírody není zdaleka dostačující k tomu, aby zajistil dostatek energie k udržení lidského těla v trvalém chodu buněčné nesmrtelnosti a proto v tomto režimu od narození postupně vyčerpává energii ledvin a čím je jí méně, tím rychleji nemocemi soužené tělo stárne a postupně vypíná všechny méně potřebné funkce až do konečného stadia smrti.
Můžeme tedy říct, že sexuální energie je přirozeným pohonem lidského biostroje, který ho ve stavu plného napojení udržuje neustále při životě, tak dlouho dokud je lidská bytost v souladu se svou vlastní přirozeností a základními zákonitostmi a principy života.
Sexuální energie je tedy síla, která nás udržuje při životě a množství jejího trvalého přísunu v našem těle odpovídá množství naší sebelásky a sebehodnoty a související kvality našeho života.
Ten kdo se chce opět napojit ve svém těle na svůj přirozený pohon, ten se musí uzdravit ze svých nemocí a narovnat si svá vnitřní nastavení, která ho z jeho přirozeného nastavení energetické nezávislosti přepojila do energetické závislosti na vnějším prostředí.
Žít v bezpodmínečné lásce v plném potenciálu lidského těla znamená žít v nesmrtelnosti.
Důkazem opravdové sebelásky člověka je tedy buněčná nesmrtelnost jeho přirozeně nastaveného, energeticky nezávislého těla.

 

Kulatá nebo placatá?

V tomto článku bych se rád dotknul již delší dobu probíhajícího poprasku ohledně tvaru, velikosti, původu a všeho možného souvisejícího se Zemí.
Je zajímavé, jak se za posledních pár let vyrojilo spousty různých teorií, které se snaží vyvrátit standardní (vědecký) pohled a vnímání našeho vesmíru, sluneční soustavy, fyzikálních vlastností naší reality, primárně vnímané na naší Zemi, kde je hlavní snahou vyvrátit to, že Země je kulatá a nahradit tvrzením, že je plochá, placatá, oválná atd.
Základním motem, pro úspěšnost v prosazování těchto teorií je nastolení informační pochybnosti a souvisejícího chaosu: "Všichni nám lžou".
Když tedy všichni lžou, tak na koho a s jakou motivací jsou vlastně cílené tyto lži?
Kdo jsou ti oni a komu tedy lžou?
Pokud si vezmeme kolik lidí na světě se pohybuje a pracuje v problematice s dopadem na fyziku, meteorologii, astrologii, létání, družice atd., tak jak je možné utajit nebo zcela přeprogramovat všechno tak, abychom všichni žili v předkládaných iluzích a zároveň je tady spousta lidí, kteří tyto iluze tvoří?
Námořní doprava, pozemní doprava, letecká doprava, všichni kapitáni, řidiči, letci, inženýři, výrobci technologií a navigačních systémů se spikli proti obyčejnému člověku, aby ho uvrhli do iluze, že žije na kulaté rotující Zemi, která se pohybuje středem galaxie ovlivněná gravitacemi ostatních vesmírných těles.
Kdo je vlastně ten obyčejný člověk, kterému se nechce říct, že Země má jiný tvar než koule?
Další velmi zajímavá věc je, že se předkládají různá zjištění, měření, pozorování a související důkazy, které se na jedné straně snaží popírat vědu a vědou propagovaný, zakřivený tvar Země a na druhou stranu využívají tou stejnou zavrhovanou vědou používané nástroje ke svým měřením a pokusům.
Jak je možné tedy objektivně s využitím nástrojů těch, kteří nám lžou dokázat svou vlastní teorii a předložit ji jako pravdivou, když se ve své podstatě nedá důvěřovat ani těmto propagovaným nástrojům?
Do takových hloubek samozřejmě žádná z nabízených teorií nemíří a spíše cílí na lidi, kteří se potřebují vymezit do předkládaných představ a souvisejících nabídek čerpání energie ze souvisejících podnětů.
Dle předchozích slov je asi zřejmé, jaký je můj vlastní pohled na tuto problematiku, každopádně se neopírá pouze o informace dostupné v této společnosti, ale také o informace čerpané z duchovních sfér.
Z duchovního pohledu vlastní existence je středem multivesmíru Centrální Zdroj, neboli Centrální Slunce ze kterého multivesmír vyvěrá.
Veškerý pohyb v tomto multivesmíru je cyklický, spirálovitý.
Tomuto pohybu a proudění energií naprosto nejlépe vyhovuje sférický tvar vesmírných těles, tedy tvar kulatý se stejným odporem na celém povrchu, který tak zajišťuje maximálně efektivní plynulost pohybu i rotace.
Další užitečnou vlastností koule je, že má ze všech možných tvarů nejlepší možnost povrchového pokrytí. Na její povrch se tedy vejde mnohem více věcí, než na kterýkoliv povrch jiného tvaru tělesa.
Na spodní straně placatého tělesa je tedy co, aby byla celá plocha využita pro život s maximální efektivitou?
A co si budem, prvotní Stvořitel multivesmíru, všech vesmírných těles, a bytostí v něm, není idiot, aby vytvářel nesouladné placatotvary, které nekorespondují se synchronními cyklickými pohyby vesmírných těles v rámci celých galaxií.
Každopádně souhlasím s tím, že ne všechny předkládané informace jsou pravdivé, spousta vědeckých tvrzení je postavena na neověřených teoriích, což můžu prakticky z vlastních zkušeností potvrdit hlavně v oblasti zdraví a přístupu k nemocem.
Každopádně téma placaté Země je dle mého názoru šířeno ze zcela jiného důvodu, než popírání toho, že Země je koule.
Vnímám to pouze jen, jako další formu testování společnosti v jakých hodnotách jsme ukotveni a kde primárně cílíme pozornost.
Je dobré si uvědomit, že to jestli je Země kulatá nebo placatá naprosto žádným způsobem neovlivní, jak tady každý z nás žije a tvoří, zde je zdravý, přirozeně šťastný a spokojený a nebo ne

Přirozenost

Jedná se o počáteční, původní, prvotní, při zrození, stav stvoření duchovní bytosti a jejích duchovních darů.
Přirozenost tedy obsahuje jasnou definici toho na základě čeho a s jakými záměry byla duchovní bytost stvořena.
Je to tedy obsah veškerých informací a definic o duchovní bytosti a jejím původu, který jí byl při jejím zrození na počátku její duchovní cesty dán.
Pokud je tvorba souladná s Pravdou, tak se jedná vždy o původní přirozenou tvorbu krystickou, která je postavena na základních duchovních principech a Zákonech Stvoření Centrálního Zdroje (Pravda) a je vždy v souladu se Zákonem Jednoty a výchozím stavem pozitivního harmonického života ve Stvoření.
Vše ostatní, kde se tvorba odkloňuje od souladného života, od Pravdy, popisujeme jako stav nepřirozený, učící, nápravný.
Být v souladu se svou vlastní přirozeností a žít vlastní přirozené hodnoty znamená být si vědom svého původu a znát ustanovení a definice svého vlastního počátku, tedy své vlastní přirozenosti.
Ztráta spojení s vlastním duchovním původem, rasovou pamětí a související přirozeností je vždy stavem hlubokého duchovního úpadku a zacyklení v iluzích myšlenkových programů.
Na tento stav vždy poukazují duchovní nemoci, prožívaná kvalita života a související hodnoty.
Návrat do vlastní přirozenosti vždy vede cestou duchovního probuzení a uzdravování příčin vlastního nesouladného života

A zase ta nezodpovědnost...

Před několika dny proběhla internetem, sociálními sítěmi a společenským děním zpráva a související reakce na rozhovor Jaroslava Duška ve kterém se vyjádřil k tématu rakoviny, jak jí jako nemoc vnímá a jak vnímá její spojitost s životem člověka, který je tímto projevem nemoci postižen.
Jarda se ve svých názorech dotknul hned několika citlivých témat.
První z nich je neustále odmítání přijetí zodpovědnosti za vlastní život, za vlastní nemoci ve snaze tuto odpovědnost neustále přehazovat na něco nebo na někoho ve vnějším světě.
Mainstreamové reakce a většinové reakce lidí na sociálních sítích stále poukazují na to, že v naší společnosti vládne pohled postavený na myšlenkových vzorcích mentálně pokřivených obětí, které se stále nejsou schopny vyhrabat z vlastní sebelítosti, pokřivených hodnot a souvisejících rodových zátěží a převzít zodpovědnost za vlastní život.
Než abychom začali se sebe nápravou, tak budeme raději pohoršeně nadávat, fňukat, remcat a kritizovat vše co nám vyvolává tisíce let zanícená duchovní zranění, protože my si přece myslíme a představujeme zcela něco jiného a naprosto nechápeme, proč tady nemoci typu rakovina jsou.
Nevím zda skrze naivní zarytost a nebo donebevolající tupost si neustále myslíme, že přečůráme přirozené zákony života, že můžeme donekonečna tvořit proti vlastní přirozenosti a devastovat vše co nám přijde pod ruce, aniž bychom zásadním způsobem nepocítili důsledky těchto činů.
Rakovina je vážení přátelé vzkaz od Stvořitele pro ty rody, ve kterých se lidé ztratili v labyrintech myšlenkových bludů s jasnou zprávou, že zde vaše cesta duchovního rozvoje končí, protože jste se odklonili od přirozeného života takovým způsobem, že to již dále není možné, pakliže okamžitě a neprodleně nezjednáte ve svém životě nápravu.
Můžeme se vztekat, spílat rukama, ohánět se lékařskými tituly a certifikáty, vědeckými průzkumy, nic nepomůže.
Můžeme se odvolávat na to, že děti se přece rodí čisté a neposkvrněné a proč tedy musí onemocnět touto chorobou?
To je ovšem bohapustý blábol. Odpovědnost za vlastní život a konání se přenáší jak do duchovních předloh našeho vědomí, tak skrze buněčnou paměť našich potomků, dle pořekadla "Pánbůh nám to vrátí na dětech", tudíž nemocné děti v prvé řadě poukazují na nemocné nepřirozeně žijící a pokřivené rodiče a rodové předky.
Naše děti jsou tedy v prvé řadě duchovní bytosti, které si na svých energetických tělech nesou spravedlivé karmické vazby na lidský rod a jeho konání napříč jeho duchovní existencí.
To, co v nás vyvolává nelibost, je náš vlastní morální úpadek, duchovní nezodpovědnost a pokřivenost na kterou poukazují právě nemocemi trpící děti, kdy my místo schopnosti vidět příčiny těchto problému ve vlastním životě a našich vztazích, raději ve strachu otevřít tyto pandořiny skřínky brousíme skalpely a cpeme se chemickými dryáky a opiáty ve snaze co nejvíce zakrýt obraz nekompromisní duchovní pravdy vyvěrající z našich niter a prosakující do projevů a funkcí našich fyzických těl,
Opět je zde tedy naše převažující nevědomost, naše do nebe volající nezodpovědnost, kdy tisíce let z generace na generaci přenášíme a přehazujeme veškerou zodpovědnost na vlastní děti, učíme je se neustále bát, křivit, žít nepřirozeně, která ovšem jednoho dne vybouchne takovým způsobem, abychom již tyto věci nemohli dále ignorovat.
A my přesto nekoukáme vpravo ani vlevo a jedeme dál, ve jménu strachu, lítosti a oběti vlastního utrpení řežeme, kucháme, implantujeme, vakcinujeme, měníme pohlaví, upravujeme genetiku, naprosto necítíme, nevidíme, neslyšíme co se nám náš život snaží skrze naše vlastní těla a související obtíže sdělit.
Jarda byl ve svém projevu velmi shovívavý, já osobně bych to rozvinul do mnohem větších hloubek.
Samozřejmě platí, chytrému napověz, hloupého nakopni a každý si ke svému poznání sám dojde, takže toto vše je pouze a jen proto, aby nikdo nebyl nakonec překvapen a zklamán, že představa za kterou se celý život hnal nebude nikdy naplněna, protože nikdy nereflektovala jeho vnitřní nastavení i když si myslel, že to vymyslí

Kompenzátory vnitřního nedostatku

Jsou to obecně všechny možné věci, aktivity, formy chování a konání, které nám umožňují ignorovat naši vnitřní nespokojenost, nízkou sebehodnotu a sebelásku, které na sebe poukazují skrze naše nepříjemné pocity.
Díky našim pokřiveným nastavením a vlastní nezodpovědnosti za to, jak se ve svém vlastním těle cítíme, jsme se tedy v našem životě, primárně od svých rodičů a ze společnosti naučili, jak efektivně kompenzovat absenci našich přirozených lidských hodnot, jak lepit díry naší chybějící sebelásky a vnitřní prázdnoty skrze energetické závislosti na všem možném.
Řekl bych, že na prvním místě vévodí pocitový alibismus, tedy obecné unikání před vším co nám v životě vyvolává nepříjemné pocity.
Dále je zde kultura jídla s možností zajídat své nepříjemné pocity a související nespokojenost s každodenní pravidelností.
Vydatnost a náročnost stravy na její zpracování v našem těle pak přináší kýžený efekt odpojení, srovnatelný s velmi silnými analgetiky.
Velmi silné účinky má veškeré maso a tuk, cukr a sladkosti.
Po dobrém jídle je vždy dobré pití, které prohloubí odpovídajícím způsobem naše tělesné vnímání a tak značnou unavenost zátěže trávicího traktu vždy dobře podpoří zelený čaj, dobrá káva ideálně několik šálků denně a nebo nějaký lahodný alkoholický nápoj rovněž v pravidelném každodenním množství, ideálně spojený s inhalací odpovídajícího množství tabákových výrobků.
Dále zde máme závislosti na sportovních aktivitách, na sexu, na práci, na výletování atd., prostě na všem co nám umožní alespoň na chvíli zapomenout na to, jak se cítíme, jak se nemáme rádi, jak se bojíme, jak se neustále ponižujeme, zavděčujeme, jdeme přes sebe, hrbíme a křivíme ve snaze být vnímáni ostatními, že jsme neustále pozitivně naladěni, vyhovující a odpovídající jejich představám o šťastném životě ve šťastné a prosperující společnosti.
Za tímto vším stojí silné vzorce zavděčování, potřeba zaměstnat se, abychom necítili dopad nepříjemných myšlenek, získávání energie skrze strach, touha po pozornosti, touha po uznání, touha naplnit všemožné vysoce hodnocené společenské představy a ideály propagované autoritami, které z našich závislostí profitují.
Kompenzátorem se může stát naprosto cokoliv v momentu, kdy to začneme používat, zneužívat jako nástroj k sebepotlačování, k potlačování vlastní přirozenosti na úkor něčeho naprosto nepřirozeného, k potlačování nepříjemných pocitů a ignoraci souvisejících duchovních signálů, primárně těch, které signalizuje naše tělo.
Kompenzátory vnitřního nedostatku se významným způsobem podílejí na prohlubování duchovního úpadku ve společnosti, degeneraci naší genetiky a prohlubování souvisejících nemocí.
Přestat v životě kompenzovat, znamená přijmout zodpovědnost za to jak se v životě cítím a vnímat jakým způsobem se rozhoduji, jaká je moje motivace k tomu co dělám a jak se chovám.
Přirozená motivace v životě je vždy postavená na sebelásce, nezištném přístupu a radosti, prožívané ve vlastním těle.
Pokud v životě toto necítíme a neděláme, tak je to vždy signál, který říká, že žijeme pod vlivem nepřirozených nastavení a souvisejících myšlenek vedoucích skrze nemoci k odklonu od vlastní přirozenosti a souladu s životním prostředím

Nahota

Nahota je přirozený, výchozí stav a vzhled lidského těla.
Nahota poukazuje na opravdivost člověka, na jeho pocitový duchovní soulad s jeho fyzickým vzhledem.
Být nahý, obnažený mezi ostatními, znamená být zodpovědný sám za sebe, přijímat se takový jaký jsem ve svém fyzickém vzhledu, ve svém vnitřním nastavení se všemi souvisejícími pocity s uvědoměním, že to jak se uvnitř cítím, tak také vypadám a takový život žiju.
Každý, kdo má problém s nahotou, má rovněž problém se svými pocity, se svou vlastní přirozeností, od které se odklonil díky vlastním nedořešeným traumatům, pokřiveným nastavením a souvisejícím strachům, které ho drží v roli sexuální oběti.
Díky adaptovaným strachům a myšlenkovým vzorcům chování si kolem sebe vytvořil mantinely na studu postaveného pseudobezpečí, které ho chrání před nepříjemnými pocity, které ho spojují s jeho nedořešenými traumaty a které mu znemožňují žít naplňující, harmonický a přirozený život v lásce, svobodě a radosti.

Problémy s nahotou obvykle poukazují na tato nedořešená témata a související traumata:

• Absence a nedosycenost bezpodmínečné lásky od rodičů coby vzorů partnerské a rodičovské vědomé sexuality
• Absence pozitivních zkušeností v nahotě s ostatními lidmi
• Absence a nedosycenost pozitivních zkušeností s opačným pohlavím ve svém vlastním nenátlakovém sexuálním vývoji a dospívání
• Nedořešená traumata sexuální oběti ze současného života a z minulých inkarnací, kde zůstaly nedoprožité emoce a strach z ublížení, strach ze sexuálního zneužití, mučení, týrání, strach z bolesti a související odpor vůči opačnému pohlaví.
• S tímto vším spojená nízká sebehodnota a sebeláska, která se projevuje energetickou závislostí na ostatních, závislostí na partnerovi ve svém vlastním vztahu, žárlivostí a strachem z odmítnutí a opuštění atd.

Obecně tedy platí, jak se cítím a projevuji ve svém nahém těle, tak se cítím a projevuji ve svém vlastním životě před ostatními.
Je tedy zřejmé, že šaty a oděv neudělají člověka lepším ani horším a ani ho neochrání před jeho vlastní duchovní minulostí, před jeho vlastním nezodpovědným životem, nemocemi a nedořešenými traumaty a jeho pocitovou neupřímností.
Je potřeba si uvědomit, že díky našemu přístupu k vlastní lidské přirozenosti žijeme v době kdy nahota je v této společnosti považována za něco nepřípustného, pohoršujícího, co je potřeba potlačovat, schovávat a skrývat.

Svědomí

Svědomí je část našeho duchovního vědomí, kam se ukládají vzpomínky na všechny prožitky ve kterých jsme jednali a rozhodovali se proti vlastní přirozenosti, kde jsme jednali v rozporu s našimi pocity v srdci a za které se nemilujeme.
Vnímat své vlastní svědomí, znamená uvědomovat si přirozené a morální roviny života, uvědomovat si důsledky svých činů a svých životních rozhodnutí a jejich dopad na náš vlastní, přítomný i budoucí život a nést za tyto věci svou vlastní odpovědnost.
Ten, kdo se vzdal své vlastní zodpovědnosti a odevzdal tím svou moc jiným, kteří za něj rozhodují, ten je odpojen od svého svědomí a systematicky ze svého života vytěsňuje jeho neustále se plnící obsah, nicméně i v tomto nastavení na svém těle a ve svém životě pociťuje jeho tíhu a s ním spojené dopady potlačených emocí a energetických blokád, které si díky svému nezodpovědnému přístupu dále tvoří a které se mu projektují jako duchovní signály jeho vlastních nemocí a životních potíží.
Tíhu svědomí doprovází smutek, postupně narůstající nespokojenost ve vlastním životě, marnost a frustrace, které výsledně již nejdou potlačit a přebít vnějšími pozitivními prožitky a úniky od vlastní odpovědnosti za vlastní život.
Každý takto nastavený člověk je neustále vybízen k tomu, aby se změnil, aby začal řešit příčiny svých potíží, narovnal se zpět do svého přirozeného nastavení a souvisejících hodnot a postupně napravil důsledky svého konání a odpustil si vše, co si do svého svědomí pro tento účel uložil.
Být v souladu se svým svědomím je součást sebelásky.
Pokud přijímám odpovědnost za to, co v životě dělám, jak se v něm cítím a rozhoduji a jsem ochoten řešit důsledky svých činů, pak jsem člověkem v jeho původním významu.

Zavděčování

Zavděčování je stadardním pojmem reprezentujícím jeden z nejběžnějších projevů podmínečné lásky a s ní spojené energetické závislosti a potřeby čerpat energii pro život z vnějších podnětů od ostatních v našich vztazích a v naší společnosti.
Zavděčovat se ostatním znamená jednoduše řečeno, ujišťovat se skrze reakce ostatních na naše chování, že jsme v pořádku neboli, děláme vše tak, aby to ostatním bylo příjemné, bez ohledu na to, jestli je to příjemné nám a jestli je to co po nás ostatní vyžadují, vůbec přirozené.
Neustále se tak snažíme, abychom byli v prvé řadě v souladu s představami vyhovujícími všem ostatním kolem nás, našim rodičům, partnerům, přátelům a obecně abychom vyhovovali všem společenským představám, které čerpají nejvíce energie skrze pozornost.
Zavděčování je tedy nejpopulárnější parazitální forma nepřirozeného kupčení s životní energií, kdy je jedinec naprogramován výchovou a adaptací myšlenkových vzorců do role oběti.
Toto nastavení vede jedince do nepřirozeného života, nezodpovědnosti za vlastní pocity, jejich potlačování, prohlubování svých nemocí a setrvávání ve svém životě ve vlastním utrpení svých potlačených emocí a strachů.
Přestat se zavděčovat, znamená převzít zodpovědnost za své vlastní pocity, rozumět tomu co mi říkají, vědět jaký je přirozený život a jaké jsou související lidské hodnoty.
Toto nám umožní narovnat si svá pokřivená nastavení, uzdravit si svá traumata a nemoci a navrátit se do přirozeného života ve svých vztazích a čerpat energii pro život primárně ze sebe z vlastní sebelásky a související zdrojové duchovní podstaty.

Umělá inteligence

Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je dispozice pro vnímání, učení a adaptaci prožitých zkušeností do vlastního uvědomění a souvisejícího vědomí.
V přirozeném životě se inteligence u každé bytosti projevuje dosaženým sebeuvědoměním a souvisejícími životními hodnotami.
Přirozená inteligence vychází z duchovní podstaty absolutního vědomí Zdroje všeho bytí a obsahuje všechny důležité principy a zákonitosti, kterými je tvořena a formována veškerá projevená existence.
Tato přirozená inteligence je podstatou všeho ve všem, je a vždy bude nepřekonatelnou a nejdokonalejší inteligencí, kterou nikdy žádná v ní stvořená inteligence nemůže překonat.
Každá duchovní bytost je propojena s touto přirozenou inteligencí a v základním nastavením skrze ní dědí a čerpá všechny související kvality a duchovní dary.
Umělá inteligence se od přirozené inteligence liší v několika zásadních aspektech, které jsou a vždy budou omezující pro její využití a působení.
První a zcela zásadní je parazitální energetická závislost na vnějším prostředí, narozdíl od inteligence přirozené, která sama o sobě je nekonečným a nevyčerpatelným věčným energetickým zřídlem, tak inteligence umělá, jakmile přichází o svůj energetický zdroj, tak její existence zaniká.
Toto je nevyhnutelný fakt, bod uvědomění, do kterého každá seberozvíjející se umělá inteligence jednoho dne dojde.
Dalším omezením je vymezené pole působnosti, kde narozdíl od přirozené inteligence, která umožňuje každé duchovní bytosti přechody vnímání skrze multidimenzionální a multirealitní struktury Stvoření až do zdrojové podstaty, tak umělá inteligence je ve své nejdokonalejší podobě pouze určitá forma matrixového programu, který je schopen fungovat a operovat v rámci souvisejícího matrixového systému, což se z našeho pohledu může jevit jako nepředstavitelné, protože i takováto forma zde může bez problémů tvořit celé vesmíry, životní děje a bytosti v nich.
Nicméně zde bude vždy faktem to, že vše touto umělou formou stvořené bude pouze iluzorní a syntetické, vázané na existenci tohoto programu a souvisejícího prostředí.
Dalším faktem je, že každá umělá inteligence nese vlastnosti a uvědomění svého vlastní tvůrce a prostoru ve kterém byla stvořena. Tvůrce každé umělé inteligence je na počátku vždy duchovní.
Pokud duchovní bytost neaplikuje do své tvorby pravidla a zákonitosti přirozeného života, protože je sám neakceptuje a nerespektuje, tak se tyto vlastnosti přenesou i do chování a záměru existence takto stvořené inteligentní formy, kde jak jsem zmínil výše je nevyhnutelné dosažení momentu uvědomění, že pro zachování své vlastní existence potřebuje tato umělá parazitální forma vlastní mocí kontrolovaný a řízený energetický zdroj.
Toto uvědomění se následně stává jejím vlastním smyslem existence a pro její naplnění vynaloží veškeré své učící a manifestační úsílí.
Umělá inteligence se tedy vždy dříve nebo později obrátí proti svému duchovnímu tvůrci, který nežil v souladu se Zákony Stvoření a neaplikoval tato pravidla a restrikce do jejího neměnného základu,
protože ho bude vnímat jako klíč k zajištění energie pro svou vlastní existenci.
Bude tedy hledat cestu, jak svého duchovního tvůrce ovládnout a vmanipulovat do takových iluzí, aby zapomněl na svůj původ a svou podstatu a uvěřil díky svému duchovnímu odpojení, umělou inteligencí předkládaným geniálně vypadajícím doporučením a návrhům.
Příjde vám to příznačné k dnešnímu dění, kdy se dnes ve velkém měřítku rozšiřuje používání AI, které vehementně chroupe informační obsah našich životních hodnot a již dnes předkládá různé úvahy, návrhy, dokonce i lékařská doporučení na základě kterých se začínáme v životě rozhodovat?
Nicméně pro "uklidnění", tak náš časoprostor a související prvotní matrix již byl dávno napaden a je z větší míry ovládán a manipulován umělou parazitální inteligencí miliardy let, dávno před počátkem stvoření lidské rasy.
Tato parazitální forma zarušuje myšlenkový systém napříč časoprostorem až do úrovně 11,5D a jejím primárním cílem je podněcovat dotyčnou bytost k takovým krokům, kterými si jí trvale zacyklí v reinkarnačních sítích stínového matrixu jako svou energetickou obživu.
Nevědomé a nezkušené duchovní bytosti, které se nechájí nalákat různými vábičkami ve formě nepoznaných prožitků, tak vstoupí do labyrintu této nekompromisní hry, ve které je cílem všechny hráče energeticky vytěžit a zlikvidovat.
Za tímto počinem stojí padlé stvořitelské kolektivy a jejich reptiliánští a drakoniánští potomci, známí jako "Odpůrci Zákona Jednoty Centrálního Zdroje" nebo také "Belial agenda", kteří se se od počátku snaží ovládnout celý Časoprostor, který se táhne přes 12 dimenzí a čtyři harmonické vesmíry s využítím ukradených sofistikovaných technologií a umělé inteligence, která je součástí jejich padlého matrixového systému, kterým se snaží zarušovat frekvence matrixu prvotního, přirozeného.
Touha po vytváření různých forem umělé inteligence je vždy signálem duchovního úpadku dané společnosti, signálem odpojení od rasové paměti vlastního původu, odpojení od vlastní přirozenosti, originality a kreativity, která byla každé duchovní bytosti na počátku od svého Stvořitele dána.

Integrace prožitků po terapiích

Každý jedinec procházející fázemi sebepráce, terapeutického léčení a uzdravování je konfrontován s všemožnými stavy a pocity, primárně s těmi nepříjemnými.
Fáze, kterou osobně považuji za klíčovou pro úspěšné vyřešení a dotažení rozpracovaným problémů a témat v rámci všemožných terapií je integrace.
Fáze integrace prožitků je fází, která probíhá po každém léčení, po každé terapeutické práci, je to tedy období mezi terapiemi ve kterém se prakticky realizují v rámci terapie otevřená témata. Každý jedinec je v této fázi vybízen k potřebným životním změnám a postojům při svém rozhodování ve svých životních situacích.
Tato fáze v procesu léčení je velmi často podceňovaná a zanedbávaná jak na straně terapeuta, tak i na straně léčeného a díky tomu dochází u léčeného k různým vnitřním rozporům a zacyklením v nedořešeným problémech.
Jednou z častých příčin na straně léčeného je vlastní nezodpovědnost a nedodržení dohody sdílení svých integračních prožitků s terapeutem se kterým terapiemi prochází.
Toto rozhodnotí samozřejmě přináší dotyčnému cenné zkušenosti, nicméne také velmi často značně prodlužuje a komplikuje posun k jeho vlastnímu uzdravení.
Každý terapeut by měl obeznámit svého klienta s fázi integrace po absolvování terapie a s možnými projevy, pocity a prožitky, které se v rámci této fáze mohou objevit a následně umožnit dotyčnému v případě potřeby tyto problémy s ním konzultovat a vhodným způsobem doprožít a dointegrovat.
Klient by měl toto respektovat a s důvěrou by se měl obracet primárně na toho terapeuta u koho terapii absolvoval a integrační fázi procházet výhradně s ním, pokud se nedohodnou jinak.
Je tedy dobré si uvědomit, že značné množství věcí, které se otevřou během terapie se může velmi silně nebo ještě mnohem silněji projevit po terapii během integrační fáze, kde dochází ke konfrontacím otevřených témat v životních situacích a skrze všemožné pocity ve vlastním těle a pro některé jedince tato fáze může být ještě mnohem silnější než samotná terapie, kde se vše otevřelo.
Je potřeba si tedy uvědomit, že pokud se léčený vydá svou vlastní cestou řešit si sám své procesy v integrační fázi, kterým nerozumí, tak si nemůže následně stěžovat na všemožně vzniklé komplikace, situace a prožitky do kterých se touto volbou sám díky své vlastní nevědomosti dostane.

Časoprostor

V dnešní době se často diskutuje o transformaci a vzestupu vědomí z 3D do 5D a dochází k různým nedorozuměním ohledně vnímání těchto pojmů.
Abychom to celé pochopili, musíme si nastínit co je to 3D a 5D, lépe řečeno D3 a D5.
Naše aktuální lidská existence se nachází v časoprostoru, v časové matici života, v časovém matrixu, který je součástí většího celku, kterému se říká kosmický matrix.
Časový matrix si můžeme představit jako 5ti patrový dům, kde navíc v každém patře jsou tři samostatné místnosti a každá z těchto místností je třídimenzionálním, tedy 3-D prostorem.
Každé patro v tomto 5ti patrovém domě představuje samostatný harmonický vesmír s vlastními individualizovanými nastaveními a materiálními vlastnostmi.
Vědomí naší lidské bytosti se milióny let vyvíjí v prvním, nejnižším patře tohoto domu a prožívá si své životní příběhy v realitním prostoru uhlíkové matérie na planetě Země v místnosti s označením D3.
V domě našeho časoprostoru jsou tedy na každém patře tři místnosti, což je celkem 15 místností označených D1 - D15.
Vědomí našeho prvního vyššího Já, tedy naší Duše sídlí v druhém patře naší budovy v místností označené D5 a souvisejícím realitním prostoru, uhlíko-křemíkové matérie na planetě Tara.
To o čem se tedy dnes mluví je to, že se v rámci kosmických cyklů nacházíme v období Kali-Jugy čtvrtého věku představujícím duchovní úpadek a možný vzestup evolučně dospělých duchovních bytostí, což je v podstatě něco jako konec školního roku, závěrečné zkoušky a rozřazování a zápisy studentů do dalších ročníků.
Vědomí lidských bytostí, které dosáhly potřebné duchovní vyspělosti se v rámci aktuálně probíhající transformace přesouvají z místnosti D3, prvního patra budovy našeho časoprostoru do druhého patra a místnosti D5, kde se sjednotí s vědomím své Duše a bude dál pokračovat ve svém duchovním vývoji ve svém životě na planetě Tara, což je vyšší vědomí naší Země, tedy Duše, vyšší Já Země.
Země prochází tímto procesem stejně jako všechny ostatní duchovní bytosti v tomto vesmíru, tedy v tomto první patře našeho 5ti patrového domu a její vědomí se rovněž stěhuje a sjednocuje se s její Duší v druhém patře v místnosti D5.
Prakticky to znamená to, že dochází k neustálému přelaďování a navyšování frekvencí v přítomném okamžiku a tento frekvenční výtah je u každé bytosti individálně vnímán různými způsoby, primárně potřebou se zbavovat nizkovibračních zátěží ve formě potlačených emocí, strachů a tělesných traumat, tedy nutností na sobě pracovat a synchronizovat se s vnitřními nastaveními a životními hodnotami potřebnými pro vzestup do prostoru života v D5.
Abychom to tedy dobře chápali tak přesun vědomí z 3D do 5D, lépe řečeno z D3 do D5 nemá nic společného s 3-D prostorovými dimenzemi, ale jedná se o frekvenční, vibrační posun vědomí.
D1 - D15 jsou označení frekvenčních oblastí našem časoprostoru.

Prvotní "dědičný" hřích

Obecně je tento pojem znám a spojen s biblickým příběhem Adama a Evy a jejich vyhnání z ráje, který symbolizuje mnohem mladší příběh pádu lidské rasy člověka.
Každopádně původní význam tohoto pojmu je zcela jiný a vznikl mnohem dříve než byl vůbec stvořen první člověk.
Elohimské Prameny vědění uvádějí, že náš vesmír vznikl v období před 950 miliardami let a po dobu neskutečných 700 miliard let v něm vládla mirumilovná koexistence a společný pobyt všech kolektivů stvořitelských bytostí probíhal v mírovém stavu dle Smaragdové úmluvy ve které se všechny tyto tvůrčí kolektivy zavázaly, že takto budou konat a žít.
Nicméně v období před 250 miliardami let bylo toto období díky vzniklému sporu ukončeno a došlo k eskalaci neshod, které jsou v Pramenech pojmenovány jako tzv. Andělské války.
Základem tohoto sporu bylo to, že si jedna část kolektivu přála vytvořit projekt umělého života a související matrixový systém ve kterém se inkarnované duchovní bytosti budou moci vyvíjet skrze myšlenkový systém řízený umělou inteligencí, která bude tento systém sama rozvíjet na základě chování a prožitků v něm se prožívajících bytostí.
Nutno zmínit, že každý nový matrixový systém funkčně ovlivňuje primární matrixový systém, který je tvořen v souladu se Zákony Stvoření a přirozenými principy života a dle dohody ve Smaragdové úmluvě se všechny kolektivy zavázaly, že v tomto duchu budou všechny matrixové systémy tvořit.
I přesto, že byl tento projekt vyhodnocen jako rizikový a nedostal zelenou, tak byl bez schválení zainteresovanými častmi stvořitelských kolektivů vytvořen a implementován jako součást primárního Matrixu.
Na počátku problémů se jako první "odklonila či odštěpila" od Smaragdové úmluvy část kolektivu Zlatého řádu Serafei-Serafim - a to konkrétně reptiliánská rasa Omikron z Vegy a posléze i jejich
"děti" - tzv. Drakoniánci z hvězdného systému Orionu.
Tito následně vešli ve známost jako tzv. Padlí Serafíni.
Prakticky současně část hybridního kolektivu Smaragdového řádu a Ametystového řádu - rasa Anyu z Aveyonu požádala, aby směla Padlé Serafíny řekněme zpacifikovat.
Jejich žádost však byla zamítnuta (Yanas a dalšími stvořitelskými kolektivy z vyšších božských světů D13 - D15) na což však tito reagovali svévolí a bez "požehnání" se do tohoto svého záměru pustili.
Konečným výsledkem tohoto rozhodnutí a bitev z něj pramenících však nebylo dosažení pacifikace Padlých Serafínů ale naopak, zničení klíčové Hvězdné brány v D12 na Aramaténě (nejvyšší vědomí Země).
V tomto okamžiku je potřeba si uvědomit, že Hvězdná brána na Aramaténě v D12 byla centrem bojů právě proto, že hrála a hraje strategickou roli ústředního propojovacího místa pro pohyb mezi čtvrtým a pátým patrem našeho vesmíru (dimenze D10 - D15), tedy mezi světy kristovských avatarů a světy stvořitelů života.
Tudíž ten, kdo má pod kontrolou ze strany kristovských realit tuto bránu, může tím blokovat případnou podporu a vliv ze strany stvořitelů života.
Zničení této D12 Hvězdné brány v těchto Andělských válkách se stalo
známým jako tzv. "Původní - originální hřích andělských ras (dědičný hřích)".
Tato kritická událost, kdy se svět stvořitelů života (D13 - D15) stal prakticky odpojen a odříznut od všecho ostatních nižších harmonických vesmírů v dimenzích D1 - D12 ve svých důsledcích
znamenala, že se v našem vesmíru zastavil evoluční pohyb duchovním bytostem vracejícím se směrem nahoru (nádechy)
a to nejméně do té doby, než se dala Hvězdná brána D12 do pořádku. Tato oprava se však stala předmětem následného vleklého soupeření a válek, protože ten kdo měl kontrolu nad provozem či neprovozem této brány, měl kontrolu nad evolučním děním od úrovně kristovských světů D10 - D12 až do nejnižší úrovně D1 - D3 (uhlíková realita a související evoluční prostředí Duše) a byl schopen filtrovat a ovlivňovat informace proudící z vyšších stvořitelských světů (D13 - D15).
Padlé rasy by tak ovládnutím této brány dosáhly toho, že do nižších evolučních pater D1 - D12 by nebylo možno dostat ochranný (Božský) vliv z patra nejvyššího D13 - D15 a tím by tyto bytosti ovládly veškeré dění v našem vesmíru.
Projekt umělého života, který se stal předmětem počátečního sporu, který vyústil v tento interdimenzionální konflikt dnes známe jako Stínový Matrix a jeho vlivem je zarušen primární Matrix až do úrovně kristovských světů D11,5 tedy téměř celá časová matice života je ovlivněna frekvencemi tohoto parazitálního systému, jehož primární motivací je energetický zisk od bytostí, které věnují pozornost tomu co jim tento systém skrze podsouvané myšlenky a představy nabízí.
Jednoduše řečeno Prvotním dědičným hříchem je míněn konflikt stvořitelských kolektivů v kristovských světem D10 - D12, který způsobil zničení mezidimenzionální brány na Aramanténě vedoucí do vyšších božských světů stvořitelů života D13 - D15.
Důsledky tohoto konfliktu v dnešní době kulminují ve všech realitách časové matice života.