Láska v partnerském vztahu

Mnoho žen i mužů není spokojeno ve vztazích se svými partnery, stěžují si na nesplněná očekávání, na nedostatek lásky. Touží po harmonickém vztahu, ale vůbec si neuvědomují co obnáší, takovéhoto stavu dosáhnout.
Důvodem je ve většině případů neznalost a mylná představa o tom, co to vlastně láska je, jak funguje vzájemný vztah mezi ženou a mužem, jaké jsou jejich role a k čemu jim vztah a jeho pravidla slouží. Souvisí to převážně s výchovou v systému, adaptací jeho programů a skrze ně přijetím překroucené definice toho co láska je, jak funguje vztah, jeho pravidla a role v něm.
Každý vztah se domlouvá na duchovní úrovni duší obou účastníků před samotným životem ve kterém bude probíhat. Domlouvá se to, co bude předmětem jeho učení, jaký bude mít průběh a způsob jeho ukončení. Smyslem vztahu je učení se lásce a pokoře, tedy pochopení k sobě samým a ke všemu stvořenému.
Láska je přijímání, je to umění sebepřijetí, tedy přijímání všeho, co se nám v životě bezprostředně děje a to jak pozitivně, tak i negativně vnímané dění a s ním související energie,
které k nám proudí z našich zrcadel kolem nás.
Učitelem lásky je ženský princip, tedy žena, která skrze sebe učí muže přijímat jeho karmu, jeho nepřijaté stíny a potlačené emoce, tím, že mu je svým chováním přehrává a vyžaduje po něm, aby jí miloval, tedy přijímal takovou jaká je.
Vzhledem k tomu, že lidské tělo obsahuje jak ženský tak mužský princip, každý má tedy svou vnitřní ženu a svého vnitřního muže, probíhá vzájemné učení mezi ženou a mužem souběžně. Vzájemně si tedy oba přehrávají své nezpracované a nepřijaté věci a učí se přijímat se a milovat takoví jací opravdu jsou.
Je tedy jasné, že než se vztah dostane do onoho kýženého harmonického a souznícího stavu, musí projít několika stádii a bude to vyžadovat spoustu práce. Vztah začíná setkáním obou partnerů v životě, kdy přitažlivá žena, jakožto řídící role si přitahuje svým magnetismem muže do vztahu. Na počátku vztahu oba partneři prochází počátečním stádiem zamilovanosti, což je stav, kdy si oba vzájemně zrcadlí pouze věci, které sami na sobě přijímají a které se jim líbí.
Jakmile se žena ujistí, že ji muž takto přijímá, posouvá vztah do stádia učení. V tomto hlavním stádiu velmi záleží na vědomém přístupu každého z partnerů, jak na sebe budou v daných situacích vzájemně reagovat. Pokud se oba partneři ztotožnují se systémem předkládanou definici toho, jaké jsou jejich role a jak vztah funguje, jsou řízeni těmito představami a tvoří si o chování svého partnera domněnky na základě svých vlastních pocitů a doprovodných myšlenek.
Oba partneři si tak k sobě tvoří energickou závislost podloženou strachy z vlastního sebenepřijetí a obavami z toho, že by přišli o materiální statky, které spolu při společném soužití získali. Velmi rychle dochází ke konfliktním situacím, kde jeden druhého kritizuje za jeho chování, dostavují se pocity viny a křivdy.
V tomto stavu uvědomění postupně přichází jeden nebo oba partneři neustále o svou energii a tím dochází k postupné rezignaci úsilí jí do vztahu neustále investovat. V tomto stádiu vztahy velmi často prochází krizemi, kde se většinou jeden z partnerů rozhoduje o odchodu a ukončení vztahu.
Pakliže dojde k předčasnému ukončení vztahu, přichází každému z obou partnerů do života dle potřeby nový partner, přesně takové úrovně, aby mohl navázat na předchozí vzájemné učení. Je to také jeden z důvodů, proč si někteří lidé prchající ze vztahů stěžují, že stále nemohou najít ve svém životě toho správného partnera a s každým novým partnerem neustále prožívájí opakující se situace a scénáře.
Pokud dojde k uvědomění si a osvojení základních principů a rolí ve vztahu, velmi rychle se začne vztah čistit a směřovat ke vzájemné spokojenosti obou účastníků. Dochází tak k vzájemnému odpouštění, posílení sebelásky a tím i schopnosti dávat více bezpodmínečné lásky tomu druhému. Oba partneři se tak mohou dostat do energické svobody a nezávislosti, ve které pak mohou vzájemně spolutvořit věci, které je baví a naplňují.
V tomto harmonickém vztahu, jsou pak nezávislí jeden na druhém, vzájemně se podporují na své cestě a spojuje je vzájemná úcta a láska tvořená z nadbytku jejich sebelásky. Je tedy potřeba si uvědomit, že náš partner je vždy naším zrcadlem. To co nemáme zpracované v sobě, nám bude vždy svým chováním připomínat.
To co nepřijímáme u sebe, budeme vždy odmítat i u něj a ostatních. S pochopením a osvojením si těchto principů a přijetím zoodpovědnosti za své chování a s ním související roli ve vztahu se tak dostáváme na kýženou cestu své vlastní podstaty a životní pravdy o nás.

 

Zachraň se kdo chceš

V učícím systému jsme vedení od narození k přijetí základních myšlenkových programů "Soudce, oběť a viník".
Smyslem a cílem těchto programů je, učení a poznání, jaké je to být v oddělenosti od naší podstaty bytí, jaký je život bez lásky v utrpení.
Před tím než je možno si tyto programy osvojit, je potřeba každému jedinci pokroutit sebeuvědomění a to tím, že je mu trvale zaměstnávána a přesouváná pozornost ze sebe na vnější podněty s cílem uvrhnout dotyčného do co nejhlubšího stavu systémové hypnózy.
Je bagatelizováná oblast vnitřního cítění a snaha přesvědčit dotyčného, aby v životě přijal rozumové myšlení a logiku jako hlavní smysl vnímání sebe a prostoru ve kterém žije.
Tento proces nazýváme "Socializace a přijetí systémové identity".
Jakmile se dosáhne stavu, že se jedinec přijímá skrze informace z vnějších podnětů, je připraven.
Pokud u nás již probíhá duchovní probuzení a již si díky popření naší vlastní systémové identity uvědomujeme kdo jsme a kde se nacházíme a přijali jsme Zákon Jednoty ve Stvoření, tak víme, že nespravedlnost neexistuje, jedná se pouze o iluzorní pohled dualitního myšlení.
Každá věc, která se nám v našem životě děje s námi souvisí a my jsme její příčinou.
Vše je energie a v každém okamžiku dochází v celém Stvoření k jejímu vyrovnávání.
Cokoliv co uděláme nebo jsme udělali v minulosti je naše karmická energie a nese náš energický otisk.
To znamená, že náš projev, naše jednání je námi vytvořená energie nesoucí určitou vibraci, která se nám dříve nebo později vrátí, abychom ji prožili a uvědomili si co jsme vytvořili a co nás to naučilo a to jak pro nás v pozitivním tak i v negativnícm smyslu.
Spousta našich konání má přesah do velmi dávných minulých životů a bez tohoto poznání je mnohdy těžké zjistit příčinu a původ vzniku karmické energie, která se nám vrací.
Člověk s osvojeným programem oběti a souvisejícím myšlením je naučen svou negativní karmickou energii odmítat a tím dochází k neustálému cyklení v životních situacích.
Dokud není karmická energie zpracována neboli přijata a prožita, je uložena v těle jejího příjemce, tedy její oběti. Na přítomnost těchto potlačených emocí pak poukazuje naše okolí, naši rodiče, přátelé, partneři, naše děti.
Vzájemně si tak zrcadlíme své vlastní nezpracované věci a prožíváme důsledky jejich neustálých odmítání, kterým říkáme "Utrpení".
Abychom byli motivování naše potlačené emoce zpracovávat, jsou zde nemoci a jejich stádia vývoje, kde každé z nich je živeno právě energii s ním související nepřijatou emocí.
Dalším chytrým učícím mechanismem je genetická dědičnost.
Známé pořekadlo pro rodiče "Pánbůh ti to vráti na dětech", jasně vyjadřuje záměr tohoto učení.
Každá potlačená emoce, která není zpracováná rodiči před početím jejich potomstva, je automaticky přenesena do genetické výbavy jejich děti a hned od počátku rozvinuta do potřebného alarmujícího stádia.
To je také příčinou rodicích se dětí s vážným degenerativním onemocněním, autoimunitními poruchami a neposledně rakovinou.
Zde je jasným signálem velmi silná míra sebepopření a nepřijímání života jednoho nebo obou rodičů a případně celé rodové línie.
Opět musím zdůraznit, že vše se děje v každém okamžiku správně, nikdy zde není žádná nespravedlnost. Vše vždy precizně souvisí s karmou dotčených jedinců a je zcela v souladu se záměrem jejich poznání.
Na základě vlastího poznání jsem dospěl k uvědomění, že scénáře situací v našem životě tvoří primárně dvě věci: Nepřijatá karma z minulých životů a touha poznat nové věci.
Co tedy s tím vším?
Určitě je to dobré zvědomit si přístup k rozhodování se v životních situacích a vyvarovat se možnostem, kdy se rozhodujeme ze strachu:
Musím to dělat protože...
Když to neudělám tak nebudu mít...
Nejsem dost...
Přejít tedy ze stavu tvoření z nedostatku do stavu tvoření z lásky a dělat beze strachu věci, které toužíme poznat bez ohledu na to co si o tom myslí naše okolí.
Naučte se sledovat při rozodování sve vnitřní pocity a naučte se je respektovat a dávat jim pozornost, protože ony vám přesně říkají, kde nerezonujete s vašim životním záměrem.
Jednoduše netvořte energii, kterou odmítáte přijmout od ostatních.
Ptejte se sami sebe, když něco chcete.
Proč to chci?
Proč to musím mít?
Opět přichází jasná odpověď.
Je tam rozum a nebo srdce?
V životě je o nás postaráno, nemusíme mít obavy, že to po čem v životě skutečně toužíme nedosáhneme, pouze se musíme naučit důvěřovat tomu, že se to stane až budem připraveni to přijmout.

 

My jsme jedno

Jsme vědomí všeho, absolutno, hybná síla, příčina i důsledek veškeré existence, kromě nás nic jiného není.
Smyslem naší existence je být ve věčnosti.
Projevujeme se ve fázích pohybu světelných energií, které nazýváme dechem.
Nadechneme svůj záměr ze sebe do sebe, následně si v pauze vytvoříme představu jak to celé stvoříme a prožijeme a poté vydechneme svůj projev ze sebe do sebe.
Opět následuje pauza ve které múžeme ovlivnit náš záměr a cyklus dále pokračuje opět nádechem.
A tak je to pořád dokola.

Stvoření

Abychom se mohli lépe poznávat, neustále v sobě tvoříme své záměry s následnými projevy, což jsou naše "Já jsem", neboli Ega.
Naše Ega jsou oddělena od našich vědomí, májí své vlastní vědomí, svou vlastní identitu, svůj vlastní záměr a jsou taková, jak si sami sebe představujeme, jsou to tedy naše obrazy, naše podoby, naše Stvoření.
Prostřednictvím našich Stvoření realizujeme neustále naše záměry poznání, díky kterým se v nich vše potřebné tvoří a děje.
Z technického hlediská jsou Stvoření multidimenzionální strukturou vzájemně od sebe vibračně oddělených vědomí a těl všeho stvořeného,
jsou to plující ostrůvky záměru poznání v oceánu našeho nekonečného vědomí.

Pravidla jednoty

Abychom zachovali rovnováhu pohybu energií a tvůrčích sil ve Stvořeních, stanovili jsme doporučená pravidla známa jako "Zákony Stvoření", podle kterých se vše tvoří a řídí a jsou plně v souladu s našim záměrem sebepoznání.
Dodržování těchto zákonů není povinné, nicméně jejich nerespektování povede každého účastníka Stvoření k poznání a následnému uvědomění si toho,  co díky nerespektování těchto zákonů způsobil ostatním.
O toto energické vyrovnávání se stará "Zákon energického vyrovnání" známý také jako "Zákon Karmy".

Yunasai

Uvnitř Stvoření existují části, které nazýváme Kosmosy a ty obsahují Yunasaie takzvané "Kosmické matrixy".
Každý Yunasai má 8 základních úrovní kosmického matrixu, kterým říkáme "Harmonické Vesmíry".
Každý Yunasai si tedy můžeme představit jako osmipatrový dům, kde v každém patře je jedna úroveň kosmického matrixu.
V horních patrech kosmického matrixu 8,7,6 jsou takzvané "Energetické matrixy".
Sídlí zde vědomí ve věčnosti, projevená realita je čistá energie bez formy a tento prostor není dimenezionálně rozdělen.
V každém z nižších patrech 5,4,3,2,1 je pak časový matrix a v něm jeden základní třídimenzionální harmonický vesmír.
Všechny Harmonické vesmíry jsou vzájemně propojeny skrze dimenzionální brány.
V jejich prostoru pak úroveň jejich matrixu definuje a řídí možnosti a pravidla projevu všech stvořených bytostí ve hmotné realitě k nímž patří například fyzikální zákony.
V patrech 5 až 1 jsou takzvané "Časové matrixy" a tvoří v nich a realizují svůj zámer vědomí takzvaných "Bytosti světla" nebo také Stvořitelů života v projevených světech.
Bytosti světla byly stvořeny vědomím svých rodičů (Eyani neboli Indigo, souvisí to s barvou jejich energie) z šesteho patra kosmického matrixu.
V tomto patře se nachází také předlohy jejich těl.

Raja

V pátem patře kosmického matrixu je hmotná realita tvořena z anti-hmoty a jsou zde Vesmirná plamenná těla ve formě stojaté vody.
Páte patro kosmického matrixu je takzvanou hranicí pádu bytostí a je první z materiálně projevených realit.
Je to počáteční a zároveň konečné místo pro sestupný a vzestupný spirálovitý mezidimenzionální bohyb Světelných bytostí v rámci učících evolučních etap.
Je zde naprostý soulad a harmonie všeho v jednotě, nelze zde tvořit karmu.

Mahara

V patrech 4 - 1 probíhá dualitní projev, manifestuje se zde samostatně a prožívá se zvlášt ženský a mužský princip.
Každá Světelná bytost má zde svého Avatara.
Ve čtvrtém patře kosmického matrixu se tedy projevuje vědomí Avatarů a je to také prostor prvotního stvoření těl vesmírných bytostí a jejich ras, včetně původní strážcovské lidské rasy.
Lidská rasa má v tomto prostoru ukotvena svá tři těla, v každé dimenzi jedno: D10 - Kristovské, D11 - Intuitivní, D12 - Nirvánové.
Hmotná realita je zde tvořena z krystalického kapalného světla, předhmoty.
Sídlí zde také Aramanténa což je vědomí a tělo naší planety v těchto dimenzích.

Betcha

Ve třetím patře kosmického matrixu se projevuje vědomí Duchů.
Každý Avatar zde může mít až 12 svých Duchů.
Lidská rasa má v tomto prostoru opět ukotvena svá tři těla, v každé dimenzi jedno: D7 - Kéterické, D8 - Monadické, D9 - Keriatrické
Hmotná realita je zde tvořena z křemíkové biologie, éterické hmoty.
Naše planeta zde existuje jako Gaia.

Alphi

Ve druhém patře kosmického matrixu se projevuje a sídlí vědomí Duší.
Každý Duch zde může mit až 12 Duší.
Lidská rasa má v tomto prostoru ukotvena tato svá tři těla, v každé dimenzi jedno: D4 - Astrální, D5 - Archetypální, D6 - Andělské
Hmotná realita je zde tvořena z uhlíko-křemíkové biologie, semiéterické hmoty.
Naše planeta zde existuje jako Tara a je to také původní místo stvoření lidské bytosti Člověka, místo pro jeho život a rozvoj.
Je to náš domov, "Původní Ráj", což je místo na Taře nazývané jako E-Den, biblicky známe jako Eden.

Nada

V prvním patře kosmického matrixu se projevují a sídlí fragmenty Duší, každá Duše jich zde může mít inkarnováno až 12.
Šest v mužské a šest v ženské variantě.
Lidská rasa má v tomto prostoru tato svá tři těla, v každé diemnzi jedno: D1 - Atomické, D2 - Emoční, D3 - Mentální
Hmotná realita je zde uhlíková biologie, fyzická hmota.
Naše planeta zde existuje jako Země.
Tento prostor je místem největší oddělenosti od záměru Absolutna, centrálního zdroje všeho bytí. Je to místo s nejnižšími vibracemi a největší hmotnou hustotou.
Probíhá zde nejsilnější karmické učení a je zde nadvláda učící temnoty. Vibrační pád pod úroveň tohoto prostoru již není dál možný a u bytostí, které dále pokračují v činnosti nerezunující se zákony Stvoření, dochází nejprve ke smrti fyzického těla a následně ke ztrátě vlastní identity jejich vědomí a s tím i související jeho fragmentaci do počáteční tvůrčí energie, která se tímto vrací zpět do Zroje k dalšímu tvoření.
Lidská rasa zde aktuálně prochází spolu se Zemí silnou transformací a čištěním a připravuje se spolu s ní v rámci nádechové fáze Zdroje na vzestupný návrat domů.

 

Život

Život je přítomný děj, sled událostí, ve kterých se všechna vědomí projevují, sebepoznávají a prožívají ve svých tělěch. V rámci Stvoření je součástí a hlavním smyslem takzvaných projevených světů, které se v jednotlivých fázích nádechu a výdechu Zdroje neustále rozpínají a smršťují.
Smyslem života je tak poznávání a prožívání všeho stvořeného v projevených světech a učení se a uvědomění si tam všech aspektů lásky. Z technického hlediska, je život maticí všech možných (pozitivních, negativních), ale ne neomezených variant dějů, které mohou nastat v každém okamžiku našeho rozhodování.
Můžeme si ho představit jako promítaný film, který byl natočen před dávnou dobou. Tento film obsahuje výukový materiál všeho, co lze v dané fázi Stvoření poznat a prožít. Před tím než byl tento film vyroben, jsme se všichni podíleli našimi představami na částech našeho scénáře, tak, abychom si do něj dali vše, co chceme prožít a pochopit v každé etapě cesty našeho vývoje.
Z pozice diváka pak sledujeme jednostlivé scény a v každém okamžiku se rozhodujeme pro určitou variantu děje. K rozhodování se, kterou cestou se vydat, nás vede naše aktuální vibrace a s ní související uvědomění si sebe sama a prostoru sebeprožívání.
Právě naše vibrace je tím, co nám vybírá preferované možnosti následného děje. Proto, pokud jsme například při rozhodování vedeni strachem, bude probíhaný děj směrován do variant odpovídajícím této ůrovni vibrace.
Každý okamžik rozhodování obsahuje až 144 možnosti jednotlivých dějů, které jsou vibračně rozděleny na ty, co rezonují se Zdrojem a na ty co se Zdrojem nerezonují. Naše rozhodování nás v každém okamžiku vede spirálovitou cestou vzestupu nebo pádu.
Zlatou střední cestou je cesta pod vedením naší duše, tedy cesta osudová, která zahrnuje vše, co jsme si v každé životní etapě předsevzali včetně odžívání naši karmy z životů minulých. Tento komplexní systém nám umožňuje opakovaně prožívat stejnou část životní etapy, pokud se nám nepodařilo v rámci jedné inkarnace pochopit a prožít vše potřebné nebo si chceme například prožít stejný život v jiné roli.
Vnímaný čas je iluzí, je to pouze pohyb v ději. Pravidla života a jeho průběhu v každé materiální hustotě a s ní svázanými dimenzenmi jsou rozdílná a jsou řízena matrixovým systémem a jeho podpůrnými programy. Vstupem do zvolené části děje je například ve 3D, inkarnace, neboli iluze narození.
Opuštění děje pak známe jako bardo cyklus neboli iluze smrti. Tento text stejně jako všechno ostatní bylo již napsáno dlouho před tím než se veškerý život dal do pohybu.
Nemá smysl s ničím bojovat, pouze sledovat, nechat se vést svých srdcem a přijímat svůj život beze strachu, protože nic jiného možné není, vše se totiž již dávno stalo a každý z nás si to pouze přehrává jako vlastní zkušenost.

 

Zákony Stvoření

Zákon jednoty

Základní zákon, vyjadřuje smysl celé existence a tvorby stvořitele.
Láska, respekt, tolerance, nenásilí, souběžná evoluce všech sobě rovných a rozličně stvořených věcí do společné jednoty za současného respektování jejich identity a jejich různosti ve všech aspektech. Přesné vyvážení práv a povinností a rozlišení, kde jsou jejich hranice. Spolupráce a spolutvorba, nesoutěžení a nekonkurence a vzájemná pomoc. Každý je projevem vůle stvořitele a má všechny jeho vlastnosti a jeho dary, (schopnost tvořit, svobodná vůle při rozhodování, fyzické, biologické tělo)
zároveň má povinnost tyto dary chránít před zneužitím a bránit před zničením

Zákon vyrovnání

Zákon karmy či zákon odplaty. Nejedná se o psychologický či mravnostní koncept, ale o energetický fyzikální princip, výchovný kompenzační mechanismus učící účastníky Stvoření, zažít jaké je to, co dělají ostatním. Veškeré konání se jeho původci nějakým způsobem vždy vrací: každý čin nese energetický podpis svého konatele. Tento zákon je lidmi po generace dobře znám a zachoval se v různých úslovích lidové moudrosti:

• Boží mlýny melou pomalu, ale jistě
• Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá
• Kdo seje vítr, sklízí bouři
• Čím kdo zachází tím také schází
• Každá svině si svého řezníka najde

Zákon zachování

Funguje jako sebeobranná, imunitní, reakce Stvoření v případě jeho poškození ve velkém rozsahu Tento sebezáchovný mechanizmus se samovolně nastartuje při dosažení kritické míry poškození a doslova vymete z postižených částí Kosmu všechno zničující svinstvo.
Tím se v postižené oblasti zase obnoví princip života a původní řád, který tam patří a který tam přirozeným vývojem vznikl.

 

Smysl existence

Bůh-Zdroj se rozhodl, že bude sám v sobě prožívat zkušenosti sebe sama a všeho, co sám stvořil. Dělá to prostřednictívm všech ze sebe stvořených věcí, což jsou jeho individualizované a manifestované části vědomí, které mají svoji vlastní a zcela jedinečnou identitu a všechny vlastnosti a kvality Zdroje.

Cíl existence

Z Boha vyjít, Bohem projít, Boha pochopit, porozumět mu, prožít ho, vtělit ho. Stát se jím, být jím a do stavu Boha se vrátit. A pak, buď zůstat s ním a nebo se vrátit zpět do Stvoření jako jeho posel a pomáhat a učit tam, kde je toho třeba nejvíce. Snažit se o maximální pozitivní sebe-vyjádření a bránit své právo takový být.

Vzestup a pád bytosti

Stav souladu s Bohem je cestou evoluce a vzestupu. Stav nesouladu s Bohem je cestou devoluce a pádu. Pád je důsledkem poškození morfogenetického pole vědomí bytosti a DNA předloh. Pád bytosti začíná smrtí těla a končí smrtí vědomí.

Boj dobra se zlem

Jedná se o vibrační soulad či nesoulad mezi dvěma věcmi (člověkem a Bohem) jako fyzikální skutečnost, která objektivně existuje. Stvoření spočívá na dobru a zlo je mu na obtíž.

Prozření

 

Modlí se Křesťan, Muslim a Žid a ptají se boha:

"Bože, na tvojí počest jsme stvořili velkolepá náboženství, staletí jsme bojovali, trpěli a spousty krve prolili za jejich prosazení mezi lidmi, abychom je k tobě přivedli.

Řekni nám prosím jasně a srozumitelně, co jsme na naší cestě k tobě dokázali a pochopili?"

Nebesa se zachvěla, zahřmělo se a pronikavým hlasem se ozvalo: "Hovno"

 

 

Láska

Při sebepoznávání v odělenosti a v zapomnění, jsme přijali systémovou definici toho co láska je a co láska není. Z pohledu systémového myšlení má láska jasně definovanou formu projevu, je "podmínečná" a je považována za to "hezké, pozitivní" co se nám v životě děje.
V našem životě je tak láska vnímána jako pozitivní způsob projevu našeho chování k druhým.
Jsme tak vychovávání v principu "Hodná holčička a hodný chlapeček", kde nás systém skrze ostatní neustále nabádá k našemu sebepopření: Když se budeš chovat takhle....budu tě mít rád.
V opačném případě tě rád mít nebudu.
Tento pohhled je umocněn myšlenkami programu "Soudce a oběť", které nám tvrdí, že opakem lásky je lhostejnost. Snáží se nám tak neustále držet naši pozornost na ostatních a udržovat nás ve strachu a víře v to, že nejsme dost dobří, že si lásku ostatních musíme zasloužit tím, že budeme plnit jejich očekávání a představy a pokud tak neučiníme, musíme trpět.
V utrpení na nás dále doléhají myšlenky, které nám říkají, že jsme chudáci a měli bychom být litování, protože je to nespravedlivé, že se k nám ostatní nechovají tak, jak si představujeme, že by se k nám chovat měli.
Na to, že trpíme a jak moc trpíme, nás neustále upozorňuje systém a nabízí nám svá řešení, co dělat proto, abychom netrpěli. Vrcholnou formou tohoto způsobu myšlení, je domněnka, že musíme všechny trpící na celém světě, bez jejich zájmu o pomoc zachránit.
Máme tendence všechny a všechno kritizovat a hodnotit, podle toho, jak je vše systémem definováno a lidmi kolem nás prezentováno.
Uvěřili jsme a žijeme v představě, že když budeme odpovídat systémové představě o nás, tak budeme šťastní. Silné sebepopření, sebepotlačení nám do života mimo jiné přináší bolest jako signál naší nemoci, bezmoci, nemohoucnosti.
Bolest je tady od toho, aby nám připomínala, že jsme se odchýlili od naší pravé podstaty.
Systém si je vědom toho, že s uvědomněním si pravého smyslu a významu příčiny bolesti jako projevu nemocí, vzniklých našim sebepopřením,
by mohlo dojít k jeho ohrožení a proto se učíme bolest efektivně tlumit a ignorovat.
Systém s využitím vědy nám neustále nabízí a podsouvá jako projev "Soucitu s námi" všemožné nástroje a pomůcky na to jak se zbavit bolesti.
Bolesti hlavy, migrény, neurózy, úzkosti, deprese, alergie to vše již umíme efektivně tlumit a potlačit.
Stačí malá růžová tabletka a máme zase na chvíli klid.
Myšlenkový systém přitakává: "Nezkoumej příčinu svých stavů a pocitů, vem si prášek, uleví se ti za malou chviličku a běž se raději bavit"
Systém křičí: "Máme spousty zábavy pro všechny, zabavte se, utlumte ty ošklivé pocity v sobě".
Život v utrpení, je náročný a proto nás alespoň uklidňují naše myšlenky, že jsou kolem nás i jiní, kteří trpí více než my.
Nebo ne?
Ale ano, vždyť je to všude kolem nás, každodenní zprávy na internetu, v tisku i v televizi se nás o tom snaží přesvědčit. O utrpení se píšou knihy, natáčejí se filmy, dokumenty.
Jak by to nemohla přece být pravda?
Celý svět žije v utrpení, planeta Země trpí.
A proč?
Protože jsme uvěřili systémem podsouvanému pohledu, že musíme naplnit jeho očekávání a představu ohledně naší existence, způsobu života a podstaty bytí.
Ti kteří si toto uvědomili, narozdíl od nás trpících, stejnou představu již nesdílí, protože pochopili,
že tato představa bude vždy postavena proti naší podstatě a to proto, aby podpořila jakýmkoliv způsobem naši oddělenost a učení se v ní být a prožívat ji.
Z jejich pohledu je láska esencí nevyčerpatelné vyživující energie božského zdroje všeho bytí, hybná sílá, podstata veškeré existence.
Je podstatou boha, je tedy vším a ve všem a kromě ní, nic jiného neexistuje.
Vše ostatní je pouze iluzorní představa, vzniklá v oddělenosti za účelem poznávání a prožívání nepoznaného.
Láska je přijímání sebe a všeho kolem nás.
Láska k ostatním je tvořena z přebytku naší sebelásky.
Opakem lásky je nepřijetí nebo také popření naší podstaty a významu všeho kolem nás, nikoliv lhostejnost.
Ruku v ruce jde s láskou také pokora.
Pokora znamená mít pochopení pro sebe a všechno co se v životě kolem nás děje s uvědoměním si, že vše je učení, prožitek a vše se děje správně.
Je tedy důležité si uvědomit, že pokud chceme náš život změnit, musíme začít u nás samých.
Musíme se začít mít rádi takoví, jací jsme se všemi našimi nedostatky a chybami,
protože se nemáme za co stydět, děláme chyby, všichni do jednoho a ten kdo říká, že je nedělá, jich dělá nejvíce.
Nikdo není více nebo méně a nemá ve svém životě nic špatně.
Pokud vám někdo řekně, že máte něco špatně, je to pouze signál toho, že to má špatně a nezpracované hlavně on sám.
Nemusíme si nechat nadále brát naši pozornost ostatními, tak jak jsem byli vychováváni.
Nemusíme se vzájemně kritizovat a soudit, nemusíme žít ve strachu, že nejsme DOST....
Láska a pokora jde ruku v ruce s převzetím zoodpovědností za svůj život a za své konání v něm.
Skrze toto uvědomnění se nám vrátí do života naše moc a síla, kterou jsme ve strachu systému odevzdali, zbavíme se utrpení, bolesti i nemocí.
Zaměřme tedy pozornost na sebe, na své vlastní pocity a touhy a dělejme v životě beze strachu ostatním pouze to, co bychom si přáli aby dělali oni nám.

Spontánní uzdravení

Pacient: Pane doktore, používá systémová medicíná celostní přístup?
Doktor: Samozřejmě, postupně vás celého prohlédneme a odborně vyšetříme.
Pacient: Pane doktore, je možné se uzdravit z nevyléčitelné nemoci?
Doktor: To dá rozum, že když ta nemoc je klasifikovaná jako nevýlečitelná, že to nelze.
Pacient: Pane doktore, co je to spontánní uzdravení?

Doktor: Prosím vás, netahejte mi sem duchovno!!!

 

 

Duchovní ego

Již několik let probíhá silná transformace naších bytostí a procházíme tak všemožnými změnami na psychické i fyzické úrovni. V průběhu těchto změn, je naše představa o nás a o všem kolem nás, neustále rozebírána a přeskládávána, až z toho máme občas pocit, že už se nikdy nesložíme dohromady.
Dostavují se všechny možné pocity a tělesné stavy a přemýšlíme nad tím jestli to vůbec někdy skončí.
Jsme neustále vtahováni do nových a nových učících situcí, abychom v nich čelili našim obavám a rozpouštěli naše nepřijate emoce.
Naše vůle vyvléct se natrvalo z okovů systémových programů a osvobodit se, nám dává sílu vytrvat a pokračovat dál. Občas máme pocit, jako by za nami padaly mosty, které nás spojovaly se světem, který již dál nezapadá do naší aktuální představy.
Není možné se vrátit zpět, není již možné věřit tomu, co již pro nás přestalo být pravdou.
Naše nová pravda stojí nyní před námi a čeká na své poznání. Většinu našich stínů jsme již přijali a ty zbylé již nemají takovou sílu, aby nás mohly na naší cestě zastavit.
Začínáme mít pocit, že už jsme dosáhli momentu zlomu a dále to bude pro nás už jen lepší.
Máme zvýšenou citlivost vnímaní, intuice předchází myšlení, tělo se rychle uzdravuje z předchozích stavů a nabírá sílu.
Stáváme zprostředkovately poznání, léčiteli, terapeuty, šamany a duchovními lídry.
Pořádáme semináře, terapie, ceremonie a různá setkání s těmi, kteří touží kráčet po stejné cestě sebepoznání.
Máme pocit, že to je ono, toto je naše cesta. Najednou máme kolem sebe spousty těch, kteří s námi sdílí naše nadšení, kteří k nám vzhlížejí. Cítíme stavy naplněnosti a zadostiučinění, bodejť by ne, když jsme do toho vložlli tolik úsilí a energie.
Jsme na konci? Ano.
Úspěšně jsme dokončili první úroveň systémové hry a zatím ještě netušíme, že nás čeká ještě mnohem náročnějí druhá úroveň, kterou nazýváme "Past duchovního ega".
V této úrovni hry, teprve zjistíme proti jak silnému protihráči to vlastně stojíme.
Systém se rozhodně nehodlá jen tak vzdát a bude se snažit udržet naši pozornost do posledního momentu.
Tím jeho posledním trumfem v rukávu je náš vlastní stín nazývaný "Strážce prahu", který primárně hlídá náš duchovní rozvoj a posun. Jeho působením jsme velmi rychle vtahování do situací, kde lidé řeší své problémy a my jakoby náhodou vždy známe na tyto problémy odpovědi a řešení.
Pokud podlehneme volání stínu, máme tendence v daných situacích aktivně pomáhat ostatním, protože přece víme jak je to správně.
Snažíme se všem vysvětlit a poučit je o tom co mají dělat, aby našli ve svém životě štěstí a uzdravili se ze svých nemocí. Reakce na sebe nenechají dlouho čekat a jsou takové, jaké bychom rozhodně vůbec nečekali.
Něco je špatně, vždyť máme přece napojení, máme vize, intuice nám pracuje, chceme pro všechny to nejlepší, chceme pomoct matce Zemi. Dostali jsme se do slepé uličky vlastní představy, že naše cesta je i cesta ostatních. Vůbec jsme si neuvědomili, že to k čemu jsme dospěli, byla, je a bude vždycky pouze naše představa a náš prožitek v naší realitě.
To dosažené poznání naplňuje pouze touhy našeho vědomí, ostatní si buď došli ke stejnému poznání v některém z předchozích životů a proto nemaji již potřebu si to zopakovat a nebo mají svůj vlastní plán a způsoby jak si k obdobnému poznání dojdou.
Volání stínu sílí a spolu s ním se systém podbízí hojností a zasypává nás myšlenkami vyjadřující naší jedinočnost.
"Jsme vyvovolení"
"Máme přece poslání"
"Přišli jsme zachránit svět a ostatní k nám vzhlížejí"
V této fázi je velmi obtížné si uvědomit a popřít tuto skutečnost, protože se cítíme v životě spokojení a šťastní. Pokud se nám podáří získat nadhled a nepodlehnout tomuto volání, pocítíme unitř nás silný hlas, který nám říká:
"Když už víš, musíš mlčet"
"Mluv pouze, když jsi tázán"
"Buď moudrý"
"Pomáhej jen těm, kteří tě o tvou pomoc požádají"
"Miluj a buď pouhou inspirací"
Začneme si uvědomovat, že je to skutečně tak, vše je pouze prožitek, náš prožitek.
Nemůžeme z vlastní vůle nikomu pomoci, je to pouze naše představa, že někomu pomáháme.
Ve skutečnosti pouze prožíváme, jaké to je, když ovlivňujeme prožitek někoho jiného.
Není rozdíl mezi námi a zrnkem písku.
Jsme kapka v moři poznání, tečka vědomí zdroje.
Jsme jedno osamocené vědomí na své cestě za poznáním.
Všechno čeho jsme kdy na své cestě dosáhli má hodnotu a význam pouze pro nás, protože jsme si to prožili a procítili.
Mimo systém vše splývá v celistvosti.
Skutečne prožíváme, že není nic více nebo méně, hodnoty ztratily svůj význam.
Vše je v naprostém pořádku, včetně systému a všeho toho, co v něm existuje.
S tímto poznáním si uvědomujeme, že v životě stačí pouze být, pozorovat a užívat si jeho přítomnost,
protože všechno prostě bylo, je a vždycky bude.

Jeviště bytí

 Náš život je divadelním jevištěm, na kterém probíhá dle předem připraveného scénáře a ve vybraných rolích bezpočet různých her.
Na počátku to byla naše silná touha, zjisit, jaké to je, zahrát si přesně tuhle roli v tomto scénáři
a v tomhle příběhu, která nás vedla ke vstupu na scénu našeho života.
Bylo nám sděleno, že způsob hraní je zcela na nás a odejít z tohoto jeviště můžeme kdykoliv po stejné cestě, kterou jsme na něj přišli.
S nadšením jsme vystoupali na pódium, začali hrát a natolik se do her ponořili, že jsme skrze jednotlivé příhěhy a role postupně ztratili pojem o tom, kým jsme vlastně byli předtím, než jsme na jeviště přišli a stejně s tím i na pohnutky, které nás k tomuto rozhodnutí vedly.
V zápalu hraní jsme se natolik ztotožnili s našimi rolemi a scénáři jednotlivých her,
že jsme úplně zapomněli na jejich původní význam a začali jsme jim našimi myšlenkami přiřazovat význam nový.
Cesta po které jsme na naše jeviště přišli, jakoby zmizela v mlze zapomnění.
Postupně jsme uvěrili tomu, že divadelní jeviště a vše na něm je od počátku podstatou naší existence a hraní divadelních her smyslem našeho bytí.
A s upevněním této víry a uvědoměním si důležitosti našeho zjištění, příšla také nutnost toto vědění chránít, před vším co by ho mohlo ohrozit a nebo ještě hůře, zpochybnit.
Vznikla potřeba hledat nepřítele, protože nebezpečí ohrožení našeho vědění viselo ve vzduchu.
Abychom zajistili potřebnou ochranu pro všechny herce a oni se cítíli při svém vystoupeni na jevišti bezpečněji, začali jsme zavádět taková pravidla, která všechny neustále ujišťovala, že jsou při hraní v bezpečí.
Snažili jsme se ještě zodpovědněji přistupuvat ke ztvárnění všech rolí ve scénářích a striktně se držet stále nově definovaných pravidel hraní.
Začali jme si mezi sebou hodnotit naše herecké výkony, kritizovat naše role, posuzovat náš vztah k jevišti a k ostatním hercům.
Díky nalezeným nedostatkům, vznikla potřeba začít herce učit a rozvíjet jejich znalosti takovým směrem, aby se slučoval s představou našeho vědění a neohrožoval jeho nedotknutelnost.
To že jsme v ohrožení, v nás neustále utvrzoval fakt, že někteří z herců měli časté výhrady proti novým pravidlům hraní.
Dokonce se začali objevovat tací, kteří vyloženě prohlásili, že už se jím takhle dál hrát nechce.
Nejprve jsme se jim snažili domlouvat, některým jsem museli i pohrozit tím že budou hrát pouze to co se jím nelíbí.
Nakonece jsme je museli izolovat od sebe a některé z nich označit, tak abychom na ně viděli a měli je pod kontrolou, ale stále jich přibývalo.
Cítili jsme ve vzduchu, že je ohroženo naše vědění a celá podstata existence našeho jeviště a jeho smyslu, byla před pádem do propasti.
Někteří herci si na popud všech události začali pokládat otázky související s možností existence mimo naše jeviště.
Taková drzost.
Průlomem událostí byl moment kdy skupinka herců přišla s teorií existence nějakého "publika" a "zákulisí".
Neměli pro to sice patřičné důkazy, ale vytrvale si stáli za svým a navíc tvrdili, že prý to jde mnohem dál, že prý stačí pouze tomu věřit.
Postupně se začali dít velmi zvláštní věci, herců jako by začalo ubývat.
Někteří na chvíli zmizeli a pak se zase objevili.
Jejich chování se změnilo, jejich obličej měl neobvyklý výraz, navíc měli tu drzost říct, že si přinesli vlastní scénáře a pravidla hry si prý také upravili podle vlastních představ.
Snažili jsme se zjistit co se stalo, co způsobilo všechny tyto neočekávané změny?
Jeden ze sdílnějších jedinců nám řekl, že už delší dobu někteří herci chodí do publika i do zákulisí a tvrdí, že podle toho co tam zjistili si uvědomili pravý význam jeviště a podstatu hraní her na něm.
Prý od teď již budou hrát jen to co oni uznají za vhodné, podle vlastních pravidel a vlastního scénáře.
Anarchie.
Byli jsme zoufalí, jak nám to mohli udělat, vše co jsme společně na našem jevišti vybudovali, takhle zavrhnout a bez důkazu!
My to ale nevzdáme.
Na koneci tohoto dramatu, nezbývá nic jiného, než popřát všem hercům, aby úspěšně našli cestu z jeviště do publika, zákulísí a dál a nalezli tam svou vlastní pravdu.

 

Kouřové zrcadlo

Cesta k uvědomění si a pochopení našeho jednání v životě vede skrze prožitek.
Představa našeho vědomí ovlivněná našimi prožitky tvoří realitu kolem nás včetně nás samých. Vše co kolem sebe vnímáme a potkáváme v našem životě, je propojeno s našimi emocemi.
V každém okamžiku probíhá interakce mezi námi, tedy našim vědomím a naší realitou, která se přetváří přesně tak, jak si v ní vše představujeme včetně nás samých.
Toltékové říkají tomuto projevu "Kouřové zrcadlo", kde obrazem v zrcadle jsme my a kouř je iluze reality.
Pokud si uvědomíme tento princip sebepoznávání, pomůže nám to definitivně se vymanit z područí systémového programu "Soudce a oběť". V principu zrcadla jsme všichni zároveň žáky a učiteli a naše role se tak v dialozích neustále střídají. S hlubším pochopením, si začneme uvědomovat, že všichni se k nám chovájí přesně tak jak v daném okamžiku potřebujeme.
Kdykoliv, když před nás někdo předstoupí, tak nám přehrává vždy, to co si v daném okamžiku potřebujeme prožít a ukazuje nám svými reakcemi, jak jsme situaci a daný problém zvládli pochopit.
Je důležité si uvědomit, že mnoho karmických prožitků má přesah do minulých životů a není možné pro ně bez poznání své minulosti, najít spojitost s prožitky v aktuálním životě.
Proto je vhodné příjmout poučení "Zákona vyrovnání", že "Nic se neděje bez příčiny" a uvědomit si, že my jsme příčinou toho co způsobilo, že se k nám naše protistrana chová tak, jak se chová, včetně zvolené formy projevu.
Zajímavé je také sledovat projevy tohoto principu v rodinách s dětmi, kde děti svým rodičům zrcadlí nejenom jejich nezpracované emoce, ale také jejich vzájemný vztah. Vztah ženy ke svému muži zobrazuje vztah ženy k svému synovi. Vztah muže ke své ženě zase ukazuje vztah muže k své dceři. V případě, že mezi dětmi nejsou zastoupena obě pohlaví, přebírá roli opačného pohlaví jedno z dětí a jedináček pak hraje role obě.
Ve špatně fungujících vztazích, tak velmi často slýcháváme stížnosti jednoho nebo obou rodičů na projevy svých děti.
Pracujme tedy na sobě tak, aby v nás obrazy našich zrcadel vyvolávaly pocity štěstí a radosti a posilovaly nám tak lásku k sobě, našemu životu a tím i k ostatním.

 

Hledání pravdy

 

Rozum: Domnívám se, že jsem našel stopy vedoucí k poznání pravdy o mé existenci.

Láska: Pravda se neskrývá, pravda je.

Rozum: A co je tedy pravda?

Láska: Já jsem pravda.

Rozum: Proč tedy existuji?

Láska: Protože v tebe věřím a chci poznat skrze tebe, jaké to je, když na sebe zapomenu.

Rozum: Jaký je teda smysl mé existence?

Láska: Zapomenout a poznat pravdu

Rozum: Teď, když už znám pravdu, co bude dál?

Láska: Až dnes večer usneš, zapomeneš.

 

 

Partnerský vztah ženy a muže

 Na cestě evoluce duchovních bytostí je velké množství variant sebepoznání a sebeprožívání.
Jednou z těchto variant jsou vztahy a v nich podkategorie partnerské vztahy.
Lidský vztah ženy a muže je nejenonom evolučním důkazem hloubky našeho sebepoznání, ale také neustálou symbolikou základního stavebního prvku Stvoření, což je struktura tří geometricky seskupených energických částic s rozdílným nábojem, známá jako Tri-Veca kód.
Výchozím prvkem tohoto kódu je neutrálně nabitá částice vědomí, ze které vychází částice s magnetickou polaritou, což vnímáme jako ženský princip a následována částicí s nábojem elektrickým, kterou vnímáme jako princip mužský.
Tímto kódem je programováno cele Stvoření a vše co v něm existuje.
Každá stvořená bytost proto nese v sobě obě kvality, ale na úrovni vědomí je bezpohlavní.
Z pohledu manifestace v těle se pak dle nastavení předloh pro lidské tělo, prožívá buď jako žena nebo jako muž, s tím, že v každém těle jsou přítomny vždy obě kvality a pouze dominuje ta, která odpovídá zvolenému pohlaví.
Jediným přirozeným sexuálním vztahem z pohledu Stvoření je heterosexuální vztah ženy a muže,
Pouze v tomto vztahu je správné energické proudění a je možná společná transformace a vzestup do vyšších stavů bytí, vedoucích k extázi prožitku jejich sexuálního propojení.
Ostatní varianty vztahů jsou poze vztahy poznávající a učící a je z technického hlediska nemožné,
diký nekompatibilnímu rozložení vzájemných polarit, je ve Stvoření transformovat.
Z pohledu vztahu, což je odvozeno od principu tvoření ve Stvoření, je dominantním prvkem každého vztahu žena a s ní její energie, kvalita a odvozená role.
Vztahy jsou dopředu plánovány, domlouvány a odsouhlaseny na úrovni vyšších Já, před samotným životem, kde budou realizovány.
Během života, když dojde k momentu setkání, si magneticky přitažlivá žena přitáhne muže do vztahu.
Ve většině případů je forma setkání systémem prezentóvana tak, že to bylo právě konání muže, který vyhlídnutou ženu sbalil a přiměl ji jít s ním do vztahu. To je ovšem opět jedna z velkých systémových iluzí.
Rolí ženy coby nositelky kvality lásky, je učit muže lásce a pokoře k sobě a ke všemu stvořenému.
Učení probíhá stejným způsobem jako odžívání karmy. Při setkání obou pohlaví se křížově nahrajou do každého z nich karmické instrukce toho, co bude předmětem jejich učení.
V počáteční fázi, kterou nazýváme "Jiskření" nebo systémem popsanou jako "Zamilovanost", mají oba partneři plně otevřené srdeční čakry a proživají si své pocity bez karmického zatížení.
Po té, co se žena na nevědomé urovni ujistí, že je muž v dostatečné hloubce lásky k ní, zahajuje proces učení.
Technicky to probíhá tak, že žena začne postupně muži vytahovat nezpracovanou karmu (temnotu) a začné mu jí svým chováním přehrávat. Přitom muže vybízí, aby ji miloval a přijímal takovou jaká je.
Když si muž zpracuje svou část karmy, začíná přehrávat taktéž ženě její nezpracovanou karmu (temnotu). A tak se oba páry učí na principu zrcadlení si svých niter skrze svůj protějšek, najít opět lásku k sobě a pochopení jeden pro druhého.
Podle předem zvolené formy vztahu, rozeznáváme vztah karmický a harmonický neboli souznící.
V karmickém vztahu se po ukončení vzájemného učení oba partneři rozcházejí a jdou dál po své vlastní cestě životem.
I zde je to vždy žena, která vztah díky své polaritě ukončuje. Oproti tomu v harmonickém vztahu spolu partneři pokračují dál na společné cestě. Prakticky probíhá učení obou partnerů v různých scénářích, opět dle úrovně sebeuvědomění, znalosti jejich rolí a duchovní vyspělosti.
V dnešní době asi nejběžnější scénář je ten, kdy jsou oba partneři nevědomí a prožívají se jako oběti systému. V něm oba přejímají systémem daný pokled na vztah, na své vlastní role a očekávanou formu chování. Vzájemně se posuzují, hodnotí a srovnávají se se systémem definovanými normami pro "Ideální ženu", "Ideálního muže" a "Ideální vztah".
Tyto vztahy se z počáteční zamilovanosti dostávají velmi rychle do fáze souboje a následné rezignace jedné nebo obou zůčastněných stran. Řešením se pak jeví útěk ze vztahu, nebo jeho nevědomé předčasné ukončení, které povede pouze k tomu, že se v příští inkarnaci oba partneři znovu setkají.
Díky nízké sebelásce a sebepřijetí drží tyto vztahy pohromadě dost často díky vzájemné energické závislosti postavené na strachu, že přijdou o nějakou z materiálních iluzí nebo systémový benefit, které pramení z jejich soužití.
V dnešní době je tedy velmi důležité, aby si hlavně ženy uvědomily svou roli a byly ve své energii a síle. Aby opustily nebo minimálně měly pod kontrolou své myšlenky a používaly při rozhodování se své srdce a s ním spojené intuitivní myšlení. Jakmile si tento princip osvojí a dosahnou požadované úrovně sebelásky a sebepřijetí, budou schopny to učit i své muže.
Takto transformované vztahy budou nosnými pilíři v další epoše lidstva.

 

Když nevim, přemýšlím

Vítejte v teritoriu naší mysli, komplexním myšlenkovém systému, jemuž dominuje náš rozum v naší hlavě. Od narození jsme v systému vychovávání tak, abychom se v životě při rozhodování spoléhali primárně na náš rozum. A tak i naše pocity a intuice byli bagatelizovány a transformovány do logických úvah, kde například láska není nic jiného než chemická sloučenina několika hormonů
a její projev byl věděcky definován a statisticky potvrzen.
Tímto způsobem je nám postupně odebrána pozornost z našeho přirozeného vnímání skrze srdce a postupně je přesunuta na naše okolí, kde je udržována vnějšími podněty. Cílem je upevnit stav nevědomí tvořením a podporováním iluze duality, omezit v co nejvyšší míře naší svobodu a prohloubit hypnotický stav naší představy, že vše kolám nas, včetně nás samých, je takové, jak nám to učící systém předkládá.
Čím hlouběji upadáme do tohoto stavu, tím více se nás systém snaží ovládat a manipulovat a zintezivňovat stav aktuálního prožitku. Skrze odnímání uvědomění si naší zodpovědnosti za naše konání a skrýváním důsledků těchto rozhodnutí, jsme vmanipulování do nezpočetného množství strachů. Jsou nám projektovány iluze souvísející s těmito strachy, abychom se ješte více vzdali své svobody a odpovědnosti vůči nám samotným.
Ze všech stran se na nás valí informace o tom co vše nás v životě ohrožuje, s čím je potřeba bojovat a před čím je potřeba se chránit. Jsme podporování v představě, že tak jak si věci představujeme, tak se skutečně stanou a díky tomu vymýšlíme neustále katastrofické scénáře o všem možném a veškerá možná preventivní opatření před vším co by nás mohlo někdy ohrozit.
Strach a s ním spojená trvalá hrozba rezonuje všude kolem nás. Všemožnými odborníky jsou interpretovány i naše pocity nespokojenosti a nesouladu se systémovým nastavením. Systémem podporované vědecké a medicinské týmy jsou v neustále pohotovosti a spolu s farmaceutickým průmyslem neustále hledají řešení, jak odpoutat zbytky naší pozornosti z našeho vnímání předhazováním plánů řešení různých systémových krizí a neposledně i vhodnými léky a vakcínami, které nám pomůžou naše pocity utlumít a tím se z pohledu systému uzdravit.
Učení v systému nemá žádné limity a je pouze korigováno zámery vyšších Já, tak aby byly získávány odpovídající zkušenosti a prožitky. Je tedy na každém z nás jak hluboko se necháme vtáhnout do těchto her, zda necháme za sebe rozhodovat jiné a budeme dále zpochybňovat svou jedinečnost. Jestli budeme dále žít ve společnosti, jejiž jednání je postavené na domněnkách a na strachu ze všeho kolem nás včetně nás samých, odmítající vlastní zodpovědnost a přehlížející důsledky svých činu,
kde hnacím motorem je neukojitelný hlad po materiálních statcích, moci, kontrole a obav z toho že o tyto iluzorní věci příjdeme. Nebo si vezmeme naši odpovědnost zpět a postupně se vrátime do našich srdcí a budeme tvořit z lásky k sobě a k prostředí ve kterém žijeme.
Amazonští indiáni říkají: "Děláme pouze to, co je dobré pro nás a zároveň pro matku Zemi".

 

Nemoc

Velmi často se domníváme, že nemoc je zákeřná bestie, která nás přepadne zrovna, když to nejméně potřebujeme. Ve skutečnosti, když začneme pociťovat obtíže na fyzické úrovni svého těla, jsme již v pokročilém stádiu nemoci.
Z pohledu záměru naší duchovní bytosti není nemoc nic jiného než jedna z forem učení a poznávání. Když člověk ztratí vlivem strachu moc nad sebou, stává se bezmocným. Předpokladem vzniku této situace je neschopnost odmítnout energii nechtěného prožitku.
Bezmocný člověk přechází ze stavu bezmoci do stavu nemoci, neschopností přijatou energii prožít a pustit ji z těla ven. Na naší nemoc lze nahlížet jako na živou bytost, která má svůj jasně definovaný záměr a motivaci se rozvíjet do předem definovaných stádii s průběžnými dopady na naši psychiku a fyzické tělo.
Z pohledu systémové mediciny identifikujeme tato stádia, jako akutní a chronické, následně vedoucí k autoimunitním poruchám a různým sebedestrukčním mechanismům jako je například rakovina. Bohužel pro nás, systémová necelostní medicína pracuje pouze s důsledky našich nemocí a způsob léčení tak připomíná vynášení vody z místnosti, do které vám zatéká stropem.
Je dobré příjmout fakt, že nemoc se nás pouze snaží přimět k jejímu pochopení a přijetí potlačeného problému, na který svým projevem poukazuje.
Zjednodušeně řečeno: Každá nemoc se nás snaží přivést ke změně způsobu myšlení a konání v našem životě. Z duchovního pohledu je projev nemoci naší pomůckou, skrze kterou nám naše vyšší Já ukazuje, co v životě děláme jinak, než jsme si v našem záměru předsevzali.
Závažnost tohoto projevu nemoci pak poukazuje na velikost této životní odchylky a nabádá k neodkladnému řešení.
Abychom se mohli uzdravit, je potřeba si uvědomit své životní potíže a znát přičinu svých nemocí. Musíme chtít změnu, mít touhu se uzdravit a být ochotni pro to něco udělat.
V procesu léčení s nasledným uzdravením je potřeba si uvědomit, že pochopením duchovní podstaty naší nemoci a následnou změnou našeho myšlení a chování se tělo uzdraví automaticky samo. Proto je v každé fázi nemoci důležité posílovat naše sebepřijetí a sebelásku, například s využitím následujících afirmací:

• Jsem dokonalá bytost a jsem zde, abych se učil dělat chyby
• Dovoluji si respektovat své vlastní pocity
• Dovoluji si přijímout svou vlastní temnotu (své potlačené emoce)
• Dovoluji si nesouhlasit s názory jiných
• Dovoluji si selhat
• Dovoluji si dělat chyby
• Dovoluji si přijímat pomoc
• Dovoluji si být bezradný
• Dovoluji si být zranitelný
• Dovoluji si být smutný
• Dovolují si prožívat marnost
• Dovolují si být rozhněvaný a vzteklý
• Dovoluji si prožívat radost
• Dovoluji si milovat
• Dovoluji si odpouštět ostatním
• Dovoluji si hovořit o svých pocitech
• Dovoluji si prožít to, co pociťuji a projevit pravdivě své emoce
• Dovoluji si příjmout prohru
• Dovoluji si bránit se před zlem
• Dovouji si prožít své strachy

Nesmíme také opomenout úrazy, které mají jednoznačnou úlohu člověka zastavit nebo zpomalit a vybízejí k tomu, aby se dotyčný zamyslel nad tím jak si v životě počíná. Samozřejmě i zde dle závažnosti úrazu, je po dobu rehabilitace, každému vyhrazen čas a prostor na rozjímání.
Nebýt nemocný, znamená v prvé řadě, převzít v životě zodpovědnost sám za sebe, za svůj život a mít pod kontrolou své myšlenky.

 

Recept na šťastný život

• Smiř se s tím, že jsi vědomí boha. 
• Smiř se s tím, že nespravedlnost neexistuje a ty nejsi oběť. 
• Přijmi fakt, že nic není nahoda a nic se neděje bez příčiny 
• Nauč se dávat se do klidu 
• Uvědom si, že jedině ty nejlépe víš, jak se cítíš, co prožíváš a co je pro tebe v životě nejlepší. 
• Pracuj na rozvoji svého duchovního poznání, protože skrze něj ti přichází do života hojnost 
• Neboj se v životě dělat změny. 
• Miluj se a přijímej se takový jaký jsi.
  
• Nestěžuj si a přijímej život takový jaký je, protože ho máš přesně takový, jaký ho potřebuješ mít. 
• Věnuj pozornost a energii tomu, co toužíš poznat a prožít ty sám.  
• To co se ti v životě děje a radost ti nedělá, přijímej s pokorou a snaž se pochopit, proč se ti to staví do cesty. 
• Pokud ve svém životě něco nechceš, tak tomu nedávej svou energii a pozornost.

 

 

V objetí oběti

Když jsme se narodili, neměli jsme strach ze života a každý z nás si sem přinesl svůj seznam věcí, které si zde chce vyzkoušet, naučit se a prožít. Byli jsme odhodláni jít si svou cestou a s nadšením jsme pozorovali dění kolem nás.
Vše by se nám dařilo, tak jak jsme si do života předsevzali, kdyby se nám do cesty nepřipletli nejprve rodiče, no a pak všichni ostatní, kteří se nám snažili náš záměr zhatit.
Nerozuměli jsme tomu, protože nám bylo řečeno, že právě naši rodiče a lidé kolem nás, nás budou podporovat a pomáhat nám v naší cestě životem.
Proč, když si tak hezky hrajeme a bavíme se, nás vlastní milující rodiče neustále straší, hlavně teda tím, že se nám "něco stane" a že na základě toho umřeme a nebo se budeme mít špatně? Mysleli jsem si, že oni přeci vědí, kdo jsme jak jsme si to v životě naplánovali. A nebo ne?
Znejistěli jsme a začali jsme si uvědomovat, že toto místo není takové jak jsme si ho představovali, že zde lidé žijí převážně ve strachu bez lásky a v nevědomí, že zcela zapomněli na to proč sem přišli a kdo jsou.
Navíc čím jsme byli starší, tím více tlak sílil.
Rodiče na nás neustále naléhali, tvrdili nám, že pokud se nebudeme chovat dle jejich představ, tak nás nebudou mít rádi a v důsledku toho, to s námi špatně dopadne.
Kam jsme se hnuli, říkali to všichni kolem nás a někteří nás za náš vzdor i trestali.
Začali jsme být zoufalí a začali jsme o sobě pochybovat.
Začali jsme věřit tomu, že si lásku ostatních musíme zasloužit nebo dokonce i koupit.
Tvrdili nám, že nejprve se musíme učit abychom, někým byli a abychom to někam dotáhli a že nejváženější jsou ti co to dotáhli úplně nejdál.
Ty z nás, které se nepodařilo přesvědčit označili za nenapravitelné a některé dokonce i za nemocné.
Říkali nám, že dokud se nezměníme budeme pod dozorem a nastaví nám takový režim, že se nám to opravdu nebude líbit.
No a to měli pravdu, nelíbilo se nám to ani trochu.
Byli jsme zoufalí, hledali jsme cestu, jak z toho ven.
Začali jsme předstírat, že jsme někdo jiný a že nás zajímá hlavně to co dělají druzí, snažili jsme se vyhovět požadavkům ostatních. Začali jsme chápat, že v tomhle světě není dobré být sám sebou, ale když jste takoví jak vás ostatní chtějí vidět, budete se mít dobře.
Po čase jsme se zcela ztotožnili se svými novými rolemi a vzpomínka na to kdo jsme, se pomalu rozplynula v mlze zapomnění.
Už jsme nemuseli předstírat, že jsme někdo jiný, byli jsme jiní. Plně jsme si osvojili obavy našich rodiču, prarodičů, učitelů a přátel a sdíleli je mezi sebou. Zjistili jsme, že když si na něco stěžujeme, tak máme kolem sebe najednou spousty přátel,
kteří nás litují a jsme rádi, že konečně jsme našli někoho, kdo nám rozumí a vzájemně se předháníme v tom, kdo to má v životě těžší a kdo je větší chudák. Život konečně začíná dávat smysl.
Dokonce tu máme i instituce, které vás za to, že trpíte finančně odmění. Život začíná nabírat obrátky.
S heslem "Šaty dělají člověka", s poslední verzí jablečného telefonu v kapse a krabičkou Lexaurinu pro všechny případy, vyrážíme vstříc plnit záměr našeho života.

 

Já jsem

Když jsem si uvědomil sám sebe, věděl jsem, že jsem jen já a že kromě mě nic není.
Věděl jsem, že jsem dokonalý, že můžu vše, že jsem dokonalou láskou a nekonečnou inteligencí, ale nevěděl jsem co to znamená.
S každým okamžikem jsem si uvědomoval, že vše je ve mě, všechny odpovědi na všechny otázky na které bych se kdy chtěl zeptat. Chtěl jsem se o sobě tolik dozvědět, poznat se, jaký bych byl, kdybych to co mám neměl a nemohl vše. Jaký bych byl, kdybych nebyl dokonalou láskou a nekonečnou inteligencí.
Přemýšlel jsem, jak to udělám, jak mohu nahlédnout sám na sebe, prožít se a procítit, aniž bych věděl, že jsem to já ve své dokonalé podstatě?
Uvědomil jsem si, že se musím omezit, protože pouze v omezení nebudu mít přístup ke své celistvosti a nebudu znát celou pravdu o sobě.
Velmi jsem zatoužil procítit, jaké by to bylo.
Se záměrem to poznat, vytvořil jsem v sobě prostor a vyplnil ho tmou, která mě oddělila od sebe.
V tomto prostoru jsem stvořil sám sebe, své vlastní Já. Stvořil jsem ho tak jak si sám sebe představuji a dal jsem mu všechny své kvality. Pozoroval jsem své Já s úžasem v této oddělenosti a vnímal jsem, že mé Já si zkutečně neuvědomuje kdo je. Byl jsem spokojen.
Řekl jsem svému Já, já jsem tě stvořil ze sebe, zde v tomto nekonečném prostoru, můžeš realizovat vše, všechny své sny a touhy a pamatuj si, ať budeš dělat cokoliv, vždy tě budu milovat takový jaký jsi. Budu stále s tebou a když budeš potřebovat, vždycky se na mě můžeš obrátit.
Dále, milý Já, měj na paměti, že do tohoto prostoru jsem vložil i svá pravidla, aby vám všem zajistila mou nekonečnou lásku a pochopení. Vše co vytvoříš má právo být mnou milováno, má právo své existence ve svém vlastním prostoru, má právo se projevit a prožívat totéž s ostatními.
Ten kdo nebude respektovat toto pravidlo, bude veden k takovému prožitku, který mu umožní pochopit to co on sám dělal ostatním.
Toto sdělení prosím předej i všem ostatním, které stvoříš.
A to je vše, co jsem ti chtěl říct mé milé Já.
Byl jsme spokojen.
Sledoval jsem a prožíval své Já, jak tvoří a vnímal, že i ono zatoužilo se hlouběji poznat, taktéž v sobě vytvořilo i ono prostor a v něm stvořilo své vlastní Já.
Od této doby sleduji a prožívám s každým nádechem a výdechem rozmanitost všeho co stvořili potomci mého Já a všechny je podporuji a miluji v každém okamžiku.

 

Strach

Strach je náš největší učitel a motivátor, díky němu v životě zažíváme hloubku prožitku.
Za každým našim strachem stojí entita našeho stínu, tato entita je něco jako naše dítě, je to živá bytost.
Byla vytvořena námi, tedy existuje a je součástí naší bytosti, my jsme ji dali moc, sílu a podobu a čím více se jí bojíme tím více sílí.
Jejím úkolem není nic jiného než nás naučit ji přijmout, překonat tento strach a převést ho z podoby stínu do světla. Tímto poznáním se vracíme ke své božské podstatě.
Stín nemá svobodnou vůli, byl vytvořen k jedinému účelu, učit nás ho přijmout poukazováním na to z čeho máme v souvislosti s ním strach.
Dokud stín existuje, projevuje se skrze nás využitím myšlenkového systému, protože stejně jako my i on potřebuje ke svému životu energii.
Stíny se živí negativní energii a proto nás každodenně nabádají abychom ji tvořili.
Pokud potlačujeme svůj vlastní stín, potlačujeme sami sebe a nepřijímáme se takoví jací jsme.
Rozlišujeme na hezké a ošklivé a tím se držíme v oddělenosti od své božské podstaty.
Pokud se napojíme na bytost svého stínu, zjistíme, že jeho hlavním přáním je mít cestu, být přijat a být naší součástí.
Musíme si uvědomit, že i prožitek který jsme označili jako negativní nás něco naučil.
Většinou si to uvědomíme, až po několikátém opakování stejného prožitku, při dosažení určité hloubky, kterou nazýváme "Dosažení dna prožitku".
Zde dojde ke značnému narušení naší komfortní zóny a většinou s výkřikem "Už to nechci, mám toho po krk", získáváme onu požadovanou motivaci a odvahu k překonání strachu stín přijmout.
Při přijetí stínu se místo očekávané bolesti plynoucí z našich obav dostavuje až extatický pocit uvolnění, kdy s vyslovením magického "Vždyť je to jedno", se utvrdíme, že máme pravdu.
Nakonec zjišťujeme, že to tak hrozné, jak jsme se domnívali nebylo.
Přijali jsme svůj stín a jsme s ním v jednotě.

 

Monáda

Přirozená monáda je složena ze 4 ks do kříže spojených Tri-Veca fázových generátorů živoucího světla. Tyto čtyři Tri-Veky neustále a synchronně pulzují: fázují podobně jako partiki částice. 
Monáda stahuje prvotní proudy životních sil od zdroje, pumpuje je do manifestace a po použití je zase vrací do zdroje na regeneraci. Je-li zobrazena v této tzv. Rušej (Reuche) konfiguraci (má 4 sady Tri-Veca buněk), vnitřní kruh má 4 buňky a vnější kruh 8 buněk.
Pulzace monády vytváří otevřené a na zdroj napojené původní tří-směrové toky životních sil zvané Yan-Yun (+/-), dle svého tvaru známé jako Motýlí Křídla (Butterfly Wings).