Přítomný okamžik

V našem životě se v každém okamžiku rozhodujeme, jsme vedeni neustálým zaměřováním naší pozornosti. Na základě vlastního sebeuvědomění a uvědomění si prostoru ve kterém se prožíváme si pak vysvětlujeme, význam toho co se nám aktuálně děje, co vnímáme, jaké myšlenky nám přicházejí,
proč se nám určité věci staví do cesty a proč prožíváme právě tento konkrétní životní děj a s ním spojené situace.
Pokud se rozhodujeme na základě myšlení a s nimi spojenými programy, je naše pozornost zaměřována primárně na vnější podněty.
Věříme strachu, obavám z nedostatku a naše vlastní pocity jsou bagatelizovány, rozumově interpretovány a hlavně ty nepříjemné všemožnými způsoby potlačovány.
Věříme tomu, že život lze mít takový, jak si ho představujeme a k realizaci této představy nás jednoznačně dovede náš rozum a sním spojené myšlení.
Tento stav uvědomění nás neustále vrací do minulosti do našich vzpomínek, dějin, historie,
abychom se na základě těchto vzpomínek a zkušeností snažili rozvíjet a formovat směr a způsob našeho životního směřování do šťastné budoucnosti.
Při rozhodování se, tedy setrváváme naší pozorností převážně v minulosti a budoucnosti.
V našem životě, je pro nás důležité dosahování rozumem stanovených cílů, což v podstatě znamená, že neustále usilujeme o zlepšování naší aktuální životní situace se kterou povětšinou nejsme spokojeni.
Neustále ji srovnáváme s naší kýženou představou a snažíme se logickým myšlením zjišťovat to, co je ještě potřebné vykonat k tomu, aby tato představa byla naplňena  zjistit důvody toho, proč se nám to nedaří.
Pokud se rozhodujeme na základě vlastních pocitů v srdci, držíme si naší pozornost primárně na sobě.
Je pro nás důležité, jak se v každé situaci cítíme a na základě těchto pocitů se pak v daných situacích rozhodujeme, kam budeme naši pozornost dále směřovat.
S uvědoměním si toho, že cítit a prožívat lze pouze teď a tady, je pro nás hlavním smyslem, setrvávání naší pozornosti v přítomném momentu neboli v přítomném okamžiku.
Minulost vnímáme jako zkušenost, kde na základě jejího uvědomění se formuje naše přítomnost.
Na budoucnosti nelpíme, protože ta je závislá na našem duchovním záměru poznání a jsme k ní neustále popostrkování vedením našich vyšších Já, primárně naší duší, která nás v každém okamžiku upozorňuje na to, jak si v našem životě vedeme a zda se neodchylujeme od našeho vlastního záměru poznání.
Prožívání se v přítomném okamžiku, nám tak nabízí skutečnou svobodu, pokud si uvědomujeme, že jsme vedeni, že je o nás postaráno a že naší aktualní vibraci odpovídající variantu životního děje lze pouze přijímat.
Pokud náš život přijímáme s láskou v našem srdci na základě vlastního sebepřijetí, potom prožíváme v přítomném okamžiku životní děj v těch nejvyšších vibracích, tedy ve vibracích, které nás směřují k podstatě našeho bytí.

 

Vědomé očkování

Všude kolem nás číhá velké pandemické nebezpečí, před kterým je potřeba se odpovídajícím způsobem chránít. Nejsilnějším nástrojem ochrany a léčení, který má člověk k dispozici, je vědomá sexualita a s ní spojené dary.
V partnerském vztahu je za oblast vědomé sexuality zodpovědná žena, která dohlíží na to, aby s touto problematikou spojené aktivity byly pravidelně a v odpovídající kvalitě vykonávány. Žena je tedy ve vztahu předsedou vlády, hlavním ministrem zdravotnictví, lékařem a hygienikem.
Vydává a vyhlašuje nouzový stav její sexualní nespokojenosti a odpovídající nařizení a ustanovení, která naplňují tuto podstatu a dohliží na vývoj a průběh souvisejícího epidemického léčení v jejím vztahu, zejména v ložnici.
Díky této odpovědnosti žena dbá a vyzývá pravidelně svého může k dodržování těchto ustanovení a souvisejích vyhlášek, která ho zavazují převážně k dodržování jejího pravidelného očkování a léčení převážně v oblastí její vagíny. Muž, který má přirozenou roli odborného vakcinologa, zodpovědně a neodkladně, bez námitek, vědom si důležitosti této role, vykonává tuto činost zejména svým penisem, tak dlouho jak je potřeba.
Průběh očkování je potřebné vnímat všemi smysly na fyzickém těle. Na jeho úspěšné provádění upozorňuje žena svým hlasitým projevem, která ukončuje proces očkování až po dosažení odpovídající hloubky uspokojení. Očkování a související léčení je potřeba provádět tak dlouho, dokud nedojde k ukončení nouzového stavu a souvisejících omezení a nařízení, které žena nařídila.
Nicméně i poté, co skončí všechna omezení, je potřeba v rámci preventívních opatření a zachování zdravého a vědomého sexuálního vztahu, pokračovat v pravidélných léčebných kůrách.
Buďte tedy prosím obezřetní a nezadebávejte pravidelné vědomé očkování nejen ve vašich ložnicích. Je to v dnešní době to nejdůléžitější, co můžete pro sebe a svého partnera udělat, abyste byli zdraví, šťastní a spokojení a tímto konáním byli inspirací celému lidskému společenství.

 

Strach jako nástroj moci

Existence strachu vždy poukazuje na lež, tedy nepravdu, na výskyt vlastní ne-moci a jde ruku v ruce s bezmocí a pochybnostmi.
Strach pramení ze sebepopření, sebenepřijetí, z neschopnosti vnímat, vědět, tedy cítit v odpovídající hloubce pravdu o sobě, pravdu o své podstatě, o prostoru ve kterém se prožíváme, o svém vlastním božském původu.
Strach a s ním spojené kontrolní programy jsou uloženy v našich buňkách a jsou průvodními znaky existence zablokovaných energií na našem energetickém těle, které známe jako potlačené, neprojevené emoce, které zde existují jako pozůstatky našich karmických lekcí z minulosti.
Dokud nejsou tyto učící mechanismy zpracovány, přijaty a propuštěny jsou neustále skrze naši genetickou výbavu předávány dalším generacím. To co tedy lidem nejvíce škodí jsou neustále přejímané, adaptované a upevňované strachy a rozhodování se na základě informací na nich postavených.
Strach totiž vždy zajišťuje odpovídající nízkou vibraci životních prožitků a souvisejícího utrpení a je nejsilnějším a nejúčinnějším nástrojem manipulace.
Strach slouží k upevňování moci a nabádá k nezodpovědnosti, ke konání na základě myšlenkových vzorců chování, k zavděčování se představám a očekáváním ostatních a s tímto spojenému podmínečnému přijetí. Strach nabádá k odevzdávání vlastní moci těm, kteří strach šíří a skrze něj se snaží upoutat pozornost a související energii na věci a informace, které upevňují jejich vlastní záměr a s ním spojenou moc.
Vědomý člověk ví, že je potřeba se rozhodovat pouze a jen na základě vlastních pocitů v srdci a né na základě vnějších informací postavených na strachu. Se strachem nelze bojovat, do našeho života se dostal již dávno a bude součástí našeho života do té doby, dokud mu budeme bezmezně věřit, nepřijmeme a nepochopíme s ním spojené souvislosti naších potlačených emocí.
To co dnes převažuje, kolik máme kolem sebe vědomých lidí, kteří znají podstatu strachu, vidíme na tom, kde a v čem žijeme, jak se kolem nás lidé chovají a projevují, jaké mají své vlastní hodnoty a hlavně čeho se bojí.
Pokud se chceme v životě dostat do vysokých vibrací, musíme se naučit pracovat se strachem. Musíme vědět, cítít, vnímat, že přítomnost strachu a snaha zabalit do něj všemožná tvrzení, vždy poukazuje na domněnky, smýšlenosti, tedy nepravdu, lež, klam a manipulaci, které nevedou k ničemu jinému než k dalšímu životu v nízkých vibracích nelásky, utrpení a otroctví systémového myšlení.

 

Deprese

Označení “Deprese“ pochází z latinského depressio, což znamená doslova „stlačení, potlačení“.
Jedná se o stav vnitřního rozporu, tlaku, mezi duchovním vedením a myšlenkovými programy, kdy je dotyčný v tomto stavu svou duší velmi silně upozorňován na to, že nevěnuje pozornost svým potlačeným emocím a strachům, jedná v životě proti sobě, pouze na základě adaptovaných myšlenkových vzorců chování a není již v souladu se záměrem poznání své vlastní duše. Jeho vlastní duše ho takto tlačí do potřebných změn.
Do povědomí se velmi silně dostávají dřívě nevnímané tělesné pocity, které jsou myšlenkovými programy interpretovaný takovým způsobem, aby vyvolávaly smutek, zmatek, strach, marnost, bezmoc, zoufalství.
Myšlenkové programy se snaží tímto způsobem bojovat o své vlastní přežití a vybízí dotyčného dle nastavení učícího systému, aby s tímto stavem bojoval, potlačoval ho, popíral tyto pocity a co nejvíce braníl snaze jeho vlastní duše jej z učícího stavu probudit a odpojit se od něj.
K potlačovaní projevů duše a s ní spojených nepříjemných pocitů slouží v učící systémové medicíné v první řadě různá psychofarmaka, antidepresiva a další tlumicí chemické povětšinou návykové látky. Tradičně se používá velmi oblíbený alkohol, různé drogy a velmi efektivní je také zajídaní nepříjemných pocitů těžce stravitelným jídlem.
Cílem učícího systému a s ním spojeného způsobu nevědomého medicínské léčení je udržet dotyčného co nejdéle ve stavu vnitřního utrpení, které díky utlumení a odpojení se od smyslového vnímání přímo nepociťuje, přesto bez nedostatku energie v depresi jedinec chátrá a produkuje spousty negativní energie.
Takto zpracovaný jedinec je nadále svou duší neustále tlačen do potřebných změn a proto nezřídka ve svém stavu různými způsoby kolabuje a je nucen zvyšovat si dávky tlumících látek, všemožnými způsoby se je snaží kombinovat a unikat před těmito nepříjemnými stavy, dokud nedosáhne pomyslného dna prožitku, kdy je již tento způsob konání v jeho životě neúnosný a nemožný.
V tomto bodu zvratu se dotyčný otevírá potřebným změnám a s nimi spojeným "alternativním" možnostem léčení a postupně se dostává k příčinám svých problémů, jejichž odstraněním dospívá postupně k uvědomění si toho jak v životě jednal a jaký to mělo na něj dopad.
Ten, kdo se chce uzdravit ze svých depresí se musí v prvé řadě otevřít svým nepříjemným pocitům s vědomím, že poukazují na jeho vlastní potlačené emoce a strachy.
Musí se otevřít duchovní rovině života, jeho pravidlům a zákonům s vědomím, že on sám je zodpovědný za sebe, za svůj vlastní život, za své vlastní pocity v srdci a s nimi spojené rozhodování se.
Nikdo totiž za něj neodžije a nevyřeší jeho vlastní nezpracované problémy a nepřivede ho k jeho vlastnímu štěstí a spokojenosti, pokud on sám nenajde tuto cestu ve své vlastním srdci.

 

Příčina ne-moci

Když nemáme vlastní moc, jsme nevědomí a nemocní v zajetí učícího systému.
Nemoc je stavem duše, poukazuje na její pád, na rozdělení, necelistvost a znamená ztrátu vlastní moci, vlastního uvědomění si spojitosti s vlastní božskou podstatou a pravidly života.
Nemocným se stal ten, kdo se odpojil od svého duchovního vedení, vzdal se vlastní odpovědnosti za to, jak se v životě rozhoduje a koná. Rozhodl se popřít zákony božího řádu a uvěřil tomu, že to co se mu v životě děje a je mu nepřijemné si nezaslouží prožívat. Rozhodl se uvěřit myšlenkám a informacím z vnějšího světa, aby poznal, jaké to je nebýt spojen se svou duchovní podstatou, necítit ji a žít život pod vlivem myšlenkových programů, souvisejícíh vzorců chování a s nimi spojených hodnot utrpení, provázených strachy z odmínutí, nedostatku a potřebou hledání vlastní hodnoty a smyslu existence pouze v materiálním světě.
Nemoc vždy poukazuje na zablokovanou energii na energetickém těle člověka, která je zde potlačena díky nepřijetí vlastních karmických lekcí z minulosti, z minulých inkarnací a odmítnutí prožít a projevit související emoce.
Tato zablokovaná energie způsobuje následné učící signály a projevy na fyzickém těle, kterými na svou existenci poukazuje a díky své vibraci přitahuje různé parazitální entity, ke kterým patří také viry a baktérie, které pouze a jen využívají možností svého hostitele, aby se zde mohly projevit na úrovni fyzického těla a samozřejmě ještě více zdůrazňit dlouhodobě přehlížené problémy.
Viry a baktérie nejsou a nikdy nebyly skutečnou příčinou nemoci, ale pouze se pohybují v důsledkové rovině projevů nemoci na úrovni fyzického těla, tedy svým výskytem pouze poukazují na důsledky již dávno existujících nemocí.
Uzdravení příčiny nemoci přichází s přijetím a pochopením jejího učícího významu a souvisejících karmických lekcí, doprovázeno uvolněním zablokované energie a prožítím si a projevením souvisejících emocí. Tento stav přichází až tehdy, když si člověk uvědomí skrze své vlastní pocity, kde jedná proti sobě, kde se potlačuje proti své duchovní podstatě, kde je tedy v rozporu se záměrem poznání své duše a nejedná pravdivě na základě svých vlastních pocitů v srdci.
Nemoc nelze uzdravit jednáním pod vlivem strachu z fyzického a pocitového projevu nemoci a s ním spojeným snažením se odstranit a nebo potlačit tyto projevy zásahem do fyzické roviny lidského těla. Pokud známe příčinu nemoci, víme z čeho pramení, tak můžeme na fyzické úrovni pouze ulevit jejím důsledkům, nicméně pouze a jen s vědomím, že tento úkon nemoc neuzdraví a je tedy potřeba se primárně zaměřit na souvislosti spojené s její příčínou.
Tělo je obrazem duše a náš aktuální životní prostor a s ním spojený život je obrazem našeho odklonu, úpadku a zapomění na to kým jsem na počátku byli a jaké hodnoty jsme jako lidstvo nesli. Alarmující signály probuzení jdou dnes ze všech stran.
Je na každém z nás, jak se bude snažit tyto signály vnímat a jakou cestou se bude ubírat dál. O své budoucnosti rozhodujeme každý sám za sebe a všichni dohromady právě teď v každém okamžiku naší přítomnosti.

 

 

 

Předlohy a anatomie ve Stvoření: Strom Života.

Je to původní Kathara (Katara) mřížka věčného života mající 12 center (Sefir) v pravidelných pozicích v obdélníku 2:1 symetricky propojených spojnicemi.
Poškozením vzniká kabalistický Strom Smrti, který je tvarově pokřivený, má méně Sefir (obv. chybí 8-Daat což je Monadická úroveň a spojení se Zdrojem a 12-EjnSof co představuje Kristovskou úroveň D-12 (viz Obrázek), jsou opačně očíslované ve svislém směru, jsou pravo-levě polaritně obráceny a jsou propojeny nepřirozeným způsobem, což reverzuje jejich energetické toky.
Kathara mřížky se do sebe skládají za vzniku nadřazených struktur zvaných Božské Světy, které vytváří hierarchickou vibrační strukturu zvanou "Schody do Nebe".
Rudimenty této konstrukce lze najít např. v kabale, ve formě poškozených Jákobových Žebříků (spojené Stromy Smrti).

Předlohy a anatomie ve Stvoření: Květ Života

Původní symbol květu života se vztahuje k jedné úrovni Světelného-Krystalového těla, zejm. k lotosovému tělu. Jsou zde energetické cirkulační obvody v 6-ti směrech (2 vertikální nahoru + dolů, 4 diagonální do kříže) vycházející z AzurA centra (vršek hrudní kosti, brzlík) pod úhlem 45º. Jejich projekční osy směřují do Ecka úrovně a stahují odtud silné Heliotalické frekvence, které jsou dostupné jen výjimečně, během speciálních vývojových cyklů (např. Hvězdný Aktivační Cyklus, Kosmický Reset). Tyto energetické okruhy vypadají jako lotosové listy/oblouky a fázují spolu s dechem. Cyklují od vertikály (0º) do úvratě (45º) a jsou v synchronizaci s Božím nádechem (kontrakce) a výdechem (expanze). Tím nás udržují ve spojení se Zdrojem.
Naše paralelní Já na paralelní Zemi dělá to samé, ale je o 90º pootočeno. Z našeho pohledu tedy dýchá stejně, ale podle horizontály. Pozice našich 6 Lotosových Oblouků (0 a 90º, +/-45º) vytvářejí přirozený symbol Květu Života.
Jeho poškozením vzniká Květ Smrti, který má 6 listů ve fixních pozicích po 60º. Fixace polohy znamená neschopnost fázovat a odpojení od Zdroje (typicky se děje skrze mutaci vesica-piscis). Úhel 60º znamená překročení přirozené hranice expanze Lotosů (45º) a znemožnění nádechové expanze na paralelní straně. Tedy oba dvojníci se vzájemně dusí a nemohou se nadechnout.
Tyto smrtící vzory jsou platné obecně, je jedno zda-li jde o jedince či vesmíry. Tyto mutace dnes mají všechna životní pole Země.
Geometrie Stromu Smrti je kalibrovaná na Květ Smrti, aby pokřivená sestava Sefirot přesně zapadla do středů těchto květů, které tvoří větší konfigurace. Funguje jako energetický vysavač/vysílač, který vycucává životní sílu všech forema a posílá ji do padlých vesmírů.
Viz obrázek Lotosové Okruhy a Květ Smrti.

 

Sebeláska

Sebeláska znamená lásku k sobě, ke svému Já.
Pokud jsme ztotožnění s tím, že naší podstatou je Bůh, jehož jsme součástí, uvědomujeme si, že jsme multidimenzionální duchovní bytosti, které existují mimo hnotný svět a na naší úrovni bytí jsme Duše. Naše spojení s fyzickou realitou máme skrze naše hmotné tělo, kterým na naší úrovní bytí nejsme, ale máme ho pouze pro účel našeho prožívání a poznávání se v této realitě.
Naší podstatou na naší aktuálni úrovni bytí je tedy naše Duše, což je naše Já, což jsme my. My jsme tedy naší Duší se kterou jsme v našem těle spojeni skrze pocity v srdci a související intuitivní vnímání. Jsme tedy našimi pocity v srdci. Láska znamená přijetí, přijímání.
Sebeláskou v této souvislosti rozumíme svěření důvěry našim pocitům v srdci při rozhodování se v životě, tedy svěření důvěry naší Duši, našemu vedení, které ví v každém okažiku, co je pro nás aktuálně dobré a zda se držíme našeho záměru poznání tak, jak jsme si před naší inkarnací předsevzali.
Sebeláska je také sebedůvěra, důvěra ve svou vlastní duchovní podstatu a její přijetí. Je to důvěra ve své duchovní spojení skrze vlastní pocity v srdci.
Práce na sebelásce je tedy práce s vlastními pocity, primárně s těmi nepříjemnými, které poukazují na naše potlačené emoce na našem energetickém těle a s nimi spojené strachy.
Záměrem této práce je nepopírat naše nepříjemné pocity, nepopírat to co se nás emočně dotýká, nereagovat na ně vztekem, ale naopak je připouštět a následně pracovat na jejich přijetí.
Učíme se takto přijímat skze tyto pocity sami sebe, potlačenou, nepřijatou část naší Duše, prostřednictvím chování ostatnich k nám, v situacích, ve kterých nám svým projevem zrcadlí naše chování z minulosti, z minulých inkarnací s vědomím, že život je spravedlivý a v každém okamžiku se vše energeticky vyrovnává dle zákonů božího řádu.

 

Žena

Lidská bytost, která má ve svém základu magnetický imprint s polaritou "-" se nazývá Žena.
Žena je hmotnou manifestací vydělení ženského principu z božské jednoty. Ženský princip je hybnou silou, základním pilířem života a tvůrcem prostoru pro jeho projev.
Žena je učitelkou lásky a ve Stvoření symbolizuje temnotu, poznání, přijímání.
Žena si přitahuje muže do života, aby ho učila poznávat jeho vlastní temnotu, jeho záměr poznání, skrze sebe, skrze prostor, který tvoří. Z pohledu její fyzické sexuality je tímto prostorem, její tělo a primárně její vagína, kterou nabízí svému muži a učí ho, aby v ní sexuálně tvořil pro její rozkoš a potěšení.
Lidské tělo je obrazem duše. Jeho vzhled a vlastnosti přímo zrcadlí stav souladu či nesouladu s vlastní božskou podstatou, přirozeností a odklon od původních hodnot lidské rasy.
Pokud je duše sjednocená, tedy přijatá do celistvosti, správně propojená se svým fyzickým tělem, je takovéto tělo zdravé a krásné v jeho původní božské podobě a bytost v něm prožívá odpovídající hloubky svých prožitků. V opačném případě je tělo deformované, nesymetrické, nemocné, plné potlačených emoci, nahromaděné bolesti a strachů, díky kterým je v něm smyslové vnímání a související citlivost značně utlumená, omezená a v některých případech i zcela odpojená.
Dle původního nastavení žena dává muži bezpodmínečnou lásku a hlídá jeho expanzivní tendenci, aby nebyla destruktivní, tím, že pravdivě popisuje své pocity a dává je rovněž pravdivě najevo svými emocemi. Nic tedy neblokuje a nic v sobě nepotlačuje.
Základním smyslem existence ženy je tedy její sexualita a s ní spojené prožívání se ve svém vlastním fyzickém těle. Žena touží poznávat rozměrnost své vlastní rozkoše a neustále hledá další a další cesty k prožití ještě hlubších a intenzivnějších sexuálních vjemů a zážitků ve svém fyzickém těle. Ve výchozím pozitivním, neboli božském nastavení, je žena ve stavu vědění. Její rozum je přirozeně propojen s pocity v srdci a stejně tak, je tomu i u jejího smyslové vnímání.
Takto nastavená a projevující se žena je pravdivá, nic nepředstírá, na nic si nehraje a je tedy sama sebou ve svém vlastním uvědomění a sebelásce skrze své vlastní pocity v srdci a s nimi spojené duchovní vedení.
Vlivem záměru poznání hodnoty člověka a jeho darů, padly ženy i muži do temnoty poznání a souvisejících vibrací života, aby poznali všechny možné aspekty lásky v jejich pozitivní i negativní podobě. Ženy i muži se vlivem tohoto záměru poznání postupně odpojili od svých srdcí a jejich přirozené rozumové napojení a smyslové vnímání bylo vlivem strachu a související ztrátou vlastní moci přepojeno na učící systém myšlení a s ním spojené myšlenkové vzorce chování.
Díky tomuto nastavení začali lídé chybně vyhodnocovat své pocity a smyslové vnímání, začali jednat více pod vlivem strachu, souvisejících myšlenek a s nimi spojených představ. Postupně tak upadalo jejich uvědomění, přirozenost, životní hodnoty a genetika fyzického těla do stále nižších vibrací života v utrpení, duchovní oddělenosti a souvisejících nemocí.
V tomto učícím nastavení se celé lidstvo náchází tisíce let a prochází tak evolučním vývojem ve kterém si každá bytost odžívá své záměry poznaní a související karmické lekce. Každá bytost je zařazena do duchovního stromu Stvoření. Projevem tohoto duchovního stromu jsou rodové línie fyzických těl v hmotné realitě.
Každá žena je napojena na svůj rod, na své rodiče, primárně na svůj ženský rod, tedy na svou matku, která jí v učícím nastavení svým chováním zrcadlí to, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jakým způsobem se chovala ke svým dětem. Z pohledu matky je jí zrcadleno na svých vlastních dětech, primárně na dcerách, to co ve svém životě nezvládla pochopit a co si nezvládla zpracovat a samozřejmě i to jaké je její ženství, vztah k sexualitě a související hodnoty.
Zde platí známe pořekadlo "Pánbůh nám to vrátí na dětech". Muž, kterého si žena přitahuje do učícího vztahu jí rovněž zrcadlí svým chováním jaká je, jak se odchýlila od své původní podstaty a s ní spojené pravdivosti a neposledně jí svých chování přehrává, jaká byla partnerka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svým partnerům.
V dnešní době je velmi důležite, aby si hlavně ženy uvědomily svou řídící roli, učily se pracovat se svými pocity, postupně se odpojily od systému myšlení a tímto se zbavily strachu a navrátily se ke svým původním hodnotám, k pravdivému životu ve vysokých vibracích a s ním spojenému intuitivnímu vědění.
Cesta k tomuto původnímu pozitivnímu stavu vede skrze nepříjemné pocity, skrze sebeprácí, skrze práci s vlastními strachy, potlačenými emocemi, stydlivostmi a dalšími kontrolními mechanismy, které brání k návratu do vlastního ženství, k propojení vlastního těla s jeho duchovní podstatou skrze své vlastní pocity v srdci.

 

Co dnes a co zítra?

Jaký otec takový syn, jaká matka, taková dcera. Pánbůh nám to vždy vráti na dětech.
Generace za generací, tisíce let totálního pádu lidstva do ješte hlubší propasti oddělenosti od vlastní božské podstaty.
Spoustě lidem v dnešní době a do očí bijící situaci stále uniká, že jejich děti jim svým přístupem k životu, svými hodnotami, svými nemocemi, problémy a souvisejícím chováním pouze a jen zrcadlí jejich vlastní generační úpadek, otroctví mysli, neschopnost být sami sebou, jejich totální nezodpovědnost za své vlastní chování a rozhodování se v životě, potřebu se zavděčovat nějaké představě skrze kterou se cítí být od ostatních přijati, zaryté chování dle osvojených myšlenkových vzorců přejatých od svých rodičů a ze systémové výchovy.
V partnerských vztazích stále dominuje, podmínečné přijetí, tvrdost, jednání v odporu, vzteku, očekávání, nizká sebeláska, sebehodnota, nevědomá a potlačená sexualita, jejiž kvalita je mimochodem základním pilířem kvality každého vztahu mezi ženou a mužem. Tam kde nefunguje sexualita, nefunguje nic a partneři si pouze a jen hrají na to, že to ze strachu přemostí nezdravou pozorností k dětem, materiálními hodnotami a rodovými zvyklostmi, které si nesou jako svou železnou košili plnou generační zátěže.
Lidé zapomněli na svou původní přirozenost, na svou duchovní podstatu, na hodnoty člověka, které rozhodně nejsou o tom plodit otroky, pokusné králiky, kteří budou skrze systémovou výchovu tvořit dostatečné množství strachu, utrpení, negativní energie a soutěživým přístupem si vybojovávat své příjetí mezi ostatními a související místo v rámci celku.
Je potřeba si uvědomit, že z toho co dnes podporujeme vylézají ti, kteří nás zde skrze tyto hodnoty a odevzdanou moc, manipulují a ovládají. Opravdu chceme stále stejným způsobem podporovat zvrácený školní systém, který slouží ke kastraci a přeprogramování přirozeného vnímání a nastavení každého dítěte, zadupáním jeho duchovních darů pro potřeby normalizované systémové výrobní linky? Navíc kam bychom ty děti dali, když nám to brání v každodenní rutině a zvyšování výkonu systémové mašinérie?
Musíme přece plnit technokratický systémový plán a podporovat další zavádění normalizovaných systémových opatření, umělých inteligencí, které přeci budujeme pro naše vlastní bezpečí a blahobyt. Dále zde máme necelostní a nevědomé, strachem zmanipulované zdravotnictví, devastující přirozený a dokonalý imunitní systém každého jedince a další systémové perverze, jejichž podporování v původním smyslu je bohapustý přežitek a ve spoustě případů i vědomý či nevědomý zločin proti lidskosti.
Vše půjde až na dřeň a nezůstane kámen na kameni z toho co je proti lidskosti, proti původním duchovním hodnotám člověka, proti životu v souladu s přírodou a se Zemí. Je potřeba, aby si každý člověk právě dnes uvědomil a do hloubky procítil to, co svým chováním a přístupem dnes podporuje, na čem lpí, jaké jsou jeho vlastní hodnoty. Zda to jde z něj, z jeho srdce a nebo se prostě jen bojí a raději dělá to co se mu řekne, protože byl takto od narození veden a naprogramován. Jak se rozhodneme dnes, takový život budeme mít zítra.
Osvobodit se může pouze a jen každý sám a to tím, že si vezme zpět svou moc a nebude podporovat v životě věci a činnosti, které jsou nemorální, proti lidskosti, přirodě, které mu ubližují a tedy přispívají k tvorbě bolesti a utrpení nejen jeho, ale i všech ostatních na Zemi.

 

Očkování

Jsme duchovní bytosti, máme tedy duši jako vedoucí část naší bytosti, člověka na naší současné úrovní bytí. Nacházíme se v realitě života, které vládne myšlenkový systém a s ním spojený strach, kde se učíme vše potřebné pro náš duchovní vývoj.
Každá nemoc zde, pouze a jen poukazuje na potlačené emoce a související strach jako příčinu jejího fyzického projevu, kterým nás naše duše upozorňuje na to, že jsme se odklonili od vlastního záměru poznání, který jsme si před naší inkarnací předsevzali, neděláme tedy v životě primárně to, co nás činí ze srdce šťastnými a spokojenými a popíráme s tímto spojené původní hodnoty člověka.
Očkování stejně jako jiný manipulativní zásah do fyzické části těla je postaveno na strachu, nevědomosti a neslouží k ničemu jínému než ke snižování naší vibrace a dalšímu posilování strachu z projevů nemoci na kterém je postavena celá učící systémová medicína a s ní spojené hodnoty. Proto veškeré setrvávání v potlačených emocích a strachám, které jsou spojeny s životem v myšlenkových vzorcích pouze a jen poukazuje na to, že jsme již dávno nemocní, bezmocní, tedy ve stavu, kdy jsme se vzdali vlastní zodpovědnosti za naše pocity v srdci a souvisejícího rozhodování se na jejich základu a uvěřili tomu, že si nezasloužíme bezpodmínečnou lásku od ostatních.
Přestali jsme pravdivě projevovat naše emoce, které blokujeme, potlačujeme v situacích našeho sebevyjadřování a souvisejícího projevu, protože věříme tomu, že takto nás ostatní budou mít rádi a dostaneme jejich pozitivní energii.
Toto jsme si adaptovali formou myšlenkových vzorců chování primárně z výchovy a nastavení od našich rodičů a dále pak ze socializace v učícím systému. V tomto nastavení se projevují naše potlačené emoce jako energetické bloky na našem energetickém těle na určité vibraci a umožňují tak hostovat stejně vibrující parazitální bytosti, ke kterým patří také viry a baktérie, které pouze a jen využívají možností naších nemocí a souvisejícího prostředí, aby si v něm mohli žít a projevovat se tak, jak potřebují.
Proto jediná možná cesta, jak se uzdravit z našich nemocí a souvisejících fyzických projevů, je pracovat na jejich příčinách, kterými jsou právě ony potlačené emoce a související strachy. Očkování, stejně jako každé jiné léčení fyzického projevu nemoci, je pouze snahou odstranit tento fyzický projev nebo mu předejít zásahem do přirozeného nastavení našeho těla a souvisejícího dokonalého imunitního systému. Je aktem sebeubližování, sebepoškozování a posiluje v nás strach z příčiny nemoci.
Dále tímto posilujeme neochotu tuto příčinu řešit přirozenou cestou a s tímto spojené unikání, přehlížení a odpojování se od duchovních signálů našeho fyzického těla.
Takto ztrácíme schopnost ho vnímat a cítit v odpovídajícíh hloubkách, uvědomovat si v něm příčiny naší nespokojenosti, našeho utrpení a vědomě beze strachu tyto problémy řešit.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme vedeni, stačí správně vnímat

Každý z nás je od narození veden životem vlastním duchovním vedením, našim vyšším Já, naší duší takovým způsobem, aby si odžil, procítil a poznal vše potřebné, tak jak si před svou inkarnací předsevzal. Jedinou vědomou komunikací mezi vědomím těla a našim vyšším vedením, tedy naší duší jsou naše pocity v srdci.
Veškerá komunikace se děje skrze tyto pocity a říká se jí intuice neboli intuitivní vnímání. Pro případ neschopnosti zachytávat tuto komunikaci díky vlastnímu odpojení se od pocitů, jsou zde signály, které poukazují na nesoulad při rozhodování se v životě skrze fyzické projevy těla.
Tento nesoulad nazýváme nemocí. Základním smyslem učícího systému a jeho programů je odpojit člověka od tohoto přirozeného nastavení a přemostit cítění myšlením a vyhodnocováním smyslového vnímání skrze myšlenkové programy a vzorce výchovy.
Každý myšlenkový program je vždy navázán, napojen na existující potlačenou emoci, související nepříjemný pocit a pod nim skrytou nepřijatou energii na energetickém těle. Hlavním obranným mechanismem systému a jeho programů před prohlédnutím jejich významu je strach.
Strach udržuje každého jedince v uvědomění, že nemoci a související nepříjemné pocity je potřeba neustále potlačovat, skrývat, nedávat najevo a považovat je za něco špatného, co souvisí se zlem. Existence nepříjemných pocitů a nemocí je systémem vysvětlována takovým způsobem, aby člověk žil v představě, že je život nespravedlivý, že nemá možnost se bránit jinak než, že bude bojovat proti těm, kteří mu svých chováním poukazují na tyto potlačené emoce.
A v tomto zacyklení, které generuje neustále další sebepopírání, utrpení, odpor a související karmu se každý jedinec nachází tak dlouho dokud nepochopí, že to jediné čemu může důvěřovat je on sám, jeho vlastním pocitům v srdci, jeho vlastní intuici, jeho vlastnímu vedení.
Nikdo za nás nemůže nic odžít, vyřešit, pro všechny kolem nás jsme každý z nás svým vlastním životem jen pouhou inpirací.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Cesta zpět

Ten kdo se touží navrátit zpět do stavu celistvosti, do stavu pozitívní lásky a souvisejích vibrací života se musí naučit rozumět svému aktuálnímu životu, pravidlům učícího systému a znovu si obnovit původní nastavení a vnímání sebe sama a prostoru ve kterém se prožívá v souladu s nadřazeným vyšším božským řádem a jeho Zákonem Jednoty Stvoření.
Je potřeba se tedy začít v životě rozhodovat sám za sebe na základě svých vlastních pocitů v srdci, které nám jasně říkají to, co je pro nás správné bez ohledu na to, co si o nás a našem rozhodování myslí ostatní. Je potřeba si být vědomi toho, že vše nepříjemné co pociťujeme v chování od ostatních, to co se nás emočně dotýká, pouze poukazuje na naše potlačené, neprojevené emoce a související strachy, které jsou hlídány systémových nastavením a s nimi spojenými vzorci chování adaptovanými z výchovy primárně od našich rodičů.
Toto karmické zrcadlení nám zároveň poukazuje na poučení, abychom si uvědomili, jaké to je, když se k nám ostatní v těchto situacích, které jsou nám nepříjemné, chovají stejně, tak jako jsme se chovali my k jiným v minulosti, v minulých inkarnacích.
Pokud nevnímáme spojitosti, je potřeba se naučit nepopírat své vlastní nepříjemné pocity, nevinit ostatní za jejich existenci, zbavit se tedy pocitů lítosti, viny a křivdy s vědomím, že život je spravedlivý a my sami jako duchovní bytosti jsme příčinou toho, jaký ho máme.
Je potřeba si dovolit dělat chyby, dovolit si být obdobně špatnými, tak jak je nám v těchto situacích vyzrcadleno ostatními. Naučit se odpouštět si, omlouvat se, přestat jednat v odporu, vzteku a učit se sklidňovat, jednat z pozice klidu a zjemňovat svůj projev.
Nebát se mluvit o svých strachách, stydlivostech. Nebát se projevit své slabosti a související emoce. Nebát se ostatním říkat pravdu ze srdce a nebát se, že naši pravdu neunesou a nebo jim způsobí bolest, proto je potřeba nikoho nelitovat a neudržovat ho tak dále v roli oběti, ale naučit se ostatním vyjadřovat pravdivě náš soucit, tedy mít je rádí s jejich vlastními chybami takoví jací jsou a vést je do uvědomění si vlastní zodpovědnosti za konání a rozhodování se v jejich vlastním životě, protože každy z nás si do svého stavu v životě došel sám a nese si za něj svou vlastní zodpovědnost i když se jí různými způsoby vzdal.
Je potřeba si narovnat naše vzájemné vztahy v rodových liníích. Žena v ženské a muž v mužské. Primárně je tedy pro každou ženu nejdůležitější vztah s její matkou a pro muže vztah s jeho otcem. Tyto vztahy musí být v odpovídající hloubce bezpodmínečné lásky. Jakýkoliv nesoulad těchto vztahů se dál projevuje v životě každého jedince a je zrcadlen jak rodiči, tak i v ve vztazích s partnery a jejich dětmi.
Matka tedy dceři zrcadlí svým chováním, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svých dětem a dcera ji zároveň zrcadlí to co ona si v životě nezpracovala a nepřijala. Otect se synem si zrcadlí to stejné.
Partneři si zrcadlí, jací byli v minulosti partneři a jak se chovali, poukazují si na nepřijaté nevěry, potlačenou sexualitu, tvrdost, nízkou sebelásku a sebehodnotu, tedy podmínečné příjetí a energetickou závislost a s ní spojený strach z nedostatku.
Je potřeba si uvědomit význam role muže a ženy a jejich vzájemného vztahu a souvisejících hodnot. Vědět, že žena je láskyplným prostorem ve kterém její muž tvoří hodnoty na základě její sebelásky. Vědět, že základem každého zdravého vztahu je vědomá sexualita a nic jí nemůže žádným způsobem nahradit a ani přemostit jinými hodnotami.
Je tedy potřeba se primárně zaměřit na své vlastní pocity, na sebe ve vztahu s partnerem s rodinou s dětmi a ostatními kolem nás a naučit se s našimi pocity vědomě pracovat.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme ve stavu duchovního probouzení

Nacházíme se ve fázi duchovního probouzení.
Jako lidstvo jsme prošli výcvikem v systému. Prožili jsme tisíce inkarnací ve všech možných lidských epochách, hluboké prožitky bolesti, strachu a utrpení.
Spousta lidí již poznala hodnotu pozitivní lásky a souvisejícího dobra a poučila se z vlastní minulosti a souvisejících chyb, nalezla dno svých vlastních prožitků a přeje si navrátit se zpět do výchozího pozitivního stavu štěstí a spokojenosti.
Cesta do tohoto stavu vede pouze a jen skrze sjednocení se zpět do stavu vlastní celistvosti, kterému říkáme sebepříjetí nebo také bezpodmínečná sebeláska.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme ve škole evoluce duchovních bytostí

Inkarnovali jsem se na Zemi do učícího prostoru, reality ve které probíhá poznání, rozvoj duchovních bytostí a související evoluce duší. Tento prostor byl stvořen k nejhlubší formě poznání bytí v oddělenosti od vlastní podstaty v zapomění na sebe sama.
Vše co zde existuje, slouží pouze a jen pro studijní účely a nemá žádnou jinou hodnotu. Hlavním smyslem tohoto prostoru je poučit se a odžít si svou vlastní karmu, tedy negativní důsledky toho, co znamená porušování Zákona Jednoty Stvoření a odklonění, oddělení se od vlastní pozitivní podstaty tedy od pozitivního stavu Boha.
Každý z nás je v tomto prostoru dobrovolně a z vlastní vůle, protože se na počátku své cesty životem rozhodnul, že chce poznat hodnotu sebe sama. svých darů a duchovních kvalit skrze negativní prožití svého výchozího pozitívního stavu a to lze pouze a jen skrze porušení Zákona Jednoty, tedy vytvořením související karmy. Učící systém je nastaven takovým způsobem, aby plně reflektoval potřeby učení jednotlivých duchovních úrovní.
Základem učícího systému je popírání Zákona Jednoty, implementace souvisejících myšlenkových programů, které udržují každého jedince v odpovídajícím nastavení, kterým je primárně strach, nespravedlnost, utrpení, podmínečná láska a s ní spojená energetická závislost.
Je zde vytvořena iluze nedokonalosti, tím že jsou každému jedinci předkládány vnější hodnoty na které je od svého narození učen směřovat svou vlastní pozornost a související energii a je mu vysvětlováno, že se musí nejprve učit, aby někým byl a něčeho dosáhnul.
Je mu představena forma a způsob socializace do systémového dění a také způsob jakým je potřeba žít, aby byl ostatními účastníky přijat. Vše v tomto prostoru je podřízeno nadřazenému božímu řádu a jeho zákonům. Ať učící systém prosazuje jakákoliv nastavení a své vlastní zákony, vždy je to v souladu se zákony Stvoření. Proto je potřeba si uvědomit, že spravedlnost je absolutní a každý má svůj vlastní život spravedlivý v souladu s božím řádem. V tomto prostoru se tedy primárně učíme dělat chyby, prožíváme si vlastní nedokonalost a všechny možné negativní aspekty lásky.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme duchovní bytosti

Každý z nás je dokonalá duchovní bytost se svým vlastním záměrem poznání, aktuálně se prožívající v tělech lidské rasy jako člověk.
Naší největší hodnotou jsme my sami, naše uvědomění, poznání, prožitky a s tímto spojená vlastní identita a související sebeláska a sebepřijetí.
To co nás spojuje s naší podstatou, tedy s naším božstvím, jsou pouze a jen naše pocity v srdci.
Nic vnějšího nás nemůže definovat a ani vylepšit.

 

Odhalení

Procházíme obdobím velké očisty a transformace naší společnosti ve kterém se vše vyjevuje, odkrývá se, aby ukázalo svou pravou tvář. Každý je vyzývám k tomu, aby se pravdivě projevil, aby ukázal jaký skutečně je, dal najevo své pocity a související hodnoty.
Na jedné straně se lidé vzdávají toho starého, odhazují své masky, upředňostňují sebelásku, berou si postupně zpět svou odpovědnost, vlastní sílu a moc a odpoutávájí se od věcí, které jim v životě neslouží a způsobují utrpení.
Na druhé straně jsou zde lidé, kteří se ještě nechtějí vzdát svého utrpení a souvisejících prožitků, touží po moci, majetku a stále bojují za záchranu tohoto života v domnění, že pouze skrze toto utrpení a podporu souvisejících hodnot nálezají tu svou vlastní a jsou v očích ostatních přijati a uznáni, proto jsou ochotni si na své masky emoční nasazovat masky fyzické a jsou ochotni poslouchat a plnit rozkazy směřující k podstupování ještě hlubší bolesti a souvisejícího utrpení.
Jsme svědky rozdělování lidstva na dva tábory, které se nachází na opačných březích řeky osudu lidstva. První z táborů je pod nadvládou strachu ze smrtelné nemoci, který ztahuje své účastníky do ještě hlubšího strachu, nevědomí a s tímto spojeným otroctvím vlastní mysli, zmanipulovaných domněnek a představ, absolutní ztráty svobody, vlastní moci a související bezmoci.
V druhém z těchto táborů vládne naděje na lepší život, vůle se změnit, vyzdravit v sobě to špatné a navrátit se k původním hodnotách člověka žijícího v lásce, ve svém božství a souladu s principy bytí na této planetě. Tyto tábory jsou na určitou dobu propojeny mostem, který se bude postupně ztrácet z pozornosti a souvisejícího vnímání každé z obou stran. Je pouze na každém z nás, pro jakou cestu dalšího života se rozhodneme a jaký tento život bude.
Zda budeme my sami zodpovědní za toto rozhodování a nebo necháme rozhodovat dále za nás ty, kteří díky této moci, nastavují náš život podle jejich vlastních představ.

Původní hodnoty člověka

Lidská rasa, byla stvořena jako strážcovská.
Byla stvořena stejně jako jiné strážcovské rasy za účelém chránít v sobě původní božské hodnoty Prvotního Stvoření a s nimi spojené božské principy a zákony.
Strážcovské rasy ve Stvoření chrání a manifestují tyto původní hodnoty tím, že je žijou ve svém vlastním životě, ve svých rodových liniích na odpovídající úrovní bytí, související vibraci v tělech a prostoru, který jim byl pro tento účel dán. A toto vše bedlivě střeží.
Vzhledem k dlouhodobému problému ve Stvoření vytvořit silný a odolný genotyp strážcovské rasy, byl pro lidskou rasu vybrán, takový záměr, díky kterému prošla tvrdým výcvikem a souvisejícími lekcemi a s nimi spojenými životními osudy a příběhy, které jí umožní projít dalšími náročnými nadcházejícím evolučními cykly ve Stvoření a postupně napravit svá velká selhání a selhání svých předchůdců v minulosti.
Projekt člověk se pomalu chýlí ke svému završení a dnešní doba je tím okamžikem, kdy se z vlastní temnoty poučení a očištění lídé probouzejí do své božské podstaty vědomého, v žáru pekla zoceleného člověka, který poznal hodnotu všech možných aspektů lásky skrze svou vlastní bolest a související utrpení.
Takovýto člověk se neoděluje od své podstaty, tedy od Boha a nepopírá ji tím, že mezi sebe a Boha staví někoho dalšího. Je zodpovědný za své pocity a jednání v životě a ví, že on sám je a vždy byl příčinou toho jaký život prožívá.
Člověk ve své podstatě je tedy přímou manifestací Boha na daných úrovnich bytí. Toto spojení přímo prožívá skrze své tělo, skrze své pocity v srdci. Ví, že ta pro něj správná, pravdivá cesta jeho původu je pouze jedna a je to cesta jeho srdce, kterou kráčí beze strachu s vědomím, že jedinou jistotou v jeho životě je on sám takový jaký je, jak se prožívá a cítí spokojený a šťastný. Nesnaží se a nepotřebuje být nikým jiným, protože ví, že vše co potřebuje k tomu, aby byl neskonale šťastný a spokojený, již od počátku má a vždy mít bude.
Přímým vyjádřením Boha v té nejvyšší podstatě je lidské vědomé sexuální spojení muže a ženy, což je zároveň hlavním záměrem a smyslem jejich existence, tedy základním původním projevem člověka v jeho pravé božské podstatě.
Největší hodnotou lidské rasy je poznání a související vědění, které drží v buněčné paměti a genech svých těl. Smyslem existence lidských strážců je tedy zachovávat a chránit své rody, související vědění takovým způsobem, aby nezanikly a žily v lásce, míru, harmonii a souladu s jejich životním prostředím navěky věků.

 

Posvátná sexualita

Posvátna sexualita je základní pilířem fungování vztahu muže a ženy. Na tomto základním pilíři je vystavěn jejich společný život, jejich rodina a s tímto vším spojené hodnoty.
Tato sexualita je původní božská, nedotknutelná poukazující na sexuální vztah muže a ženy v jeho původním dokonalém stavu.
Posvátná znamená, že je ze světla, prvotně stvořená ve výchozím pozitím stavu božství.
Božská znamená, že žena i muž se nacházejí ve vědomém stavu svého božství, ve stavu bezpodmínečné lásky a v souladu s původními principy bytí a jejich hodnotami.
Nedoknutelná znamená, že veškeré jejich vzájemné sexuální fantazie, touhy a představy jsou při realizaci hlídány jejich pocity v srdcích a tyto pocity jsou pravdivě projeveny a interpretovány. Jsou takto v souladu s nejvyšším božským záměrem poznání v těch nejvyšších vibracích, díky kterému oba partneři prožívají naprosto dokonalé milování.
Projev posvátné sexuality je uměním lásky ve fyzickém těle a nauka, která se jím zabývá se nazývá posvátná erotika.
Učitelkou této nauky je žena, která učí a vede svého muže takovým způsobem, aby jí pomáhal neustále nacházet a objevovat nové rozměry rozkoše a orgasmických stavů v jejím fyzickém těle. Muž na základě svého učení, souvisejícího poznání a přirozeného smyslu pro tvořivost, neustále hledá další a další způsoby, kterými by uspokojil neukojitelné touhy své ženy.
Vrcholem umění této nauky a zároveň nejvyšším božským vyjádřením podstaty existence člověka v lidském těle, je jejich vzájemné splynutí v orgasmické extázi.
Díky pádu lidstva do nižších učících vibrací bytí se stala tato sexualita a s ní spojená nauka bezbožnou a dotknutelnou, protože původní božské napojení nahradily myšlenkové programy a vzorce chování, které toto odvětví původních božských nauk zcela tabuizovaly a pokřivily.
Tímto způsobem toto vědění upadlo do zapomění a bylo velmi značně vykastrováno do sexuálních technických nauk, kterými jsou z nejznámějších Tantra, která je nefyzická duchovní a Kámasutra, která je fyzická neduchovní, neposledně do totálního úpadku, kterým je pornografie.
Posvátná sexualita a s ní spojená nauka se bude v nadcházející době poustupně navracet do uvědomění probuzených vědomých žen a velmi značným způsobem přispěje k urychlení transformace a souvisejícího vzestupu lidstva zpět do vyššího stavu bytí.

 

Osudová cesta

 Lidé se mě často ptají, jak jsem se dostal k tomu čím se aktuálně zabývám a odkud přišlo mé poznání a uvědomění, proto bych rád v tomto článku nástínil průběh této poměrně náročné cesty, která mě přivedla k dnes prováděné terapeutické práci s lidmi a práci s šamanskými medicínami na ceremoniích, které pořádáme spolu s mým bratrem.

Jak jsem již dříve zmiňoval v článku "Volání medicíny", nikdy jsem se nepovažoval za duchovního člověka ve smyslu, že bych se nějakých způsobem zajímal o jakékoliv náboženství nebo mystické učení. Do svých zhruba 38 let jsem žil poměrně jednoduchý nenáročný život.
Živil jsem se jako IT konzultat a svůj volný čas jsem trávil na počítači programováním a hraním her, venku lezením na skalách, výletováním v přírodě se ženou a později i s našimi dětmi. Stejně jako ostatní, jsem si v životě procházel různými obtížemi, pády i vzestupy a pomalu si plul životem bez hlubšího rozjímání nad tím co mě může čekat v budoucnu.
Pamatuji si, že přibližně před pěti lety na podzim se mi nějakým zvláštním způsobem zhoršil zdravotní stav. Byl jsem v domnění, že se jedná pouze o nějakou sezónní virózu a nevěnoval jsem tomu příliš pozornost. Nicméně problémy neustupovaly a naopak stále více zesilovaly. Silný kašel a záněty dýchacího ústrojí mě několikrát přivedly do mých ne příliš oblíbených prostor nemocničních oddělení, kde jsem postupně absolvoval série vyšetření od rentgenu plic až po testy na alergologii. Výsledky jednotlivých vyšetření nicméně nepoukazovaly na nic významného a lékaři mi povětšinou předepisovali univerzální medikace kombinované s antibiotiky.
V té době bez zkušeností neznalý problematiky celostního přístupu jsem vše přijímal s důvěrou v domnění, že mi to pomůže zlepšit můj stav. Plynuly měsíce a stav se příliš nezlepšoval. Naopak začínaly se objevovat další obtíže a hlavně jsem začal pociťovat různé zvláštní vjemy a tělesné pocity, které jsem si dříve vůbec neuvědomoval. S příchodem těchto stavů se také začaly objevovat strachy z toho, co se to vlastně se mnou děje. Měl jsem pocity, že se mi děje téměr úplně všechno.
Projížděl jsem články na internetu zabývající se různými příznaky nemocí a stupňoval v sobě napětí a zoufalství, že snad nenajdu žádné uspokojivé řešení. V průběhu následujích dvou let jsem prožíval kromě zmiňovaných problému dýchacích cest také trávicí obtíže, dostavily se občasné srdeční aritmie s kolísavým tlakem, deprese, úzkostné stavy, které přecházely až do panických stavů.
Trpěl jsem častými blokádami žeber, obratlů na páteři a souvisejícími útlaky mezižeberním svalů. Nebudu popisovat všechny své útrapy v těchto oblastech a s nimi spojené návštěvy různých odborníků, ale bylo jich opravdu mnoho.
Netuším, kdo byl z mých stavů zoufalejší jestli já, má žena a nebo lékaři. Nakonec jsem jako diagnosticky nezařaditelný byl odeslán nejprve k psychologovi a po té k psychiatrovi. Lékaři mi již v předešlé době dávali prášky na sklidnění, rerspektive utlumení projevů mých neuchopitelných obtíží, takže u psychiatra jsem na ně pouze navázal předepsanou dávkou antidepresiv.
Toto byl klíčový moment mé cesty. Ve svém zoufalství jsem dosáhl jakéhosi pomyslněho dna prožitku a souvisejícího sebezapření, kdy jsem vnímal, že navzdory všemu co o mě ostatní říkají a co si o mých stavech myslí, nejsem ani hypochondr a ani blázen.
Rozhodl jsem se, že si najdu sám cestu jak z toho ven. Již v předešlé době jsem se dostal do kontaktu s čínskou medicínou a chodil jsem na fyzioterapii, kde na mě jedna milá paní pracovala poměrně efektivně s využitím Dornovy metody.
Začal jsem chodit na akupunkturu, věnoval se studiu bylinných směsí z čínské medicíny a zkoumal jejich působení na svém těle. Zjistil jsem, že má zvýšená vnímavost zde byla velmi prospěšná, protože jsem přímo cítil energetické působení takovým způsobem jak bylo u každé směsi uvedeno. Začal jsem si uvědoovat, že to co cítím v průběhu dne, je zvýšená aktivita jednotlivých orgánů při regeneraci a proudění energií v meridiánových dráhách a s tímto samozřejmě i spojené vnímání různých energetických bloků, které byly více nebo méně vnímatelné v období, kdy byly jednotlivé části těla v procesu regenerace.
S pomocí čínské medicíny a trávením spousty času v meditacích jsem se za následujích šest měsíců vysekal z nejhoršího, zbavil se antidepresiv a veškerých chemických léků. Zvedla se mi sebedůvěra v to, že jsem schopen si pomoct sám a nastartovalo to ve mě touhu pokračovat v tomto poznávání dál. Začal jsem si rozšiřovat obzory o další oblasti zabývající se celostním přístupem a také mě to začalo pomalu tahat do oblasti spirituality a duchovního světa.
Poměrně rychle jsem přechroustal různé známé i méně známe knihy zabývající se problematikou numerologie, chiromantie, meditací a různých filosofických pohledů na život a duchovní svět. Postupně jsem si začal vytvářet nový pohled na svět, na svůj život a vše co se v něm děje. Začali se postupně objevovat lidé s různými problémy, jakoby věděli, že jsem schopen jim s jejich obtížemi poradit. Za pár měsiců od momentu, kdy jsem se konečně opět začal cítit dobře se naskytla další možnost posunout své poznání a zkušenosti do mnou neprobádaného prostoru práce s šamanskými medicínami.
Můj bratr se již několik let před mým vstupem do této oblasti, velmi hojně zabýval touto prací a cestoval pravidelně do Kolumbie za místními šamany. Tito mistři svého původního tradičního léčitelského řemesla dojížděli také pravidelně k nám a objevila se tedy možnost k účasti na jedné z jejich ceremonií. Neměl jsem po všech možných referencích o zážitcích z této práce žádná velká očekávání.
Věděl jsem, že je to velmi silná práce z pohledu léčení a s tímto záměrem jsem do toho i šel. Opět se ovšem jednalo o další z kvantových skoků v mém poznání a sebeuvědomění. Od mé první ceremonie můj stav duchovního probouzení nabral téměř raketovou rychlost a během následujícího roku jsem těchto ceremoníí absolvoval dalších asi čtyřicet včetně souvisejícího třítýdenního pobytu v Kolumbii u zmiňovaných šamanských mistrů.
Kromě velmi silných a hlubokých procesů léčení mé duše mi bylo rovněž umožněno ve změněném stavu vědomí čerpat z obrovské knihovny poznání, do které mi byl umožněn vstup na základě mých duchovních kvalit, souvisejícího poslaní a služby celku. Postupně jsem byl seznamován se všemi možnými oblastmi duchovního světa Stvoření a souvislostmi s lidskou rasou.
Byl jsem seznamován svým duchovním vedením vyšších Já se svými duchovními dary a schopnostmi, které mi byly pro mou práci dány. Začal jsem vnímat velmi intenzivní energetické proudění ve svém těle a související napojení na svůj vlastní vnitřní zdroj. Byl jsem dále veden k prohlubování svých schopností vnímat a cítít a k práci na přijímání své vlastní temnoty.
Při práci s medicinou jsem byl veden takovým způsobem, abych ji pochopil a byl schopen s ní pracovat samostatně a využít ji při práci s dalšími lidmi. Bylo mi sdělano s jakými medicínami mám pracovat a jakým způsobem je mám připravovat. V určité fázi poznání jsem prošel procesem rozpuštění duality a pochopení významu učení temnoty.
Po té mi bylo sděleno, že jsem připraven začít pracovat s lidmi formou energetických terapii a práce na ceremoniích s medicínou. No a od té doby pomáhám ostatním na jejich cestě najít jejich duchovní kvality, zvládat obdobné obtíže v různých oblastech života kterými jsem prošel já sám s využitím svých schopností a síly šamanských medicín.
Jsem vděčný za možnost kráčet touto nádhernou a pro mě také velmi bolestivou a náročnou cestou, protože jsem zde nalezl uvědomění si toho, že jsem tady pro to, abych tu byl nejen pro sebe, ale i pro ostatní lidi a pouze a jen takový jaký jsem a jaký jsem vždycky byl ve své vlastní podstatě beze strachu z toho, že nejsem dost dobrý a nebo, že musím nejprve někým být a něco dokázat, abych si poté získal od ostatních zasloužené uznání.

 

Náš život s NE-MOCÍ

Původně jsem se nechtěl vůbec k tomuto aktuálně probíhajícímu pseudo-pandemickému témtatu vyjadřovat. Nicméně v následujícím textu je můj postoj a názor pro podporu těch, kteří to mají obdobně.

Zvládneme statisticky alespoň dohnat čísla obětí každoroční chřipky? Samozřejmě, že zvládneme, protože již nebude existovat žádná jiná povolená diagnóza než Covid-19.
Covid-19 je na steroidech, jako závodník na předposledním místě, který si dal za cíl být na prvním místě žebříčku nejnebezpečnějších virů tohoto světa.
K dosažení této kýžené pozice mu usilovně pomáhají politici, médialní lídři celého světa a hlavně my koncoví lidé a to hlavně tím, že se bojíme všeho co se nám v této souvislosti předhodí před obličej a svědomitě to dál šíříme, propagujeme a obhajujeme.
Když v této souvislosti pominu individuální duchovní záměr poznání každého jedince, tak kromě mediálního nizkovibračního marketingu, který tady sponzorují farmaceutické kartely, tady žádný jiný problém neexistuje.
Lidé budou neustále procházet různými nemocemi a umírat na ně, dokud nepochopí význam jejich učení a žádný doktor a ani vakcína nezvrátí záměr poznání jejich vlastní duše. Kdo chce žít pod vlivem nízkých vibrací strachu, má dnes jedinečnou možnost si tudo párty vychutnat plnými doušky, pokud o to sám stojí. Uvědomme si, ale jednu zásadní věc, čeho se vlastně ve svém vlastním životě nejvíce bojíme?
Odpovím za nás. Je to vlastní pohodlnost, neochota se změnit, neochota a neschopnost být zodpovědní ve svém vlastním životě za to jakým způsobem se rozhodujeme, chováme k sobě a tím i k ostatním, konáme a jednáme.
Důsledky těchto příčin s oblibou hážeme na ostatní a máme k tomu samozřejmě instituce a související služby, které živíme vlastní energií a které to jako "vyřeší" za nás. Výsledkem je nepřirozeným způsobem vystavěná upadající zabordelizovaná společnost energeticky závislých bytosti, které se chovají na Zemi jako paraziti.
Jsme stádo ustrašených biorobotických ovcí? A nebo jsme ještě pořád lidé se svou vlastní božskou podstatou a související sebehodnotou.

 

Stejné přitahuje stejné

Člověk je kousek vědomí zdroje, je datovým nosičem informací, je to vědomí ducha a těla.
Každá informace má svůj vlastní prostor, který se nachází ve své vlastní vibraci a ta nám přitahuje do života stejně naladěné informace a jejich nosiče.
Ku příkladu i tento text má svou vibraci a přitáhne pozornost pouze těch, pro které je z pohledu této vibrace zajímavý.
Osho ve svých knihách zmiňuje, že nejlepší co člověk může v životě dělat, je "Nedělat vůbec nic" pozorovat a čekat na to co příjde.
Zaměřit svou pozornost na své vnitřní pocity a sledovat jaký impuls ho vybízí k tomu aby začal "Něco dělat".
Je to touha vycházející ze srdce a nebo strach obestřený našimi myšlenkami pečlivě vetkaný do struktury našich stínů?
Tvorbu z lásky nebo ze strachu upevňuje naše víra v to, že to co děláme je správné a dává to smysl našemu uvědomnění si sebe sama a prostoru ve kterém vše prožíváme.
Nemusíme nic, je to pouze víra a svobodná vůle každého z nás jak se v každém okažiku rozhodujeme a co všechno ještě chceme prožít.
Vše je pravda, vše je vibrace, tedy i každý člověk má svou vlastní pravdu na své úrovni vibrace.
Rozdílnost mezi vibracemi identifikujeme z pohledu systémového myšlení jako pravdu a nepravdu (v extrémním rozpětí jako lež), přičemž z pohledu vnímání každé z jinak navibrovaných protistran to bude vnímáno opačně. Z duchovního pohledu je nepravda vše co nerezonuje s bohem a zákony Stvoření.
Abychom se v tom zcela neztratili a neskončili v našich bádáních ve slepých uličkách, je zde předpokládaná cesta našeho osudu, naše vedení a záměr našich vyšších já, která nás doprovázejí ke zjištění podstaty pravdy o nás,  tedy k nám samotným.
S rostoucí vibrací zjišťujeme, že není potřeba věci a lidi kolem sebe hodnotit a soudit, že vše se na naší úrovni vibrace děje správně a je postaráno o to aby každý prožitek v tomto
prostoru byl optimální.
Naopak, pokud se pokusíme vedeni vlastním strachem někomu ovlivňovat jeho prožitek, automaticky tvoříme karmu a její prožití na sebe nenechá dlouho čekat.
Dobrou cestou k vyšším vibracím se jeví podporovat věci a činnosti, které nám přinášejí do života radost a lásku, držet si pozornost na sobě, být v životě inspirací pro ostatní a stát se pozorovatelem a umělcem na cestě vlastního života.

 

Šaman

Spirituální vidoucí a strážce původních hodnot lidské rasy a pricipu bytí ve Stvoření je duchovní kvalita bytostí, které v našem světě známe pod různými označeními, kde to zřejmě nejpopulárnější je Šaman.
Slovo šaman původně pochází z názvu v jazyce evenckého národa žijícího na střední a východní Sibiři, šamán (vidoucí) a do evropských jazyků se dostalo přes ruštinu. S postupným vývojem lidské rasy upadaly i její jednotlivé hodnoty a původní vědění v zapomění a byly různým způsobem záměrně křiveny tak, aby v naší realitě bylo dosaženo odpovídající úrovně dualitního učení a poznání.
To co nám dnes ve větší míře z tohoto původního vědění zůstalo se označuje jako tradiční spirituální práce neboli tradiční šamanismus, který je velmi odkloněn od původního významu a zůstalo v něm primárně uvědomění si spojení člověka s přírodou, se Zemí, s duchovními světy a s tím vším spojené duchovní léčení. V původním významu byl šamanem ten který nesl odpovídající duchovní kvality, byl si vědom svého božství a související služby lidskému celku. Měl správně propojen rozum se svými pocity a smyslovým vnímáním, které bylo umocněno propojením s jedním nebo vícero vlastních silových přírodních, povětšinou zvířecích bytostí.
Dominujícím silovým zvířetem každé takovéto bytosti je kočkovitá šelma, kde v nejvyšší síle a moudrosti převažuje jaguár a tygr. Toto propojení umožňuje šamanovi používat specifické diagnostické schopnosti vnímání a techniky energetického působení.
Hlavní nosným pilířem původního šamanismu byla bezpodmínečná láska v té nejvyšší čistotě ke všem živým bytostem a přírodě. Šaman, který žil ve vlastním rodu, hlídal a chránil v něm úrovní vlastních vibrací šťastný život, dokázal vycítit nesoulad u jednotlivých bytostí a navrátit je na základě vlastního uvědomění a sebelásky zpět do harmonie.
Nebylo potřeba čerpat léčivou energii z přírody, protože všechny bytosti v té době byly napojeny na svůj vlastní energetický zdroj a léčily se vysokými vibracemi sebelásky. S postupným vibračním úpadkem lidstva, které bylo v pravidelných cyklech podrobováno útokům ze strany vesmírných dravčích rás, které se snažily převzít kontrolu nad planetarním komplexem mezihvnězdných bran na Zemi, se snižovala schopnost těchto spirituálních strážců přirozeným způsobem navracet a udržovat lidský rod ve vysokých vibracích.
Docházelo k postupné manipulaci původního vědění, díky bojům a tragickým událostem na Zemi, také k touze po moci a pomstě. Šamani začínají dorovnávat svou vlastní chybějící sílu silou přírodních a elementálních bytostí. Bezpodmínečnou lásku a harmonický soulad tak nahradila magie a s ní spojené síly vnějšího světa. Oběvuje se potřeba neustále více zasahovat do přírody, využívát a konzumavat léčivé rostliny a neposledně byly od dravčích vesmírných ras převzaty temné rituály spojené se zabíjením zvířat a používáním zvířecích artefaktů.
Před hranicí do totálního vibračního pádu a souvisejícího zapomění nás dnes chrání to poslední co zde dnes v této oblasti máme a to je znalost rostlinných medicín pro duchovní léčení a čištění, které se uchovávají po tisíciletí ve zmiňovaném tradičním šamanismu, aby tak umožňovaly probouzet bytosti, které se v pravidelných cyklech navracejí aby se pokusily obnovit původní vědění a hodnoty v lidském rodu.
Z pohledu původních hodnot je to trágedie a nebylo zde morálně přání se do těchto rovin nikdy dostat, nicméně z pohledu duchovního evoluce lidské rady zde byl záměr poznat a prožít i tuto oblast života a uvědomit si související hodnoty.

 

Anatomie těla člověka ve Stvořeni

Lidské tělo je darem duchovních bytostí, které ho obdržely od jeho stvořitelů za účelem prožítí vlastního záměru poznání.
Duchovní bytost se v tomto těle prožívá ve 12ti dimenzionální časové matici života, která je rozdělena do čtyřech harmonických vesmírů a souvisejících hmotných realit od té nejhustší uhlíkové materiální hustory až do té nejjemnější, krystalického kapalného světla, předhmoty.

 

Odkaz v srdci

Když Bůh stvořil člověka, vyslal ho do života v zapomění, aby skrze něj poznal svou vlastní hodnotu, aby poznal sám sebe.
Tajemství jeho původu ukryl do jeho srdce, aby tam, až se jednoho dne rozhodne se do něj podívat skrze své pocity, našel jeho vzkaz ve kterém stojí: "Ty jsi Bůh"

 

Opravdový člověk

Opravdový, žíjící v pravdě, je vědomý člověk ve své původní podstatě, tedy v propojení se svým duchovním vedením se svou duší skrze pocity v srdci.
Takovýto člověk je zodpovědný za své pocity v srdci, jejich pravdivé vyjadřování a neskrývání, je si vědom dokonalosti a jedinečnosti svých duchovních kvalit a darů se kterými byl stvořen, aby je poznal, poznal jejich hodnotu a následně je využil ke službě ve prospěch celku, primárně lidského společenství. Dále si je vědom přitomnosti vyššího božského řádu, má znalost základních principů bytí a žije ve svém domově na Zemi v souladu se zákonem jednoty ve Stvoření, který mu říká, že má povinost tyto hodnoty, související dary a tím i sám sebe bránit a ochraňovat před zničením.
Směřovat k opravdovosti znamená nevyhýbat se vlastnímu životu, neunikat před nepřijemnými pocity, ale vědomě je bez odporu přijímat, prožívat a učit se chápat význam jejich učení. Opravdový člověk si je vědom existence duchovní i morální roviny života, kde duchovní rovina reprezentuje cestu evoluce všech stvořených bytostí s cílem poznat a prožít jejich vlastní záměr poznaní přesně rezonující se záměry celku až do úrovně Zdroje všeho bytí.
V duchovní rovině neexistuje nic špatně, je zde pouze poznání a poučení, primárně hledání hodnoty pozitivního stavu skrze negativní prožitek, neboli chybování. Oproti tomu morální rovina říka, že porušení zákona jednoty Stvoření je nesoulad s Bohem a jeho pozitivní podstatou.
Odkloněním se od této morální roviny se člověk odděluje sám od sebe, od své božské podstaty a stává se nepravdivým, nachází se v iluzi stavu nebytí sám sebou, v systému myšlení a domněnkách. Aby měl člověk motivaci navrátit se ke svému božství, je veden ke zodpovědnosti skrze zákon energetického vyrovnání neboli zákon karmy, skrze který je nucen srovnat si své energetické odklonění od své božské podstaty a příjmout se tak zpět do své počáteční celistvosti, do pozitivního stavu, kde vše je opět příjemné, přijaté.
Morální člověk je tedy zodpovědný sám k sobě, ví co dělá a je si vědom důsledků svého vlastního rozhodování se a jednání ve svém vlastním životě, nestěžuje si na svůj život, protože ví, že je spravedlivý a že to byl on sám kdo se rozhodl do něj vstoupit, aby poznal a prožil sám sebe.
Nadcházející civilizace, kterou vzestoupené lidstvo po vlastní transformaci vybuduje bude civilizace "Opravdového člověka".

 

Icaro probuzení

Probuď se člověče, procitni z hlubokého spánku, podívej se na co všechno jsi zapomněl.
Nastal čas následovat tento dávný hlas, který tě vyvede z mlhy zapomění.
Velmi hořká a nepříjemná je chuť pravdy až na samém dně pohárů bolesti, kterých do úplného procitnutí nespočet vypiješ.
Mocně hoří a plápolá oheň ve tvém srdci, aby jednou pro vždy přetavil okovy tvého otroctví, které jsi si sám zvolil, tím že jsi uvěřil a opustil hlas svého srdce, proto abys poznal a pochopil, kdo jsi.
A je tu zas ten vzdálený hlas, ta prastará melodie harmoniky, který tě volá k nám napříč časoprostorem veškerého bytí.
Probuď se ženo, ty která v sobě neseš hodnoty lidství a prostor nekonečné lásky všech matek. Vzpomeň si, kde jsi nechala své dlouhé krásné vlasy, které ti zahalovaly tvé kočičí tělo jako ten nejkrásnější šat, když jsi se procházela loukou plnou květin, tančila ve větru i dešti svých slz a zpívala o velké lásce, která je navěky.
Vzpomeň si, kde jsi nechala svůj úsměv a žár touhy svého těla.
Vzpoměn si, kde jsi nechala muže svého, kterého jsi vždy ze srdce tolik milovat chtěla.
Probuď se muži, ty který jsi zapomněl na moudrost svých otců, kterou v sobě neseš, na tvořivou sílu lásky, kterou jsi slíbil, že budeš ochraňovat pro sebe, pro svoji ženu, pro vaše děti, pro váš rod i Zemi.
Probuď se člověče, naslouchej hlasu svého srdce.
Strážcové se pro tebe vrátili a vezmou tě zase domů, zpět tam, odkud jsi přišel.