Psychika, mysl a logika

Psychika (z řeckého psyché = duše) v původním významu poukazuje na stav vlastního uvědomění, na stav naší duchovnosti, tedy na to, jak jsme ve spojení a v souladu s naší duchovní bytostí, s naší duší a se související duchovní podstatou a rovněž s našimi duchovními prožitky a zkušenostmi.
V systémovém pojetí se psychika mylně (přeprogramovaný pojem) zaměňuje s myslí, oběcně se systémem myšlení.
Mysl a psychika jsou naprosto odlišné pojmy, jak významově, tak rovněž technicky z pohledu používání, příjímání a přístupu k informacím.
Psychika nás spojuje pouze s tím co víme, co jsme si sami prožili skrze vlastní minulostní zkušenosti napříč naší vlastní duchovní existencí. Tyto informace můžeme ze své duchovní podstaty čerpat skrze intuitivní kanál.
Psychika nás spojuje s tím, co ve své podstatě jsme a se vším, co jsme jako duchovní bytost svými zkušenostmi obsáhli. Stav naší psychiky nás spojuje s tím, jak se vnímáme, jak se v životě cítíme, jak se projevujeme, jaké hodnoty žijeme, v jakém stavu je naše fyzické tělo, tedy se schopností být v něm přirozeně štastní a spokojení.
Mysl umožňuje čerpat informace a podněty z našeho nevědomí(z nadvědomí, z temnoty poznání) skrze přijímané myšlenky a tvořit si související před-stavy před tím, než jsou tyto inspirativní podněty realizovány, prožity a uloženy s odpovídajícím uvědoměním do archívu poznání naší duchovní bytosti.
Pakliže nejsou představy prožity, není zde vlastní prožitá zkušenost, tak setrvávají ve stavu domněnek v izolovaném vědomí mysli našeho těla, nejsou zatím skrze přijatou zkušenost propsány do vědomí naší duchovní bytosti.
Do té doby jsou tyto představy a myšlenky v souvisejících situacích rozjímány a probírány našim rozumem, který nad nimi operuje, uvažuje na základě dalších podnětů, kde jsou primárně vlastní prožité zkušenosti z minulosti, dále pak díky nemocem a sebepotlačení, podněty z naučených myšlenkových vzorců, souvisejících přejatých informací a nezpracovaných domněnek.
Logika (z řeckého logos = řeč, rozum, smysl) v původním významu poukazuje na způsob našeho vnímání, uvažování, projevu a porozumění tomu, co se nám životě děje.
Psychika a logika jsou nedílnou součástí naší duchovní osobností, našeho Já, tedy našeho Ega.
Jakým způsobem jsou nastaveny tyto dvě roviny naší individuality, takovým způsobem náš život prožíváme, takové je naše Ego, takové je naše uvědomění a do života nám přicházejí další související učící lekce.
Mezi psychikou a logikou operuje rozum ve stavech přirozenosti a nebo učení.
Tam kde je naše smyslové vnímání díky sebepotlačení a nemocem napojeno v učícím módu na systém myšlení, tam rozum operuje nad přejatými a naučenými informacemi a logické uvažování je postaveno na chybách, podobenstvích a pravdě-podobnosti, řízeno a kontrolováno naučenými myšlenkovými vzorci.
Přirozeně je naše smyslové vnímání napojeno na intuitivní kanál, rozum zde operuje nad vlastními zkušenostmi a duchovní moudrostí a logické uvažování je postaveno na pravdě a zkušenostech, které jsou v souladu s přirozenými životními hodnotami a principy a souvisejícími duchovními zákony.
Abychom dostali naši psychiku a logiku do přirozeného stavu, je potřeba se uzdravit, zbavit se tedy potlačených emocí, traumat a souvisejících programových nastavení myšlenkových vzorců, které nás drží ve stavu vlastní oddělenosti a v představách o tom, jaké to je být odděleni od vlastní lidské přirozenosti a souvisejícího božství.

Psychosomatika těla: Krk

Krk odděluje hlavu od trupu a v jeho středu se nachází energetické centrum řeči, upřímnosti a pravdy.
Stav krku, jeho vzhled a funkce jsou tedy spojeny s tím, jak se projevujeme hlasem, poukazující na to, zda jsou naše slova a zvuky v souladu s energií na základě které jsou projeveny.
Na problémy s pocitovou upřímnosti poukazuje zejména přední část krku, ohryzek, hlasivky, krční uzliny, související lymfatický systém, stav štítné žlázy atd.
Zadní část krku, krční páteře pokazuje na náš životní postoj, zda je uvolněná a vzpřímená a nebo zatuhlá a pokřivená díky strachu a potřebě věci neustále kontrolovat, ovládat a sledovat díky chybných naučeným postojům z výchovy.
Problémy na přední části krku, jako jsou zvětšené uzliny, krční mandle, angíny, problémy s hlasivkami a štítnou žlázou, poukazují jak na silně přetížená játra, tak jsou zde obvykle přítomny energetické blokády nedoprožitých energii z minulých inkarnací z různých forem škrcení, mučení, řezání, propichování, z různých poprav atd., díky kterým jsou v těchto místech zánětlivé oblasti a díky chybnému nastavení v projevu se zde neustále zachytává jaterní horko a celý tento stav vyúsťuje do ze systémové medicíny známýchch chronických potíží.

Psychosomatika těla: Ústa

Ústa jsou vstupní bránou do našeho těla, místem kudy vdechujeme a vydechujeme vzduch, přijímáme do těla a vkládáme různé věci do úst, abychom je ochutnávali a prozkoumávali smyslovým centrem chuti.
Ústy projevujeme náš hlas.
Z pohledu naší sexuality jsou naše ústa s celou čelistí propojeny se stavem naší malé pánve a v ní uložených pohlavních orgánů v kořenové čakře a s ní spojené erotogenní zóně.
Jaký vztah tedy máme k této oblasti naší sexuality, taková je naše čelist, ústa i rty, jejich vzhled, funkce a pocity související s jejich používáním.
Problémy na kůži kolem úst, zarudlá kůže, ekzémy, bolestivá čelist, poukazují na problém s našim sebevyjádřením, poukazující na potlačené emoce hněvu a vzteku a na související zavděčující se jednání na základě naučených chybných životních postojů.
Na přítomnost problémů v našem projevu a přístupu k naší sexualitě zde poukazují také suché a popraskané rty, afty a opary.

Dvoj-Plameny

Vývoj duchovních bytostí ve Stvoření v časovém matrixu života je duální, párový, to znamená, že se v těchto rovinách sebeprožívá a sebepoznává ze společné jednoty vydělený ženský a mužský princip v nezávislých individualizovanách duchovních bytostech a souvisejících hmotných tělech.
Pojem Plamen je odvozen od původní formy naší bytosti, což je paprsek vědomí.
Je to zúžená a vlastní individualitou obdařená část kolektivního pole vědomí vyšší úrovně stvořitelského kolektivu zakládajících vesmírných ras, které takto vytváří světy a bytosti úrovně nižší.
Vyrobí pro ně předlohy, manifestační programy, aby se mohly do realitních polích vesmírů promítnout a tam existovat a vyvíjet se.
Těmto paprskům vědomého živoucího světla naší individuality se také někdy říká Plameny a bytostem Bytosti Plamenné (světelné), což poukazuje na naši původní světelnou či plamennou formu ve svém výchozím stavu před tím, než se ukotví do svých tělesných předloh a vibračně poklesne do hmoty pro biologickou manifestaci.
Nauka o Dvoj-Plamenech byla zde na Zemi značně překroucena a zneužita.
Současný komerční výklad představy je takový, že každý člověk má zde na Zemi svůj Dvoj-Plamen, což je všestranně ideální životní partner (např. dobře zavedený milionář, nádherný mladý zdravý krasavec, hluboce duchovně založený člověk, pudově vyhaslý asketa, breathariján, absolutně věrný a pouze mě milující nadstandardně šukézní eufalický poživačný nadsamec a to všechno navíc v jedné osobě).
Je životní nutností a duchovním cílem každého z nás, si svůj Dvoj-Plamen najít a začít s ním žít dokonalý, zcela harmonický a naplněný život bez hádek a problémů.
Vzestup vědomí pak přijde sám od sebe.
Probuzení, osvícení a nirvána jsou již za dveřmi.
To vše je ovšem obrovský blud.
Není pravidlem, že by se Dvoj-Plameny současně inkarnovaly na tutéž planetu do stejné reality. I kdyby, vůbec to neznamená, že mezi nimi může jednoduše, bez hluboké sebepráce, vzniknout nějaký pěkný romantický vztah.
Pokud se to má z nějakého důvodu stát (což je možné, v rámci inkarnačního kontraktu Duše, který vymezuje náplň každé její inkarnační mise), tak se to stane automaticky, nevyhnutelně a bez hledání a je to vždy spojeno s dosažením určité úrovně duchovní vyspělosti v návaznosti na transformační proces vzestupného sjednocování rodičovské duchovní bytosti vyššího Já zpět do své vlastní celistvosti.
Výsledkem tohoto cíleně spuštěného mejnstrýmového ezoterického humbuku je uvržení hledajících
do vztahového chaosu a destabilizace jejich vztahové ukotvenosti, která je důležitá pro jejich duchovní praxi a související růst.
Honba za Dvoj-Plameny je tedy dobrým důvodem, proč současná partnerství a rodiny rozbíjet a pídit se skrze přejaté falešné představy za chimérami, které neexistují.
Falešná teze, že životní problémy nejsou potřebné evoluční lekce, ale chyby ve výběru partnera, které lze rychle odstranit jeho vhodnou výměnou a pod pláštíkem dvoj-
plamenné duchovnosti a sebeklamu pak dále skrývat své charakterové vady vlastní nevědomosti či nezvladatelnou promiskuitu.
Pojem Dvoj-Plamen není tedy žádný mýtus a nebo přejatá představa o ideálním partnerovi. Je to duchovní energo-fyzikální koncept, skrze který se každá duchovní bytost poznává a vyvíjí.
Mytologicky zde můžeme poukazovat na nekonečně se opakující cyklus božského stvoření Adama a Evy, tedy neustále se opakujícího momentu počátku, kdy sjednocená duchovní bytost ve stavu Boha pro účel sebepoznání, vydělila, vydechla ze sebe dle své úrovně bytí odpovídají počet polaritních Dvojplamenů, Adamů a Ev a dala si tak možnost se skrze tyto nižší formy svého vědomí a související polaritně odlišné duchovních bytosti, vyvíjet a sebepoznávat.
Každý člověk na Zemi má tedy ve své duchovní existencí na své aktuální úrovní bytí své duchovní dvojče, které se od počátku vyvíjí ve své vlastní inkarnaci paralelně s ním v paralelení verzi života na Zemi.
Každá Duše má ze sebe takovýchto dvojčat vyděleno celkem 6. Tento celek 12ti individualizovaných bytostí tvoří tzv. matrix duše. Jejich kolektivní vědomí je propojeno a proto každá z těchto 12ti bytostí vnímá prožitky a zkušenosti ostatních jako své vlastní reinkarnační.
Je potřeba si tedy uvědomit to, že jaký vztah máme, neurčuje naše představa o tom jaký by měl být a že je ideálně možný pouze a jen s naším vysněným Dvoj-Plamenem, ale naše vibrace spojená s naší sebeláskou a hodnotami, které žijeme.
Na základě těchto nastavení a uvědomění si vždy do života přitahujeme pouze a jen takového partnera jehož vnitřní nastavení rezonuje s tím naším.
Pokud se nám to z nějakého důvodu nezamlouvá, tak je potřeba místo úniku a vzdávání se vlastní zodpovědnosti za to co se nám ve vztahu děje, začít v prvé řadě hledat problémy v sobě, ve svých nastaveních a hodnotách, které jsme si do života přinesli ze svých rodových linií skrze výchovu od svých rodičů.

 

Psychosomatika těla: Nos

Nos je orgánem smyslového centra čichu, který nás propojuje se schopností vnímat různé vůně a zápachy, které jsou nedílnou součástí realitních životních projevů.
Energeticky je nos primárně propojen s plícemi. Stav průchodnosti nosu, citlivosti vnímání a souvisejícího čichu se tedy přímo projektuje do zdraví a funkce našich plic.
Problémy s dýcháním nosem a čichem z pohledu duchovních signálu poukazují na naší neochotu vnímat se v životě skrze naše vlastní pocity v srdci, což má primárně dopad na naše sebevýjádření a životní plynutí v lehkosti a rozměrnosti našeho dýchání.
Trvale ucpaný nos, chronické rýmy, alergie a záněty poukazují naše chybné životní postoje, tvrdohlavost, sebepotlačení a neochotu vnímat své vlastní pocity a způsob jak na základě nich reagujeme a jak se v životě rozhodujeme.
Tento stav nám signalizuje, že nám určité věci v životě nevoní, nemůžeme a nechceme je ve vlastním životě vystát, cítít a tak se snažíme je různými způsoby obcházet a kličkovat v domnění, že se tak vyhneme vlastní zodpovědnosti za příčiny našeho chování a souvisejícího životního nastavení.
Kromě komplexních traumat jsou také časté lokální zbytky potlačených emocí v místě daného orgánu. V případě nosu je to celá oblast kostních lemů v oblasti nosní přepážky, oblast kosti mezi horním rtem a nosem.
Zde bývají zbytky nedoprožitých energií bolesti z různých forem zranění z bojů, úrazů a mučení z minulých inkarnací, ke kterým patří různé formy zlomení nosu a nosní přepážky.
Výskyt těchto blokád se v oblasti nosu obvykle projektuje kromé snížené funkce a citlivosti, také určitými proporcemi a nesymetriemi, kam patří délka, šířka, zakřivení, otok, kožní pigment.

Psychosomatika těla: Oči

Oči jsou orgánem smyslového centra zraku, který nás propojuje se schopností vnímat projevený obraz naší životní reality.
Energeticky jsou oči propojeny s játry. Stav jater se tedy přímo projektuje do zdraví a funkce našich očí. Problémy se zrakem z pohledu duchovních signálu poukazují na naší neochotu vidět v životě pro náš přirozený život podstatné věci a díky chybnému nastavení a rozhodování se dle naučených myšlenkových vzorců je tak náš zrakový vjem popisován těmito naučenými a adaptovanými programy.
Levé oko je propojeno s nastavením vnitřní ženy a pravé oko je propojeno s nastavením vnitřního muže.
Potíže vůči opačnému pohlaví se tak u žen projektují primárně na pravém oku a u mužů na levém.
Dalekozrakost poukazuje na naši nezodpovědnost, neochotu vnímat důsledky našich chyb pramenících z našich nevědomých rozhodnutí a činů, které se vyjeví v budoucnu našeho života.
Krátkozrakost poukazuje na neschopnost ukotvit se v přítomném okamžiku. Postižená osoba je tedy neustále svou pozorností v minulosti a nebo v budoucnosti.
Různé formy rozostření, zakalení zraku, poukazují na různé formy iluzorních, zkreslených pohledů na život, vztahy, vlastní přirozené hodnoty. Pokud jsou tyto deformace ignorovány po generace jsou silně propisovány do naší genetiky a následkem je rovněž i fyzická deformace dané části těla a souvisejícího orgánu, což platí také u našich očí, kam patří různé zrakové poruchy od narození cylindrické vady, tupozrakost apod.
Příčinou všech těchto problémů jsou potlačené emoce energetických blokád a s nimi spojené strachy propojené s chybnými životními postoji ve vlastních rodových liniích, které tyto energetické blokády drží na našem energetickém těle a důsledkem je tedy snížená funkce projevu a vnímání takto postižené části těla.
Kromě komplexních traumat jsou také časté lokální zbytky potlačených emocí v místě daného orgánu. V případě očí je to celá oblast kostních lemů očnicových oblouků, oblast očních kanálků.
Zde bývají zbytky nedoprožitých energií z různých forem zranění z bojů, úrazů a mučení z minulých inkarnací, ke kterým patří propíchnuté, vypálené a jinou násilnou formou způsobená poškození.
Výskyt těchto blokád se v oblasti očí obvykle projektuje častou zánětlivostí. 

Psychosomatika

Psychosomatika (z řečtiny psyché=duše a sóma=tělo) je problematika zabývající řečí těla, přesněji řečeno signály duchovních nemocí a potíží, které se skrze fyzické tělo projevují.
Díky psychosomatice jsme schopni rozklíčovat kořenové příčiny našich nemocí a problémů ve spojení s našimi nepřirozenými životními postoji, potlačenými emocemi, strachy a najít úspěšně cestu k vlastnímu uzdravení a návratu zpět do přirozených hodnot a souvisejícího života.
Psychosomatika nás tedy vede do jednotlivých úrovní nastavení naší duše a jejího způsobu propojení s vlastním fyzickým a energetickým tělem.
S pomocí této nauky jsme schopni identifikovat všechny možné problémy na všech možný úrovních smyslového vnímání a souvisejícího tělesného vzhledu, tělesných funkcích a projevech v souvislostech s naší duchovní přirozeností.

Osobně rozlišuji tyto základní tři roviny a související oblasti duchovních signálů:

1. Vzhled těla, tělesná symetrie a proporce

    Patří zde proporce a symetrie jednotlivých částí těla, stav a  vzhled kůže,

    sliznic, vlasů, ochlupení, zubů, nehtů

    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Postoj těla, různá prohnutí, vychýlení, pokřivení, hrbení.
• Nerovnováha principů vnitřní ženy a muže vede k tomu, že se ženské tělo proporčně formuje
  do mužského vzhledu, zrácejí se křivky a ladné přechodové línie v oblasti pánve, zmenšují se prsa.
  U mužů se obráceně tvoří ženské tělesné proporce a ženské rysy. V obou případech chybí  nebo přebývá svalová hmota.     
• Energetické blokády poukazující na nadváhu, obezitu, zadržování tuku a vody nebo naopak
  na hubenost, vychrtlost, zkostnatělost.
• Kvalita a délka vlasů poukazující na stav napojení na svůj rod, stav sebelásky a související kořenovou sílu ledvin a schopnost vyživit vlasy v odpovídající délce a kvalitě.
• Zuby poukazují na naši schopnost jak v životě věci přijímáme, Jak k nim přistupujeme, jak s nimi pracujeme vůči uvědomění si toho co je pro nás důležité, přirozené a prioritní.
• Nehty, které jsou ukončením prstů poukazují na jemnou formu našeho přístupu k životu, k ostatním, jak se sami sebe i ostatních pocitově dotýkáme v jemnosti, jakým způsobem s      pocity v jemné rovině pracujeme.
• Kůže její stav i vzhled poukazuje navenek na to, jak se cítíme uvnitř, na naší sebelásku, sebehodnotu, na náš způsob sebevyjádřování.     
  

2. Základní funkce těla související s fyzickými projevy a prožíváním smyslového vnímání

    Zde patří smyslová centra zraku, sluchu, hmatu, chuti, čichu, funkce  pohybového ústrojí svalů,
    šlach a kloubů, jednotlivých orgánů zajišťujících dýchání, příjem potravy a tekutin, trávení,
    vstřebávání živin, čištění a vylučování.
   
    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Zrak a s ním spojené oči jsou vstupem do naší duše,  poukazují na to jak se na věci v životě díváme, co přehlížíme a nechceme ve svém životě vidět, na naši  schopnost vidět se v chování ostatních.
• Sluch poukazuje na to jak nasloucháme svým vlastním pocitům, jak vnímáme to co nám říkají ostatní, na naši schopnost vnímat se v tom co ostatní říkají.   
• Hmat je spojen s našimi doteky se způsobem jak prožíváme tělesný kontakt a doteky s ostatními v souvislosti s našimi pocity.
• Stav centra chuti je spojen s přijímáním barvitosti a rozměrnosti prožitků v našem životě, poukazuje nám na to jak nám věci v životě chutnají, jakým způsobem je příjímame.
• Čich a s ním spojené dýchání nosem poukazuje naši schopnost řídít se vlastními pocity v srdci, pracovat přirozeně se všemi pocitovými vjemy.
• Stav kostí poukazuje na naše přirozené hodnoty, hodnoty našeho rodu a našich předků a základy na kterých v našem životě stavíme.
• Stav kloubů poukazuje na naši hybnost a pohyblivost v životě, zda v něm plyneme v lehkosti a nebo zkomíráme ve vlastním utrpení pod vlivem rodových křivd a zátěží.
• Plíce, průdušky, poukazují na rozměr našeho sebevyjádření na to, jak se nám v životě dýchá, co nás v životě dusí.
• Játra a žlučník poukazují na to jak pracujeme s emocemi hněvu a vzteku.
• Ledviny poukazují na to jak se máme rádi a jak pracujeme s našimi strachy
• Slezina poukazuje na to v jakém množství v našem životě figuruje smutek, prázdnota a marností
• Stav srdce poukazuje na schopnost pracovat a prožívat  upřímně emoce radosti
• Krvetvorba, stav a kvalita krve poukazuje na naší kvalitu života na hloubku prožívané radosti.
• Žaludek poukazuje na to jak přijaté věci v životě trávíme,, jak zpracováváme naše nepříjemné pocity
• Tenké střevo poukazuje na to jakým způsobem vstřebáváme    životní prožitky a co a jakým způsobem z nich čerpáme.
• Tlusté střevo, konečník poukazují na to co v životě vytváříme, co z nás jde ven a jaké formě.         
  

3. Funkce erotogenních zón a souvisejících orgánů 

     Zde patří části těla a orgány zajišťujících schopnost vlastní reprodukce, prožívání vzrušení
     vybuzování a prožívání sexuální energie a související prožívání orgasmických rozkoší.

     Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Oblast krku, primárně postranní části poukazují na způsob přijetí partnera v tělesném kontaktu, zda je zde upřímnost, láska, přilnutí a zaklesnutí se s důvěrou a odevzdáním do partnera nebo odvrácení se od něj, odpor, nevole a zavděčování přejatým nastavením a představám.
  
• Prsa u žen, jejich velikost, vzhled, tvar, pevnost, proporce dvorců a bradavek, symbolizují stav ženství, vnitřní krásy, přístupu k mateřství, prožívání vlastní sexuality, stav přirozené přitažlivosti a žádoucnosti a také schopnost prožívání kontinuální orgasmické rozkoše v této erotogenní zóně.
• Oblast pánve, oblast genitálií, vnímavost a přístup poukazuje na vlastní sebeuvědomění v oblasti vlastní sexuality a přirozenosti člověka, poukazuje také na celistvý přístup a přijímaní partnera opačné polarity primárně v oblasti sexuality.
• Močový měchýř poukazuje na vztah s partnerem, jaký je, na přijetí partnera v oblasti sexuality
• Klitoris a močová trubice jsou zmenšeným mužským penisem, který přímo propojuje ženské tělo s nastavením a stavem přijetí vnitřního muže a související schopností prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš.
• Vagína je centrem ženské rozkoše, propojuje ženu s její ženskou duchovní podstatou. Jaké jsou v této oblasti pocity, jaký je zde přístup a prožívání, souvisí s tím, jak si žena sama sebe uvědomuje v oblasti vlastní přirozenosti, sexuality a souvisejících hodnot. Poukazuje tedy na  nastavení a stav přijetí vnitřní ženy a schopnost prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš. Je také místem, kterým žena muže fyzicky příjímá do lásky a kudy přichází na svět jejich společný potomek i zde tedy opět veškerý nesoulad, nepříjemné pocity a potíže poukazují na nemoci a odklony od vlastní přirozenosti.
• Vnitřní ženské orgány děloha a vaječníky poukazují na stav ženství v souvislosti s přístupem k početí, k mateřství, k rodičovství, k přistupu a nastavení pro fáze početí, těhotenství a porodu.
• Penis je u muže symbolem jeho mužství, jeho spojením s jeho         s nastavením a přijetím vnitřního muže a souvisejících přirozených hodnot.
• Varlata poukazují na stav plodnosti, způsob přijetí role otce, rodiče. Jejích citlivost, bolestivost a neschopnost prožívat příjemné pocity vzrušení a rozkoš poukazuje na míru traumatu v této oblasti.
• Prostata poukazuje na stav spojení muže s jeho přirozeností a souvisejícími hodnotami. Veškeré problémy zde poukazují na sebepotlačení ve vlastní sexualitě, ve vlastních hodnotách, na případnou stagnaci v oblasti duchovního rozvoje a mohou být přítomny různé formy lokálních traumat a nahromaděných energetických blokád bolesti z minulých inkarnací a souvisejících traumatických prožitků.  

Tyto základní tři roviny, jejich stav, kvalita a hloubka příjemných pocitů nás propojují s původními hodnotami přirozeného lidského člověka v případě nemocí s problémy a potížemi poukazujícími na odklonění se od těchto původních hodnot.

Nebezpečí

Jedná se o pojem spojený se strachem s iluzorní skrze dualitní pohled vnímanou situací, kde se dotyčná bytost prožívá pod vlivem programu oběti a s ním spojeným strachem a souvisejícím traumatem ze své vlastní duchovní minulosti.
Je potřeba si uvědomit, že je zcela zřejmé, že Bůh-Zdroj ze kterého veškerá projevená existence vychází není sám sobě nebezpečný a ví, že on sám je v sobě příčinou všeho co stvořil a navíc se sám ustanovil a přijal jako absolutní láskyplné dobro, které v sobě chrání svými zákony božího řádu na jejichž podstatě je postaveno celé Stvoření a život sám.
Nicméně pro účel sebepoznání a prožívání různých dualitních iluzí nezodpovědnosti a odevzdání vlastní moci je zde stvořena možnost si představovat a tvořit domněnky o vzniklé situaci a díky vlastní nevědomosti a naučeným pokřiveným postojům vnímání reality ji vyhodnocovat jako bezpečnou či nebezpečnou.
Pocit nebezpečí nás tedy spojuje s vírou, přejatým, naučeným programovým nastavením, které nám říká, že nám může někdo ublížit proti naší vůli. Opak je zde vždy pravdou.
Spravedlnost života je vždy absolutní a zaručená všem a každá duchovní bytost si vždy odžívá a odžije pouze a jen to, čeho ona je sama ve své duchovní minulosti příčinou.
Pojem nebezpečí nás tedy pouze a jen drží v iluzi vlastní nevědomosti a oddělenosti od pravdy a umožňuje nám prožívat jaké to je, když jsme se sami vzdali vlastní zodpovědnosti za vlastní život, za vlastní rozhodování a chování, tedy za vše co v něm děláme a tvoříme a máme problém si prožít to stejné, co jsme my sami v minulosti dělali ostatním.

 

Názor, pravda a uchopitelnost

Názor, náhled na sebe, na vlastní život by měl přirozeně vycházet z vlastního uvědomění a z vlastních životních zkušeností navazující na naši sebelásku a sebehodnotu.
Díky pokřiveným naučeným postojům a energetickým závislostem je pro spoustu lidí přirozené, přejímat si pro účel získávání pozornosti a tím i související energie, názory ostatních bez vlastní zkušenosti a tím na sebe poutat pozornost těch, které související vibrace přitahují.Ruku v ruce s názorem jde pravda, která je ve své podstatě věčná a neměnná. Zatímco názor se postupným duchovním vývojem mění, pravda zůstává vždy stejná.Pravdu tedy ve své podstatě nelze změnit, ani předělat, ani ohýbat, pouze si jí lze skrze iluzi myšlení představit a přehrát nabízenými způsoby nepravdy. Pravda je ustanovením, zákony, definicí toho co znamená Bůh, tedy vědomí a s ním spojená duchovní bytost ve stavu Boha a s tímto spojený projev, tvoření, rozhodování se a chování vůči ostatním stvořeným a projeveným bytostem.
Každá duchovní bytost, která je pravdivá, žije tedy v pravdě, musí výt v souladu se zákony božího řádu a tím i se svou vlastní přirozeností.
Díky tomu i její názory a životní projevy se opírají o pravdu, jsou tedy pravdivé, přirozené, přirozeně hmatatelné a uchopitelné.
Uchopitelné je vše co jsme schopni sami prožívat a manifestovat v našem těle a skrze něj také v naší realitě. Abychom mohli formovat pravdivost našich vlastních názorů, musíme přijímat uchopitelné inspirativní informace a ověřovat si je vlastní zkušeností, vědomi si toho, jaká je původní pravda ve své podstatě a to je vždy tím, že jsme s ní ve spojení skrze naše duchovní vedení.
Pravda je tedy stavem božství a s ním spojeným přirozeným životem a souvisejícími hodnotami.Pokud ztratíme kontakt s pravdou, znamená to, že jsme ztratili kontakt se svou duchovní podstatou, se svým božstvím, se svým duchovním vedením a tím se naše názory staly nepravdivými, smýšlenými a neuchopitelnými pro náš přirozený růst.
V takovémto případě se cyklíme v nepřirozeném učícím stavu, souvisejícímím životním prostředí, ve vlastní oddělenosti od vlastní duchovní podstaty a prožíváme si související zkušenosti a poučení o tom, jaké to je, nebýt v souladu s Bohem a jeho zákony a učit se nebýt v pravdě skrze vlastní chybování.

 

 

Originalita

Originalita neboli jedinečnost je jedním z výchozích atributů projevené existence. Bůh Stvořitel není idiot, aby stvořil dvě stejné věci skrze které si chce prožívat stejné prožitky sebe sama a proto je každé vydělené vědomí a s ním spojená duchovní bytost a její hmotný projev naprostým unikátem v celém Stvoření se svou identitou, záměry poznání, duchovními dary a naplánovanou cestou sebepoznávání se ve vlastním životě reflektující výchozí jedinečnost svého Stvořitele.
V naší realitě tedy není žádná věc stejná i když na první pohled můžeme nacházet určitá podobenství, nicméně vnitřní struktura, každé duchovní bytosti, jejího těla, pozice v duchovním stromu, čas manifestace, demanifestace v realitě a další atributy každého materiálně projeveného vědomí jsou vždy odlišné.
Každá duchovní bytost je tedy jedinečná a její jedinečná cesta vede od počátku z rodičovského vědomí do prostoru Stvoření ve kterém si prožívá svou vlastní jedinečnou životní zkušenost a poté se zase navrací zpět do sjednocení se svými duchovními předky až do počátku zdrojové existence.
Toto vše se děje skrze cyklický spirálovitý fázovací proces duchovní evoluce, který sjednocuje aktuální stav všech vědomí, všech účastníků Stvoření synchronicitami, které v každém okamžiku propojují každou jedinečnou bytost se všemi ostatními do jednotného, jedinečného obrazu, projevu Boha, nejvyššího Stvořitele, který si sám sebe takto v každém okamžiku představuje a skrze vše v sobě stvořené a projevené prožívá a uvědomuje ve věčnosti bytí své vlastní existence.
Je tedy dobré si uvědomit, že každý z nás je naprostým unikátem a vše potřebné pro svůj vlastní šťastný a spokojený život již v sobě od počátku svého stvoření má a může kdykoliv využit, pokud si to dovolí a zbaví se všeho co mu brání v tom si všechny své duchovní dary obnovit, skrze ně se projevit a ukázat s radostí všem ostatním kolem sebe svou jedinečnost.

 

Náboženský kříž

Náboženský kříž s jednou dlouhou stranou směřující dolů nebo nahoru je symbolikou meče, boje, oddělenosti, nesouladu, utrpení, odporu vůči původnímu božímu řádu a na těchto hodnotách postavené víry a dogmatických náboženských nauk, které tento model učení Anti-Krysta šíří.
Z technického hlediska je náboženský kříž kódovým symbolem pilotní anti-krystovské frekvenční technologie BEAST, což je silný a průrazný D-13-Reverzní (překrucující) energetický proud zvaný Modrý Plamen, která slouží k okrádání, odsávání životní energie z cílových nevědomých objektů a směřuje jí k jejímu zdroji, který tento proud vysílá a získanou energie v sobě hromadí.
Lidem se prodává tento symbol jako Modrý plamenný meč smrti Archanděla Michaela (padlá démonická bytost), který v základu slouží jako přirozená anténa, zesilovač a vysílač frekvencí BESTu.
Je používán pro poškozování tělesných předloh věřících, zejména v křesťanském náboženství.
Proto je kříž také klíčovým prvkem v kostelech, na původních silových místech a vrcholech kopců a hor, kde se v hojných počtech umisťují dodnes. Kříže zde fungují jako kotvící místa a energetické zesilovací čočky těchto bezbožných energií.
Původní kříž vycházejí z krystických (kristovských) rovin života a souvisejících prvotních, přirozených hodnot života ve Stvoření, je rovnostranný a symbolizuje věčnou prvotní trinitu Duch + Matka + Otec a s tímto spojený přirozený život v jednotě se Zdrojem všecho bytí a souladu s původními principy Zákona Jednoty ve Stvoření.

 

 

 

Každodenní zobání

Žijeme ve společnosti, kde se za nemoc považuje vše, co je nám na
našem těle a skrze naše tělesné pocity nepříjemné, co nenaplňuje
kolektivní představu o tom jak by měl zdravý člověk vypadat, jak
by se měl vnímat a cítít, nevědomi si a domnívající se co jsou vlastně příčiny našich nemocí, čím jsou způsobeny a co nám
svým projevem signalizují.
Toto vše se pojí s naší naučenou, po generace předávanou neochotou pracovat s vlastními nepříjemnými pocity a nést za ně a za jejich příčiny vlastní zodpovědnost, která je v naší společnosti široce podporována a propagována ve smyslu, že cítít se nepříjemně a dávat to kolem sebe najevo je špatné, obtěžující, nežádoucí a hlavně nám to brání v tom, abychom vypadali mezi ostatními šťastní a spokojení a vyhovovali systémovým představám úspěšného a radujícího se pracujícího člověka.
Abychom se těmito věcmi nemuseli do hloubky zabývat, tak jsme odevzdali svou zodpovědnost a vlastní moc vyškoleným
odborníkům, kteří ví mnohem lépe než my, jak se cítíme a co nás v
životě trápí.
Představa o zdravém a spokojeném člověku je tedy v naší společnosti popisována, doporučována různými systémovými experty a certifikovanými odborníky a neustále je rok od roku obměňována v různých vědeckých a lékařských konceptech, tak aby držela krok s naplánovaným vývojem naší společnosti.
O naplňování této představy, její pravidelné udržování a inovace se
neustále starají týmy vědeckých odborníků, kteří nevědomi si
přirozených pravidel a duchovních zákonitostí života s nimi neustále ve svém vlastním úsilí na našich tělech, ve výzkumných ústavech a laboratořích bojují a vyvíjejí spolu s farmaceutickým průmyslem různé sofistikované nástroje, které nám v boji proti vlastní přirozenosti a udržování se ve stavu vlastních duchovních nemocí a bezmoci, velmi silně pomáhají.
K základním nástrojům potlačování duchovních signálu nemoci patří široce rozšířené léky proti úzkosti, na uklidnění, na spaní, na snížení svalového napětí a nervozity (Benzodiazepiny).
K nejpopulárnějším v této oblasti jsou přípravky: Xanax, Neurol, Diazepam, Rivotril, Lexaurin, Nitrazepam, Grandaxin.
Všechny tyto preparáty jsou silně návykové a jejich jediným cílem je utlumit, odpojit a odvést pozornost od duchovních signálů těla a souvisejících fyzických projevů a pocitů, takovým způsobem abychom mohli co nejlépe a nejefektivněji dále pokračovat v našich automatizovaných robotických životních procesech a řádně a včas naplňovali požadovaný systémový pracovní plán.
Dostupnost a všednost těchto látek je dnes tak běžná, že vůbec nikoho nepřekvapuje, že se postupně staly normou našeho každodenního života a spousta lidí je několikrát denně zobe jako lentilky, nevědoma si toho, že tímto přístupem si pouze a jen oddalují možnost se uzdravit a narovnat ve vlastním životě a ve svých hodnotách.
Takto odpojený člověk se nevnímá, žije zaběhlou rutinu dokud mu síly stačí a postupně v sobě stále více tlakuje a potlačuje všechny nashromážděné nelibosti. Jeho tělo se svým vnitřním přetlakem doslova mění v papiňák.
Tento stav vede postižené bytosti buďto k neustálému zvyšování dávek a přidávání dalších látek v kombinaci s alkoholem, nikotinem, kofeinem apod. a nebo k potřebě začít svou zoufalou situaci radikálním způsobem řešit.
Vystoupit z tohoto chemického pekla není vůbec jednoduché, protože každou takovouto bytost čeká v prvé řadě silná konfrontace se všemi potlačenými emocemi a strachy a souvisejícími tělesnými projevy a stavy, kvůli kterých začala všechny tyto látky na počátku užívat a na kterých si vytvořila postupně značnou závislost.
Je tedy potřeba mít dostatečnou vůli a motivaci, abychom prošli tímto emočním, fyzickým i chemickým detoxem a je určitě vhodné a doporučené vyhledat podpůrnou terapeutickou pomoc v oblasti celostního přístupu.
Je potřeba si uvědomit, že všechny tyto tlumící a odpojující látky nevedou k uzdravení a vyřešení vlastních životních problémů, které byly díky jejich užívání skryty. Je tedy na každém, kdo pod vlivem těchto látek funguje, zda mu vyhovuje jejich každodenní konzumace a půjde dál s jejich pomocí až do vnitřního zhroucení a sebedestrukce a nebo se raději co nejdříve vydá cestou vlastního uzdravení.

Čas proměny

Spousta lidí je stále přesvědčena o tom, že upadající systém naší společnosti ve které dnes žijeme je života schopný a neustále díky vlastní nelibosti, zištnosti, mocenským zájmům a strachu, investují spousty energie, tam kde již dávno není životaschopnost.
Co nelze transformovat do původní přirozenosti, to je potřeba nechat padnout a nechat ze života odejít, primárně tak, že tomu přestaneme dávat naši vlastní pozornost a související energii.
Systémový model naší společnosti, který evolučně vzešel z pokřivených politicko-mocenských, manipulativních a náboženských postojů, světonázorů a hodnot není přirozeným původním svobodným modelem života člověka.
Základem přirozeného života a s ním spojeného společenství je uznání duchovní individuality člověka a jeho přirozených, původních hodnot šťastného života v souladu s životním prostředím na Zemi jako nejvyšší společenské hodnoty.
Je potřeba, aby si každý v této společnosti postupně uvědomil, že to nejdůležitější co v životě má, je on sám, jeho vlastní sebeláska, jeho fyzické tělo, jak se v něm cítí a v jakém stavu ho má.
Hned za tímto jsou jeho vztahy, primárně s rodiči, s partnerem a dětmi, tedy jeho vlastní rodina a s ní spojený domov.
Nosným pilířem přirozeně fungující společnosti a nadcházejícího životního proudu musí být tedy aktivní podpora a ochrana těchto základních hodnot a jejich vědomá a láskyplná integrace do přirozeného ekosystému života na Zemi.
Do těchto oblastí a souvisejících témat jsou dnes všichni nekompromisním způsobem a všemožnými životními událostmi tlačeni.
Nikdo nemůže uhnout před životem a předurčeným duchovním záměrem spojeným s evolučním vzestupem lidského vědomí.
Vše se děje a bude dál probíhat přes naše fyzická těla, přes která je nám neustále signalizováno to, jak si v životě vedeme a jakým směrem v životě kráčíme. Ten kdo se uzdravuje ze svých nemocí, má sebepráci, osobní rozvoj a práci na svých vztazích jako životní prioritu, jeho vztahy jsou otevřenější a láskyplnější, seberealizuje se v radosti a dává nezištně 51% své sebelásky a související energie ve prospěch celku, ten je v souladu s vzestupným životním proudem nového věku lidstva a do jeho života mu přicházejí odpovídající nabídky a možnosti.
Ten, kdo nereflektuje tyto přicházející životní změny, ten bude čím dále více konfrontován s projevy svých vlastních duchovních nemocí, s jejich fyzickými projevy a s životními situacemi, které mu budou poukazovat na jeho nepřirozené hodnoty, pokřivené životní postoje a související chování a životní volby.
Díky absenci sebelásky a souvisejícího napojení na vlastní nezávislý energetický zdroj, budou všechny bytosti pokračující v nepřirozeném životě nuceny se dále energeticky vzájěmně obírat a zavděčovat se skrze naučené postoje a strach až do té doby, dokud se zcela neunaví a nevyčerpají do té míry, kdy zjistí, že veškery odpor k přirozenému životu je marný.
Přirozené zákony života ve Stvoření jsou nadřazeny nevědomému přístupu skrze myšlenkové vzorce a domněnky, který zde byl dlouhou dobu pouze a jen pro účel poučení a duchovního vývoje lidstva.
Nikdo zde nemá možnost tento životní proud zastavit, pouze je zde možnost pro ty, kteří se rozhodnou navrátit do vlastní přirozenosti a láskyplného života se na něj naladit a pracovat na všem potřebném, tak, aby postupně našli své přirozené místo v rámci nového lidského společenství a začali v něm žít takovým způsobem jakým jim to bylo jejich duchovním záměrem pro přirozený život člověka dáno.

 

Láska a Oběť

Naše vlastní uvědomení vychází z paměti našich vlastních životních prožitků a zkušeností ve spojitosti s našimi pocity a způsoby jak si příchozí životní situace interpretujeme. S tímto se pojí také náše životní postoje, hodnoty a názory na životní situace a související projevy, které prožíváme.
Bez ohledu na vlastní uvědomění a životní nastavení, každá duchovní bytost vnímá svůj život a příchozí situace pouze ve dvou možných stavech a souvisejících pocitech, které rozdělujeme na příjemné a nepříjemné. Tyto pocity jsou prožívány dvěma základnímy způsoby.
Prvním způsobem je přímé působení, tedy fyzický kontakt našeho těla s realitou a těly ostatních účastníků, kde na našem těle přímo pociťujeme našimi smysly fyzický dopad tohoto působení.
Druhým způsobem je bezkontaktní pozorování projevu a vyvolávání pocitů a souvisejících reakcí na základě toho, zda se jedná o již v minulusti prožitou, opakující se situaci a nebo o zcela novou zkušenost.
U druhého způsobu bezkontaktního pozorování, bych rád zmínil to, že v naší společnosti existují domněnky spojené s prožíváním se v roli oběti, které tvrdí, že bezkontaktní projev jeho pozorovatele může zranit nebo mu nějakým způsobem ubližit.
Zde bych chtěl zdůraznit, že se jedná o přejatý pokřivený postoj z výchovy, který se pojí se zavděčováním se a převzetím odpovědnosti za to, jak se cítí ostatní kolem nás.
Pokud sledujeme nějaký projev, kde někdo něco, dělá nebo říká, tak to pouze a jen v nás vyvolává odpovídající pocity, které máme skrze vlastní zkušenost z minulosti s tímto projevem spojené.
Nepřijemný pocit zde poukazuje na naše potlačené emoce a související trauma.
Příjemné pocity nás pojí se stavem sebepřijetí, kdy v tomto případě skrze energetické tělo dotyčné bytosti v dané situaci proudí veškeré životní energie bez odporu. Tato bytost přijímá probíhající zkušenost a nachází se tak ve stavu lásky, pochopení a prožívání soucitu, radosti, štěstí a spokojenosti.
Nepříjemné pocity nás pojí se stavem, kdy si v dané situaci prožíváme poučení vedoucí k nápravě vlastních chyb a souvisejícímu narovnání se a uvědomění si toho, že jsme se nějakým vlastním zapříčiněním odklonili od pozitivního stavu života a proto se dostaváme do životních situací a prožitků,, kde si odžíváme důsledky těchto rozhodování a konání v naší vlastní duchovní minulosti.
Pokud jsme naučeni tyto situace skrze adaptované vzorce chování z naší výchovy a ze společnosti odmítat a popírat, tak se stavíme do role oběti a související situace řešíme odpovídajícím naučeným způsobem, stejně tak jako ti, od kterých jsme si tento přístup převzali.
V našem životě se nám tedy neustále projektují tyto dva základní stavy a vše kolem nás, nás neustále vyzývá k možným změnám, transformaci a odpouštění si toho, kde nás to do role oběti tlačí a skrze tato nastavení nás odklání od vlastní přirozenosti a souvisejícího života ve vlastní celistvosti a bezpodmínečné lásce.
V každé životní situaci jsme buď láskou ve své vlastní přijaté duchovní celistvosti a nebo obětí své vlastní duchovní minulosti, svého vlastního utrpení a souvisejících nepřijatých karmických lekcí, jejichž důsledky si v sobě neseme ve formě strachu, potlačených emocí, myšlenkových vzorců chování a s nimi spojených duchovních nemocí.

 

Struktura Stvoření

Veškerá projevená existence existuje v plazmatickém poli vědomí Centrálního Zdroje zvaném "Ah Yah" oceán v multidimenzionálních strukturách zvaných Stvoření (EFFI, též Kosmická vejce).
Tyto stvoření si můžeme představit jako samostatné plovoucí ostrůvky ve kterých probíhají nezávislé individualizované procesy sebepoznávání.
Základní konfigurační strukturou každého takového Stvoření je tzv. Tri-Veca, trojbuňka posvátné gemotrie (Prvotní Věčná Trinita).
Tri-Veca je složená z následujících částí: Duch (neutrální polarita) + Matka (polarita ženská, magnetická, kontraktivní) + Otec (polarita mužská, elektrická, expanzivní).
Symetrické uskupení struktury všech třech buněk je zobrazeno na přiloženém obrázku.
Každé Stvoření plující v plazmě Centrálního zdroje je podle energetických proudů rozděleno do dvou hlavních částí.
První je tzv. "Interní část", kde probíhají pouze procesy a projevy bez možnosti svobodné vůle a druhá "Externí" část od úrovně KosMayah viz. obrázek, kde probíhá možnost svobodné vůle a individualizované tvorby na základě implementovaných rozhodovacích systémů (systém dohledu - duchovní vedení, systém karmy).
Dále je na obrázcích znázorněn zjednodušený průřez Stvoření s popisy jednotlivých částí a jeho následná 2D dekompozice do úrovně KosMayah obsahující buňky Kosmosů se strukturami Kosmických matrixů.
V jednom z těchto Kosmických matrixů se nachází naše multidimenzionální matice života a související hmotná realita ve které si aktuálně jako lidstvo prožíváme náš život na Zemi.
Jen pro představu o komplexitě, v každém Stvoření existuje souběžně 12096 takovýchto Kosmických matrixů ve kterých probíhájí nezávislé duchovní evoluce individualizováných částí vědomí.
Nás bude nicméně primárně zajímat náš Kosmický matrix a jeho hlavní struktura.
Kosmický matrix si můžeme představit jako osmipatrový dům, kde seshora první tři patra tvoří tzv. Energetický matrix a každé z nich obsahuje jeden harmonický vesmír. V tomto prostoru, v jednotlivých vesmírech pobývají rodičovská vědomí bez hmotného projevu, kterým se říká "Vzestoupení mistři".
Nižších pět pater této budovy tvoří tzv. Časové matrixy a s nimi spojených pět dimenzionálně oddělených harmonických vesmírů,
kde v prvním patře pobývají kolektivy tzv. Světelných bytostí, stvořitelů života (13 - 15D) a oproti tomu v posledním patře a souvisejícím harmornického vesmíru a s ním spojené uhlíkové realitě (1 - 3D) se aktuálně nacházíme jako lidstvo v našem duchovním vývoji, transformaci a mezidimenzionálním posunu do vyššího patra harmonického vesmíru (4 - 6D).
Náš vesmír a tři další patra nad ním je součástí tzv. 12ti dimenzionální časové matice života (1 - 12D), kde probíhají životní děje a související duchovní vývoj v různých materiálních realitách.
Pro zajímavost najdete mezi přiloženými obrázky i aktuální kosmickou adresu Země s popisy jednotlivých do sebe zanořených struktur Stvoření.

 

 

 

Peníze

Peníze vznikly již v období hlubokého duchovního úpadku lidstva a souvisejících hodnot, jako záměr vytvořit prostředníka (loupežníka) energetické výměny mezi lidmi se snahou co nejpřesněji ohodnotit a zachytit projevenou, vydanou energii každé bytosti, která jí vynaložila k poskytnutí služby ostatním.
Pokud má jakýkoliv systém výměny energie mezi subjekty celku správně a přirozeně fungovat, musí být sám o sobě energeticky neziskový, neparazitující, vytvořen v dobré vůli a musí do sebe implementovat duchovní zákony a přirozené principy života a jeho hodnoty a být co nejvíce v souladu s nimi.
K těm základním v této souvislosti v prvé řadě patří lidská přirozená sebehodnota, svoboda, dobrovolnost, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost, rovnost.
Žádný z moderních finančních systémů dnešní doby tyto podmínky nesplňuje, protože pracuje na zkreslené, naučené a přejaté představě o přirozeném životě člověka na Zemi a jeho hodnotách, kde základní přirozené duchovní hodnoty byly nahrazeny hodnotami vnějšími, materiálními a energetickou závislostí na nich.
V aktuálním systémovém nastavení nemá tedy člověk základní sebehodnotu duchovní, ale pouze fyzickou a naučenou informační, která je subjektivně ohodnocena ostatními z vnějšku skrze realitní dopad jeho fyzického konání , šíření informací a poptávku po související činnosti, což každý takovýto systém dělá nepřesným a vybízejícím k restrikcím, manipulaci a energetickému parazitování a okrádání.
Člověk byl původně stvořen se svojí tělesnou genetikou jako bytost energeticky nezávislá na svém životním prostředí, což je ideální stav pro svobodný, otevřený a dobrovolný systém energetické směny. V tomto původním nastavení totiž sebehodnota a s ní spojená sebeláska každého jedince je nejvyšší dosažitelnou metou v celé společnosti a nic vnějšího jí nedokáže vyvážit.
V takovéto společnosti každý člověk primárně dává s radostí a bezpodmínečně ostatním, tvoří ze svých duchovních darů ve prospěch celku, protože má vše co k životu potřebuje, aby byl absolutně šťastný a spokojený a z této podstaty tvoří pro ostatní zcela dobrovolně a zdarma.
Aby takovýto systém mohl vzniknout musí nejprve lidstvo dosáhnout ve svém vývoji opět stavu duchovního probuzení, uzdravení, individuální energetické nezávislosti a nalezení související sebehodnoty ve spojení duchovní podstaty a fyzického těla.
Všechny ostatní systémy, které mohou do té doby vznikat a existovat budou pouze a jen přechodnými a učícími zkušenostmi poukazujícími na průběh návratu lidstva k původním hodnotám a přirozenému životu na Zemi.

 

Zodpovědnost

Zodpovědnost je stavem uvědomění si přirozených hranic svého Já, tedy svých vlastních hranic, které jsou přirozeně vymezeny pocity
našeho smyslového vnímání.
V přirozeném stavu jsme tedy zodpovědní za to, jak se cítíme a jak se vnímáme a dáváme to beze strachu najevo, tedy své pocity pravdivě projevujeme.
Pocitové hranice vymezují oblast toho, za co jsme primárně v naší realitě zodpovědní, o co máme pečovat a co máme chránit.
Hranicí naší vlastní zodpovědnosti v naší realitě je naše fyzické tělo a s ním spojené pocity, projevy a chování. Rovněž neseme zodpovědnost za to, jak s vlastním tělem nakládáme, jak se k němu chováme a jak s ním přistupujeme k ostatním bytostem.
Jsme tedy zodpovědní za fyzický dopad našeho projevu v realitě způsobený našim fyzickým kontaktem.
Za nic dalšího zodpovědnost neneseme. Nejsme tedy zodpovědní za chování a projevy ostatních bytostí. Nejsme zodpovědní za jejich vlastní pocity a rovněž nejsme zodpovědní ani za to, jaké pocity ostatním vyvolává naše přítomnost, náš projev, naše slova.
V kontextu absolutní duchovní spravedlnosti života nejsme zodpovědní ani za naše vlastní děti, nícméně si v této realitě odžíváme důsledky našeho nastavení skrze iluzorní systémové pojetí zodpovědnosti vůči našim dětem.
Zodpovědnost je hlídána zákony božího řádu ve Stvoření, to znamená, že i když jsme se skrze adaptované nastavení myšlenkových vzorců chování své vlastní zodpovědnosti vzdali, přesto jsme zdrojovou existencí vnímání, že to je naše vlastní volba a jsme za důsledky této volby a souvisejícího nastavení zodpovědní a životem budeme vedeni takovým způsobem, abychom si tuto volbu, přístupy a související chyby prožili, uvědoměli a pochopili, co to pro nás znamená.
Zodpodpovědnost je jedna ze základních hodnot a cností vědomého člověka žijícího v pravdě a ve své vlastní přirozenosti a v souladu s ostatními.

 

Osvícený člověk

Osvícení je stavem procitnutí do pravdy, do opětovného napojení na své vlastní duchovní vedení, do uvědomění si toho kdo jsem, kde jsem, co mě definuje, proč jsem, jaký je smysl mé existence, mého života a související záměry poznání.
Osvícený člověk je ten, kdo přijal svou vlastní temnotu poznání, své stíny, sjednotil a přetransformoval svou duchovní bytost do světla moudrosti a lásky a prozářil svou duchovní podstatou své fyzické tělo, které na tento stav svým vzhledem a funkcemi poukazuje.
Osvícený člověk je ten, kdo ví co znamená být člověkem, zná svou přítomnou úlohu v existenci, ve vlastním životě, souvisejí přirozené hodnoty, principy bytí a života, které žije a svým životem beze strachu chraní v prostředí, které mu bylo pro tento účel dáno.
Osvícený člověk je strážcem rovnováhy vlastního života, není pasivní ani netlačí, ale je vystředěn a vyvážen ve vlastní přítomnosti, je bdělý, zodpovědný a vědomý si svého chování a rozhodování se v životních situacích.
Osvícený člověk ví, že podstatou všeho je láska a spravedlnost
v absolutním rozměru Centrálního Zdroje veškeré existence.
Osvícený člověk ví, že vědět znamená cítít, čerpat ze svých vlastních zkušeností, z prožitků a moudrosti svých duchovních předků se kterými je ve spojení napříč svou vastní existencí skrze své srdce.
Osvícený člověk ví, že je strážcem své vlastní sebelásky navěky.

 

Vznik našeho vesmíru neboli tzv. Velký třesk

Na rozdíl od konvenčního přístupu k výkladu vzniku našeho vesmíru, hovoří Prameny zcela odlišně. V období před 950 miliardami let došlo k vytvoření toho, co dnes považujeme za náš vesmír.
Tento výtvor nebo Stvoření, chcete-li bylo výsledkem vědomé činnosti Centrálního zdroje v Procesu tvoření. Takto vzniklý vesmír není jediný svého druhu, ale nás zajímá z toho důvodu, že pro lidstvo znamená něco jako rodiště pro člověka. Prostě lidstvo se v tomto vesmíru narodilo.
Narodilo se, ale daleko později, než vznikl vesmír a předtím, než se narodilo se odehrála celá řada událostí, které se postupně staly i příčinou toho, že lidstvo spatřilo světlo světa.
Než si však řekneme něco bližšího k tomuto početí, musíme se ještě na chvíli zastavit u okolností samotného vzniku našeho vesmíru.
Prameny popisují Proces tvoření Centrálního zdroje jako energetickou emanaci sama sebe v podobě individualizovaných, jedinečně signovaných (podepsaných) částí energie, které se metaforicky řečeno chovají či mají chovat jako vzduch v
procesu dýchání. Tedy s výdechem ze systému vystupují a s nádechem se zas vracejí.
Nad "bohulibým" smyslem tohoto "centrálního/božího dýchání" si již každý můžeme popřemýšlet sám.
Tyto individualizované části energie, jsou rovněž nadány oním "dýchavičným" procesem tvoření, takže si můžeme představit, jak postupně roste posloupnost menších a od Centrálního zdroje vzdálenějších částí energie a s nimi i složitější koloběhy jejich vzájemně svázaných časových cyklů výdechu/výstupu a nádech/návratu. Pokud si doplníme tuto představu o to, že emanace prvních částí božské energie byly tak velké, že by vydaly na celé galaxie či vesmíry, blížíme se k reálné představě toho, že individualizované bytosti patří až mezi ty naposledy vzniklé a nejmenší božské energetické částice.
A když si tuto představu ještě doplníme o poznatek, že tyto jednotlivé energetické části jsou anatomicky utvářeny na opakující se holografické či fraktálové architektuře (která do svých derivátů replikuje samu sebe - tedy svoji signaturu), tak se nám již naskytá příležitost ukázat si takovou posloupnost dýchajících, tvořících a tedy nutně "živých", na sobě vzájemně závislých, energetických částí v této zjednodušené, strukturálně hierarchické podobě:
Centrální zdroj, prvotní kvazi-energetické pole, vesmíry, galaxie, hvězdné systémy, hvězdy, planety, nehmotné bytosti, hmotné bytosti. Prameny tento Proces tvoření Centrálního zdroje precizují, takže je pro oslovené zájemce k dispozici poměrně podrobná a precizovaná verze výše naznačeného holografického konceptu tvoření.
V této chvíli se vrátíme k našemu vesmíru, který již nyní vidíme správně zasazený do posloupnosti Božského Procesu tvoření kdesi doprostřed a můžeme si představit, jak se v něm
narodily/objevily/manifestovaly ohromné části vědomé, tedy inteligentní energie, které se jednou, při svém návratu, opět stanou součástí svých tvůrců/rodičů tedy našeho vesmíru.
A tyto vědomé inteligentní části energie tak svým vznikem ale získaly i prostor pro vlastní sebevyjádření a získání škály poznatků, pročež samy "dýchly" a stvořily nehmotné bytosti a dílčí regiony ve vesmíru potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba galaxie).
A tyto nehmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti hmotné a další menší dílčí regiony ve své galaxii potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba hvězdné systémy). A tyto již hmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti ještě hmotnější a další, ještě menší dílčí subregiony v svém hvězdném systému potřebné pro jejich účinkování a jim říkejme zkráceně planety.
Pokud se nyní nad tímto modelem zamyslíme, uvědomíme si, že v sobě obsahuje univerzální princip, který spočívá v tom, že je nezbytné zajistit to, aby se "vydechnuté části energie" po jakési
kružnici či spirále vrátily opět zpět ke svému tvůrci a opětovně se s ním sloučily/sjednotily.
Tomuto univerzálnímu principu, který "zařizuje" správný směr hybného momentu tohoto "dýchajícího" koloběhu, tomu říkejme evoluční tah. Jenže co se stane v případě, když se nějaká individualizovaná část prostě vrátit ke svému tvůrci/rodiči prostě nechce či to odmítne, je to vůbec možné ?
Jinýmislovy co nastane, když se neřídí oněmi univerzálními zákony, které ono opětovné sjednocení se podmiňují?
Pro zodpovězení této otázky je potřeba vědět, že v Procesu tvoření mohou vznikat individualizované části energie ve dvou principielně různých modifikacích.
Jedna modifikace je a druhá není vybavena schopností, kterou známe jako Svobodná vůle. Ty části, které nejsou touto schopností vybaveny, nemají principielně vůbec možnost odmítnout či nechtít se opětovně sjednotit se svými tvůrci, tam je to jasné, síla vdechujícího evolučního tahu si je prostě přitáhne a reintegruje.
Složitější a zajímavější to je u těch individualizovaných částí, které Svobodnou vůli vybaveny jsou.
Jak je zde ošetřena (tvůrci těchto subčástí - každá část je subčástí jiné, systémově výš stojící části - to neztrácejme ze zřetele) tato nevůle se vrátit ? Tvůrci částí vybavených Svobodnou vůlí tuto
eventualitu pořešili dvěma principy.
Prvním je Princip karmy a druhým je Princip dohledu.
Karmický princip je niterným odrazem principu a smyslu Svobodné vůle, tedy toho, proč vůbec byl tento princip uveden v existenci. Kdo nechce nemusí - budiž, vyzkoušíme to, ale tento postoj se v
čase vyvíjí a proto je nezbytné monitorovat důsledky činnosti těch, kteří odmítnou respektovat Univerzální zákony Jednoty.
Jednak proto, aby nenapáchali víc škod než jsou kdy schopni odčinit a jednak proto, aby vrátili energii těm, kterým ji v důsledku své úkorné činnosti odebrali.
Na druhý zmíněný Princip dohledu je užitečné se dívat jako na bezpečnostní pojistku ze strany tvůrců/rodičů, kdy tito si samozřejmě jsou principielně vědomi toho, že jejich "ratolesti" jednak mohou napáchat mnoho škod, za které nesou svoji karmickou odpovědnost a druhak si sami přejí, aby se tyto jejich
"nezbedné, ale milované dětičky" dříve či později Svobodně rozhodly pro návrat, nechtějí-li se sami vrátit/integrovat ke svým Tvůrcům nepoškozeni a nekompletní. Přičemž jak již víme, čas není
nekonečný, ale cykluje a v určitém okamžiku může dojít do stavu, kdy již nic nelze odložit na příště, protože nadřazený cyklus není svázán s Tvůrci vybavenými Svobodnou vůlí a tak výjimky
nelze vyjednat.
Proto si Tvůrci těchto systémů vybavených Svobodnou vůlí, dosazují do těchto svých systémů jakési své Strážce evoluce, kteří se starají o to, aby se činnost v těchto systémech nedostala do takových excesů, kdy by těmto Tvůrcům nezbylo, než jakoby doplatit na činnost svých, Svobodnou vůlí vybavených potomků a sami se tak reintegrovat v energeticky neúplném, jakoby zmrzačeném stavu.
A teď si uvědomme, že ne náhodou používám rodinné pojmy. Představte si, že Vaše rodina se navždy stěhuje, ale jeden milovaný člen to nezvládá a vypadá to, že nebude schopen odjet s Vámi.
Jak byste na tuto situace reagovali?
A nyní se vraťme zpět k našemu vesmíru s tím, že v něm byl vytvořen prostor pro činnost individualizovaných částí, vybavených Svobodnou vůlí. A tyto části, v podobě tří nehmotných kolektivů vědomí, tvoří východisko pro smysl vzniku a veškeré následné dění v našem vesmíru, kdy se na samém začátku domluvili na společné koexistence svých různých typů stvořených dětí a jejich mírovém soužití, tj. toho, zda se jim podaří Svobodně si zvolit návrat ke svým
tvůrcům/rodičům či nikoliv.
V našem vesmíru tak vznikají první uskupení víceméně
jemnohmotných kolektivů na různých morfogenetických základech, které se tak stávají prostředkem k dílčím inkarnacím svých tvůrců/rodičů a tím i prostředkem k prožití zkušeností z tohoto typu evolučního cyklu/experimentu.

Vesmírné dravčí rasy: Annunaki

"Siriánské Annunaki" jsou potomci, děti padlých andělských legií Annu-Elohim.
Annu-Elohim je rebelující odnož původních kristovských stvořitelských kolektivů Anyu a Elohei-Elohim z 12D.
Název Annunaki znamená v překladu z Anuhazi jazyka "Pomsta Annů".
Tato pokročilá biologická humanoidní rasa byla vytvořena Annu-Elohimy před cca 560 milióny let jako pomstychtivá reakce na novou humanoidní strážcovskou rasu člověka Orafim (předchůdci, rodiče pozemské lidské rasy Turaneumsiam) za účelem jejího pronásledování, zničení a ovládnutí komplexu hvězdných bran ve Stvoření s konečným cílem zavést v něm vlastní řád neakceptující Zákon Jednoty a přirozené principy života v souladu s celkem.
V bibli jsou Annunaki zmiňování jako Nefilimové a jejich domovskou planetou na kterou byli postupně vyhoštěni je Nibiru.
Annunaki zdědili od svých předků Annu ("Páni") touhu a záměr ovládnout časoprostor a postavili se na stranu padlých andělských legií zvaných Odpůrci Zákona Jednoty. Do našeho světa přinesli mimo jiné pozemské měření času a související druhy kalendářů s cílem odchýlit lidstvo od původního přirozeně vnímaného života a docílit možnosti využívat počítání a měření času k odvedení pozornosti od cyklických období Hvězdných aktivačních cyklů a souvisejících možností vzestupu vědomí duchovních bytostí.
Jako pámatku tohoto zásáhu dnes můžeme vidět na každém kostele název "Anno Domini" "Páni času" nebo zkráceně A.D., který je dnes používán k datování s použitím překladu n.l. "Náš letopočet", kde tím "Náš" je myšleno časový systém nadvlády Annunaků a zmanipulovaná historická časová osa vývoje "před n.l." našich dějin v minulosti.
K nejvýznamějším aktérům z rodiny padlých Annunaků je bezesporu padlý kolektiv Metatrona s ním spojené různé reverzní kódování a technologie na energetické vytěžování a implantace souvisejících programů do tělesných předloh duchovních bytostí.
Dalším je původní člen MCEO Nibiriánský Annunaki Thovt, který působil v době Atlantidy a podílel se na šíření souvisejícího učení a bio-regenzním programu hybridních ras. Jeho zrada, kolaborace a
postavení se na stranu rebelujících Annunaků, způsobila útočnou invazi Annunaků na Zemi a s ní spojenou katastrofální explozi a potopení většiny atlatských ostrovů. Po této události Thovt utekl do Egypta a původní MCEO učení vydal za své ve formě dnes známých Smaragdových desek.

 

Učení MCEO

Zkratka MCEO znamená (Melchizedek Cloister of Emerald Order), v překladu: Klášter Melchizedeků Smaragdového Řádu.
Jedná se o popis původní nauky a souvisejícího projektu "Svobodného učení o Stvoření", který byl založen a je udržován a průběžně v různých hvězdných cyklech distribuován vysokými božskými kristovskými strážcovskými bytostmi z 12D do různých částí Stvoření, obzvláště tam kde se vytrácí původní vědění o Zdroji a související přirozené hodnoty.
Jednou z významných MCEO bytostí inkarnovanou z 12D do lidského těla byl v minulosti zde na Zemi Jesheua Sananda Melchizedek, jehož působení a učení bylo zneužito, cenzurováno a pokřiveno skrze podvrženou náboženskou ikonu Ježíše Krista Nazaretského.

Aktuálně nejvíce z tohoto učení lze najít v knihách, přednáškách a seminářích od Ashayany Deane, která tyto informace od roku 1990 šíří.

 

Člověk a opice

Člověk se nevyvinul z opice, ale byl stvořen jako čistá vesmírná rasa vysokými božskými inteligencemi (ET rasami z HU-5, Harmonický vesmír 13-15D).
Vyšší opice vznikly degenerací lidských předloh působením
dravčích ras, kdy si z lidského genomu vyštěpily potřebné sekvence, aby si mohli vyrobit své pracovní otroky (např. pro těžbu zlata v afrických dolech pro Anunnaki ze Siria A).
Tyto úpadkové formy pak dále degenerovaly a křížily se s vývojovými větvemi původních opicoidních forem (nižší opice).
Byla snaha evolučně pomoci otrockým formám a obnovit v nich potenciál možnosti duchovního vzestupu.
Proto byl bytostmi Strážců spuštěn bio-regenezní hybridizační program (155 000 př.n.), kdy se pomocí genového inženýrství zkombinovaly části genetické předlohy DNA andělského lidstva a části předloh tvora Lulcus (Neandrtálec), což byla anunnacká otrocká forma a nesla genetiku padlých ras (Anunnaci, Drakoniánci, Reptiliánci).
Hybrid byl tisíce let vyvíjen a postupně se jeho evoluční předloha povýšila na čtyři stupně Kromaňonce. Poslední páté povýšení pak bylo až na úroveň Homo Sapiens-1.
Tento tvor připomínal Člověka, protože od něj měl zapůjčenu část jeho genetiky, 5 nízkých vláken lidské DNA. Avšak výhradně sloužil jako inkarnační vozítko pro ne-lidská dravčí vědomí za účelem jejich vlastní regenerace ('genetická rohožka') a duchovní nápravy.
Díky kompatibilitě jeho nízkých vláken s lidským genomem byl schopen se biologicky křížit s lidmi, což však nebylo původním záměrem tohoto projektu.
Tato možnost byla Dravci zneužita a jejich vědomí se plným proudem inkarnovala do množící se hybridní rasy. Přemnožili se takovým způsobem, že převálcovali na Zemi původní lidské rasy, získali přímý vliv na pozemské planetární dění, jejich technologie a znalosti.
To vedlo až k tragickému pádu Atlantidy a destrukci kristovských hodnot na celé planetě dotlačené na hranici pádu. Výsledkem byl kolaps předešlého Hvězdného aktivačního cyklu, instalace dravčích PIN-sítí na Zemi (Pylon Impant Network - PIN). Nejsou přirozenou součástí planety a byly zde uměle vybudovány a instalovány mimozemskými rasami za účelem kontroly a řízení provozu a také
ovládání Chrámového Komplexu Země.
Dále došlo k zreverzování předloh Země, doba strašného temna přes 20 tis. let, která trvá dodnes, kdy v rámci dalšího Hvězdného aktivačního cyklu kulminuje.
Mezitím byly vyvinuty pokročilé lidsko-dravčí hybridní formy, které umožňují přímé inkarnace dravčích vědomí do lidských těl, bez možnosti to vizuálně rozeznat (Obličejová mutace). Tyto ne-lidské bytosti tvoří "Dravčí stínovou vládu světa" a její nástroje pro ovládání planety.
Nehledejte ve všech lidech člověka, všichni lidé nejsou lidské duše.
Pro představu, na Zemi je inkarnováno cca 800 miliónů původních lidských duší, zbytek jsou duše dravců a padlých ras z jiných souhvězdí.
Každopádně i v aktuální situaci a souvisejícím nastavení je zachováná absolutní spravedlnost života v souladu se zákony božího řádu a každému je umožněna taková spravedlivá duchovní cesta pro kterou se on sám svými volbami rozhodnul.

 

 

Člověk Turaneusiam

Lidská rasa člověka byla stvořena jako původní božská, andělsko-kristovská a strážcovská.
Hlavním úkolem, který andělské lidstvo do vínku na počátku svého působení dostalo od svých stvořitelů, bylo uchránít ve svých tělech a svým životem v rámci evolučních cyklů ve Stvoření, vědění o prvotním božském Stvoření a všech svých duchovních darech a původních přirozených hodnotách a strážení komplexu mezidimenzionálních bran na Zemi před pravidelnými útoky vesmírných dravčích a parazitálních ras.
Původní lidská rasa byla rozdělena do 12ti kmenů, kde jednotlivé kmeny byly rozmístěny na Zemi do oblasti jedné z jejích 12ti čaker.
Díky vlastní naivitě a nezkušenostem, lidstvo v domovských vibracích Země mnohokrát ve svém úkolu selhávalo, utrpělo spousty porážek a postupně upadalo do hlubších a hlubších rovin svého duchovního úpadku a souvisejících životních vibrací, až do dnešní doby, kdy jsme zůstali silně odříznuti od své duchovní rodiny prožívající si své karmické poučení a související duchovní vývoj pod silnou nadvládou vesmírných dravců, respektivě jejich posluhovačů lidských hybridů, kde k nejrozšířenějším patří kříženci Annunaků a Neandrtálské pozemské opí rasy Leviatánců, více známých jako Ilumináti, kteří jsou rozprostřeni na Zemi ve vládnoucích elitách a rodových líniích šlechtické modré krve.
Hlavním a nejcennějším duchovním darem pro lidskou duši je její lidské tělo. Nic ve vnějším světě nedokáže vyvážit jeho původni hodnotu, možnosti a schopnosti, které na počátku duchovní cesty člověka nebyly dostatečně doceněny a uvážlivě využívány.
Zdravé lidské tělo s původní genetikou ve spojení s duchovní bytostí v kristovských vibracích je energeticky nezávislý naprosto jedinečný bioenergetický skvost neomezených možností.
Lidská genetika a související možnosti je to, co vždy lákalo vesmírné dravčí rasy a bylo hlavní motivací k různým genetickým pokusům a násilným křížením s lidskou rasou v minulosti s hlavním cílem, získat přístupové klíče do komlexu mezidimenzionálních bran na Zemi, které jsou součástí lidské genetiky.
Tak jak postupně upadala lidská duše, tak se rovněž vytrácely schopnosti a možnosti jejího lidského těla až do dnešní doby, kdy jsou lidská těla závislá na příjmu vnější energie skrze stravu, smrtelná, prolezlá nemocemi, karmickou zátěží, myšlenkovými vzorci a strachem.
Ztráta spojení s duchovní rodinou znamenala ztrátu kolektivní paměti a paměti vlastního původu, která byla postupně přeprogramována a přepsána přejatými a podsunutými účelově zmanipulovanými informacemi ze systému myšlení.
Lidstvo v dnešní době prochází spolu se Zemí obdobím hvězdného aktivačního cyklu, související transformací, duchovním probuzením a je vystaveno silnému tlaku a souvisejícím zkouškám.
Je více než potřebné aktivně věnovat pozornost svým pocitům, které nás spojují s naší nemocnou duší a našemu fyzickému tělu, které je potřeba aktivně zbavovat potlačených emocí, strachů a traumat.
Zbavit se napojení na systém myšlení a s ním spojených destruktivních myšlenkových vzorců, uzdravit si a dostat do bezpodmínečné lásky všechny své vztahy primárně rodové a partnerské.
Ať se ve vnějším světě děje cokoliv, je zde přítomen vyšší záměr a související podpora probudit člověka, aby opět zaujal své původní místo zde na Zemi ve svém těle při plnění svého původního poslání a souvisejících úkolů ve Stvoření.
Ruku v ruce je zde zároveň snaha vesmírných dravců, aby se člověk neprobudil, neprošel možností uzdravit se a přetransformovat zpět do vyšších vibrací pozitivního života a souvisejícího vědomí, ale zůstal zdrojem jejich energetické obživy a definitivně podlehnul strachu, systémovým hodnotám a myšlenkovým programům.
V této souvislosti se zde tedy nacházejí dva primární životní proudy a dvě prolínající se reality, které se budou od sebe v následném období citelně oddělovat a vtahovat do sebe ty, kteří se pro jednotlivé cesty rozhodli.
Každý člověk je individálně veden, proto není potřeba se bát, že mi něco uteče, ale je potřeba vědomě reflektovat to, co se mi v životě děje, své vlastní hodnoty, své vlastní pocity a duchovní signály, které každého kalibrují a vedou zpět na cestu návratu do vlastní přirozenosti a souvisejícího původního života.