Názor, pravda a uchopitelnost

Názor, náhled na sebe, na vlastní život by měl přirozeně vycházet z vlastního uvědomění a z vlastních životních zkušeností navazující na naši sebelásku a sebehodnotu.
Díky pokřiveným naučeným postojům a energetickým závislostem je pro spoustu lidí přirozené, přejímat si pro účel získávání pozornosti a tím i související energie, názory ostatních bez vlastní zkušenosti a tím na sebe poutat pozornost těch, které související vibrace přitahují.Ruku v ruce s názorem jde pravda, která je ve své podstatě věčná a neměnná. Zatímco názor se postupným duchovním vývojem mění, pravda zůstává vždy stejná.Pravdu tedy ve své podstatě nelze změnit, ani předělat, ani ohýbat, pouze si jí lze skrze iluzi myšlení představit a přehrát nabízenými způsoby nepravdy. Pravda je ustanovením, zákony, definicí toho co znamená Bůh, tedy vědomí a s ním spojená duchovní bytost ve stavu Boha a s tímto spojený projev, tvoření, rozhodování se a chování vůči ostatním stvořeným a projeveným bytostem.
Každá duchovní bytost, která je pravdivá, žije tedy v pravdě, musí výt v souladu se zákony božího řádu a tím i se svou vlastní přirozeností.
Díky tomu i její názory a životní projevy se opírají o pravdu, jsou tedy pravdivé, přirozené, přirozeně hmatatelné a uchopitelné.
Uchopitelné je vše co jsme schopni sami prožívat a manifestovat v našem těle a skrze něj také v naší realitě. Abychom mohli formovat pravdivost našich vlastních názorů, musíme přijímat uchopitelné inspirativní informace a ověřovat si je vlastní zkušeností, vědomi si toho, jaká je původní pravda ve své podstatě a to je vždy tím, že jsme s ní ve spojení skrze naše duchovní vedení.
Pravda je tedy stavem božství a s ním spojeným přirozeným životem a souvisejícími hodnotami.Pokud ztratíme kontakt s pravdou, znamená to, že jsme ztratili kontakt se svou duchovní podstatou, se svým božstvím, se svým duchovním vedením a tím se naše názory staly nepravdivými, smýšlenými a neuchopitelnými pro náš přirozený růst.
V takovémto případě se cyklíme v nepřirozeném učícím stavu, souvisejícímím životním prostředí, ve vlastní oddělenosti od vlastní duchovní podstaty a prožíváme si související zkušenosti a poučení o tom, jaké to je, nebýt v souladu s Bohem a jeho zákony a učit se nebýt v pravdě skrze vlastní chybování.

 

 

Originalita

Originalita neboli jedinečnost je jedním z výchozích atributů projevené existence. Bůh Stvořitel není idiot, aby stvořil dvě stejné věci skrze které si chce prožívat stejné prožitky sebe sama a proto je každé vydělené vědomí a s ním spojená duchovní bytost a její hmotný projev naprostým unikátem v celém Stvoření se svou identitou, záměry poznání, duchovními dary a naplánovanou cestou sebepoznávání se ve vlastním životě reflektující výchozí jedinečnost svého Stvořitele.
V naší realitě tedy není žádná věc stejná i když na první pohled můžeme nacházet určitá podobenství, nicméně vnitřní struktura, každé duchovní bytosti, jejího těla, pozice v duchovním stromu, čas manifestace, demanifestace v realitě a další atributy každého materiálně projeveného vědomí jsou vždy odlišné.
Každá duchovní bytost je tedy jedinečná a její jedinečná cesta vede od počátku z rodičovského vědomí do prostoru Stvoření ve kterém si prožívá svou vlastní jedinečnou životní zkušenost a poté se zase navrací zpět do sjednocení se svými duchovními předky až do počátku zdrojové existence.
Toto vše se děje skrze cyklický spirálovitý fázovací proces duchovní evoluce, který sjednocuje aktuální stav všech vědomí, všech účastníků Stvoření synchronicitami, které v každém okamžiku propojují každou jedinečnou bytost se všemi ostatními do jednotného, jedinečného obrazu, projevu Boha, nejvyššího Stvořitele, který si sám sebe takto v každém okamžiku představuje a skrze vše v sobě stvořené a projevené prožívá a uvědomuje ve věčnosti bytí své vlastní existence.
Je tedy dobré si uvědomit, že každý z nás je naprostým unikátem a vše potřebné pro svůj vlastní šťastný a spokojený život již v sobě od počátku svého stvoření má a může kdykoliv využit, pokud si to dovolí a zbaví se všeho co mu brání v tom si všechny své duchovní dary obnovit, skrze ně se projevit a ukázat s radostí všem ostatním kolem sebe svou jedinečnost.

 

Náboženský kříž

Náboženský kříž s jednou dlouhou stranou směřující dolů nebo nahoru je symbolikou meče, boje, oddělenosti, nesouladu, utrpení, odporu vůči původnímu božímu řádu a na těchto hodnotách postavené víry a dogmatických náboženských nauk, které tento model učení Anti-Krysta šíří.
Z technického hlediska je náboženský kříž kódovým symbolem pilotní anti-krystovské frekvenční technologie BEAST, což je silný a průrazný D-13-Reverzní (překrucující) energetický proud zvaný Modrý Plamen, která slouží k okrádání, odsávání životní energie z cílových nevědomých objektů a směřuje jí k jejímu zdroji, který tento proud vysílá a získanou energie v sobě hromadí.
Lidem se prodává tento symbol jako Modrý plamenný meč smrti Archanděla Michaela (padlá démonická bytost), který v základu slouží jako přirozená anténa, zesilovač a vysílač frekvencí BESTu.
Je používán pro poškozování tělesných předloh věřících, zejména v křesťanském náboženství.
Proto je kříž také klíčovým prvkem v kostelech, na původních silových místech a vrcholech kopců a hor, kde se v hojných počtech umisťují dodnes. Kříže zde fungují jako kotvící místa a energetické zesilovací čočky těchto bezbožných energií.
Původní kříž vycházejí z krystických (kristovských) rovin života a souvisejících prvotních, přirozených hodnot života ve Stvoření, je rovnostranný a symbolizuje věčnou prvotní trinitu Duch + Matka + Otec a s tímto spojený přirozený život v jednotě se Zdrojem všecho bytí a souladu s původními principy Zákona Jednoty ve Stvoření.

 

 

 

Každodenní zobání

Žijeme ve společnosti, kde se za nemoc považuje vše, co je nám na
našem těle a skrze naše tělesné pocity nepříjemné, co nenaplňuje
kolektivní představu o tom jak by měl zdravý člověk vypadat, jak
by se měl vnímat a cítít, nevědomi si a domnívající se co jsou vlastně příčiny našich nemocí, čím jsou způsobeny a co nám
svým projevem signalizují.
Toto vše se pojí s naší naučenou, po generace předávanou neochotou pracovat s vlastními nepříjemnými pocity a nést za ně a za jejich příčiny vlastní zodpovědnost, která je v naší společnosti široce podporována a propagována ve smyslu, že cítít se nepříjemně a dávat to kolem sebe najevo je špatné, obtěžující, nežádoucí a hlavně nám to brání v tom, abychom vypadali mezi ostatními šťastní a spokojení a vyhovovali systémovým představám úspěšného a radujícího se pracujícího člověka.
Abychom se těmito věcmi nemuseli do hloubky zabývat, tak jsme odevzdali svou zodpovědnost a vlastní moc vyškoleným
odborníkům, kteří ví mnohem lépe než my, jak se cítíme a co nás v
životě trápí.
Představa o zdravém a spokojeném člověku je tedy v naší společnosti popisována, doporučována různými systémovými experty a certifikovanými odborníky a neustále je rok od roku obměňována v různých vědeckých a lékařských konceptech, tak aby držela krok s naplánovaným vývojem naší společnosti.
O naplňování této představy, její pravidelné udržování a inovace se
neustále starají týmy vědeckých odborníků, kteří nevědomi si
přirozených pravidel a duchovních zákonitostí života s nimi neustále ve svém vlastním úsilí na našich tělech, ve výzkumných ústavech a laboratořích bojují a vyvíjejí spolu s farmaceutickým průmyslem různé sofistikované nástroje, které nám v boji proti vlastní přirozenosti a udržování se ve stavu vlastních duchovních nemocí a bezmoci, velmi silně pomáhají.
K základním nástrojům potlačování duchovních signálu nemoci patří široce rozšířené léky proti úzkosti, na uklidnění, na spaní, na snížení svalového napětí a nervozity (Benzodiazepiny).
K nejpopulárnějším v této oblasti jsou přípravky: Xanax, Neurol, Diazepam, Rivotril, Lexaurin, Nitrazepam, Grandaxin.
Všechny tyto preparáty jsou silně návykové a jejich jediným cílem je utlumit, odpojit a odvést pozornost od duchovních signálů těla a souvisejících fyzických projevů a pocitů, takovým způsobem abychom mohli co nejlépe a nejefektivněji dále pokračovat v našich automatizovaných robotických životních procesech a řádně a včas naplňovali požadovaný systémový pracovní plán.
Dostupnost a všednost těchto látek je dnes tak běžná, že vůbec nikoho nepřekvapuje, že se postupně staly normou našeho každodenního života a spousta lidí je několikrát denně zobe jako lentilky, nevědoma si toho, že tímto přístupem si pouze a jen oddalují možnost se uzdravit a narovnat ve vlastním životě a ve svých hodnotách.
Takto odpojený člověk se nevnímá, žije zaběhlou rutinu dokud mu síly stačí a postupně v sobě stále více tlakuje a potlačuje všechny nashromážděné nelibosti. Jeho tělo se svým vnitřním přetlakem doslova mění v papiňák.
Tento stav vede postižené bytosti buďto k neustálému zvyšování dávek a přidávání dalších látek v kombinaci s alkoholem, nikotinem, kofeinem apod. a nebo k potřebě začít svou zoufalou situaci radikálním způsobem řešit.
Vystoupit z tohoto chemického pekla není vůbec jednoduché, protože každou takovouto bytost čeká v prvé řadě silná konfrontace se všemi potlačenými emocemi a strachy a souvisejícími tělesnými projevy a stavy, kvůli kterých začala všechny tyto látky na počátku užívat a na kterých si vytvořila postupně značnou závislost.
Je tedy potřeba mít dostatečnou vůli a motivaci, abychom prošli tímto emočním, fyzickým i chemickým detoxem a je určitě vhodné a doporučené vyhledat podpůrnou terapeutickou pomoc v oblasti celostního přístupu.
Je potřeba si uvědomit, že všechny tyto tlumící a odpojující látky nevedou k uzdravení a vyřešení vlastních životních problémů, které byly díky jejich užívání skryty. Je tedy na každém, kdo pod vlivem těchto látek funguje, zda mu vyhovuje jejich každodenní konzumace a půjde dál s jejich pomocí až do vnitřního zhroucení a sebedestrukce a nebo se raději co nejdříve vydá cestou vlastního uzdravení.

Čas proměny

Spousta lidí je stále přesvědčena o tom, že upadající systém naší společnosti ve které dnes žijeme je života schopný a neustále díky vlastní nelibosti, zištnosti, mocenským zájmům a strachu, investují spousty energie, tam kde již dávno není životaschopnost.
Co nelze transformovat do původní přirozenosti, to je potřeba nechat padnout a nechat ze života odejít, primárně tak, že tomu přestaneme dávat naši vlastní pozornost a související energii.
Systémový model naší společnosti, který evolučně vzešel z pokřivených politicko-mocenských, manipulativních a náboženských postojů, světonázorů a hodnot není přirozeným původním svobodným modelem života člověka.
Základem přirozeného života a s ním spojeného společenství je uznání duchovní individuality člověka a jeho přirozených, původních hodnot šťastného života v souladu s životním prostředím na Zemi jako nejvyšší společenské hodnoty.
Je potřeba, aby si každý v této společnosti postupně uvědomil, že to nejdůležitější co v životě má, je on sám, jeho vlastní sebeláska, jeho fyzické tělo, jak se v něm cítí a v jakém stavu ho má.
Hned za tímto jsou jeho vztahy, primárně s rodiči, s partnerem a dětmi, tedy jeho vlastní rodina a s ní spojený domov.
Nosným pilířem přirozeně fungující společnosti a nadcházejícího životního proudu musí být tedy aktivní podpora a ochrana těchto základních hodnot a jejich vědomá a láskyplná integrace do přirozeného ekosystému života na Zemi.
Do těchto oblastí a souvisejících témat jsou dnes všichni nekompromisním způsobem a všemožnými životními událostmi tlačeni.
Nikdo nemůže uhnout před životem a předurčeným duchovním záměrem spojeným s evolučním vzestupem lidského vědomí.
Vše se děje a bude dál probíhat přes naše fyzická těla, přes která je nám neustále signalizováno to, jak si v životě vedeme a jakým směrem v životě kráčíme. Ten kdo se uzdravuje ze svých nemocí, má sebepráci, osobní rozvoj a práci na svých vztazích jako životní prioritu, jeho vztahy jsou otevřenější a láskyplnější, seberealizuje se v radosti a dává nezištně 51% své sebelásky a související energie ve prospěch celku, ten je v souladu s vzestupným životním proudem nového věku lidstva a do jeho života mu přicházejí odpovídající nabídky a možnosti.
Ten, kdo nereflektuje tyto přicházející životní změny, ten bude čím dále více konfrontován s projevy svých vlastních duchovních nemocí, s jejich fyzickými projevy a s životními situacemi, které mu budou poukazovat na jeho nepřirozené hodnoty, pokřivené životní postoje a související chování a životní volby.
Díky absenci sebelásky a souvisejícího napojení na vlastní nezávislý energetický zdroj, budou všechny bytosti pokračující v nepřirozeném životě nuceny se dále energeticky vzájěmně obírat a zavděčovat se skrze naučené postoje a strach až do té doby, dokud se zcela neunaví a nevyčerpají do té míry, kdy zjistí, že veškery odpor k přirozenému životu je marný.
Přirozené zákony života ve Stvoření jsou nadřazeny nevědomému přístupu skrze myšlenkové vzorce a domněnky, který zde byl dlouhou dobu pouze a jen pro účel poučení a duchovního vývoje lidstva.
Nikdo zde nemá možnost tento životní proud zastavit, pouze je zde možnost pro ty, kteří se rozhodnou navrátit do vlastní přirozenosti a láskyplného života se na něj naladit a pracovat na všem potřebném, tak, aby postupně našli své přirozené místo v rámci nového lidského společenství a začali v něm žít takovým způsobem jakým jim to bylo jejich duchovním záměrem pro přirozený život člověka dáno.

 

Láska a Oběť

Naše vlastní uvědomení vychází z paměti našich vlastních životních prožitků a zkušeností ve spojitosti s našimi pocity a způsoby jak si příchozí životní situace interpretujeme. S tímto se pojí také náše životní postoje, hodnoty a názory na životní situace a související projevy, které prožíváme.
Bez ohledu na vlastní uvědomění a životní nastavení, každá duchovní bytost vnímá svůj život a příchozí situace pouze ve dvou možných stavech a souvisejících pocitech, které rozdělujeme na příjemné a nepříjemné. Tyto pocity jsou prožívány dvěma základnímy způsoby.
Prvním způsobem je přímé působení, tedy fyzický kontakt našeho těla s realitou a těly ostatních účastníků, kde na našem těle přímo pociťujeme našimi smysly fyzický dopad tohoto působení.
Druhým způsobem je bezkontaktní pozorování projevu a vyvolávání pocitů a souvisejících reakcí na základě toho, zda se jedná o již v minulusti prožitou, opakující se situaci a nebo o zcela novou zkušenost.
U druhého způsobu bezkontaktního pozorování, bych rád zmínil to, že v naší společnosti existují domněnky spojené s prožíváním se v roli oběti, které tvrdí, že bezkontaktní projev jeho pozorovatele může zranit nebo mu nějakým způsobem ubližit.
Zde bych chtěl zdůraznit, že se jedná o přejatý pokřivený postoj z výchovy, který se pojí se zavděčováním se a převzetím odpovědnosti za to, jak se cítí ostatní kolem nás.
Pokud sledujeme nějaký projev, kde někdo něco, dělá nebo říká, tak to pouze a jen v nás vyvolává odpovídající pocity, které máme skrze vlastní zkušenost z minulosti s tímto projevem spojené.
Nepřijemný pocit zde poukazuje na naše potlačené emoce a související trauma.
Příjemné pocity nás pojí se stavem sebepřijetí, kdy v tomto případě skrze energetické tělo dotyčné bytosti v dané situaci proudí veškeré životní energie bez odporu. Tato bytost přijímá probíhající zkušenost a nachází se tak ve stavu lásky, pochopení a prožívání soucitu, radosti, štěstí a spokojenosti.
Nepříjemné pocity nás pojí se stavem, kdy si v dané situaci prožíváme poučení vedoucí k nápravě vlastních chyb a souvisejícímu narovnání se a uvědomění si toho, že jsme se nějakým vlastním zapříčiněním odklonili od pozitivního stavu života a proto se dostaváme do životních situací a prožitků,, kde si odžíváme důsledky těchto rozhodování a konání v naší vlastní duchovní minulosti.
Pokud jsme naučeni tyto situace skrze adaptované vzorce chování z naší výchovy a ze společnosti odmítat a popírat, tak se stavíme do role oběti a související situace řešíme odpovídajícím naučeným způsobem, stejně tak jako ti, od kterých jsme si tento přístup převzali.
V našem životě se nám tedy neustále projektují tyto dva základní stavy a vše kolem nás, nás neustále vyzývá k možným změnám, transformaci a odpouštění si toho, kde nás to do role oběti tlačí a skrze tato nastavení nás odklání od vlastní přirozenosti a souvisejícího života ve vlastní celistvosti a bezpodmínečné lásce.
V každé životní situaci jsme buď láskou ve své vlastní přijaté duchovní celistvosti a nebo obětí své vlastní duchovní minulosti, svého vlastního utrpení a souvisejících nepřijatých karmických lekcí, jejichž důsledky si v sobě neseme ve formě strachu, potlačených emocí, myšlenkových vzorců chování a s nimi spojených duchovních nemocí.

 

Struktura Stvoření

Veškerá projevená existence existuje v plazmatickém poli vědomí Centrálního Zdroje zvaném "Ah Yah" oceán v multidimenzionálních strukturách zvaných Stvoření (EFFI, též Kosmická vejce).
Tyto stvoření si můžeme představit jako samostatné plovoucí ostrůvky ve kterých probíhají nezávislé individualizované procesy sebepoznávání.
Základní konfigurační strukturou každého takového Stvoření je tzv. Tri-Veca, trojbuňka posvátné gemotrie (Prvotní Věčná Trinita).
Tri-Veca je složená z následujících částí: Duch (neutrální polarita) + Matka (polarita ženská, magnetická, kontraktivní) + Otec (polarita mužská, elektrická, expanzivní).
Symetrické uskupení struktury všech třech buněk je zobrazeno na přiloženém obrázku.
Každé Stvoření plující v plazmě Centrálního zdroje je podle energetických proudů rozděleno do dvou hlavních částí.
První je tzv. "Interní část", kde probíhají pouze procesy a projevy bez možnosti svobodné vůle a druhá "Externí" část od úrovně KosMayah viz. obrázek, kde probíhá možnost svobodné vůle a individualizované tvorby na základě implementovaných rozhodovacích systémů (systém dohledu - duchovní vedení, systém karmy).
Dále je na obrázcích znázorněn zjednodušený průřez Stvoření s popisy jednotlivých částí a jeho následná 2D dekompozice do úrovně KosMayah obsahující buňky Kosmosů se strukturami Kosmických matrixů.
V jednom z těchto Kosmických matrixů se nachází naše multidimenzionální matice života a související hmotná realita ve které si aktuálně jako lidstvo prožíváme náš život na Zemi.
Jen pro představu o komplexitě, v každém Stvoření existuje souběžně 12096 takovýchto Kosmických matrixů ve kterých probíhájí nezávislé duchovní evoluce individualizováných částí vědomí.
Nás bude nicméně primárně zajímat náš Kosmický matrix a jeho hlavní struktura.
Kosmický matrix si můžeme představit jako osmipatrový dům, kde seshora první tři patra tvoří tzv. Energetický matrix a každé z nich obsahuje jeden harmonický vesmír. V tomto prostoru, v jednotlivých vesmírech pobývají rodičovská vědomí bez hmotného projevu, kterým se říká "Vzestoupení mistři".
Nižších pět pater této budovy tvoří tzv. Časové matrixy a s nimi spojených pět dimenzionálně oddělených harmonických vesmírů,
kde v prvním patře pobývají kolektivy tzv. Světelných bytostí, stvořitelů života (13 - 15D) a oproti tomu v posledním patře a souvisejícím harmornického vesmíru a s ním spojené uhlíkové realitě (1 - 3D) se aktuálně nacházíme jako lidstvo v našem duchovním vývoji, transformaci a mezidimenzionálním posunu do vyššího patra harmonického vesmíru (4 - 6D).
Náš vesmír a tři další patra nad ním je součástí tzv. 12ti dimenzionální časové matice života (1 - 12D), kde probíhají životní děje a související duchovní vývoj v různých materiálních realitách.
Pro zajímavost najdete mezi přiloženými obrázky i aktuální kosmickou adresu Země s popisy jednotlivých do sebe zanořených struktur Stvoření.

 

 

 

Peníze

Peníze vznikly již v období hlubokého duchovního úpadku lidstva a souvisejících hodnot, jako záměr vytvořit prostředníka (loupežníka) energetické výměny mezi lidmi se snahou co nejpřesněji ohodnotit a zachytit projevenou, vydanou energii každé bytosti, která jí vynaložila k poskytnutí služby ostatním.
Pokud má jakýkoliv systém výměny energie mezi subjekty celku správně a přirozeně fungovat, musí být sám o sobě energeticky neziskový, neparazitující, vytvořen v dobré vůli a musí do sebe implementovat duchovní zákony a přirozené principy života a jeho hodnoty a být co nejvíce v souladu s nimi.
K těm základním v této souvislosti v prvé řadě patří lidská přirozená sebehodnota, svoboda, dobrovolnost, spravedlnost, zodpovědnost, poctivost, rovnost.
Žádný z moderních finančních systémů dnešní doby tyto podmínky nesplňuje, protože pracuje na zkreslené, naučené a přejaté představě o přirozeném životě člověka na Zemi a jeho hodnotách, kde základní přirozené duchovní hodnoty byly nahrazeny hodnotami vnějšími, materiálními a energetickou závislostí na nich.
V aktuálním systémovém nastavení nemá tedy člověk základní sebehodnotu duchovní, ale pouze fyzickou a naučenou informační, která je subjektivně ohodnocena ostatními z vnějšku skrze realitní dopad jeho fyzického konání , šíření informací a poptávku po související činnosti, což každý takovýto systém dělá nepřesným a vybízejícím k restrikcím, manipulaci a energetickému parazitování a okrádání.
Člověk byl původně stvořen se svojí tělesnou genetikou jako bytost energeticky nezávislá na svém životním prostředí, což je ideální stav pro svobodný, otevřený a dobrovolný systém energetické směny. V tomto původním nastavení totiž sebehodnota a s ní spojená sebeláska každého jedince je nejvyšší dosažitelnou metou v celé společnosti a nic vnějšího jí nedokáže vyvážit.
V takovéto společnosti každý člověk primárně dává s radostí a bezpodmínečně ostatním, tvoří ze svých duchovních darů ve prospěch celku, protože má vše co k životu potřebuje, aby byl absolutně šťastný a spokojený a z této podstaty tvoří pro ostatní zcela dobrovolně a zdarma.
Aby takovýto systém mohl vzniknout musí nejprve lidstvo dosáhnout ve svém vývoji opět stavu duchovního probuzení, uzdravení, individuální energetické nezávislosti a nalezení související sebehodnoty ve spojení duchovní podstaty a fyzického těla.
Všechny ostatní systémy, které mohou do té doby vznikat a existovat budou pouze a jen přechodnými a učícími zkušenostmi poukazujícími na průběh návratu lidstva k původním hodnotám a přirozenému životu na Zemi.

 

Zodpovědnost

Zodpovědnost je stavem uvědomění si přirozených hranic svého Já, tedy svých vlastních hranic, které jsou přirozeně vymezeny pocity
našeho smyslového vnímání.
V přirozeném stavu jsme tedy zodpovědní za to, jak se cítíme a jak se vnímáme a dáváme to beze strachu najevo, tedy své pocity pravdivě projevujeme.
Pocitové hranice vymezují oblast toho, za co jsme primárně v naší realitě zodpovědní, o co máme pečovat a co máme chránit.
Hranicí naší vlastní zodpovědnosti v naší realitě je naše fyzické tělo a s ním spojené pocity, projevy a chování. Rovněž neseme zodpovědnost za to, jak s vlastním tělem nakládáme, jak se k němu chováme a jak s ním přistupujeme k ostatním bytostem.
Jsme tedy zodpovědní za fyzický dopad našeho projevu v realitě způsobený našim fyzickým kontaktem.
Za nic dalšího zodpovědnost neneseme. Nejsme tedy zodpovědní za chování a projevy ostatních bytostí. Nejsme zodpovědní za jejich vlastní pocity a rovněž nejsme zodpovědní ani za to, jaké pocity ostatním vyvolává naše přítomnost, náš projev, naše slova.
V kontextu absolutní duchovní spravedlnosti života nejsme zodpovědní ani za naše vlastní děti, nícméně si v této realitě odžíváme důsledky našeho nastavení skrze iluzorní systémové pojetí zodpovědnosti vůči našim dětem.
Zodpovědnost je hlídána zákony božího řádu ve Stvoření, to znamená, že i když jsme se skrze adaptované nastavení myšlenkových vzorců chování své vlastní zodpovědnosti vzdali, přesto jsme zdrojovou existencí vnímání, že to je naše vlastní volba a jsme za důsledky této volby a souvisejícího nastavení zodpovědní a životem budeme vedeni takovým způsobem, abychom si tuto volbu, přístupy a související chyby prožili, uvědoměli a pochopili, co to pro nás znamená.
Zodpodpovědnost je jedna ze základních hodnot a cností vědomého člověka žijícího v pravdě a ve své vlastní přirozenosti a v souladu s ostatními.

 

Osvícený člověk

Osvícení je stavem procitnutí do pravdy, do opětovného napojení na své vlastní duchovní vedení, do uvědomění si toho kdo jsem, kde jsem, co mě definuje, proč jsem, jaký je smysl mé existence, mého života a související záměry poznání.
Osvícený člověk je ten, kdo přijal svou vlastní temnotu poznání, své stíny, sjednotil a přetransformoval svou duchovní bytost do světla moudrosti a lásky a prozářil svou duchovní podstatou své fyzické tělo, které na tento stav svým vzhledem a funkcemi poukazuje.
Osvícený člověk je ten, kdo ví co znamená být člověkem, zná svou přítomnou úlohu v existenci, ve vlastním životě, souvisejí přirozené hodnoty, principy bytí a života, které žije a svým životem beze strachu chraní v prostředí, které mu bylo pro tento účel dáno.
Osvícený člověk je strážcem rovnováhy vlastního života, není pasivní ani netlačí, ale je vystředěn a vyvážen ve vlastní přítomnosti, je bdělý, zodpovědný a vědomý si svého chování a rozhodování se v životních situacích.
Osvícený člověk ví, že podstatou všeho je láska a spravedlnost
v absolutním rozměru Centrálního Zdroje veškeré existence.
Osvícený člověk ví, že vědět znamená cítít, čerpat ze svých vlastních zkušeností, z prožitků a moudrosti svých duchovních předků se kterými je ve spojení napříč svou vastní existencí skrze své srdce.
Osvícený člověk ví, že je strážcem své vlastní sebelásky navěky.

 

Vznik našeho vesmíru neboli tzv. Velký třesk

Na rozdíl od konvenčního přístupu k výkladu vzniku našeho vesmíru, hovoří Prameny zcela odlišně. V období před 950 miliardami let došlo k vytvoření toho, co dnes považujeme za náš vesmír.
Tento výtvor nebo Stvoření, chcete-li bylo výsledkem vědomé činnosti Centrálního zdroje v Procesu tvoření. Takto vzniklý vesmír není jediný svého druhu, ale nás zajímá z toho důvodu, že pro lidstvo znamená něco jako rodiště pro člověka. Prostě lidstvo se v tomto vesmíru narodilo.
Narodilo se, ale daleko později, než vznikl vesmír a předtím, než se narodilo se odehrála celá řada událostí, které se postupně staly i příčinou toho, že lidstvo spatřilo světlo světa.
Než si však řekneme něco bližšího k tomuto početí, musíme se ještě na chvíli zastavit u okolností samotného vzniku našeho vesmíru.
Prameny popisují Proces tvoření Centrálního zdroje jako energetickou emanaci sama sebe v podobě individualizovaných, jedinečně signovaných (podepsaných) částí energie, které se metaforicky řečeno chovají či mají chovat jako vzduch v
procesu dýchání. Tedy s výdechem ze systému vystupují a s nádechem se zas vracejí.
Nad "bohulibým" smyslem tohoto "centrálního/božího dýchání" si již každý můžeme popřemýšlet sám.
Tyto individualizované části energie, jsou rovněž nadány oním "dýchavičným" procesem tvoření, takže si můžeme představit, jak postupně roste posloupnost menších a od Centrálního zdroje vzdálenějších částí energie a s nimi i složitější koloběhy jejich vzájemně svázaných časových cyklů výdechu/výstupu a nádech/návratu. Pokud si doplníme tuto představu o to, že emanace prvních částí božské energie byly tak velké, že by vydaly na celé galaxie či vesmíry, blížíme se k reálné představě toho, že individualizované bytosti patří až mezi ty naposledy vzniklé a nejmenší božské energetické částice.
A když si tuto představu ještě doplníme o poznatek, že tyto jednotlivé energetické části jsou anatomicky utvářeny na opakující se holografické či fraktálové architektuře (která do svých derivátů replikuje samu sebe - tedy svoji signaturu), tak se nám již naskytá příležitost ukázat si takovou posloupnost dýchajících, tvořících a tedy nutně "živých", na sobě vzájemně závislých, energetických částí v této zjednodušené, strukturálně hierarchické podobě:
Centrální zdroj, prvotní kvazi-energetické pole, vesmíry, galaxie, hvězdné systémy, hvězdy, planety, nehmotné bytosti, hmotné bytosti. Prameny tento Proces tvoření Centrálního zdroje precizují, takže je pro oslovené zájemce k dispozici poměrně podrobná a precizovaná verze výše naznačeného holografického konceptu tvoření.
V této chvíli se vrátíme k našemu vesmíru, který již nyní vidíme správně zasazený do posloupnosti Božského Procesu tvoření kdesi doprostřed a můžeme si představit, jak se v něm
narodily/objevily/manifestovaly ohromné části vědomé, tedy inteligentní energie, které se jednou, při svém návratu, opět stanou součástí svých tvůrců/rodičů tedy našeho vesmíru.
A tyto vědomé inteligentní části energie tak svým vznikem ale získaly i prostor pro vlastní sebevyjádření a získání škály poznatků, pročež samy "dýchly" a stvořily nehmotné bytosti a dílčí regiony ve vesmíru potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba galaxie).
A tyto nehmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti hmotné a další menší dílčí regiony ve své galaxii potřebné pro jejich účinkování (říkejme jim zkráceně třeba hvězdné systémy). A tyto již hmotné bytosti posléze rovněž "dýchly" a stvořily bytosti ještě hmotnější a další, ještě menší dílčí subregiony v svém hvězdném systému potřebné pro jejich účinkování a jim říkejme zkráceně planety.
Pokud se nyní nad tímto modelem zamyslíme, uvědomíme si, že v sobě obsahuje univerzální princip, který spočívá v tom, že je nezbytné zajistit to, aby se "vydechnuté části energie" po jakési
kružnici či spirále vrátily opět zpět ke svému tvůrci a opětovně se s ním sloučily/sjednotily.
Tomuto univerzálnímu principu, který "zařizuje" správný směr hybného momentu tohoto "dýchajícího" koloběhu, tomu říkejme evoluční tah. Jenže co se stane v případě, když se nějaká individualizovaná část prostě vrátit ke svému tvůrci/rodiči prostě nechce či to odmítne, je to vůbec možné ?
Jinýmislovy co nastane, když se neřídí oněmi univerzálními zákony, které ono opětovné sjednocení se podmiňují?
Pro zodpovězení této otázky je potřeba vědět, že v Procesu tvoření mohou vznikat individualizované části energie ve dvou principielně různých modifikacích.
Jedna modifikace je a druhá není vybavena schopností, kterou známe jako Svobodná vůle. Ty části, které nejsou touto schopností vybaveny, nemají principielně vůbec možnost odmítnout či nechtít se opětovně sjednotit se svými tvůrci, tam je to jasné, síla vdechujícího evolučního tahu si je prostě přitáhne a reintegruje.
Složitější a zajímavější to je u těch individualizovaných částí, které Svobodnou vůli vybaveny jsou.
Jak je zde ošetřena (tvůrci těchto subčástí - každá část je subčástí jiné, systémově výš stojící části - to neztrácejme ze zřetele) tato nevůle se vrátit ? Tvůrci částí vybavených Svobodnou vůlí tuto
eventualitu pořešili dvěma principy.
Prvním je Princip karmy a druhým je Princip dohledu.
Karmický princip je niterným odrazem principu a smyslu Svobodné vůle, tedy toho, proč vůbec byl tento princip uveden v existenci. Kdo nechce nemusí - budiž, vyzkoušíme to, ale tento postoj se v
čase vyvíjí a proto je nezbytné monitorovat důsledky činnosti těch, kteří odmítnou respektovat Univerzální zákony Jednoty.
Jednak proto, aby nenapáchali víc škod než jsou kdy schopni odčinit a jednak proto, aby vrátili energii těm, kterým ji v důsledku své úkorné činnosti odebrali.
Na druhý zmíněný Princip dohledu je užitečné se dívat jako na bezpečnostní pojistku ze strany tvůrců/rodičů, kdy tito si samozřejmě jsou principielně vědomi toho, že jejich "ratolesti" jednak mohou napáchat mnoho škod, za které nesou svoji karmickou odpovědnost a druhak si sami přejí, aby se tyto jejich
"nezbedné, ale milované dětičky" dříve či později Svobodně rozhodly pro návrat, nechtějí-li se sami vrátit/integrovat ke svým Tvůrcům nepoškozeni a nekompletní. Přičemž jak již víme, čas není
nekonečný, ale cykluje a v určitém okamžiku může dojít do stavu, kdy již nic nelze odložit na příště, protože nadřazený cyklus není svázán s Tvůrci vybavenými Svobodnou vůlí a tak výjimky
nelze vyjednat.
Proto si Tvůrci těchto systémů vybavených Svobodnou vůlí, dosazují do těchto svých systémů jakési své Strážce evoluce, kteří se starají o to, aby se činnost v těchto systémech nedostala do takových excesů, kdy by těmto Tvůrcům nezbylo, než jakoby doplatit na činnost svých, Svobodnou vůlí vybavených potomků a sami se tak reintegrovat v energeticky neúplném, jakoby zmrzačeném stavu.
A teď si uvědomme, že ne náhodou používám rodinné pojmy. Představte si, že Vaše rodina se navždy stěhuje, ale jeden milovaný člen to nezvládá a vypadá to, že nebude schopen odjet s Vámi.
Jak byste na tuto situace reagovali?
A nyní se vraťme zpět k našemu vesmíru s tím, že v něm byl vytvořen prostor pro činnost individualizovaných částí, vybavených Svobodnou vůlí. A tyto části, v podobě tří nehmotných kolektivů vědomí, tvoří východisko pro smysl vzniku a veškeré následné dění v našem vesmíru, kdy se na samém začátku domluvili na společné koexistence svých různých typů stvořených dětí a jejich mírovém soužití, tj. toho, zda se jim podaří Svobodně si zvolit návrat ke svým
tvůrcům/rodičům či nikoliv.
V našem vesmíru tak vznikají první uskupení víceméně
jemnohmotných kolektivů na různých morfogenetických základech, které se tak stávají prostředkem k dílčím inkarnacím svých tvůrců/rodičů a tím i prostředkem k prožití zkušeností z tohoto typu evolučního cyklu/experimentu.

Vesmírné dravčí rasy: Annunaki

"Siriánské Annunaki" jsou potomci, děti padlých andělských legií Annu-Elohim.
Annu-Elohim je rebelující odnož původních kristovských stvořitelských kolektivů Anyu a Elohei-Elohim z 12D.
Název Annunaki znamená v překladu z Anuhazi jazyka "Pomsta Annů".
Tato pokročilá biologická humanoidní rasa byla vytvořena Annu-Elohimy před cca 560 milióny let jako pomstychtivá reakce na novou humanoidní strážcovskou rasu člověka Orafim (předchůdci, rodiče pozemské lidské rasy Turaneumsiam) za účelem jejího pronásledování, zničení a ovládnutí komplexu hvězdných bran ve Stvoření s konečným cílem zavést v něm vlastní řád neakceptující Zákon Jednoty a přirozené principy života v souladu s celkem.
V bibli jsou Annunaki zmiňování jako Nefilimové a jejich domovskou planetou na kterou byli postupně vyhoštěni je Nibiru.
Annunaki zdědili od svých předků Annu ("Páni") touhu a záměr ovládnout časoprostor a postavili se na stranu padlých andělských legií zvaných Odpůrci Zákona Jednoty. Do našeho světa přinesli mimo jiné pozemské měření času a související druhy kalendářů s cílem odchýlit lidstvo od původního přirozeně vnímaného života a docílit možnosti využívat počítání a měření času k odvedení pozornosti od cyklických období Hvězdných aktivačních cyklů a souvisejících možností vzestupu vědomí duchovních bytostí.
Jako pámatku tohoto zásáhu dnes můžeme vidět na každém kostele název "Anno Domini" "Páni času" nebo zkráceně A.D., který je dnes používán k datování s použitím překladu n.l. "Náš letopočet", kde tím "Náš" je myšleno časový systém nadvlády Annunaků a zmanipulovaná historická časová osa vývoje "před n.l." našich dějin v minulosti.
K nejvýznamějším aktérům z rodiny padlých Annunaků je bezesporu padlý kolektiv Metatrona s ním spojené různé reverzní kódování a technologie na energetické vytěžování a implantace souvisejících programů do tělesných předloh duchovních bytostí.
Dalším je původní člen MCEO Nibiriánský Annunaki Thovt, který působil v době Atlantidy a podílel se na šíření souvisejícího učení a bio-regenzním programu hybridních ras. Jeho zrada, kolaborace a
postavení se na stranu rebelujících Annunaků, způsobila útočnou invazi Annunaků na Zemi a s ní spojenou katastrofální explozi a potopení většiny atlatských ostrovů. Po této události Thovt utekl do Egypta a původní MCEO učení vydal za své ve formě dnes známých Smaragdových desek.

 

Učení MCEO

Zkratka MCEO znamená (Melchizedek Cloister of Emerald Order), v překladu: Klášter Melchizedeků Smaragdového Řádu.
Jedná se o popis původní nauky a souvisejícího projektu "Svobodného učení o Stvoření", který byl založen a je udržován a průběžně v různých hvězdných cyklech distribuován vysokými božskými kristovskými strážcovskými bytostmi z 12D do různých částí Stvoření, obzvláště tam kde se vytrácí původní vědění o Zdroji a související přirozené hodnoty.
Jednou z významných MCEO bytostí inkarnovanou z 12D do lidského těla byl v minulosti zde na Zemi Jesheua Sananda Melchizedek, jehož působení a učení bylo zneužito, cenzurováno a pokřiveno skrze podvrženou náboženskou ikonu Ježíše Krista Nazaretského.

Aktuálně nejvíce z tohoto učení lze najít v knihách, přednáškách a seminářích od Ashayany Deane, která tyto informace od roku 1990 šíří.

 

Člověk a opice

Člověk se nevyvinul z opice, ale byl stvořen jako čistá vesmírná rasa vysokými božskými inteligencemi (ET rasami z HU-5, Harmonický vesmír 13-15D).
Vyšší opice vznikly degenerací lidských předloh působením
dravčích ras, kdy si z lidského genomu vyštěpily potřebné sekvence, aby si mohli vyrobit své pracovní otroky (např. pro těžbu zlata v afrických dolech pro Anunnaki ze Siria A).
Tyto úpadkové formy pak dále degenerovaly a křížily se s vývojovými větvemi původních opicoidních forem (nižší opice).
Byla snaha evolučně pomoci otrockým formám a obnovit v nich potenciál možnosti duchovního vzestupu.
Proto byl bytostmi Strážců spuštěn bio-regenezní hybridizační program (155 000 př.n.), kdy se pomocí genového inženýrství zkombinovaly části genetické předlohy DNA andělského lidstva a části předloh tvora Lulcus (Neandrtálec), což byla anunnacká otrocká forma a nesla genetiku padlých ras (Anunnaci, Drakoniánci, Reptiliánci).
Hybrid byl tisíce let vyvíjen a postupně se jeho evoluční předloha povýšila na čtyři stupně Kromaňonce. Poslední páté povýšení pak bylo až na úroveň Homo Sapiens-1.
Tento tvor připomínal Člověka, protože od něj měl zapůjčenu část jeho genetiky, 5 nízkých vláken lidské DNA. Avšak výhradně sloužil jako inkarnační vozítko pro ne-lidská dravčí vědomí za účelem jejich vlastní regenerace ('genetická rohožka') a duchovní nápravy.
Díky kompatibilitě jeho nízkých vláken s lidským genomem byl schopen se biologicky křížit s lidmi, což však nebylo původním záměrem tohoto projektu.
Tato možnost byla Dravci zneužita a jejich vědomí se plným proudem inkarnovala do množící se hybridní rasy. Přemnožili se takovým způsobem, že převálcovali na Zemi původní lidské rasy, získali přímý vliv na pozemské planetární dění, jejich technologie a znalosti.
To vedlo až k tragickému pádu Atlantidy a destrukci kristovských hodnot na celé planetě dotlačené na hranici pádu. Výsledkem byl kolaps předešlého Hvězdného aktivačního cyklu, instalace dravčích PIN-sítí na Zemi (Pylon Impant Network - PIN). Nejsou přirozenou součástí planety a byly zde uměle vybudovány a instalovány mimozemskými rasami za účelem kontroly a řízení provozu a také
ovládání Chrámového Komplexu Země.
Dále došlo k zreverzování předloh Země, doba strašného temna přes 20 tis. let, která trvá dodnes, kdy v rámci dalšího Hvězdného aktivačního cyklu kulminuje.
Mezitím byly vyvinuty pokročilé lidsko-dravčí hybridní formy, které umožňují přímé inkarnace dravčích vědomí do lidských těl, bez možnosti to vizuálně rozeznat (Obličejová mutace). Tyto ne-lidské bytosti tvoří "Dravčí stínovou vládu světa" a její nástroje pro ovládání planety.
Nehledejte ve všech lidech člověka, všichni lidé nejsou lidské duše.
Pro představu, na Zemi je inkarnováno cca 800 miliónů původních lidských duší, zbytek jsou duše dravců a padlých ras z jiných souhvězdí.
Každopádně i v aktuální situaci a souvisejícím nastavení je zachováná absolutní spravedlnost života v souladu se zákony božího řádu a každému je umožněna taková spravedlivá duchovní cesta pro kterou se on sám svými volbami rozhodnul.

 

 

Člověk Turaneusiam

Lidská rasa člověka byla stvořena jako původní božská, andělsko-kristovská a strážcovská.
Hlavním úkolem, který andělské lidstvo do vínku na počátku svého působení dostalo od svých stvořitelů, bylo uchránít ve svých tělech a svým životem v rámci evolučních cyklů ve Stvoření, vědění o prvotním božském Stvoření a všech svých duchovních darech a původních přirozených hodnotách a strážení komplexu mezidimenzionálních bran na Zemi před pravidelnými útoky vesmírných dravčích a parazitálních ras.
Původní lidská rasa byla rozdělena do 12ti kmenů, kde jednotlivé kmeny byly rozmístěny na Zemi do oblasti jedné z jejích 12ti čaker.
Díky vlastní naivitě a nezkušenostem, lidstvo v domovských vibracích Země mnohokrát ve svém úkolu selhávalo, utrpělo spousty porážek a postupně upadalo do hlubších a hlubších rovin svého duchovního úpadku a souvisejících životních vibrací, až do dnešní doby, kdy jsme zůstali silně odříznuti od své duchovní rodiny prožívající si své karmické poučení a související duchovní vývoj pod silnou nadvládou vesmírných dravců, respektivě jejich posluhovačů lidských hybridů, kde k nejrozšířenějším patří kříženci Annunaků a Neandrtálské pozemské opí rasy Leviatánců, více známých jako Ilumináti, kteří jsou rozprostřeni na Zemi ve vládnoucích elitách a rodových líniích šlechtické modré krve.
Hlavním a nejcennějším duchovním darem pro lidskou duši je její lidské tělo. Nic ve vnějším světě nedokáže vyvážit jeho původni hodnotu, možnosti a schopnosti, které na počátku duchovní cesty člověka nebyly dostatečně doceněny a uvážlivě využívány.
Zdravé lidské tělo s původní genetikou ve spojení s duchovní bytostí v kristovských vibracích je energeticky nezávislý naprosto jedinečný bioenergetický skvost neomezených možností.
Lidská genetika a související možnosti je to, co vždy lákalo vesmírné dravčí rasy a bylo hlavní motivací k různým genetickým pokusům a násilným křížením s lidskou rasou v minulosti s hlavním cílem, získat přístupové klíče do komlexu mezidimenzionálních bran na Zemi, které jsou součástí lidské genetiky.
Tak jak postupně upadala lidská duše, tak se rovněž vytrácely schopnosti a možnosti jejího lidského těla až do dnešní doby, kdy jsou lidská těla závislá na příjmu vnější energie skrze stravu, smrtelná, prolezlá nemocemi, karmickou zátěží, myšlenkovými vzorci a strachem.
Ztráta spojení s duchovní rodinou znamenala ztrátu kolektivní paměti a paměti vlastního původu, která byla postupně přeprogramována a přepsána přejatými a podsunutými účelově zmanipulovanými informacemi ze systému myšlení.
Lidstvo v dnešní době prochází spolu se Zemí obdobím hvězdného aktivačního cyklu, související transformací, duchovním probuzením a je vystaveno silnému tlaku a souvisejícím zkouškám.
Je více než potřebné aktivně věnovat pozornost svým pocitům, které nás spojují s naší nemocnou duší a našemu fyzickému tělu, které je potřeba aktivně zbavovat potlačených emocí, strachů a traumat.
Zbavit se napojení na systém myšlení a s ním spojených destruktivních myšlenkových vzorců, uzdravit si a dostat do bezpodmínečné lásky všechny své vztahy primárně rodové a partnerské.
Ať se ve vnějším světě děje cokoliv, je zde přítomen vyšší záměr a související podpora probudit člověka, aby opět zaujal své původní místo zde na Zemi ve svém těle při plnění svého původního poslání a souvisejících úkolů ve Stvoření.
Ruku v ruce je zde zároveň snaha vesmírných dravců, aby se člověk neprobudil, neprošel možností uzdravit se a přetransformovat zpět do vyšších vibrací pozitivního života a souvisejícího vědomí, ale zůstal zdrojem jejich energetické obživy a definitivně podlehnul strachu, systémovým hodnotám a myšlenkovým programům.
V této souvislosti se zde tedy nacházejí dva primární životní proudy a dvě prolínající se reality, které se budou od sebe v následném období citelně oddělovat a vtahovat do sebe ty, kteří se pro jednotlivé cesty rozhodli.
Každý člověk je individálně veden, proto není potřeba se bát, že mi něco uteče, ale je potřeba vědomě reflektovat to, co se mi v životě děje, své vlastní hodnoty, své vlastní pocity a duchovní signály, které každého kalibrují a vedou zpět na cestu návratu do vlastní přirozenosti a souvisejícího původního života.

 

Absence vlastní síly a moci

Sílá a moc každé duchovní bytosti vychází z jejího vlastního uvědomění, sebelásky a zodpovědnosti za vlastní život a rozhodování se v něm.
Pokud jsme se vzdali své vlastní zodpovědnosti a upadli do učících, nápravných rovin života, tak jsme automaticky ztratili svou vlastní sílu a moc a byly nám odebrány a uzamčeny související duchovní dary.
Stali jsme se obětmi vlastního přístupu k životu, bezmocnými, strachem prostoupenými a duchovně nemocnými.
Bytost bez vlastní síly a moci, odpojená od svého celistvého božství se bojí o sebe, o svůj vlastní život, je energeticky závislá, přehrávající se ve víru myšlenek, domněnek a přesvědčeních v nějaké přejaté dualitní iluzorní představě o sobě o svém vlastním životě, kde se skrze projevy ostatních učí sebelásce a odžívá si cyklicky důsledky svých rozhodnutí a chování z minulosti, které jí do tohoto aktuálního stavu a souvisejícího života dovedly.
Dostat se do vlastní síly znamená duchovně dospět, procítít, že už mám dost, že už takovýto život žít nechci a postupně se dostat do vlastní pocitové upřímnosti a souvisejícího přirozeného projevu a převzít za něj zodpovědnost.
Je potřebné následně zcela vystoupit z role oběti a přestat obviňovat ostatní za to, jak se v jejich přítomnosti a souvisejících projevech cítím, co se mi v životě děje, co prožívám s vědomím, že vše se mi dělo, děje je pouze a jen pro účel mé vlastní nápravy a poučení, kdy všechny tyto související prožitky jsou obrazem mé vlastní minulosti, mých vlastních hodnot, projevů a chování jak z minulých inkarnací, tak i ze soudobého života.
Absence vlastní síly je výhradně spojená s naučenými postoji a vzorci chování z výchovy od vlastních rodičů, kterými je naše síla a sebeláska soustavně potlačována a kde jsme si pro tento účel díky podmínečnému přístupu adaptovali spousty zákazů spojených s našim chováním, projevy a popisy našich pocitů a emocí.
Učili jsme se co se smí říkat a jak se máme na určitých místech a v určitých situacích chovat a projevovat, abychom naplnili očekávání a související diplomatické regule.
A tak jsme postupně díky vlastnímu strachu odevzdali sami sebe a vyměnili svou vlastní duchovní jedinečnost a souvisejícíc původ za vnějším světem podsunutou představu o nás, o tom jací jsme, jací bychom měli být, abychom si zasloužili pozornost a energetický příjem od ostatních, kteří jsou v této učící představě spolu s námi a prožívají si s námi jaké to je, nemít se rád, odmítat svou vlastní sílu a být bezmocný.

 

Stagnace, rezignace, odpírání

Život v nepřirozenosti a ve vnitřní nerovnováze drží každou bytost ve specififických nastaveních, kde si prožívá související zkušenosti a prožitky potřebné pro její vlastní duchovní posun.

Stagnace je spojená s vnitřní frustrací, leností, s neochotou reflektovat duchovní signály života, s nezodpovědností a se strachem ze změn, z nových životních možností a nabídek. Je přítomna nerozhodnost, neustále srovnávání a propočítávání, zda se vyplatí do změn jít.
Je to doslova přešlapávání v životě na místě, bez ochoty a motivace se posunout s neustálým pokukováním po ostatních, kteří setrvávají v obdobném nastavení a vzájemné ujišťování se a podporování se v tom, že všichni takto nastavení to máme těžké, náročné i když víme, že nám v tom dobře není a dokonce již obvykle i s uvědoměním si toho, jakým potřebným změnám a životním tématům se máme otevřít, abychom z tohoto stavu mohli vystoupit.
Stagnující člověk setrvává ve stagnaci, protože mu tento stav stále vyhovuje, protože v něm ještě čerpá pozornost a související energii od ostatních a nemá dostatečnou vůli a motivaci z něj vystoupit.
Stále zde převažuje potřeba v tomto stavu setrvávat a sbírat další zkušenosti, dokud se těmito prožitky dostatečně nenasytí.
Rezignace je stavem silného sebepotlačení, totálního duchovního odpojení, ztráty zájmu o sebe o své vlastní přirozené hodnoty. Člověk v rezignaci na sebe a na svůj život nežije, ale přežívá ve snaze neustále potlačovat a kompenzovat si svou vnitřní prázdnotu nějakými povrchními krátkodobými prožitky, které mu přinášení pravidelné impulsy příjemných pocitů.

Člověk v rezignaci často tíhne k samotě, touží po klidu a je plný potlačené bolesti, hněvu a vzteku, zcela podléhá podnětům a očekáváním od ostatních, má problém se sebevyjádřením a s prosazením si svých vlastních zájmů v životě. Naopak žije povětšinou věci přejaté a naučené a s potřebou zavděčit se svým přejatým představám o sobě, následuje zájmy a hodnoty ostatních, díky kterým se cítí v takto nastaveném kruhu bytostí přijat.
Z rezignace může každý vystoupit, pokud se rozhodne postavit se v životě do své vlastní zodpovědnosti a začne preferovat své vlastní pocity před pocity ostatních.
Čeká ho následná cesta odpuštění a postupného narovnání se do vlastní přirozenosti a přirozených hodnot ve vlastních vztazích.

Odpírání, též známé jako askeze, je forma přístupu k sobě, k vlastnímu životu a hodnotám, kdy se člověk snaží zavděčovat přejaté představě o sobě, tím, že se neřídí svými přirozenými hodnotami a souvisejícími pocity, ale dává pozornost pouze vybraným hodnotám, které jsou v materiálně založené společnosti uznávány a považovány za významné a důležité. Naproti tomu všechny ostatní hodnoty striktně kritizuje a z vlastního života vytlačuje a odmítá. Takto nastavený člověk, zakrývá svou vnitřní nespokojenost a potlačené emoce neustále tím, že usiluje ve svém životě o neustálé naplňování těchto hodnot a snaží se vyvíjet tlak kolem sebe na všechny ostatní, aby následovali a naplňovali jeho úsilí. Asketický člověk je autoritativně orientovaný a následování ve společnosti uznávaných autorit, které prosazují a podporují jím uznávané hodnoty je jeho hlavním životním mottem a seberealizací.
Svým chováním a přístupem k životu poukazuje na morální roviny života, nicméně extrémním způsobem a to hlavně tím, že se zcela zříká roviny pocitové. V jeho rozhodování je tedy ignorováno srdce, láska a přirozené lidské duchovní hodnoty, místo toho mu vše řídí naučené postoje a myšlenkové vzorce s cílem dostáhnout odpovídajícího uznání od ostatních obdobně nastavených lidí. Hlavními hodnotami askety jsou šetření, úspory a darmožroutství neboli přiživování se na energiiích ostatních, kdy jakýkoliv energetický výdaj nad rámec vlastní představy je velmi silně kritizován.
Odpíraní si přirozeně příjemných věcí spojených se sebeláskou a tělesnými dotyky je pro asketu hlavní náplní jeho přejaté představy o sobě o jeho vlastní přirozenosti, duchovnosti a uznání ve společnosti.
Aby mohl asketa přestat být asketou, tak musí být ochoten jít pod krustu svých masek, přetvářek a zatvrzelostí, kterými zakrývá svou vlastní hlubokou bolest a vztek a začít se v životě rovnat, odpouštět a přetvářet všechny své projevy ve vztazích do upřímných a láskyplných. Začít si dopřávat to, co mu život přirozeně nabízí bez posuzování a kritiky a strachu z toho, že nemůže být ostatními přijat a milován takový jaký je.

 

Čas

Setkávám se s názory, že čas je iluze, že čas neexistuje.
Dle mého názoru, čas není nic hmatatelného a uchopitelného, proto na něj nelze aplikovat tyto pojmy. Obecně se vše pojí ke schopnostem vnímat smysly a uvědomovat si, takže i pojmy iluze a existence jsou spojeny s těmito základními schopnostmi.
Neexistence a existence je ve své podstatě to stejné s jediným rozdílem, že neexistence je v systému myšlení spojena s iluzorní představou, kdy si můžeme díky omezené pozornosti našeho vědomí myslet a představovat, že něco v nekonečné existenci všeho neexistuje. My to tedy aktuálně nevnímáme, je to mimo naší pozornost a je nám umožněno si prožít související domněnky a představy, že to někam zmizelo a že už to tedy neexistuje.
Čas je z vědeckého hlediska považován za fyzikální veličinu.
Osobně ho vnímám jako pojem, pojmenování, popis způsobu smyslového vnímání životních proudů, souvisejících životních situací a změn životní reality. Čas je tedy primárně pojmenováním
toho, jakým způsobem život v hmotných materiálních realitách probíhá.
Stejně jako kameramanem natočený film se promítá snímek po snímku a je možno vnímat a popisovat délku jednotlivých událostí v promítaném ději, tak i životní realita je promítáná každé duchovní bytosti do jejích realitních předloh snímek po snímku a tímto způsobem vzniká kontinuální představa o průběhu života v čase a prostoru se kterým je smyslové vnímání a prožívání každé duchovní bytosti spojeno.
Čas je tedy přímo spojen s počtem zobrazených realitních snímků, s pohybem souvisejících energií, s vnímáním změny životního obrazu aktuálně probíhajícího životního děje.
Tento způsob vnímání životního děje je možný pouze v multidimenzionální časové matici života, kde probíhá neustálý cyklicky se opakující průběh životních dějů a souvisejících životních změn realitních obrazů.
Mimo prostor časové matice života nelze čas vnímat, protože mimo něj není přítomen pohyb životních dějů, ale je zde přítomna pouze nehybná věčnost bytí všudypřítomné zdrojové existence.

 

Manipulace

Jedná se o formu energetického vyrovnávání skrze sebezneužívání, zneužívání vlastní moci vůči ostatním a s tímto spojeném na strachu postaveném působení a ovlivňování rozhodnutí těch, kteří se díky vlastnímu strachu, bezmoci, nezodpovědnosti a souvisejícím tématům a hodnotám spojených s ovlivňováním, podvolí a nechají se manipulovat.
K manipulaci jsou vždy potřební minimálně dva aktéři. Osoba manipulující, tedy manipulátor, udělující karmickou lekci a příjemce manipulace, který je v této učící hře o sebelásce díky převažujícímu vlastnímu strachu, odporu a absenci vlastní sebelásky a souvisejícího uvědomění loutkou a také tím kdo učení této karmické lekce přijímá.
Manipulátor vždy podsouvá informace neláskyplným způsobem, je zde přítomen strach, jsou nabízeny různé hrozby, tragédie, ztráty pozornosti, energie a hmotných statků, které mohou nastat pokud se manipulovaná osoba odmítne podřídit nátlaku a naplnit kroky manipulátorem nabízeného scénáře.
Manipulátor vždy koná se záměrem energetického zisku a udržení pozornosti ostatních na podnětech, které jsou předmětem směřování pozornosti manipulovaných osob.
Manipulaci je vždy účasten a vystaven ten, kdo zde má související karmický dluh a v minulosti se tedy choval stejným způsobem, není si vědom své duchovní podstaty, svých vlastních přirozených hodnot a toho jak život přirozeně funguje. Bytost, která podléhá manipulacím se vždy prožívá pod vlivem přejatých myšlenkových vzorců chování v roli oběti a svůj naučený přístup vnímá mezi ostatními manipulovanými osobami jako přirozený.
Vůči manipulaci je naopak imunní taková bytost, která zde nemá karmický závazek, je si vědoma sama sebe, svých hodnot, své vlastní přirozenosti a pravidel a zákonitostí života, protože dokáže strach a související tlak na nepřirozené chování a hodnoty v manipulativních postojích a informacích identifikovat a tím je schopna tyto věci s pochopením pojmenovat, vyjádřit a vypustit ze svého vlastního života.
Přitomnost manipulace v lidské společnosti je pouze signálem toho, jaké jsou zde hodnoty a uvědomění.
Dokud ve společnosti bude přítomen strach, nízká sebeláska, sebehodnota, neustálé odevzdávání vlastní moci autoritám, nezodpovědnost za vlastní rozhodování, za vlastní pocity a související konání ve vlastním životě, tak zde budou přítomny bytosti, které skrze manipulaci budou učit ostatní sebelásce a narovnání se zpět do původních přirozených lidských hodnot.
Je potřeba si uvědomit, že všichni manipulátoři kolem nás, vycházejí z nás, z našich vztahů, hodnot, z našich životních postojů a nastavení. Jsou to děti svých vlastních rodičů, jsou tedy nedílnou součástí obrazu naší společnosti, našeho života, našich hodnot a uvědomění, tedy nás samých.

 

Traumatizovaná sexualita - stud, strach, sexuální oběť

Trauma obecně je přetrvávajícím stavem přijetí na strachu
postaveného přesvědčení, že příčina jeho vzniku se může kdykoliv
zopakovat. S traumatem je tedy vždy spojen strach, vzpomínky,
představy, potlačené emoce, myšlenkové vzorce chování a kontrolní
mechanismy, díky kterým se zasažená bytost snaží vyhýbat
konfrontacím se situacemi, tématy, lidmi, věcmi atd., které
existenci traumatu připomínají a s ním spojené nepříjemné pocity a související potlačené emoce vyvolávají.
Traumatizovaná sexualita je základní kořenovou příčinou všech
duchovních nemocí a ve větší nebo menší míře je jí postižen
naprosto každý člověk.
Základním projevem existence sexuálních traumat, je vlastní strach
a stud komunikovat problémy a témata spojená s nahotou a s
přístupem k tělu, kde se projevují naučené postoje z výchovy od
rodičů a ze společnosti.
Velmi silným tématem v této oblasti je nahota. Její vnímání je
obecně velmi silně spojeno se zákazy, s očekáváním, se zavděčováním se představám ostatních a přijaté roli sexuální oběti, což znamená pro většinu postižených lidí to, že být nahý před někým koho nemáme odpovídajícím způsobem zařazeného do programové škatulky "bezpečný", vyvolává pocity ohrožení, studu, strachu z odmítnutí, strachu z nepříjemných pocitů a bolesti.
Obrannou reakcí před těmito nepříjemnými pocity je zde tendence odsuzovat projev, který stav vyvolává jako divný, nenormální, úchylný apod.
Způsob jakým dotyčná osoba projev popisuje, obvykle velmi silně rezonuje s popisem toho čím je ve svém traumatu zasažena a co v sobě potlačuje.
Uvědomění vlastní přirozené sexuality se formuje u každého již od narození pod silným vlivem rodových zátěží a souvisejících programů v buněčné paměti, jejichž existence je umocněna chováním rodičů, jejich přístupu k vlastní sexualitě, nahotě, obecně k vlastnímu fyzickému tělu a souvisejícím přirozeným hodnotám a znalostem vědomé sexuality.
Díky životu v podmínečné lásce se souvisejícími karmickými rodovými zátěžemi většina lidí pro účel duchovního poznání nevyrůstala v přírozených životních podmínkách bezpodmínečné lásky a nedotala od svých rodičů související dotyky a podporu do života.
Nebyli jsme vědomě uvedeni do vlastní nenátlakové sexuality, ale byli jsme naopak neustále vystavování vnitřnímu tlaku potlačených emocí a souvisejících myšlenek a vnějšímu společenskému tlaku představ a pohledů na související sexuální témata.
Nátlaková sexualita je tedy důsledkem chybějícího vědomého přístupu ve společnosti, primárně z výchovy od vlastních rodičů, což pro dítě znamená potřebu zakrýt absenci těchto přirozeně nabitých zkušeností a související nepříjemné pocity skrze nějaký ve společnosti uznávaný postoj.
Postupně jsou díky vnitřnímu tlaku a strachu z odmítnutí od ostatních, získávány potřebné sexuální zkušenosti takovým způsobem, aby došlo k integraci těchto prožitků a propojení se s některou s přejatých společností uznávaných představ o vlastní sexualitě a souvisejícím nastavení. Takto nastavený člověk prožívá podmínkami a strachy prolezlý přístup k vlastní sexualitě a sexualitě svého partnera.
Projevují se strachy ze selhání, žárlivost, strach z opuštění. Parneři se vzájemně zavděčují představám druhého, v jejich sexuálních aktivitách nefiguruje pocitová přirozená radost, svoboda a sebeláska. Sexualita je zde povrchně, bez odpovídajících hloubek a vášně, prožívána jako forma energetické závislosti a úlevy od nepříjemných pocitů.
Abychom si mohli narovnat traumatizovanou sexualitu, je potřeba začít mluvit o souvisejících nepříjemných pocitech, tématech, dosytit si a doprožít absenci dotyků, zkušeností a přístupů k vlastnímu tělu a tělu opačného pohlaví a tím se zbavit vnitřního strachu z nedostatku zkušeností, který v nás vyvolává související strachy a nepříjemné pocity. Začít se věnovat nepříjemným pocitům na našich tělech které jsou vyvolávány přirozeným fyzickým kontaktem, který má být příjemný, má vyvolávat v dané oblasti vzrušení, rozkoš, expanzi sexuální energie a místo kterých je přítomna bolest, nepříjemné pocity, odpor, nelibost, strach.
Je tedy potřeba hledat cestu a otevírat se možnostem, jak si své tělo detraumatizovat a odpustit si z něj související potlačené emoce, abychom mohli začít opět využívat přirozený energetický potenciál našich těl a s ním spojené nastavení vědomé sexuality jako nosného pilíře každého přirozeně šťastného a spokojeného vztahu ženy a muže.

Související záznamy z tématických besed:

 

Duchovní probouzení

Duchovní probuzení je konečným stádiem duchovního vývoje každé duchovní bytosti, která dosáhla svého evolučního milníku sebepoznávání. Je stavem plného procitnutí z iluze zapomění na sebe sama na svou vlastní duchovní podstatu do vědomí a souvisejícího uvědomění vlastní duchovní bytosti, rozpomenutí se na svůj duchovní původ, duchovní kvality, záměry, prožitky a zkušenosti z minulých inkarnací.
Tomuto stavu předchází postupný proces duchovního probouzení, který má u každé bytostí individuální průběh a gradaci, nicméně jsou zde vnímatelná podobenství prožitků, pocitů a zkušeností.
Typickými znaky a signály duchovního probouzení je výkyv v zaběhlém životním rytmu, kdy dochází ke ztrátě energie, častá vyčerpávání, dostavují se všemožné nepříjemné tělesné pocity na všech možných částech těla. Objevují se stavy horkosti a chladu, kolísavý tlak, dušnost, trávící a zažívací potíže, bolesti svalů, kloubů, páteře. Často se objevují různé strachy, úzkosti, deprese. Člověk je zmatený ze spousty dříve nepoznaných pocitů a vjemů, snažící se pochopit svou naučenou logikou a souvisejícími životními postoji důvody toho všeho co se mu právě děje. Může docházet k neustálému zahlcování různými typy myšlenek.
Tento stav může být dál prohlouben různými sny, které dotyčného spojují s různými životními a vztahovými tématy. Mohou se dostavovat stavy, kdy vnímáme jak se cítí lidé kolem nás a čím více se cítí nepříjemně, tím více nás to vyčerpává, což může vést až k dočasné potřebě se separovat a stranit přítomnosti ostatních.
Všechny tyto věci pouze a jen signalizují nastartování silných procesů čištění a léčení těla se snahou kontinuálně uvolňovat potlačené energetické blokády a signalizovat dotyčnému jeho nepřirozené životní postoje a nastavení.
Takto nastartovaný člověk si obvykle připadá jako na houpačce, chvíli je mu lépe a chvíli hůř a zoufalé hledá nějaké uchopitelné věci které by mu pomohli zlepšit jeho stav.
Na počátku většina lidí propadne strachu a panice a obvykle si udělá povinné poznávací kolečko po všech možných lékařských specialisrech, kde jim je předkládáno, že se jim nic vážného neděje.
Postupná netrpělivost lékařů obvykle dovede dotyčného k branám psychiatrické péče, kde jsou mu pro jeho neuchopitelné a obšírně vysvětlitelné stavy nabídnuty odpovídající tlumící medikace.
Zde stojí dotyčný na rozcestníku volby, zda se nechá vtáhnout do dalších zkušeností a nebo se odevzdá alternativním medicínským směrům a souvisejícím životním nabídkám, které ho postupně přivedou blíže k duchovní podstatě jeho aktuálních problémů.
Z vlastních zkušeností mohu všem, kteří procházejí těmito fázemi probouzení, doporučit, začít se zabýt prací s vlastními pocity, primárně těmi nepříjemnými, začít využívat všemožné typy terapií které se zabývají prací s traumaty, vztahovými problémy, psychosomatikou fyzických projevů nemocí.
Dříve nebo později se váš stav stabilizuje a skrze převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví a souvisejícíc tělesné pocity budete mít mnohem větší pocit sebevědomí a uvědomění si toho kdo jste, jak funguje vaše tělo, že si dokážete poměrně dobře pomoct sami a pokud si nevíte rady tak vám život vždy nabídne a přivede do cesty odpovídající pomoc.
Pochopíte jakým způsobem je vám signalizován váš přístup k sobě, k vlastnímu životu, abyste se mohli postupně zcela uzdravit a narovnat do vlastní přirozenosti a původních hodnot ve vašich vztazích.

 

Tvůrce vlastní reality

Pojem tvůrce nebo tvůrce vlastní reality je dnes jedním z často používaných magických pojmů, který uvádí člověka do představ, že si může stvořit lepší život než skutečně má. Vnímám, že spousta nadšenců se domnívá, že přijetím tohoto pojmu za své se jím odemyká potenciál neomezených možností magické realitní tvorby skrze jejich přání a myšlenky.
Abychom význam tohoto pojmu pochopili, tak je potřeba si uvědomit jaká je naše aktuální duchovní pozice ve Stvoření, související realita a pravidla v ní.
Tvůrce vlastní reality v původním významu, znamená mít stvořitelské schopnosti a nástroje tvoření a k tomu odpovídající svobodnou vůli převzít zodpovědnost za právě probíhající životní děj a schopnost manifestovat veškerou realitní tvorbu okamžitě v přítomném okamžiku v aktuálním realitním prostoru.
Tyto schopnosti mají ve své podstatě stvořitelské kolektivy duchovních bytostí ve Stvoření v dimenzích 13 - 15D, stvořitelé života. Tyto kolektivy tvoří do časové matice života 1 - 12D, do realit hmotného projevu životní děj.
Všechny bytosti které se prožívají v nižších realitách hmotného projevu mohou již předpřipravený děj v souladu se zákony božího řádu přijímat, ovlivňovat a zasahovat do něj na základě jejich svobodné vůle a vyšším záměrem daných možností, vlastností aktuální reality ve které se prožívají.
Čím nižší dimenze, větší materiální hustota, tím jsou zde nižší možnosti svobodné vůle i omezenější fyzikální vlastností reality.
V dimenzích 1 - 3D uhlíkové reality, kde probíhá duchovní vývoj duší není svobodná vůle žádná, je zde pouze možnost svobodné volby v předem připraveném učícím nápravném ději.
Životní děj je zde v odpovídající učící variantě vibračně přitahován na základě sebelásky dané duchovní bytosti, která si v každé situaci pouze neustále volí další a další učící situace.
V naší aktuální realitě je tedy poplatnější výráz "Volitelé vlastního životního děje", neboť realita ve které náš životní děj probíhá již byla stvořena dávno před naší první inkarnací se všemi potřebnými parametry a nastaveními, tak aby odpovídala potřebám pro duchovní vývoj odpovídajících typů duchovních bytostí.
Ověřit si tento stav lze jednoduchým způsobem. Pokud si budeme něco do života přát, co není v souladu s pro nás aktuálně probíhajícím učícím dějem, tak se to prostě nestane. Nesplní se nám tedy cokoliv co bychom si aktuálně přáli a už vůbec né v přítomném okamžiku.
Přání která jsou součástí možných učících předvoleb i tak podléhají životním synchronicitám a jsou realizována až v okamžiku kdy je pro ně určen odpovídající čas.
Tam kde jsme relativně svobodní a kde opravdu jsme tvůrci, je interakce s našimi těly a s nimi spojené příme ovlivňování fyzické reality, což může každý povětšinou okamžitě manifestovat a dokázat, že tomu tak je. Zbytek podléhá naprosto vůli vyššího záměru vlastníků učící reality a individuálním duchovním záměrům jednotlivých bytostí.
Je potřeba si uvědomit, že v naší učící realitě se máme učit sebelásce a lásce k ostatním skrze naše fyzická těla v aktuálně probíhajícím životním ději a reflektovat duchovní signály kolem sebe a na našich tělech, které korigují náš odklon od vlastní přirozenosti a souladu se zákony Stvoření.
Pokud chceme mít příjemnější a přirozenější život je potřeba změnit sebe, svá vlastní nastavení a sebepotlačení, díky kterým se neustále cyklíme v opakovaných učících scénářích a souvisejícím životním ději. Máme samozřejmě možnost podléhat iluzi myšlenkového systému a nechat se neustále namotávat do různých vábiček a virtualizovat si svůj vlastní život skrze vlastní představy a související myšlenky, nicméně naše realita bude vždy odpovídat úrovni vibrace naší sebelásky.
Tam kde bychom měli všichni zapracovat na svých tvůrčích kvalitách jsou naše vztahy v rodinách, naše partnerské vztahy muže a ženy, kde by měli muži primárně z vlastní radosti tvořit pravidelně rozkoš na tělech žen, které by tuto tvorbu měli s radostí opětovat a každodenně přijímat a vítat.
Budmě tedy zodpovědní tvůrci, ne však v iluzích představ a myšlenek, ale v přítomném okamžiku v našem přirozeném životě, v našich vztazích a životním prostředí, kde jimi přirozeně jsme a máme být.